KANCELÁŘ RAIKAGE

pro **Kagayaki Rin** Wed Jul 17, 2013 10:20 am

First topic message reminder :

pro **Yotsuki Sorata** Sun Sep 28, 2014 3:38 pm

Klon č. 1
Dopísal som konečne ten zvitok, ktorý som chcel poslať ešte do Amegakure no sato.

Zvitok:

Potom som sa pozrel na Risoku a len som zakrútil hlavou, že pomoc nepotrebujem. Vstal som a šiel som k nej s tým, že jej podám zvitok. "Neboj, všetko je, ako má byť len som zabu..." Než som to dopovedal môj klon sa rozplynul na obláčik dymu a zvitok, ktorý som dopísal padol na zem. V dedine moja prítomnosť cítiť nebola, lebo som tento klon zrušil ešte v horách Kaminari no Kuni aj keď som bol už na ceste späť.

pro **Risoku Yotsuki** Sun Sep 28, 2014 3:41 pm

"Ah, tak to je v poř- RAIKAGE-SAMA?!" zvolala jsem a záchvat hysterie byl v plném proudu.
Jeho klon zmizel, to znamená, že se něco stalo originálu. Kam že to šel? Do hor v Zemi Blesků? Co bych to byla za sekretářku, kdybych nepoložila život za vlastního šéfa? Okamžitě jsem ze sebe sundala zlomený podpatek a utíkala směrem k bráně, rozrážela přitom cestu a bylo mi jedno, co si o mě lidé pomyslí.
"RAIKAGE! POČKEJ!" křičela jsem, nebylo poznat v jakém smyslu.

- Přesun -

pro **Risoku Yotsuki** Mon Sep 29, 2014 10:20 pm

Rozevřela jsem dveře opravené kanceláře a okamžitě bez jakéhokoliv slova zasedla za stůl a začala vypracovávat všechny ty papíry, třídila je do složek, vyplňovala, povolovala či zakazovala. Rozhlížela jsem se chvílemi po místnosti a první, co mě napadlo bylo, že tuto kancelář budu muset předělat podle svého. Chybí mi tu mnoho věcí, které by mi zjednodušily administrativní práci. A toto bloudění očima po místnosti jsem také využila k tomu, abych občas zavadila okem o Soru, přičemž jsem se pokaždé musela usmát.
"Kdo byl ten tvůj doprovod, který měl jít do hor s tebou?" zeptala jsem se poměrně vážně, tykala jsem mu jen proto, že jsme tu byli sami, jinak bych si to nedovolila.
Ano, to nad čím jsem přemýšlela byla jejich sankce, trest. Měli by si uvědomit, že Raikage není někdo, kdo čeká na ostatní. Naopak, oni mají čekat na Raikageho. A pokud Raikage rozhodne, že se vyráží hned, nikde se nezastavuji. Možná jsem nyní byla pod vlivem vlastních emocí, ale stále jsem byla spravedlivá. Takhle už to s Raikageho reputací jednoduše dál nejde.
Myslíš, že mu budou chutnat ty tvoje español špagety, Ris? K tomu trocha vína a pak už jen další večer plný dobré nálady.
Přemýšlela jsem vůbec nad něčím jiným?

pro **Yotsuki Sorata** Tue Sep 30, 2014 5:14 am

Ja som vstúpil hneď za ňou. Ona sa usadila u administratívy a ja vedľa kde som začal triediť zložky ninjou, predsa len som chcel vidieť, či nieje treba zaradiť do týmov geninov no nebolo ich tu toľko, aby to bolo možné. Bude to zaujímavé... Pomyslel som si a pozrel som smerom k Risoku, keď chcela vedieť mená môjho doprovodu. "O to sa ty neboj to si ja vyriešim sám." Povedal som jej presvedčene, predsa len už som mal nápad, ktorý by pomohol aj mne a možno by to až tak veľký trest pre ne ani nebol. Naozaj asi budem musieť začať byť prísnejší, inak to asi ani nepôjde. Povzdychol som si trocha sklamane. Predsa len som chcel byť s ostatnými za dobre a nie takouto cestou. "Našla si tam niečo dôležité?" Opýtal som sa smerom na tú administratívu.

