"U špinavého Kojota"

pro **Itachi Uchiha** Fri Sep 20, 2013 9:38 am

First topic message reminder :

U špinavého Kojota

starý bar, láká pocestné svou pověstí. V tomto baru si užijete spoustu zábavy, obsluhují vás tzv. Kojotky, které mimo jiné tančí na baru.

pro **Itachi Uchiha** Sun Sep 22, 2013 6:43 pm

Slzy? chtěl jsem ji rukávem setřít slzy. Pokud mi to dovolila.
"Musíme se rozloučit, opět se setkáme, až nadejde čas," opět jsem pohlédl na nebe.

pro **Reina Kana** Sun Sep 22, 2013 6:49 pm

Nedovolila jsem mu to. Uhnula jsem se stranou. Na jeho slova jsem neměla co říct.
"Tak pak sbohem." odsekla jsem rázně a stála na místě dál ale i já se podívala na nebe

pro **Itachi Uchiha** Sun Sep 22, 2013 7:04 pm

"Ne sbohem,ale na shledanou," naposledy jsem na ni pohlédl a rozpadl se na vrány.

pro **Reina Kana** Sun Sep 22, 2013 8:02 pm

"To si jenom ty myslíš." odejde si jen tak. Setřela jsem si slzu sama a zamířila k Dagovi. Ten ke mě sklopil hlavu.
Snad si ho nebrala vážně, nebo snad ano? Vražedně jsem se na něj podívala.
"Ano zase jsem byla naivní nemusíš mi to připomínat." naskočila jsem na něj.
"Odvez mě zase zpátky."

(přesun)

pro Airis Tooya Tue Sep 24, 2013 3:32 pm

Po nějaké té hodině jsme se dostavili až před tuto hospodu. Měla jsem za to, že tady by snad někdo něco měl vědět o Tsuki, aby jsme byli aspoň trošku víc informování o pobytu tam. Vstoupila jsem dovnitř a sedla si k baru. Dala si nohu přes nohu a podívala se na barmana.
"Zdravím, dala bych si prozatím střik." Aby to nebylo blbé, objednala jsem si colu s rumem a dívala se po lidech tady. Nebylo jich moc, ale nějaké informace očividně měli. Pohlédla jsem na Shinjiho s výrazem...*Tak do toho, ptej se jich.* Byla jsem příliš líná na to za nimi jít a vyptávat se jich, navíc, kdyby mi odpověděli nějak hnusně, nemuseli by to přežít, doufala jsem v to, že Shinji je klidnější povahy.

pro Shinji Tue Sep 24, 2013 4:28 pm

U cesty stála stará téměř polorozpadlá hospoda. Člověk nemusel být přezíravý shinobi aby si všiml že se tu stalo něco hrozného. Staré dřevěné zdi pobité novými trámy a cedule nad dveřmi s nápisem "U špinavého kojota". Přišla k ní mladá žena s nějákým mužem a oba byli zahalení v černobílém oděvu s mráčky.
Když jsme procházeli kolem, poznal jsem tuhle hospodu. Když jsem ještě utíkal před zákonem, často jsem se tu schovával před oininy. Kdysi to býval docela slušný podnik, kde se ale scházeli spíš obyčejní lidé. Teď to vypadá spíš jako narychlo sbouchana chatrč. Moje nová partnerka nebyla zas tak odlišná od mého předchozího parťáka. Nebyla s ní zrovna kloudná řeč, spíš žádná. Ale já byl zvyklý. Jako klad jsem bral to, že mě vzala sebou dovnitř. Třeba takový luxus jsem s Takahanou neměl. Měl jsem na hlavě kapuci a tak nebylo mi vidět do obličeje, nechtěl jsem aby mě na tomhle místě někdo viděl. Kdyby mě někdo poznal, neměl bych na výběr. Airis na mě hleděla a pohledem se mi snažila něco říct. Přišel jsem pomalu a sedl si vedle ní a naklonil se jí k ramenu. Přičemž jsem si všiml že tu je jen pár lidí a hospodský mě propichuje pohledem. A nebyly tu kojotky!!
"Tady se nic nedozvíme" šeptl jsem chladně a potichu. Nehodlal jsem jí vyprávět co o tomhle místu vím, ale řekl jsem to s jistotou. Nejspíš si nevšimla že okolo nás není zrovna celá hospoda. Za jejími zády byla na místě kde kdysi byla zadní část jen velká díra.

