KANCELÁŘ RAIKAGE

příjde pomalu sem stále se ohlížejíc, ano jeho zlozvyk z dětského domova ho neoupoští ani tady kde našel svoji rodinu a může se cítit v bezpečí, se menším strachem plynouc mu z očí zaklepe na raikageho dveře od kanceláře

"Ano prosím vstupte!" odstoupil jsem od zrcadla a položil katanu na stůl. Trénování póz před zrcadlem je vždy důležité

Pomalu se strachem otevře dveře a nejisté vejde dovnitř, uvidí horu svalů a ihned se poklini, aby raikagemu projevil patřičnou účtu

uznale jsem pokýval hlavou nad hochovým slušným vychováním.
"Co pro tebe můžu udělat vojáku?" dal jsem si ruce v bok a díval se na něj

*chtěl Sem poprosit o někoho kdo by mi pomohl s treningem hachibiho* řekne s jasným strachem Znich v jeho hlase a divajic se do podlahy bojích se podívat na raikageho

trošku sebou cukne když někdo zaklepe a podívá se na dveře. Né proto že by to neekal, ale kvůli zviku ze sirotčince a tak nikdy nenechává nic náhodě.

"Hachibi jo?" posadil jsem se pozorujíc toho chlapce. A pak se ozvalo zaklepání. Mírně jsem se zamračil nad jeho reakcí.
To bude chtít hodně trdej trénink.
"Vydrž chvilku. Vstupte!"

dál je ukloněný hledíc do země *hai* odpoví na raikageho řeč že ámá chvíli počkat, poté někoho vyzval dovnitř, ale já se ani nehnul a dál hleděl do země, čekajíc co se bude dít

"Tak hrajeme si tu na bobříka mlčení nebo co? Chceš něco synu nebo ne?" promluvil jsem na něj dost zostra a založil si ruce na prsou

"ty si nechal ty věci u brány? Je snad brána Raikage?!" zvedl jsem se naštvaně a ukázal na něj.
"Okamžitě ty věci dones sem!" zahřměl jsem

dál čekal ukloněný, už ho bolely záda ale nedával to najevo aby náhodou nenaštval raikageho který byl nejpíš už hodně rozčílený

"tak a pokud jde o tebe hochu, až přijde Rin Kagaykai vezme si tě na starost zatím půjdeš s tím pánem co teď zase odešel a budeš s ním trénovat." promluvil jsem. Ken to bude mít za trest a ten hoch za odměnu.

Přišel jsem před prah kanceláře. Rozhlédl jsem se kdo tu všechno je a pak vstoupil. "Dobrý den, Raikage-sama. Vrátil jsem se z té mise v Diamantových skálách a chtěl jsem se vám zeptat, zda-li nemáte pro mne nějakou odměnu." řekl jsem a snažil se, aby to neznělo moc odměnochtivně.

"No jistě." otevřel jsem šuplík a vyndal z něj cosi a hodil mu lízátko.
"Až se vrátí obě dámy z mise poskládáme týmy na tréninky zatím budeš Yame trénovat s mím synem." a začal se přehrabovat pořádně v šuplíku

*to mám ttrénovat ze svým nevlastním bratrem?* řekne potichu "to je za trest?" pomyslí se *etoo.. můžu se ještě na něco zeptat?* pronese když se narovná a poté vejde nějaký hoch dovnitř podívá se na něj a nepříjemným pohledem si ho prohlíží, přitom odstoupí trošku dál

"Ptej se....chceš taky lízátko? Obávám se že tu asi už další s příchutí maliny nemám." a vytáhla jsem ze šuplíku váček s penězi

*nechci, nejím to* řekne na jeho otázku *a kdy má přijít ta... ehm zapoměl jsem jméno* řekne omluvně protože při jeho řeči nedával moc pozor, jelikož si prohlížel toho kluka vedle

"Rin Kagayaki, až tu bude tak si pro vás nechám poslat." založil jsem si ruce na prsou a majestátně se na ně díval. Jojo taky jsem byl malý, to byli doby kdy jsem se ještě vešel do dveří

Chytil jsem lízátko a chvíli jsem si ho prohlížel. No, čekal jsem něco lepšího, ale alespoň je to s příchutí maliny. "Arigato." poděkoval jsem a rozbalil si lízo. Strčil jsem si ho do pusy a koutkem oka jsem pozoroval kluka vedle mě. Upřímně mě trochu znervózňovalo, jak se na mě pořád díval.

"Hm vypadá to jako truhla s oblečením a jestli v tom bude oblečení tak ti přísahám že si ho oblékneš a projdeš se v něm v Kumogakure." prohlásil jsem pevně a jal se tu truhlu otevřít