pro **Risoku Yotsuki** Tue Sep 30, 2014 2:50 pm

"Nebojím se, mám pouze strach." odvětila jsem, stále se prohrabávajíc horou papírů obsahujících dokonce i prázdné papíry, které jsem třídivým a úsporným způsobem odkládala beze slova na samostatnou hromádku.
"Důležité? Jsou zde složky snad každého schopného shinobi, jež kdy v Kumogakure no Sato žil. Tedy, co se týče významnějších osob." a bylo jich tu opravdu mnoho.
Tolik složek a tolik možných informací. Z jedné strany jsem byla nadšená, ale z druhé jsem se chtěla někde zahrabat, nebo si alespoň lehnout a mít den volno, být bez práce. To ale v těchto časech jednoduše nejde. Vstala jsem a složky jsem rovnala abecedně, červenou barvou označovala potvrzené mrtvé, žlutou barvou hledané, ať už pohřešované či utečence, a zelenou přítomné. Měla jsem před sebou obrovskou horu složek, dokonale složených, seřazených. Musela jsem si založit ruce a sama se pochválit.
"Ris, jsi boží." omylem jsem řekla nahlas s pokýváním si, ale ani jsem si to neuvědomila, dělala jsem jako kdyby jsem nic neřekla.
Rin Kagayaki, minulá Raikage ... byl by problém, kdybych ... ah. Ne. Nebudu se šmátrat v její minulosti jen kvůli tomu, abych mohla najít chyby ve kterých bych mohla říct, že je Sora lepší. zasmála jsem se sama pro sebe.
Nebude večeře v tom pokoji trochu stereotypní? Měla bych něco vymyslet. Ranton: Nakiare.
Nakonec jsem se rozhodla pro trochu deště, který se pomalu spouštěl nad Kumogakure no Sato v minimálním množství, ale přesto dostatečném pro mapování okolí.

pro **Yotsuki Sorata** Tue Sep 30, 2014 9:08 pm

"A to prečo?" Opýtal som sa pomerne zaujato, lebo som chcel vedieť, čo na to povie, predsa len sa podľa mňa nemala mať s čoho strach. Potom som si vypočul, čo tam vlastne je a len som "zahhmkal." "Budem sa na to asi musieť aj ja pozrieť, že ?" Predsa len aj keď som asi polovicu s toho mal prebranú asi by som to mal mať prebrané celé. Všimol som si, ako sa pochválila, čo mi prišlo pomerne vtipné ale vôbec nie zvláštne, za to čo robila si určite zaslúžila pochvalu. "Musím s tebou plne súhlasiť. Takto rýchlo a kvalitne si odvádzať svoju prácu len tak nevie." Neviem prečo ale mal som pocit, že bude dobré ju tak trocha podporiť aj z mojej strany, za to, ako sa snaží. Predsa len na jej vek robí pomerne zložitú prácu. Však ja som s toho mal v hlave pomerne veľký guláš.

pro **Risoku Yotsuki** Tue Sep 30, 2014 9:21 pm

"Nemůžu mít strach o svého Raikageho?" zasmála jsem se. "Ne, stačí, když to projedu sama, nebudu tě tím nijak zatěžovat." oznámila jsem mu vlídným hlasem.
Celá kancelář byla dokonale uklizená, mezitím vším mi sem konečně nastěhovali moje vytoužené kartotéky a skříně. Vše jsem naskládala dovnitř, během čehož jsem pronesla.
"Máme návštěvu u brány. A hlídka zjevně pochopila, že se o Atsuku postarám sama pomocí Nakiare. Můžeme sledovat její pohyb." oznámila jsem.
Byla jsem tím nezaujatá, rovnala jsem si své složky, což pro mě nyní bylo mnohem zajímavější.
"Vážně jsem to řekla nahlas? Promiň." rozesmála jsem se o to víc.
Nevím, zdálo se mi, že tu panovala opravdu dobrá nálada, obzvlášť mezi námi dvěma.
Risoku, vy dva byste byli prostě jednička Kumo.
"Podle rýh je z Kirigakure no Sato. Ale má na obličeji masku."