pro Airis Tooya Tue Sep 24, 2013 4:36 pm

Byla pravda že hospoda nebyla zrovna v nejlepším stavu, ale i tak jsem se napila střiku a na jeho slova nereagovala. Vzpomněla jsem si, že tuto misi už před tím dal nějakým členům naší organizace, kteří se někde flákaly.
"Jak myslíš, jdem najít ty dva a pak se vypravíme do Tsuki." Dala jsem peníze na bar hned po tom co jsem dopila a odebrala se pryč doufajíc že mě můj společník bude následovat. Chtěla jsem si už konečně někde lehnout a usnout, jen aby to bylo za náma.

//Přesun

pro Shinji Tue Sep 24, 2013 4:48 pm

Moje společnice odešla jakoby se nic nestalo a cosi utrousila při odchodu. Okem jsem zavadil o její pití a aniž by si toho někdo všimnul tak zbytek sklenice jsem otočil a rychlým krokem jsem se vydal za Airis. No co, je to zadarmo a jestli mám být s touhle ženskou v týmu tak to budu potřebovat.
"Eh,.. matte, matte" a přidal jsem do kroku. Když jsem za sebou zavřel dveře tak mi zůstali v ruce společně s klikou, ale na omluvy nebyl čas. Jelikož mi nebylo vidět do tváře nemusel jsem to niják řešit a vydal jsem se za Airis.

/přesun

pro **Sadao** Mon Apr 14, 2014 9:54 pm

Do v túto chvíľu tmavých a opustených ciest v okolí starého baru vstúpil závan vetra, ktorý so sebou priniesol čosi zvláštne. Príchod postavy v kapucni, ktorá sa tu zjavila akoby jej časti onen vietor sám odniekiaľ priniesol, čo nebolo tak celkom ďaleko od pravdy...
Rozhodol som sa urobiť si kratšiu zastávku na tomto mieste. Jednak som potreboval aj trochu doplniť zásoby, no taktiež boli bary už od dávna akési centrá informácií. Síce nie vždy spoľahlivých, ale keďže som sa hodlal na istý čas vzdialiť od všetkého mohlo mi to byť i tak jedno. Vstúpil som dnu a pocítil príjemné teplo na tvári, ktoré v bare vládlo. Tí, čo sa na mňa pozreli ale mohli zazrieť iba vyrovnané, úzke pery čo značilo, že som mal opäť svoj typický kamenný výraz. Ostatok zakrývala kapucňa. Pohol som sa k opustenému stolu, ku ktorému som sa posadil a pohľadom som skontroloval, či sa vôkol mňa aj niekto nachádza. Na moje potešenie, ľudia sedeli pri stoloch ďalej, takže som tu mohol mať svätý pokoj, hoc i len od pohľadov. Zložil som si kapucňu a začal i tak pre istotu kontrolovať svoje okolie pohľadom, kým sa nedočkám obsluhy. Nehodlal som tu zostať dlho, každá dlhšia zastávka na jednom mieste bola rizikom, keďže po mne pátralo nie zrovna málo ľudí. Zdržať som sa jednoducho nemohol, aspoň nie kým nedorazím k svojmu ďalšiemu cieľu.

pro **Takao Hanare** Mon Apr 14, 2014 10:12 pm

"Zdá sa že si užívaš chvíľkového kľudu, myslím že stávku ako dlho potrvá vyhrám.." Prehovorila vysoká postava dostatočne zamaskovaného muža v kapucni a plášti, stojaca len pár krokov od samotného Sadaa sediaceho za opusteným stolom v rohu miestnosti. Dostatočne oddelenej od ostatku ľudí v tejto krčmičke. Malá zastávka pre neho, som si bez pozvania prisadol na stoličku oproti nemu, na stôl položil ruky a len pokývaním hlavy si u barmana objednal to čo vždy. Ten na nás hľadel podozrievavo, ale keďže sme boli jedny z najviac hľadaných Nukeninov, nebolo by múdre nejako upozorňovať na našuaktivitu. V túto chvíľu by bolo najlepšie keby sme sa nejako utiahli do ústrania, kým je na nás vypočítaná tak vysoká odmena.

