Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Nad reakciou svojej sestry som sa ani trochu nepozastavil, maximálne som sa trochu usmial. Som veľmi kľudný človek, dalo by sa povedať pravý opak Yoko, preto na jej výstrelky často nereagujem. Cestou okolo jazera sme stretli partiu dvoch mladých chlapcov...Nepoznal som ich, ale časom sa v tak veľkom spoločenstve ako je Kirigakure mení veľmi veľa vecí, preto som na to nedbal. Stačilo mi vidieť ich čelenku a život bol hneď kľudný. Čo bolo ale viac dôležité, bol rozhovor, ktorý mal o chvíľu nasledovať. Ako len preboha presvedčím Mizukage aby nás pustila na misiu B-ranku?? Snažil som sa o tom premýšľať cestou do jej kancelárie.
//presun//

Ti dva byli na cestě k Mizukage a já počkal až budou dál, přičemž jsem sledoval ty dva co se tu předváděly. Když už jsem Gatse ani Yoko ztratil z dohledu tak jsem si pobral svoje věci a vyrazil nepozorovaně za nimi, když jsem zmizel v obláčku kouře. Cestou jsem se jako ANBU plížil ve stínech jen tak ze zvyku. (přesun)

Uprostřed jezera se objevil náhle portál, který vedl z dračí dimenze. Portál zůstal chvíli otevřený a nikdo jím neprocházel. Po nějaké chvíli z portálu vyšla osoba v černém s obřím mečem na zádech, velkým jako je on sám. Mladík měl však bílé vlasy a nevypadalo to, že by měl nějaké označení jeho vesnice. Tento muž stál na vodě jako by se nechumelilo, bylo jasné, že je to shinobi. Jen tam tak stál a pozoroval okolí jako by tu nebyl celé věky.

Do okolí se okamžitě začali stahovat ANBu a pokud postava znala strategii vesnice, pak mohla tušit také pár Oininů rozmístěných po okolí.
jeden z ANBu se postavil na břeh jezera a zakřičel: "Pane! Jste na území Kirigakure bez povolení! Okamžitě složte zbraně a identifikujte se!"

Povzdychnul jsem si " Ach, že já radši nešel předním vchodem " Vykročil jsem k jednomu ANBU u břehu " Klid. To jsem se tolik změnil za těch pár týdnů, že nikdo nepozná svého bývalého kolegu z jednotky Oininů? Samozřejmě jsem Jounin z Kirigakure no Sato, Kataro Terumi, následník klanu Terumi. Pokud chcete důkaz mohu použít obě své Kekkei Genkai jako důkaz. Vzájmu bezpečnosti jsem při odchodu nechal všechny věci připomínající vesnici ve vlastním domě na okraji vesnice. Pokud si chcete ověřit moji identitu zeptejte se mého nadřízeného Faita, který mi dal svolení odejít z vesnice na dobu určitou. " Dopověděl jsem a očekával nějakou reakci od nich.

Stráže nepolevovaly v ostražitosti. Jeden z ANBu předstoupil a natáhl ruku.
"Mizukage Vám jistě dal potvrzení. A možná se to zdálo jako několik týdnů, ale podle našich informací jste byl pryč nanejvýš deset dní."


//lejstro jsem ti dal. Pokud ne, prostě jsme na to zapomněl, ale nenechal bych tě z vesnice odejít bez něj, takže dělej, jako bych ti ho dal.

Natáhnul jsem se pro lejstro do kapes odkud jsem ho také vytáhl. Podal jsem ho ANBU, který stál předemnou aby si mohl tuto skutečnost ověřit a mohlo být vše v pořádku.  " Tady je " I když jsem mohl čekat takové jednání když jsem přišel teleportem do prostřed vesnice. Teleport se mezitím zavřel. Mezitím jsem se rozhlížel na standartní pozice Oininů, přeci jen jsem jejich bývalý kolega. Mírně jsem se pousmál když jsem si na to vzpoměl.

ANBu si pročetl lejstro a řekl: "Hodně se toho změnilo, co jste byl pryč. Myslím, že byste se měl ohlásit u Mizukageho. Vítáme Vás zpět..."
Pak se ozval zvuk několika shunshinů a všichni byli pryč.