pro **Yotsuki Sorata** Tue Sep 30, 2014 9:41 pm

"To môžeš ale nutné to nieje." Aspoň niekto ho má. Ani neviem prečo ale zvláštnym spôsobom ma to teraz akosi potešilo. Na to, čo povedala som teda len prikývol, keď hovorila, že sa tým nemusím zaťažovať, tak to tak aj bude. "Prosím sleduj ju, ak robila čokoľvek, čo by mohlo ohroziť niečo čo je nám drahé, tak mi to povedať a budeme sa o ňu musieť tým pádom postarať." Stále som na ňu mal svoj názor a bral som ju, ako hrozbu. Hlavne po tom, čo mi narval do hlavy brúka jeden shinobi, ktorého som stretol v horách, tak som jej veril ešte menej. "Nemáš sa za čo ospravedlňovať bolo to zlaté." Povedal som zo smiechom, predsa len trocha som si ju tým doberal. Potom som sa ale lepšie zamyslel nad tým čo povedala. Takže Kirigakure..."Zaujímalo by ma, čo budú chcieť." Prehovoril som nakoniec takýmto štýlom, lebo som zobral toho shinobiho, ako celok dediny, preto to množné číslo.

pro **Risoku Yotsuki** Wed Oct 01, 2014 12:53 pm

"Nevím, jestli by vzhledem k podezřelému chování Atsuky nebylo lepší ji prohlásit za nezávislou osobu, za jejíž akce Kumogakure no Sato nevede žádnou odpovědnost." zaspekulovala jsem nahlas.
Pf, nemyslíš, že teď tak trochu Raikageho nahrazuješ v práci? Ne, ne, jen mu přece pomáhám jak jen můžu.
"Tebe zajímá, co chce ten vyslanec. Mě zajímá, co má za lubem ta zmije." byla jsem najednou rázná.
Raikage mohl cítit, že se ve mě probouzí cosi, co ve mne velice dlouho spalo a bylo potlačované. To, co jsem zastírala za milost a štěstí.
Nenávist. Taková jsi, Risoku. Pro zášť žiješ, ze zuřivosti dýcháš krev.
Nemělo cenu odporovat cestě, jež jste byli naučení. Navždy zůstanu vyhoštěncem Kumogakure no Sato, nikdy nenajdu cestu zpět.
"Ts." odsekla jsem při té myšlence a konečky prstů si přejela po krku, kde jsem měla vytetované znamení bouře.
Jsem vyhoštěnec, nositel Roztříštěné čepele. Zničila jsem svůj meč, abych se oddělila od vlastní minulost. Ale přesto ho kuji zpět. Vím, že bez své minulosti nedokážu zvítězit.
Můj pohled se pouhým koutkem oka přesunul na čepel ležící opřenou o stůl. V jediném mrknutí jsem po něm viděla stékající krev a kusy roztrhaného masa.
"Ranton. Nakiare." prohloubila jsem trochu hlas.
Déšť už nebyl tak jemný jako předtím, změnil se v naprostý liják. Ta voda, která stéká po ulicích mi v hlavě dokonale vyjevila každý milimetr, po kterém stekla. Ale- mým cílem přecijen nebyly ulice, jakožto Atsuka, kterou jsem hodlala hlídat jako oko v hlavě. Ta její tvář se mi v hlavě jevila jasně, ale ten s tou maskou- byly to pouhé obrysy jeho vzhledu, jak voda protékala skrze otvory a okraje masky. Nic přímého, ale stačí trochu přidat, více vody. Nevěřím, že Kirigakure no Sato by přišla jen na přátelský pohovor. A toto byla povaha Kumogakure no Sato- důvěřuj, ale prověřuj.
Zabij nebo buď zabita. Zůstaň věrná čepeli a nikdy nepohlédneš v denní světlo. tyhle slova mi byla vbíjena do paměti, nikdy už se jich nezbavím.
Jsem dobrý člověk, ale uvnitř? Nevím, jestli jsem dobrá nebo špatná, nevěděla jsem, kým chci vlastně být. Chci být čiré zlo schopné ochránit vlastní vesnici, nebo být jen tou ubrečenou holkou, která mi ztrpčovala život v Unrankyo? Už nikdy. Nechci. Být. Slabá ...