"A teraz úprimne, o čo ti šlo v Oto?" Prehovoril som znova, už podľa tónu bolo jasné že tá čakra za nimi som bol ja a snažil sa nejako zastaviť postup Otogakurských špehov a udržať ich všetkých v bezpečí. Tým krokom čo podnikol, nás vlastne odsúdil na smrť ak po nás dostatočne pôjdu. Dalo sa schovávať a prečkať to ako vždy, avšak v túto chvíľu boli pre mňa podstatné jeho dôvod. Aj keď, vlastne mi to bolo fuk a po chvíli som aj pohodil rukou na preukázanie nezáujmu voči jeho spôsobom pomáhania neznámym ľuďom len preto že niekomu to dlhuje. Vedel som dobre že Lucy nám poserie všetko čo je možné. V ten moment pred nás barman položil naše objednávky a ja som sa s chuťou napil whiskey, uvolnene sa opierajúc o záhlavie stoličky. Konečne som po dlhej dobe nechal nohy a všetky svaly odpočinúť. Bolo to, úchvatné!

pro **Sadao** Mon Apr 14, 2014 10:31 pm

Očami som strelil po osobe, ktorá sa ako jediná ku mne v tomto mieste ozvala a ostal som ju sledovať. Vysoký, zamaskovaný muž, ktorý si behom momentu už prisadol k môjmu stolu. Čosi mi našepkávalo, že to nebude náhoda že tu sedíme práve my dvaja. Tak ako sa čosi nepozdávalo barmanovi, ktorý na svoje šťastie ale svoje myšlienky nechával iba pre seba. Akurát, že som na neho ani nemrkol, očami som bol na teraz zakliesnený na mužovi, ktorý sedel predo mnou a hádam, že sa snažil viesť rozhovor. Lenže so mnou, osobou čo prehovorí iba ak ozaj musí, to ide jednoducho ťažšie. Len v tomto prípade to zrejme nevadilo ani jednému z nás, keď si Takahana len pohodil rukou nad vlastnou otázkou a radšej sa venoval svojej objednávke. Snáď až v tej chvíli som očami klesol na pohár, ktorý som následne vzal a odpil si. Stačil som už iba uvoľniť telo oprúc ho pohodlne chrbtom o operadlo a podobne ako Takahana si aspoň čiastočne nechať oddýchnuť niektoré časti tela. K tomu nesmel chýbať ďalší nič-nehovoriaci pohľad na spoločníka, ktorý ku mne zavítal. Odpovede sa už nedožadoval, čiže som zatiaľ mohol ostať ticho. Prednejší bol pre mňa aspoň na moment teraz tichý oddych, ktorý som si nemohol dopriať už nejaký čas a hádal som, že do budúcna to bude podobne, ak sa nebude dariť v únikoch od toho všetkého, čo nás naháňalo.

