Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

" Moc toho o tom meči nevím, získal jsem ho včera. Vím jen, že nese jméno stínomeč a vyzařuje neobvyklou auru. " vysvětlil jsem v krátkosti a všiml jsem si její vážnosti. "Tak se omlouvám, příště vám dám vědět předem aby jste se nestrachovali dobře ? " Ujistil jsem ji zatímco jsem bloumal nad tím co s tím mečem budu v budoucnu dělat a kdy s ním začnu trénovat aby nebyl jen tak na ozdobu, to by totiž jen přákážel a byl k ničemu.

" Jasně, jasně " Poplácal jsem Yoko jemně po hlavě s úsměvem. Měla pravdu, ten meč mě bude postupně měnit, musím si zachovat vlastní rozum, aby mě to celého neovládlo. " Tak v tom případě jestli sejdu z mé cesty budete mě muset zastavit, přinejhorším mě jako má vlastní rodina zabít. Nechtěl bych aby to byl někdo cizí v tomhle případě. " Řekl jsem trochu vážněji a tak jsem to taky myslel. Pokud nakonec jednou sejdu z mé cesty tak se o mě budou muset postarat abych nikomu nemohl ublížit, obzvlášť ne vesnici, přátelům a rodině.

" No jo, ty si vlastně nová Nanabi no Jinchuuriki. Tak to tedy hodně zdaru, ale jistě se vy dva nějak dohodnete, že Choumei? " Promluvil jsem ke konci na Nanabiho jeho křeštním jménem. Jednou jsem to jméno zaslechl takže jsem ho tak mohl nazvat. " Tak dobře, uvidíme časem. Třeba se nic nestane, ale už teď cítím jakou má sílu. " Řekl jsem trochu těžce, ale byl jsem prozatím v pohodě. Povzdychnul jsem si a naroval se.

*Přijedu na Kanamem s čelenkou uvázanou před oči. Kontroluji okolí chakrou, abych se nedostala do problémů.* "Zřejmě neuvidím Kiri..." *Pomyslím si trochu rozčileně a trochu smutně. Prohrábnu si vlasy. Potom se chytím srsti Kanameho a trochu se zvednu, abych nedopadala na tygra tak křečovitě a ztuhle.*

*Klesne mi hlava, takže pomalu spím. Ještě ale neusínám úplně, takže stihnu říct Kanamemu, aby odešel pryč. Povzdychnu si, protože po několika jeho krocích mě to prakticky probudí. Alespoň zavřu oči - jakoby to něco měnilo - a nechávám se vézt dál.*

Yoko si meztitím odběhla se podívat na nějakou mladou slečnu s tygrem. Měl jsem rád zvířata, ale momentálně jsem však zahlédl někoho jít k jezeru. Jako první jsem si však všiml jeho dvou katan, čímž jsem mohl dojít k závěru, že je to šermíř. Vzhledem k tomu, že jsem získal meč a neuměl ho po pravdě tak dobře používat. Věděl jsem jen základní pohyby a měl svůj instikt. Došel jsem až k němu. " Počkej. " Zavolal jsem na něj a čekal až se zastaví. " Ty si jistě šermíř že? "

" Myslíš, že by sis se mnou mohl dát souboj? Použil jsem tento meč jen jednou tak s ním tak dobře neumím a rád bych se s ním naučil zacházet. " Zeptal jsem se ho slušně. Nechtěl jsem to dávat jako rozkaz, jelikož on byl genin a já byl jounin, tedy bývalý ANBU, který měl přehled o hodnostech. " Tedy pokud by ti to nevadilo. " Odmčlel jsem se na chvíli a vzpoměl jsem si, že jsem se ještě nepředstavil. " Mimochodem já jsem Kataro Terumi. Těší mě "

Moc toho tedy nenamluvil, asi to byl ten typ, který nejdříve jedná. Postavil jsem se ke středu jezera a vytáhnul svůj velký stínomeč. Cítil jsem jeho temnou energii, ale neuměl jsem tu energii využít, takže byl pro mě takový normální meč s vlastnostmi. Uchopil jsem meč obouma rukama a zaujal postoj. Souboje s meči jsem vždy jen sledoval, jen jednou jsem dal smrtící úder i když to byl zrovna drak.

Zřejmě chtěl abych začal, vzhledem k mým zkušenostem jsem nevěděl jak začít tak jsem začal tedy po svém. Využil jsem své rychlosti abych se dostal přímo k němu, přičemž jsem seknu ze spodu. Nabral jsem přitom trochu vody čímž jsem mu ji mohl zároveň hodit i do očí. Byl jsem zvědav jaký typ protiútoku proti mě se svou katanou použije. Ještě jsem nebojoval proti šermířovi s mečem.

Opravdu mě prokouknul jsem jsem očekával a nezbývalo mi nic jiného než meč strhnout vší silou zpět čímž bych ale celkem mohl ublížit. Věřil jsem však, že on dokáže uhnout. Jak by ně tak bych těsně u jeho těla zastavil čepel. Nechtěl jsem vážně ublížit. Byl jsem si však vědom, že moje pohyby nejsou vůbec profesionální. Proto se musím s tímhle jedno až obouručním mečem naučit zacházet.

Povzdychnul jsem si a meč jsem si dal opět na záda. " Uznávám porážku. " Tak rychlý souboj jsem opravdu nečekal. Trvalo to snad jen pár vteřin. Mezi jeho zkušenostmi s kenjutsu a mými byl velký rozdíl. Musel jsem se naučit s tímto velkým mečem zacházet, ale sám to zřejmě nedokážu se naučit. Potřeboval jsem někoho kdo by mě učil. Jenže takový velký meč nemá nikdo aby mě to naučil správně.

" No když myslíš, ale nemám páru jak se k tobě zachová. Přeci jen není nikterak obyčejný. " Sejmul jsem znovu meč z mojich zad a natáhnu ruku s mečem k němu, přičemž jsem mu podal svůj meč. Meči se to však nějak nelíbilo a snažil se ovládat mou ruku. " Vypadá to, že se mu k tobě nějak nechce " Ruka se jaksi třásla když jsem se mu ho snažil podat takže jsem nakonec dal ruku dolů držijíc svůj meč.

On vlastně zopakoval můj předchozí útok, ale nevěděl jsem přesně jak ten protiúder provedl. Chytil jsem pevně svůj meč a připravil se. Když zaútočil, zkusil jsem jeho katanu odrazit. Praštil jsem do jeho katany z boku čímž jsem posílil úder jeho švihu a tím se vyhnul mému tělu, vzhledem k tomu že k mému meči je potřeba velká síla tak když udeří do katany z tohoto úhlu tak jí může odklonit nebo ji pomoc v rychlosti. Mohl jsem však čekat i zpětnej ráz takže jsem se kryl velkým mečem, kdyby změnil náhle směr.