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 1:18 pm

"Aj keď sú o nej v spisoch písané tie veci zatiaľ neurobila nič, za čo by sme to mali urobiť. " Povedal som jej a potom som sa zamyslel. Ak ale budem čakať, kým niečo urobí, bude už neskoro. Najlepšie by bolo ... Zamyslel som sa v hlave a potom som pozrel na Risoku. Tvárila sa teraz inak, zvláštne. Nevedel som ale či to je niečo dobré alebo zlé, ako keby som to nedokázal identifikovať. "Urobíme to asi takto ... " Začal som hovoriť a na chvíľu som prestal, lebo som akosi vedel, že s tým bude Risoku nesúhlasiť ale na tom asi aj tak nezáleží, lebo to budem musieť urobiť. "Pôjdem za ňou osobe, aby som sa s ňou mohol porozprávať. Chcem vedieť, či sa s ňou bude dať normálne komunikovať a ak hej skúsim sa s ňou dohodnúť ale idem radšej teraz hneď." Povedal som pomerne rozhodnute. "Risoku, prosím ťa, ak sem náhodou ten s kirigakure príde pošli za mnou niekoho a ja sa sem dostavím, dobre?" Poprosil som ju a ešte chvíľu som tu stál. Nemohol som na dôležité veci zabúdať a musel som ich riešiť, čo najskôr. Toto bola jedna s vecí, ktoré som potreboval vyriešiť čo najskôr, lebo by to mohli byť pomerne veľké problémy. Možno som začal konať aj kvôli tomu, že som videl, ako Risoku pilne pracuje a snáď viac, ako ja. Vyšiel som s kancelárie a niečo som pošepkal jednomu s Anbu. Ten mi niečo tiež povedal a ja som vyrazil.
(presun)

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 5:23 pm

Kráčal som po ulici ku kancelárii a mal som pri tom sklopenú hlavu smerom dole. Rozmýšľal som ale akosi som nemohol príjsť na nič vhodné. Ako Raikage musím robiť rôzne rozhodnutia, no som len človek a ak urobím zle rozhodnutie bude za to pykať priveľa ľudí. Pomyslel som si no nemohol som tu dlho stáť, lebo som mal ešte niečo na práci. Aj tak som vlastne stál minimálne dve minúty pred budovou Raikage a nechal, nech na mňa prší. Naozaj je dážď príjemný. Vedel som, kto ten dážď robí, no to neznamenalo, že som si tu nemohol takto stáť. Bolo ale už dosť takého státia a preto som sa celý mokrý vybral do kancelárie, aby som prejednal niektoré veci s Risoku, ktorá mi určite bude vedieť poradiť.

pro **Risoku Yotsuki** Wed Oct 01, 2014 5:45 pm

"Proč jsi byl ve vězení?" řekla jsem stále otočená k oknu, naprosto prázdná, bez emocí, jakékoliv výplně uvnitř.
"Jsi naivní, Soro. Zlo musíš likvidovat, ne s ním vyjednávat." odpověděla jsem si sama na svou předchozí otázku.
Znala jsem ho dost dobře na to, abych věděla, že chce Atsučin život přecijen zachránit. Touží po nápravě nenapravitelných lidí. Věděla jsem, že náprava není možná, až moc dobře jsem to věděla. Sledovala jsem kapičky stékající po zamlženém okně, dotýkala se ho konečky prstů a tiše snila. Čelem jsem se opírala o lesklý a průhledný povrch, sledovala venku řádící bouři. Uklidňovalo mě to. Cítila jsem uvnitř jakési teplo. Nepotřebovala jsem obejmutí. Nepotřebovala jsem cítit potřebu. Nepotřebovala jsem lásku. Cítila jsem vlastní teplo, svoje srdce bít. Nárazy kapiček do země jakoby odpočítávaly další vteřinu do úderu mého srdce. Udávaly tempo. Tak rozbouřená, přesto tak klidná.
Uvnitř tebe není nic než prázdno, Risoku. Byla jsi předurčená k tomu býti Bouří. Dospěj ve své určení.
Ty hlasy mi snad nikdy nedají pokoj. Ty hlasy v mé hlavě, pronášené nikým jiným, jen mnou. Nebyly to vzpomínky, byly to tradice, které jsem si nevědomky opakovala, ze stereotypu. Byla jsem nerozhodná a roztržitá. Blázen.