pro **Takao Hanare** Mon Apr 14, 2014 10:53 pm

Pohodlne som sa rozhliadol pohľadom po krčme. Barman sa začal v tento okamih správať normálne a odtiahol svoju pozornosť späť na zákazníkov, ktorých už prestalo baviť očumovať nás. Dopil som svoj pohárik a rukou som naznačil objednávku v podobe celej fľašky. Poľavil som samozrejme na ostražitosti, až tak moc som ju už nepotreboval. V túto chvíľu som si veril že ide všetko naozaj dobre, a že máme ešte pár dní pred tým než nás začnú zháňať a ak zistia čo všetko sa stalo v Oto tak po nás vydajú obrovský hon. V duchu ma ale niečo napadlo, čo ďalej? Kam pôjdeme a kde budeme vôbec v bezpečí? A popravde, budeme vôbec ešte niekde v bezpečí? Ako v minulosti Orochimaru, budeme sa musieť stiahnuť a prispôsobiť. A hlavne, budeme potrebovať sa aj nejako uživiť a v tomto som bol už macher ja. Stačilo použiť naše schopnosti a našu reputáciu tak dlho budovanú. Avšak v túto chvíľu som sa ponoril do atmosféry v krčme a pohodlne sa uvelebil na stoličke, sledujúc ako sa za oknom zaťahujú mračná. Prichádza búrka..

pro **Sadao** Tue Apr 15, 2014 12:12 pm

Mlčky som striedal pohľady rôznymi smermi a len dopíjal pohárik, ktorý som potom už iba posúval prstami po stole zo strany na stranu. Nie z nervozity, nemal som byť prečo nervózny a tiež nervózny som vlastne nebýval skoro nikdy, ale skôr kvôli tomu, že som tu nechcel len tak sedieť a doslova sa nehýbať ničím iným, ako očami. Takahana zbytočne nerozprával, čo bol pre mňa cenný fakt a tým teda u nás vládlo ticho počas ktorého som len zaregistroval, že objednal celú fľašku. Nemal som nič proti, takýto posed bolo treba si vychutnať. Nikam som sa ani nemal ponáhľať, hoc nám hrozili nejaké veci, ale aktuálne to šlo aspoň na nejakú chvíľu nabok. A skôr než by sme začali riešiť, čo ďalej, bolo treba aj načerpať nové sily. Otočil som hlavu a zadíval sa von oknom. Začínalo sa zaťahovať, búrka bola na ceste. Keďže som mal celkom rád búrky, vyvolalo to vo mne mini-spokojný pocit. Nedal som ho samozrejme najavo, len som sa odtrhol pohľadom od okien a upol som ho opäť na Takahanu. Nie z nejakého dôvodu, bol proste prísediaci, takže som sa na neho aspoň díval keď už sme tu mali "tichú domácnosť". Niežeby mi to vadilo, to by som nebol ja, keby áno...

pro **Takao Hanare** Wed Apr 16, 2014 10:36 am

Pretočil som očami nad tou scénou. Ľudia ktorý prežili bitku v rokline bleskov, kedy sa obaja postavili mnohonásobnej presile ktorú nemali ako vyhrať, a predsa sa im podarilo prežiť, sedeli mĺkovo za stolom a upíjali si z najdrahších alkoholových pochutín. Nad predstavou ako by sa zatváril vodca Shuuketsu keby nás v takomto stave uvidel, som sa mierne uškrnul čo si musel všimnúť aj Sadao. Konečne sa trdá tvár premenila a ja som sa zase rozhliadol po bare, než som konečne poustil zo seba aspoň to nejaké slovo, uzatvárajúc tichú domácnosť. Siahol som pod plášť, čo mohlo veľa ľudí v bare znervózniť, ale nie Sadaa ktorý približne vedel čo sa chystám urobiť. A stalo sa čo čakal, z plášťa som vytiahol spis a pomaly mu ho podal aby si ho prečítal.

"Konoha, tam som dlho nebol a myslím že ani ty.." Podivne som prehovoril so stálym úškľabkom na tvári, sledujúc jeho reakciu na podobizeň ktorú držal v rukách. Podľa tváre akú mala, podľa očí ktoré jej tam svietili, bolo nadmieru jasné kto to je. Teda aspoň z akého klanu sa vôbec nachádza. To pre túto chvíľu stačilo. Aby vedel, pretože už tak som si pripravoval odpovede na jeho prípadné otázky ohľadom podrobností.