Konečně odtud odešli a já musel odtud také odejít. Vzpoměl jsem si na to co říkal Faito před odchodem a tak bylo pravděpodobné, že to tu bude řídit on. Minule zrovna neudělal dojem, spíš naopak. Vůbec se mi nechtělo nic řešit, ale musel jsem se ohlásit, a proto jsem si poupravil meč na zádech a vyrazil směrem k budobě mizukage. (přesun)

// Skvělé, další mise splněna.

Nevěděl jsem kde Gatse ani Yoko hledat takže jsem nakonec skončil na původním místě kde jsem se vrátil do vesnice. Portál uprostřed jezírka však už nebyl což byla škoda, jelikož bych docela rád zase pokecal s Makim v dračím světě. Byl jsem zvědav jestli Naomi a Makiho ještě uvidím. Sedl jsem si k jezírku a sledoval svůj odraz ve vodě. Trochu mě tlačil meč na zádech takže jsem se trochu shrbil.

Jak jsem tak seděl u jezírka něco upoutalo mou pozornost. Když se zvedla mlha uviděl jsem tu dvě osoby. Chlapce a nějakou dívku. Z této dálky jsem je ale těžko rozeznával, a proto jsem se snažil zaostřit. Dívka měla modré vlasy, jenže existuje spousta dívek s modrými vlasy. Pozoroval jsem ty dva jestli budou něco podnikat.

Ukázal jsem prstem na svoji tvář. " Cože? To mluvíš se mnou? " Zvednul jsem se z mého místa u jezírka a šel trochu blíž. No vlastně jsem šel až k ni, ale schválně jsem mluvil hlubším tónem. " Ho? Ty si mi ale nějaká drzá, To se tak chováš pokaždý když na tebe nikdo nedohlíží? " Možná to bylo tím mečem na zádech, jeho moc prosakovala trochu ven.

" Vůbec ses nezměnila slečinko. Zdá se, že ti budu muset dát znovu na holou aby si se naučila slušně mluvit s lidmi " Řekl jsem důrazněji a upřeným pohledem, přičemž se teplota v okolí začala zvyšovat. Prokřupal jsem si klouby na rukách aby se mi uvolnili tuhé svaly. Stále jsem byl pod vlivem meče a Yoko mě nepoznávala, ačkoliv jsem se moc nedivi vzhledem k tomu, že jsem se trochu změnil.

Dny plynuly a já si už začala zvykat na svůj stav. Tolik změn co proběhlo. Tenž kdo chtěl mít klid a odpočinek se stál mizukagem. Tohle byla snad ironie. Přemýšlející u voda tam tím, jestli to je ironie nebo ne jsem zapomněla na svoje problémy, což bylo dobře. Seděla jsem si u vody v tureckém sedu. Své schopnosti jsem dlouho nepoužila a byl správný čas je vyzkoušet. Začala jsem pomalu skládat pečetě. Hezký a pomalu jsem je skládala. Nebyla to moje typická rychlost. Když jsem doskládala poslední, vykřikla jsem "Suiton: Suiryuudan no Jutsu". Vytvořila jsem vodního draka,který mířil k obloze. Ti jenž byli u jezera jej mohli ale též nemuseli vidět. Vodní drak se proměnil na zpět na vodu, která padal zpět k zemi do jezera ale i na zem. Kapky vody padali na mnou hlavu. Díky svým senzibilním schopnostem jsem dokázala ucítit dvě chakry. Nějak mě nezajímali ale tohle též patřilo mému procvičovaní. Lehla jsem si do trávy a začala odpočívat.

Nastavil jsem hruď aby mě mohla obejmout když se rozeběhla a pak ji pohladil na hlavě. " To víš?. Tam se stalo tamto a tam zas tamto. " Pak se ode mě odtrhla což mě trochu překvapilo, ale vzájemně se to dalo od ní čekat. " Lidé se mění každým dnem. Záleží na tom co prožijí.  Předem říkám nedotýkat se meče. Mohl by ti ublížit a nemám na mysli říznutí. " Ukázal jsem na meč na mích zádech. " Připadá mi, že jsem byl pryč měsíce a ono to bylo jen pár dní. "

Už jsem byla dost odpočinutá. Měla jsem ještě jednu věc,kterou jsem musela vyřídit. Vstala jsem a vzala jsem do ruky svou hůl a vydala jsem se směrem do města.