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 6:01 pm

Vošiel som dnu a čakal ma od nej hneď otázka, ktorú som popravde čakal. "Hovoril som ti, za kým idem." Pripomenul som jej, čo som vlastne povedal pred odchodom. Prešiel som k stolu na ktorý som si sadol a pozrel som smerom k Risoku. "Práve od toho tu mám teba. Aby si ma viedla po správnej ceste." Kto by to povedal, že niekedy niečo také poviem ale ona to určite sama vedela, že som v jej úsudok dôveroval, tak čo je na tom? "Teraz viem len jediné na to sa proste pristúpiť nedá .... " Po tejto vete som sa zastavil a začal som jej prerozprávať, čo sa tam vlastne v tom väzení stalo, lebo som na to chcel počuť jej názor.

pro **Risoku Yotsuki** Wed Oct 01, 2014 6:11 pm

"Raikage jsi zde ty. Tudíž se ty sám rozhodni, jestli hodláš povraždit celou Radu ty sám, nebo to necháš na ní samotné." začala jsem, přičemž jsem se odlepila od okna. "Přecijen, na tom, co Atsuka říká je něco, co má něco do sebe." otočila jsem se ke stolu, na který jsem začala sepisovat co jsem slyšela a k tomu pár komentářů.
"Když se na tyhle všechny položky podíváš, můžeš jasně vidět, že to, co Atsuka chce je přímo na prvním místě. Rada. A je-li to pouze Rada, proč jí něco takového nedát?" usmála jsem se tak podivným úsměvem.
Podívala jsem se hluboko do Raikageho očí. Žhnula mi v nich touha po pomstě, plamínek zasazený již v dávné minulosti, předurčená pro dnešní rozhodnutí.
"Je pouze na tobě, jestli dáš na můj návrh, nebo se rozhodneš sám. Více ti nemohu pomoct. Promiň, Soro." moje nálada se znovu prudce změnila.
Byla jsem znovu nervózní o všem, co jsem dělala a můj přímý pohled do Raikageho očí se změnil v uhybačný pohled, po kterém jsem prostě odešla z místnosti se zamračeným pohledem, vyčítající si sama sobě svou minulost. Odcházela jsem pryč, už jsem mizela pryč, ale nakonec jsem se zastavila na lavičce před kanceláří.

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 6:42 pm

Asi by to najradšej spravila sama Risoku asi som sa jej na to pýtať nemal, predsa len toho veľa urobili. Prebehlo mi hlavou a prečítal som si ten zvitok, čo tu zanechala ale veľa som sa nového z neho aj tak nedozvedel, lebo to isté som vedel aj ja. Povzdychol som si a vstal som. "Nevadí aj tak ďakujem." Povedal som jej trocha nerozhodne no aj tak som sa vybral von smerom na chodbu.

pro **Seishi Kogeki** Wed Oct 01, 2014 6:47 pm

Jakmile prošla Risoku, stál jsem zde a čekal na někoho, kdo by měl spíše čekat na mě. Risoku si mě absolutně nevšímala, byla si na to příliš jistá svou technikou, což mi nahrálo do karet. Jen ale Sorata vylezl jednou nohou z kanceláře, já, opřený o stěnu chodby zády, hned vedle dveří, s hlavou namířenou do stropu a se zavřenýma očima jsem pronesl.
"Láska je komplikovaná věc." možná to byl jen jakýsi prones do éteru, možná ne.
Stál jsem tam a čekal na Raikageho reakci, rozhodně jsem nehodlal absolutně nic iniciovat. Chtěl jsem vidět, čeho je tento Raikage vůbec schopný. Chtěl jsem vidět, zda-li se po mém odchodu daly věci alespoň částečně do pořádku.

