"U špinavého Kojota"

First topic message reminder :


starý bar, láká pocestné svou pověstí. V tomto baru si užijete spoustu zábavy, obsluhují vás tzv. Kojotky, které mimo jiné tančí na baru.

"Už jsem jednou vzkázal vašemu vedení, že vaši pomoc nepotřebuji a peníze vám nedám, i když je to tak málo. Svůj hostinec si umím ochránit i sám!" zahřměl. Pomalu začal rudnou v obličeji.

Zamyslel jsem se co dál když nechce dát peníze, asi ho přetáhnu kytarou po hlavě a bude to vyřízené a peníze si vezmu. " Na to jste měl myslet dřív a vyřídit si ti s Otokagem. Za předešlej měsíc ale zaplatit musíte, pokud nezaplatíte tak si ty peníze vemu od vás násilím i když jsem nechtěl. Můžete si rudnou vzteky jak chcete, ale oficiálně nemáte zrušenou ochranu. Pokud zaplatíte ihned tak vše bude vyřízeno a už o nás nikdy neuslyšíte. Souhlasíte? " Dal jsem mu návrh, že bych to vyřídil za něj ve vesnici. Tak jsem čekal jak se rozhodne, snad moudře.

Přišel k němu číšník a cosi mu zasešptal do ucha a pak odešel.
"A co takhle kdybych vám dal po hubě a vy si šel svou cestou a nechal svého pána ať si to vyřídí sám?" zatnul pěsti a promnul si klouby.

Nedával mi jinou možnost než abych mu dal přes držku a obral ho i s úroky. Vstal jsem a podíval se na ním vražedným pohledem. " Jak si přeješ! " Řekl jsem hrůzostrašně, jako by zde stála úplně jiná osoba. Ten modrovlasý mladík, který vyjednával mírumilovně byl pryč, nyní nastoupila jeho krutá stránka, která je skope do kulata. Nejdřív jsem je vyděsil výstupem, poté jsem sebral židli a přetáhl toho nejbližšího co stál u mě. Poté jsem se pustil do zuřivé bitky s bossem. Nebral jsem si servítky a šel do něj full power. Kdyby se mě snažil zasáhnout tak bych svou rychlostí uhnul a zasáhnul ho pořádnou ranou, která by ho poslala snad i na onen svět.

"Tu židli mi Otogakure zaplatí." pronesl temně a vyhrnul si rukávy a pak vyrazil vší silou proti němu snažit se ho zbít do krve, aby si pamatoval, že drzý nebude. Číšník, který stál u něj  se rozutekl za bar, nejspíš se hodně děsil, že by mu cizinec zpravil fazonu.

" Tak na to zapomeň. Nechtěl si platit, tak teď zaplatíš víc aby sis to pamatoval! " Řekl jsem hlubokým hlasem. Skrz shunshin no jutsu jsem se dostal do jeho slepého bodu když se na mě vrhal. Já jsem v jeho slepém bodě na něj využil techniku, která ho dostane lehce. Kanashibari no jutsu ho mohlo dost paralyzovat aby už nedělal problémy. " Tak, a teď mi hezky povíš kam si skladuješ peníze, nebo si je půjdu hledat sám! " Byl jsem teď skoro jako ďábel, naprostý opak mého já, které vyjednává.

Najednou se nemohl vůbec pohnout.
"Cos mi to udělal, ty parchante jeden Otogakurskej?" křičel jako smyslů zbavený, ale bylo mu to k ničemu, nehnul se z místa.
"NIc ti neřeknu a Johane ty se opovaž!" křikl na toho co byl u baru. Zřejmě mu nedošlo, jak prozradil výhodnou informaci

" Hm, no vidíš jak ti to jde když se chce " Zatímco byl stále hospodskej držen v paralýze tak jsem došel až k baru za číšníkem Johanem, kterej se tam krčil strachy. Nahnul jsem se k němu a pošeptal mu. " Být tebou tak bych to radši vyklopil. Slibuji, že se ti nic nestane, a pokud tě tu už ten starej páprda nezaměstná tak zajdi do Otogakure, tam jsou lepší bary " Usmál jsem se na něj s nabídkou na lepší život.

"A-ale vá-vážně mi nic ne-to neuděláte, že ne?" klepal se mu hlas. Radit by mu šlo, ale bojovat už moc ne a tak raději ochotně ukázal na kasu, kterou mu i otevřel, aby si mohl vzít požadovanou částku.
"Johane, to ti strhnu z platu!" hřměl vedoucí stále v té jedné a té samé póze.

" Díky " Poděkoval jsem mu za otevření kasy, z které jsem si vybral peníze, které v ní byly. Uložil jsem je do rozdílného váčku na peníze než je ten můj. Měl jsem sice dobrý plat tak jsem nepotřeboval šidit kageho, on sám se rozhodně jestli mi z toho něco dá. Šel jsem tedy ke dveřím a než jsem zmizel z hospody, zmínil jsem ještě jednu věc. " Ta paralýza vyprchá asi za 5 minut. Mějte se " Zabouchl jsem za sebou mírně dveře a zmizel z této oblasti. Bylo to celkem zajímavá rozcviča takto brzy. (přesun)

"Já si tě najdu, budu si na tebe stěžovat!" křičel za ním dál vedoucí a Johan se raději uklidnil a začal celý hostinec poctivě uklízet, aby nedostal padáka....