pro **Sadao** Wed Apr 16, 2014 10:56 am

Pohol som obočím o čosi vyššie, keď som zočil v tvári svojho spoločníka úškrn. Mohlo to vyvolať hocičo a moc ma vlastne ani nezaujímalo, čo to bolo. Mne stačilo menšie prekvapenie hold iba k tomu, že som ho videl s úškrnom. Ako inak som to ale prešiel iba mlčaním a dívaním, takže keby sa už o chvíľu neozval, pokračovali by sme takto asi ešte veľmi dlho. Vytiahol spis a pomaly mi ho podal. Položil som pohár na stôl a zamenil ho za spis, ktorý som si začal pomaly čítať.
"Myslím, že sa mi ešte ani nedostalo cti niečo podniknúť práve tam." Poznamenal som s menším prifarbením vety, keďže som nemal k ničomu žiadnej cti, aspoň teda čo sa týkalo dedín a krátko nato položil spis na stôl, posunúc ho naspäť k nemu.
"Ale i bez toho je ľahké tušiť, že to, čo očividne máš v pláne nebude ľahké." Dodal som a odmlčal sa. Otázka odo mňa zatiaľ nepadla, ale v hlave sa mi ich už zopár zrodilo, napríklad dôvod, pre aký chce práve toto. Na teraz som však už iba znova podvihol pohár a odpil si, udržujúc pohľad na Takahanovi. Možno k tomu ešte mal čo povedať, ako pre nejaké ďalšie informovanie, no možno aj nie. Od toho tu už potom bolo mojich pár otázok, ktoré by nasledovali.

pro **Takao Hanare** Wed Apr 16, 2014 2:02 pm

S nevôľou som sledoval neďalekých podivýnov, ktorý pri stole len pár metrov od nás sedeli, doteraz si od barmana nič neobjednali a častovali nás pohľadmi ktoré prichádzali v čoraz väčších intervaloch. Nečakal som že by nás sem až niekto sledoval, ale tí traja za stolom ma dostatočne znervózňovali nato aby som si pohol s plánom a čo najskôr odtiaľ vypadol. Pričom sa presvedčil, kto sú tí záhadný cudzinci vedľa nás.

"Potrebujeme niekde začať. Poslednú dobu naša reputácia klesla, takže začíname ešte na tom slabšom. Ponižujúce, ale tie peniaze potrebujeme. Predovšetkým teraz keď po nás pôjde vďaka tvoju podivnému zásahu celá Shuuketsu.." Avšak napriek tomu aký som bol nervózny, nepreukazoval som to na sebe, nebál som sa toho žeby sa odtiaľ dostali informácie von, pretože stačil jeden ich neopatrný pohyb a boli by mŕtvy na mieste. A hlavne, vôbec som na sebe nedával najavo, že sa tej skupinky obávam alebo by mi prišli podozrivý. Nechal som si to radšej pre seba a presunul všetku svoju pozornosť práve na Sadaa s ktorým sme sa mali vlúpať do Konohy a získať ich oči. Kto by si bol povedal, že ma kroky zavedú priamo tam, priamo pod Hokágeho dohľad. Už len jeho prítomnosť bude pre nás obrovský problém. Ale práve o tom bola naša práca, to riziko ktoré sme na seba vždy brali.

pro **Sadao** Wed Apr 16, 2014 2:32 pm

Opatrne som sa pootočil, aby som dovidel na tých troch, čo nás pravdepodobne sledovali viac než by mali. Takahanov pohľad tým smerom mieril nejakú chvíľu, inak by som sa asi tým smerom nepozrel. Prebehol som po nich pohľadom a zas sa ale pozrel naspäť, akoby nič. Bolo mi jasné, že ak niečo tí traja skúsia, je po nich behom momentu. Preto som si z toho aj nerobil veľkú hlavu, no aspoň som už vedel, že náš rozhovor nemusí byť tak súkromný, ako som si myslel. Pozornosť ale bolo treba zas preniesť na Takahana, ktorý prehovoril. Reagoval som na to iba prikývnutím. V jeho slovách som našiel i pár odpovedí na moje nevyrieknuté otázky, čo bol aj dôvod prečo som znova zostal ticho. Aspoň teda na nejakú kratšiu chvíľu...
"V poriadku. Je hádam už i čas vyraziť, hm?" Zľahka som nadvihol obočie. Fľaša bola už temer prázdna a ľudí v bare začínalo byť čoraz viac. Predsa len, búrka donútila ľudí si spraviť cestou zastávku tu. I keď zjavne nie všetci za účelom skrýše pred dažďom či výberu nápojov. To bol i jeden z dôvodov, prečo bol už najvyšší čas vyraziť znova na cestu a okrem iného, nemal som rád veľa ľudí vo svojom okolí.