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 6:58 pm

Hneď ako som vošiel na chodbu všimol som si bez toho, aby niečo povedal tohto človeka. Nechápal som, ako sa sem dostal cez Risinu techniku ale o tom som ju mal v pláne oboznámiť. Tú jeho otázku som popravde nechápal. "Naozaj dnes neviem prečo ale skoro nikomu nerozumiem." Povzdychol som si a pozrel som naňho. "Ako to, že si tu? Prišiel si mi zodpovedať moje otázky?" To bola hneď moja prvá otázka. Nezdalo sa mi, aby bol na pozícii v ktorej by na mňa mohol zaútočiť, lebo bol v dedine kde je minimálne cez 11 000 shinoby, ktorí by si s ním určite poradili.

pro **Seishi Kogeki** Wed Oct 01, 2014 7:05 pm

"Co ten panovačný tón? Snad vám post Raikageho nevlezl na mozek? Nebo je to mladistvá touha být uznávaný, tak vám narostly rohy?" usmál jsem se, stále opřený o zeď.
"Nejste o tolik mladší než-li já, přesto máte panovačný tón, bez kterého by jste se myslím obešel. Mluvíte s prvním, co proklouzl tou jednoduchou technikou, že?" dal jsem mu najevo, že nejsem někdo, o koho si může otírat boty poté, co se mu hroutí jeho domeček z karet.
"Nepřišel jsem proto, abych vás zničil, ani abych vám cokoliv zodpovídal. Přišel jsem, aby jste se mohl ptát. Jsem zvědavý člověk." uchechtl jsem se. "Nerozumíte nikomu, protože nejste schopný rozumět. Na svůj post jste ještě mladý, nechápete pravý význam určitých slov, neznáte souvislosti. A navíc jste naivní." dodal k tomuto dlouhému monologu.
Z jeho hlasu bylo jasně slyšet, že i jedenáct tisíc shinobi mu nedělá absolutní problém. Kdo byl ale zač? Prošel skrze desítky stráží, bariéru okolo Kumogakure no Sato, ale především, i skrze Nakiare. Jak?
"Risoku ale vyrostla, že? Nikdy bych do ní neřekl, že vytvoří tak impozantní techniku."

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 7:25 pm

"Nenazval by som ho panovačný... skôr ... " Ala Raikage si nevie rady a utekajú mu nervy. To som ale radšej na hlas nepovedal, lebo by mi to príliš nepomohlo. "To je jedno." Povedal som nakoniec a pozrel lepšie naňho. "Ja som si vedomí svojich chýb, práve preto verím v podporu Risoku na ktorú sa asi príliš spolieham." Priznal som sa, čo nebolo možno príliš dobré pred niekým, ako je on ale, čo som mohol? Nečakal som, že dokonca pozná aj Risoku. A na to, že vidím prvého, ktorý prešiel cez jej techniku som príliš nereagoval, zatiaľ. "Vyrástla a som rád, že som mohol sledovať, ako rástla. Môžem povedať, že mi je ako mladšia sestra." Teda aspoň to som si myslel, vedel som proste, že ju mám rád. Aj keď som hovoril, že to je len kamarátka. No ale nemal som ju rád na ten štýl, ako dievča teda nikdy som tak na ňu nepozeral. "Nemal by som tu s Vami tlachať a radšej by ste mi mohol prezradiť, ako ste sa dostal cez jej techniku a odkiaľ ju vlastne poznáte." Prehovoril som naňho touto otázkou a potom som sa pozrel smerom k zemi a potom zasa naňho. "Čo by ste robil, ak by ste mal v dedine "zlo"? Snažil by ste sa to napraviť alebo zničiť??" Možno som len teraz potreboval počuť názor ešte niekoho ďalšieho. Predsa len moje metódy sa zdali byť mäkké.

