"U špinavého Kojota"

starý bar, láká pocestné svou pověstí. V tomto baru si užijete spoustu zábavy, obsluhují vás tzv. Kojotky, které mimo jiné tančí na baru.

Na cestě do Kiri mi vyhládlo. Na ty dva jsem zapomněl a myslel jsem jen na jídlo. Tenhle bar tady stojí už pěkně dlouho, občas s Kisamem jsme sem chodili. Vstoupil jsem a našel si prázdný stůl. Nebylo tu moc lidí, zábava začínala obvykle ve večerních hodinách. Zatím jsem si objednal pití a prohlížel si jídelní lístek.

Nedaleko té hospůdky přistál drak. Seskočila jsem z něj. Usmívala jsem se. Zmocnila se mě taková ta touha ničit. Jenže teď to bylo jiné. Teď jsem myslela na dokonalost této techniky s myšlenkou jak zabiju Otokageho. Kousla jsem se do prstu, vyťukala pečeť a položila dlaň na zem. Přímo přede mnou objevil Golem. Nebyl velký jako ten kterého umím, ale nechtěla jsem riskovat prozrazení velikostí mého nového miláčka, tenhle menší bude bohatě stačit. Otevřela jsem oko s rineganem a Golem se začal pohybovat směrem k hostinci. Vzdálenost jsem vybrala schválně takovou, aby si ho lidé stihli včas všimnout a utéct.

Chtěl jsem si už objednat, když v tom...něco v mém plášti začalo zářit. Vytáhl jsem krystalovou květinu.
"Reina.."  zašeptal jsem a pohlédl ven. Bylo tam něco obrovského, krystalový golem!
"Utečte, rychle.." hodil jsem kunai s výbušným lístkem do protější stěny a utvořil tak "únikové dveře." Složil jsem si kápi a vyšel ven.
"Tak tady jsi.."

Golem se dále řítil na hospůdku nevnímal panikou vířící lidi venku ale prostě jeho hlavní cíl měla být hospoda. Jen jsem opatrně postupovala za ním a snažila se ho udržet. Abych pravdu řekla začalo mi to dělat problémy. Techniku jsem ještě plně neovládala. Rinegan mě začal pálet.

Reina mohla pocítit svým Rinneganem tlak v mém pravém oku. Vyskočil jsem na budovu se zavřeným pravým okem, které jsem náhle otevřel.
"Amaterasu!" svou schopností amaterasu jsem pokryl celého golema černými plameny doufajíc, že to postačí k jeho zničení.

V tu chvíli začal Golem hořet. Cože? Amaterasu? Je tu snad nějaký Uchi.....no to jsem si mohla myslet, že tu na něj narazím. Golema plameny pochopitelně nezajímali a silně udeřil pěstí do střechy hospody a jakmile tak udělal k mému překvapení se okamžitě golem rozpadl a střecha hospody taky. Já v tu chvíli pocítila teplou tekutinu tekoucí po tváři. Píchlo mě v oblasti oka, kde jsem měla rinegan a okamžitě jsem si sundala svou masku a chytla se za oko. Hm tak to se mi vymstilo...

Odskočil jsem v momentě, kdy Golem udeřil do střechy. Dopadl jsem a stál naproti Reině. Hleděl jsem na plameny amaterasu, které požíraly zbytky golema a nechal jsem je zmizet. Také jsem se chytl za zkrvavené oko a hleděl na Reinu levým okem.
"Opět se setkáváme.."

"....hm to máme setkání kyklopů co?" pousmála jsem se sledujíc ho svým okem a také se držíc za své levé oko. 
"Přišel ses podívat na lechtivý holky....Itachi?" musela jsem si rýpnout

"Ne, přišel jsem se najíst," řekl jsem klidně a bez jakýkoliv emocí. Sundal jsem ruku z oka, nebylo třeba.
"Co tu děláš ty? Proč ničíš další nevinné životy?"

"Vidíš že bych zničila někomu život? Dostali dostatečný čas na to, aby odešli já potřebuju taky trénovat a Oto bohužel zničit nesmím." otřela jsem si rukávem krev pod okem a z tváří a rychle jsem mrkala, protože jsem na rinnegan viděla díky krvi trochu rozmazaně.
"Já si taky potřebuju někde vybít svoje emoce..." otřela jsem si oko znovu

A co třeba ty kojotky? A jejich práce? Kde by si vydělali tolik?
"Aha, takže to je tvoje nová technika? Působivé," pohlédl jsem na golemovy zbytky.

"Byla....ještě není dokonalá, viděl si jen zlomek toho co jsem schopná vytvořit." sehnula jsem se pro masku. 
"Zas tak tu hospodu nezničil." ušklíbla jsem se a bylo mi v tu chvíli jedno že mi vidí do popraskaného obličeje

"No ano, viděl, kam máš namířeno teď? Já měl namířeno do Kiri." Přešel jsem k Reině a usmál se. "Můžu tě doprovodit a dělat dozor."

Zadívala jsem se na něj víc než podezíravě. 
"Pověz slyšel si o muži jménem Faito Dansaku?" Drak za mnou při vyslovení toho jména hlasitě zavrčel a narovnal se. Otočila jsem se na Daga abych ho úsměvem uklidnila a pak se zase otočila na Itachiho

Faito Dansaku? Trochu jsem se zamračil. "Něco málo." byla to pravda.

"Žije? Popřípadě kde? Jestli v Kiri tak tam nejdu." rozepnula jsem si svůj černý plášť a rukama si prohrábla vlasy

"V Kiri ano," pokrčil jsem rameny.
"Tak můžem jít někam jinam?"

"Zopakujem si to....ty chceš jít někam .... se mnou?" ukázala jsem na sebe a pak jsem šťouchla do něj.
"Pokazím ti reputaci."  promluvila jsem sarkasticky

"Moje nabídka pořád platí," poodstoupil jsem. Schválně jestli si vzpomíná, o čem byla minule řeč.
Dnes se chová jinak, než předtím.

Zamračila jsem se. 
"hmm....moc brzo." pronesla jsem  a otočila se k Dagovi a odešla k němu. Sklopil ke mě hlavu a já ho pohladila, a podívala jsem se mu do očí, jako bych s ním vedla tichý rozhovor. A pak jsem se na něj podívala my oba a pokynula jsem mu aby šel ke mě nebo spíš k Dagovi.

Se zvednutým obočím jsem pomalu přešel blíž. Necítil jsem strach už hodně dlouho, ale spíše obezřetnost. Hleděl jsem na draka a přešel k němu. "O co jde?"

mlčela jsem, jen jsem od něj odstoupila nespouštějíc z něj zrak a pomalu se přesouvala jakoby za něj. Dag se k němu naklonil a nejprve si ho pořádně očichal a tím se snažil upoutat jeho pozornost zatímco se za mnou objevili krystalické obří jehlice, které mířili přímo na něj, aby ho uvěznily...

V momentě kdy mě drak očichal jsem vycítil nebezpečí, nebyl jsem sám. Na což asi zapomněla.
Rozpadl jsem se na vrány a objevil před vchodem do hospody.
"Starých zvyků se člověk nezbaví ani po smrti, co?"

"Samozřejmě že ne......tím sem ti chtěla jasně naznačit, že ať věříš komukoli, vždycky tě zradí ať už chce nebo ne." došla jsem zase k Dagovi a stejně se ty jehlice vyřítili na Itachiho. 
Myslí to dobře! promluvil ke mě tišeji Dag. 
"Já taky." schovala jsem obličej do jeho křídel