Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

Myslím že s vařením ti raději pomůžu, Keigo chtěl jídlo víš, popíchnu Kashikeho a vstanu od stolu. Tak asi prásknem do vrtule ne? Otázka byla naprosto zbytečná, jelikož když žena zavelí, je to jako Mizukageho osobní rozkaz.

Auuu, to nebylo milé... odvětím Asuce a taktéž se zvednu. Inu, co se dá dělat, když jste do toho všichni tak žhavý, půjdeme... prohodím ke společníkům, počkám až Keigo zaplatí a vyrazím směrem ke svému sídlu.

//přesun

Pobaveně se pousměju nad tím, jak se ty dva pořád pošťuchují. Měl jsem dneska očividně kopec štěstí, protože na takovou partu příjemných lidí se nenarazí na každém rohu.
Měl bych ještě uvažovat, jestli si nepůjdu vsadit sportku, určitě bych vyhrál jackpot....
Každopádně jsem to tu poplatil a rázným krokem jsem vyrazil za Kashikem.

(přesun)

Vyrazila jsem dveře a vešla dovnitř jako královna. Vždyť tady jsem vlastně skoro královnou byla. No kde jinde královna tráví nejvíce svůj čas než ve svém paláci hm? Zazubila jsem se na partičku u stolu, která hrála karty a mávnutím ruky je pozdravila. Minule jsem je obrala slušně.Vybavilo se mi jak jeden z nich vsadil trenky a prohrál je. Jak ráda bych viděla výraz jeho manželky, když přišel domu nahý. Vyhoupla jsem se a stoličku přímo u baru a objednala si pivo. Zatímco jsem na něj čekala jsem si párkrát rýpla do barmana, že je jako šnek. Byl to to tak trochu náš rituál. Když už jsem před sebou měla vychlazenou sklenici vytáhla jsem cigaretu a zapálila si. Tak na to umírání. Pozvedla jsem sklenici do vzduchu a ťukla si s imaginárním přítelem.

Potřeboval jsem mezi tím vším pauzu. Vychovávat tři děti není vůbec žádná sranda. Je z toho sice spousta nádherných vzpomínek, ale té práce mezitím je strašně moc. Přál bych si abych na to nebyl sám, jenže Kaori mě opustila a zmizela. Od té noci jsem ji neviděl. Stále nechápu proč vlastně tehdy utekla a nechala mi mimina v košíku u dveří. Sice jsem byl abstinent, ale rozhodl jsem se, že jednou to neuškodí zkusit. Vzal jsem si zatím jen to nejslabší co tu měli a seděl na baru.

V klidu jsem si užívala klid v baru. Ano klid, v podstatě tu seděli ti samí lidé a dělali ty samé věci jako každý den. Díky pár pivům a jedné vyhrané partičce karet se mi opět vrátila veselá nálada a přesunula jsem se zpět k baru abych mohla rýpat do barmana. Při té příležitosti jsem si objednala další. "Ha.." uniklo mi když dovnitř vešel ten kluk od jezera s tou dívkou. Sama pro sebe jsem se ušklíbla a s podepřenou hlavou jsem se vrátila k barmanovi. "Šmouha." Zkonstatovala jsem a ukázala prstem na jednu ze skleniček, které leštil. Spokojeně jsem se zazubila a když přišel další návštěvník nadzvedla jsem obočí. Sem zřídkakdy zavítal někdo "nový" a dneska to tu bylo najedou jako na tržišti. Buď na všechny padla depka a nebo všichni mají co oslavovat. Mlčky jsem se zaměřila na výraz každého z nich a napila se. A nebo nemají co dělat jako já.