pro **Seishi Kogeki** Wed Oct 01, 2014 7:36 pm

"Jak? Sám nejlépe víte, jak ta technika pracuje, očekávám, že se s vámi o to Risoku podělila. Pracuje na principu dešťových kapek, které dopadají na určitý povrch, jež poté mapují. Stačí se těch kapek zbavit a budete pro Risoku "neviditelný". Nestačí si vzít deštník, musíte zneviditelnit vlastní tělo." to, na co narážel mohlo Raikagemu pomalu docházet ve chvíli, kdy Seishimu proběhl přes rameno malý elektrický výboj.
"Klan Yotsuki a jeho Ranton sahají hluboko do minulosti, ale pouze Risoku dokázala, že Čepel nemusí nosit pouze stínová osobnost, nebo ne?" poté začal mluvit o jejich vztahu. "Zvláštní. Snad bych až řekl, že Risoku vás za bratra rozhodně nepovažuje." poznamenal.
"Risoku osobně neznám, pouze jsem znal její rodiče než se narodila." osvětlil a přesunul se k další otázce "Ve své vesnici už jsem zlo měl, ale bohužel, Rada zasáhla dříve, než jsem ho mohl eliminovat." odpoutal jsem se od zdi a pomalým krokem došel až před Raikageho.
Na zem jsem hodil složku s jediným jménem, složku, kterou jsem sebral z kanceláře v době jejich nepřítomnosti.
"Seishi Kogeki." v tu chvíli zaburácel hrom.
Světlo blesku osvítilo mou pravou tvář, zatímco jsem sledoval Raikageho oči. Uhne pohledem, či se mi zahledí do očí tak jako já jemu? Dojdou mu konečně souvislosti, nebo si bude neustále hrát?

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 7:51 pm

Pozorne som ho počúval pri vysvetľovaní toho, ako sa sem dostal a pochopil som ho aj skôr, než som si všimol toho blesku, lebo mi to docvaklo. Hneď, ako som videl ten blesk tak som sa v tom len utvrdil. "Vďaka za tip, aspoň viem, ako s ňou hrať skrývačku." Povedal som teraz trocha pobavene aj keď to tu asi nemalo miesto. "S tým môžem len plne súhlasiť." Aj keď bola asi poznačená minulosťou. To, že povedal, že ma ona, ako brata neberie som akosi nepobral. "Ja si myslím, že ja s ňou vzťah mám dobrý, prečo hovoríš, že ma teda zaňho nepovažuje?" Dalo by sa povedať, že v tejto oblasti som bol vážne trocha nechápavý. Potom mi ale objasnil to, odkiaľ ju pozná aj keď ju asi musel poznať podľa podobnosti s rodičmi. Potom došli jeho slová na tú radu. Žeby mala Atsuka s tou radou pravdu? Moje myšlienky ale neostali len pri tejto vete a pokračovali ďalej no, bol som v tom pomerne zamotaný. Potom ale prišel predo mňa. Hodil niečo na zem a ja som sa pozrel, čo to hodil. Počul som aj čo povedal a v tedy mi to akosi do seba začalo zapadať. To meno som už určite počul ale zrazu po tomto človeku z neznámych dôvodov nebolo ani vidu ani sluchu. A on vlastne teraz stál priamo predo mnou, zvláštne, že sa ukázal až teraz. "Teší ma ... bývalí kolega." Aj keď táto informácia bola neznáma verejnosti ja som v tej dobe nastúpil, ako anbu, no o tom človeku som aj ja niečo počul.