pro **Takao Hanare** Wed Apr 16, 2014 4:01 pm

Nebolo najmenších pochýb o tom, že zostávať v bare i naďalej
by už bolo v danej situácii hlúpe. Po zaplatení som sa teda už konečne zdvihol od stola a chystal sa vyraziť. Schyľovalo sa predsa len k večeru, čo znamenalo, že sa blížil čas lovu. Nebolo to tak dávno, čo som si bol svojou pozíciou v Shuuketsu a postavením v podsvetí natoľko istý, že pre mňa život shinobiho prestával byť zábavný. Po dlhom čase som sa však už konečne cítil ako vyzývateľ, ktorého život každou chvíľou visel na vlásku. Vždy som bol ten typ človeka, ktorý šiel na istotu, ale nedávno som svoje stanovisko prehodnotil. Bol som pripravený na zmenu.

"Priprav sa na odchod. Vyrážame," zodpovedal som Sadaovu otázku a pobral sa preč. Cieľ bol pomerne jasný. Otázkou zostávalo už iba to, nakoľko ho budeme schopní splniť. Inokedy som sa do ničoho nepúšťal, kým šanca na úspech zaručene nedosahovala minimálne 60%, ale teraz bolo všetko iné. Bez ďalšieho zbytočného premýšľania som šiel naproti novým zajtrajškom, bez ohľadu na to, či budú svetlejšie alebo temnejšie. Shuuketsu mi už viac nemalo čo ponúknuť, život v tieni prestal mať zmysel. Prišiel čas na to, aby som konečne využil to prekliatie, ktoré mi minulosť nadelila.

- PRESUN -

pro **Sadao** Wed Apr 16, 2014 6:46 pm

Pomaly som sa postavil a upravil si plášť, zároveň čo som si na hlavu nasadil kapucňu. Okrem zbrane som so sebou vlastne nič nenosil, takže som sa ani po ničom inom už neobzeral a rovno som spravil pár krokov od stola do uličky medzi ostatné. Pár ľudí opäť stíchlo, zatrhlo svoje debaty a otočili oči na nás dvoch. Len som všetkých do radu prepichol pohľadom a mlčky som čakal, kým sa dvihne aj Takahana, čo bolo len krátko nato. Reakciu na jeho odpoveď nebolo treba nijako komentovať, maximálne som si už len upravil kapucňu, aby mi zakryla viac tváre, zároveň čo druhú časť mi zakrýval golier plášťa a pomaly som sa vydal za ním. Bolo mi vidieť v podstate len oči, ktorými som pri odchode schválne ešte niekoľko ľudí stihol "prebodnúť" a v duchu si len odfrknúť z toho, že to stačilo aby stiahli pohľad radšej inam. Akonáhle som však už vyšiel z baru von, všetky tieto veci ma trápiť prestali a mohol som začať rozmýšľať nad našou cestou. Rovnako tak, či má Takahana aj premyslený plán, alebo sa to vyvinie inak. To však bolo už na tom, ako to prevedieme my a ako to vyjde...

