"U špinavého Kojota"

First topic message reminder :


starý bar, láká pocestné svou pověstí. V tomto baru si užijete spoustu zábavy, obsluhují vás tzv. Kojotky, které mimo jiné tančí na baru.

"Já ho nemůžu zradit Itachi. Musela bych mít hodně dobrou výmluvu, abych přesvědčila to co mi Hokage vštípil. Já ho musím poslouchat a chránit Otogakure, a Otogakure je Otokage." pověděla jsem mu stále stejně ustaraným hlasem. Neměl mě políbit, rozhodování teď bude o hodně těžší.

"Jde to zlomit, já Vím jak na to.." promluvil jsem a vytřeštil oči. "Každá technika má svou slabinu, i tato. A dokud je Hokage na živu, pořád máš šanci.."

"Hokage mě oživil jen proto, že to po něm chtěl Otokage, pochybuju že by mi chtěl pomoct a já se o jeho pomoc ani neprosím stačí, když zůstane na živu. Chci být prostě jenom volná." A získat Otogakure zpět jako kdysi... položila jsem mu ruku na rameno.
"Je to ale od tebe milé." povzbudivě jsem se na něj usmála.

"Posloucháš mě? Vím jak to zrušit." přimhouřil jsem oči a hleděl do jejich.
Nějak ti to nejde, co, Itachi?

"Tak to zkus." rozpřáhla jsem ruce na znamení, ať zruší ty rozkazy. Byla jsem zvědavá

"Nejde to jen tak. Příprava je dlouhá a navíc, kde mám jistotu, že mě nezradíš a nepůjdeš zničit Konohy, když budeš volná?" hovořil jsem s přimhouřenýma očima a pozorně ji sledoval.

"Co si jako jistotu představuješ?" promluvila jsem tajemně a zablýsklo se mi v očích. Vyzývavě jsem se na něj dívala a čekala co mi odpoví.

"Pojď se mnou do Konohy, vzdej se své cesty a nech se vést po nové cestě." řekl jsem naprosto jasně a bez okolků.

"A co kdyby...." nalepím se úplně těsně tělem na něj a jednou rukou ho obejmu kolem ramen a druhou mu rovnám klopě u jeho pláště, "....bys šel ty se mnou a byl se mnou v Otogakure." nevím proč jsem to udělala, proč jsem najednou obrátila byla to prostě síla zvyku. 
"Odejdu z Otogakure, a až to zjistí Otokage, tak bude zle pro mě." řeknu chladně. "Lidé v Konoze mě nepřijmou, Itachi, nebuď naivní." 

"A co se mnou udělá Otokage až mě v Otogakure najde? Já nebudu sledovat jak Konohu ničí. Jsem Konoha no Uchiha Itachi," opáčil jsem její chladný tón a najednou promluvil Isobu.
Teď máš perfektní příležitost ji zabít. Tohle si přece chtěl? Tak na co čekáš? zavrčel. "Ne, nechci ji zabít, ještě nenadešel ten správný okamžik."

"Otokage je věčně v tahu, čekám jen na vhodnou příležitost." pustila jsem ho, když to na něj nezabralo. Zaměřila jsem svůj zrak na tu hospodu. 
Sakra ale já Otokageho zabít nemohu. uvědomila jsem si. Zatnula jsem pěsti zlostí, když jsem si to uvědomila. Kurai shoton na ty pocity začal reagovat a v okolí se začal až moc vyskytovat a blížit se k nám.

"Dostaňme ho společně," položil jsem ji ruku na rameno.
"Klid." pokud by bylo třeba, klidně bych použil sharingan, abych jí uklidnil.

"Jenže já ho nemůžu dostat!!!" vykřikla jsem a zamnou se nashromáždili obří krystalické ostny a ty začaly okamžitě praskat a rozpadat se. I DAg musel vzlétnout, aby ho něco z toho nezasáhlo. Čím dál tím víc mě vidina, že mě zbaví toho rozkazu přiváděla jako na správnou, ale co potom? Vloží do mě jinou pojistku a zase budu někým ovládaná. Chci si podrobit Otogakure a ... zlostně jsem se podívala na něj v mém pravém oku se zúžili panenky na úzkou linku a já se zamračila. Proč jen se mi nelíbilo, že mi dává falešné naděje...

"Uklidni se, rozbor situace vyžaduje klid. Můžeme s jistotou předpokládat, že teď o nás nikdo neví. Toho musíme využít." pohlédl jsem na jasné nebe.