pro **Seishi Kogeki** Wed Oct 01, 2014 8:01 pm

"To, co k vám cítí ona není přátelství, to i mé oči realisty vidí." oznámil.
"Těší? Mohl bych být také vaší největší noční můrou. Pokud si pamatuješ mé krátké funkční období, víš moc dobře, čeho jsem schopný. A víš také moc dobře, že nejsem dnešní. V ranném věku jsem získal více zkušeností, než mnozí získají za celý život." promluvil.
V jeho očích jsem viděl ten náhlý poznatek. To ujasnění si souvislostí. Tohle všechno ho možná utvrdilo ve všech rozhodnutích, která dodnes udělal a která udělá dál.
"Zatancujeme si? | 舞うか？" zeptal se s úšklebkem, přičemž stál neustále na místě, pouze pravou nohu lehce posunul za sebe.
Raikage se zdál poměrně sebevědomý, byť neměl často pravdu. Zdál se naivní, přesto toužil po míru. Jeho cesta nebyla špatná, pouze utopická. V dnešní době nelze v rozpolceném světě dosáhnout pravého míru. Je potřeba sjednoceného světa plného stejných zájmů, ne pouze sobeckého vládce toužícího ovládat. Jenže- i tato touha po míru je pouze sobecké přání.

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 8:13 pm

Naozaj som nechápal, prečo to nepovie priamo, čo tým myslí, preto som na to teda nič nepovedal aj tak si to nechám prejsť hlavou. "Hej viem to presne ..." Potvrdil som mu to o čom hovoril, predsa len som z neho mal teraz ešte väčší respekt ale strach určite nie. "Rád by som si zatancoval ale teraz nemôžem." Povedal som ale aj tak som sa postavil podobne, ako on. Predsa len kto vie čo urobí aj keď som ho vlastne tak trocha "spoznal". K tomu som potreboval niečo vyriešiť.

pro **Seishi Kogeki** Wed Oct 01, 2014 8:25 pm

"Co brání Raikagemu v troše zábavy?" ukázal odhrnutím rtů zuby. "Kumogakure no Sato je nyní vaše pískoviště, to byste si mohl uvědomit."
V tu chvíli ze své pozice zmizel. Seishiho pozice si Raikage mohl všimnout až poté, co se zastavil za jeho zády.
"Ale není dostatečně vaše na to, abyste mohl použít tu bestii uvnitř vás." Seishiho pěst nyní zářila modrou září.
Šlehaly z ní blesky. Bylo to částečné bleskové brnění, dokonce nejzákladnější verze, kterou Seishi znal. Testoval Raikageho, nebo se ho pokoušel zabít?
"Nemáte žádné zkušenosti. Říkáte si, že ANBU vás vycvičí, ale to není tak docela pravda. Jediné, co vás může vycvičit, je život."
Byla noc a chodba byla tichá, až přespříliš. I po nocích zde hlídkovaly jednotky ANBU, jenže ty byly pryč. Kde? Zbytečná otázka, na kterou všichni známe odpověď- pravda ale není tak drastická. Seishi by nezabil nikoho, kdo s jeho minulostí nemá absolutně nic společného.
"Zlo jménem Atsuka. Tentokrát není na mě, jak se s ním vypořádat." zasyčel podlým hlasem. "Nějaké otázky?"

pro **Yotsuki Sorata** Wed Oct 01, 2014 8:35 pm

"Povinnosti." Povedal som zo smiechom aj keď je pravda, čo hovoril. "Som si toho vedomí, ako aj to, že to, čo mám v sebe nieje beštia ale člen Kumogakure." Moju ruku obalila moja chakra ale aj chakra hachibiho, bolo to niečo silnejšie, než to čo spravil. Predsa len moja chakra bola raitonového pôvodu aj keď to nebola tá technika, akú mal on plus hachiboho chakra. Aj keď bol za mojím chrbtom ja som sa otočil smerom naňho tiež pomerne v seknude, aby som naňho videl ale neútočil som. "Ja som nikdy nepovedal, že ma naučil všetko." Opravil som ho. "Nie vôbec žiadne." Bol som si vedomí toho, čo musím urobiť.

pro Sponsored content

KANCELÁŘ RAIKAGE

KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE

Re: KANCELÁŘ RAIKAGE