~Presun~

pro **Itama Senju** Tue Apr 22, 2014 9:16 pm

Objevil jsem se u vstupu do baru a přečetl si jeho název. Vážně? Kdo tyhle názvy vymýšlí? Zakroutil jsem hlavou a pomalu vstoupil. Měl jsem sice stopovat tu holku, ale pár dní náskok ji přeci můžu dopřát. A když ji bude Juro tak moc chtít, tak si ji najde sám. Pousmál jsem se pod maskou, sedl si někde do tmavého kouta a objednal si pití. Zatím jsem přemýšlel o další mé cestě.

pro **Itama Senju** Mon Apr 28, 2014 7:51 pm

Seděl jsem v tomhle baru dost dlouho na to, abych se dozvěděl i pár novinek. Drby se šíří opravdu rychle. Teď však nastal čas, aby svět opět poznal mé jméno. Pomalu jsem se zvedl a na stole nechal nějaké peníze. Vyšel jsem před bar a s pomocí Kamui zmizel.
/přesun

pro **Reina Kana** Mon Jun 09, 2014 7:49 pm

Dorazila jsem asi o dvě hodiny později doufala jsem, že ANBU kterého jsem pověřila mi sežene to co jsem ptořebovala. Už před hostinec stálo několik povozů a kočárů s koňmi. Vešla jsem dovnitř. Ihned ke mě přišel.
"Vědí co po nich chci?" odkýval mi a řekl mi že jsou někteří z nich i nukenini.
"Skvěle pánové čekám od vás loajálnost." ukázala jsem jim dva měšce a jeden jsemjim hodila.
"Zbytek dostanete, až skončí vaše mise." odkývali mi když zhodnotili kolik peněz tam je. Vzala jsem si od jedné ženy staré oblečení a převlékla se v jednom z pokojů a pak jsme vyrazili stoupla jsem si k jednomu koni a vedla ho. Směr Kumogakure.

(přesun)

pro **Nizashi Shiroi** Sun Aug 17, 2014 8:15 am

Byla to dost dlouhá cesta než jsem se dostal konečně do hostince. Byla to štreka tak jsem si chtěl nejdříve odpočinout, a proto jsem si nejdříve objednal něco k pití a teplého k zakousnutí. Sice tu nechám nějaké peníze, ale to byl můj problém. Člověk je taky živý tvor, musí pít i jíst. Když jsem se najedl požádal jsem číšníka, kterej tu byl zřejmě na brigádě aby mi zavolal vedoucího. " Díky, bylo to výborný. Mohl by jste mi zavolat šéfa? Potřeboval bych s ním něco probrat. Díky " Usmál jsem se zdvořile a vyčkal až dorazí šéf. Mezitím jsem zaplatil svůj účet za jídlo a pití.

pro **Shinobi** Sun Aug 17, 2014 11:07 am

"jistě pane." promluvil číšník a odešel kamsi dozadu za bar. Chvíli se nic moc nedělo, v podniku bylo jen pár lidí a ti postupně odešli. Po chvíli vyšel celkem dost svalnatý a dobře stavěný pán s holou hlavou a se znaky na hlavě. Vypadalo to jako starověké runy. Uhladil si velký knír a rozhlédl se po baru. Pak přešel dlouhými kroky k Nizashimu.
"Ano pane? Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptal se hrozivě. Šel z něj docela strach

pro **Nizashi Shiroi** Sun Aug 17, 2014 11:33 am

" Zdravím, vy to tu nejspíš vedete " Stále s úsměvem jsem hleděl na šéfa podniku. Doufal jsem, že bude mít rozum a prostě zaplatí výdaje, které si objednal. " Posílají mě z Otogakure za vámi vybrat poplatek za ochranu vašeho hostince. Pravidelně tu naši shinobi hlídají aby se tu nic vážného nestalo. Dělá to přesně 100 ryo. Poměrně malá částka nemyslíte? Z toho jsem vám přispěl svými penězmi za vaše výtečné jídllo takže z vaší kapsi to ani moc nebude ne? " Snažil jsem se být přátelský a vše vyřešit s klidem a úsměvem. Byla to moje politika takto řešit věci, které tak mohou být vyřešeny. Nechtěl jsem žádné problémy a i kdyby se na mě vrhly všichni darebáci v okolí, já bych zůstal stát nad jejich mrtvolami. Trochu děsivé ale pravdivé, proto jsem se snažil vyhnout šarvátkám a vždy všechno řešit mírumilovně a přátelsky.

pro Sponsored content

"U špinavého Kojota"

"U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"

Re: "U špinavého Kojota"