"Neví?" Povytáhla jsem obočí a prudce se podívala na hospodu, kterou okamžitě obalil černý krystal a mrknutí okem pukl i s hospodou. Zůstal tam jen prázdný plac.
"Teď už o nás nikdo neví." odstoupila jsem od něj kdyby se o něco pokusil

Ohlédl jsem se na místo kde byla dříve hospoda. "Reino!?" sevřel jsem ruce v pěst. "Proč? Proč? Tolik nevinných životů.." zamračil jsem se a můj výraz se změnil. Po dobrém to nepůjde. To je má řeč chlape! Isobu, dnes jsi výřečný a vůbec nespíš. Byla to pravda, stál v pohotovosti a sledoval celou situaci. Obvykle jen spal nebo se zavrtěl.

"Páni že by ses konečně už naštval, tak se mi líbíš víc." mrkla jsem na něj a poslala mu vzdušný polibek.
"Odposlouchávali nás a já nebudu kazit tvou reputaci ani tu dělat někomu šaška." nad poslední větou jsem se zamračila taky. Musela jsem se zmýlit jestli jsem si myslela, že by to se mnou mohl brát vážně. 
"Ani ze sebe dělat něco co nejsem." 

"Odposlouchali? Byli tam obyčejní lidé, kteří měli na salámu, to, co tady děláme, žádní ninjové, jen obyčejní lidé." chladný tón a chladný výraz v očích.

"Áno a hostinský stál mezi dveřmi a koukal na nás proč? Kde je ten slavný Itachi Uchiha, kterého se všichni báli, nerada to říkám, ale i tvůj bratr tě předčil." věděla jsem, že teď jsem uhodila hřebíček na hlavičku

"Slavný Uchiha Itachi, kterého se všichni báli?" ušklíbl jsem se. Docela mě to pobavilo. "Nikdy jsem netoužil po respektu nebo snad strachu. Jsem ten, kdo se obětuje a ochraňuje svět Shinobi ze stínu. To také znamená být pravý Shinobi."

"Vážně a si v tom dobrý?" podívala jsem se mu do očí. Myslela jsem to upřímně. 
"Myslíš na ostatní. Pomyslel si taky třeba, že i ty můžeš být v nebezpečí? Co když tajně dělám pro Iwu a mám za úkol tě vyprovokovat a pak ti vzít tvého Sanbiho? Máš jistotu, že tu někde nemám posily?" pomalu jsem šla k němu a obcházela ho, vzadu za ním přistál Dag. 
"Byl si někdy zamilovaný? Měl si někdy něco na čem ti záleželo a ostatní ti to bezohledně vzali?" položila jsem mu jednoduché otázky a zastavila se mu po boku

"A myslíš že ne? Iwu? Co s tím má společného Iwagakure? Nemám jistotu, vůbec žádnou, ale kdybys je tady někde měla, už by dávno zaútočili a tak snadno se nedám." vzadu za mnou stál drak, pomalu mě obklíčili.
Isobu! Připrav se, zkusíme úplnou přeměnu, nelíbí se mi to. "Hmm!"
"Byl jsem zamilovaný, měl jsem rodinu, klan, slávu a postavení, nic mi nevzali, vzdal jsem se toho sám. Jsi pošetilá, když se pořád vymlouváš na to, že ti společnost všechno vzala."

"nic o mě nevíš. Nevíš co jsem všechno prožila. Nikdy nemůžeš cítit to co jsem cítila já tehdy. Pořád si vybavuju tu scénu, kdy jsi mi oznámil, že byl můj manžel mrtvý a já se ti tam zhroutila a co si udělal ty? Využil si toho a unesl mě do Konohy, aby jste mě měli pod kontrolou tak sakra kde je ta spravedlnost? Ani jste mi ho neukázali. I teď mě mají pod kontrolou i když ne tolik. Vždycky někdo řídil mé jednání jen když jsem byla Otokage, bylo vše jinak a cítila jsem se šťastná aspoň na chvíli. Než přišel někdo komu se nelíbilo co dělám. Již zmiňovaný pan Dansaku třeba. A já se do něj zamilovala a co udělal on? Pokusil se mě zabít a Nibi mi zase bezohledně vzala..." to jsem se zarazila tohle už mu říkat nebudu, to stačilo. Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla na Daga. Narovnal hlavu a přimhouřil oči. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na Itachiho profil. "Cítím z tebe napětí, neříkej, že ani ty neuvažuješ o tom že bys mě zabil." 

"Každý si něčím projde, záleží na tom, jak se s tím jedinec vypořádá. Víš přece, co jsem všechno musel udělat já." pohlédl jsem do jejích očích.
"Já jsem také zklamal a celý můj starý život byl jen selhání,"

"Můj byl vcelku obstojný, ale ztráty z něho byly krutější než to, že jsem znovu na živu.... nezasloužím si to." ztráty... tři osoby. Sklopila jsem hlavu a přerušila tak náš kontakt a skoro nevědomky jsem si sáhla na břicho. Vzala jsem z ruky jeho masku. Ukápla mi slza proto jsem jí potřebovala co nejrychleji schovat.