Seděl jsem si tam tak sám na baru, jelikož jsem neměl koho sem přitáhnout. Celej svůj čas jsem trávil s dětmi, už ani na misi jsem dlouho nebyl. Snad se mi ještě neotupěly smysly po té době. Popíjel jsem jednu sklenici saké za druhou a ničeho si nevšímal. Přemýšlel jsem nad tím co asi tak budu v životě dělat dál. Pořád jsem ještě mladý a sám s dětmi. To je docela obtížné, ale člověk se silnou vůlí to nějak zvládne. Uvidíme jak se to vyvrbí zde, jelikož běžně nepopíjím. Spíš se starám o opilce. Pamatuji si na svého Anbu kolegu co se ožral a musel přespat u mě. Ráno měl děsnou kocovinu. Dále jsem si všímal jen své skleničky.

Wow. Nadzvedla jsem obočí po tom co ten pár zas tak pohádkově nevypadal. Když ten kluk odešel protočila jsem oči a znuděně zívla. S podepřenou hlavou jsem se koukla na bělovlasého návštěvníka a natáhla k němu ruku se skleničkou na ťuknutí. "Ať je to lepší?" Nadhodila jsem "přípitek" protože se nezdál, že by byl v nějakém veselém rozpoložení. No jo doba byla zlá. Zlá a nudná.

Když jsem tak bloudil myšlenkami jinde, uslyšel jsem dívčí hlas vedle mě. Ani jsem si ji nevšiml v mém stavu, ale nejspíš by bylo mnohem lepší se nějak rozveselit. " Děkuji " Snažil jsem se mile usmát jako jsem to vždy dělával. " Smím vás pozvat na drink? " Chtěl jsem být milý. Vždy jsem se tak choval k ženám. Byl jsem takový typ člověka, i když jsem na to párkrát doplatil. Tuhle moji stránku po mě zřejmě zdědila Yukina, vždy usměvavá jak sluníčko a laskavá jako andílek. Byl jsem rád, že je mám i když to nedopadlo všechno tak jak jsem si v minulosti vysnil. Když jsem si vzpoměl na své děti, tak i můj úsměv byl přívětivější.

"Oh." Přestala jsem si opírat hlavu o ruku a narovnala se. Hodila jsem do sebe poslední lok piva a šoupla prázdnou skleničku k barmanovi. "Ale jistě." Zakřenila jsem se a objednala si vodku. "Děkuji." Pozvedla jsem skleničku a napila se. "Yumi Mia.." Představila jsem se. "Můžete mi říkat Yumi ale i Mio. Slyším na oboje." Upřesnila jsem jako vždy. Mít dvě jména bylo fajn. "Takže..co vás sem přivedlo jestli se můžu zeptat? Nikdy jsem vás tu nepostřehla." Položila jsem lehce všetečnou otázku a naklonila hlavu na stranu. Zároveň jsem ale na sebe prozradila to, že sem chodím až moc často.

Objednal jsem si to samé abych sám nezaostával na slabším. Sice jsem nebyl vůbec zvyklý pít, ale když pije někdo s vámi tak se to rychleji naučíte, jelikož nechcete vypadat blbě před tím druhým i když vám to nebude chutnat. Alespoň tak jsem o tom přemýšlel když jsem pil tu vodku co si též objednala. " Kataro. Mě říkají jen Kataro. Yumi i Mia jsou obě pěkná jména. " Pousmál jsem se, jelikož nemám dvojí jméno a přezdívku mi ještě nikdo nevymyslel. " Já jsem tu vlastně takhle poprvé. Když jsem tu byl poprvé tak jsem odnášel kolegu, který se tu opil. Jinak jsem se sem přišel napít poprvé. Jenže moc mi to nejde, nejsem zvyklý pít, ale řekl jsem si, že bych to taky mohl zkusit když se nacházím v určité situaci. " Neřekl jsem kvůli jaké situaci. Nějak jsem to zapoměl říct, jestli se zeptá na tu věc tak určitě odpovím kvůli čemu. " A vy? " Zeptal jsem se zvědavě.

Kataro hmm? Olízla jsem si lehce suché rty a napila se. Zatímco mluvil jsem na něj upřela rudé oči a pak se ušklíbla, když se zmínil o tom, že není zvyklý pít. "Zkusit se v životě musí všechno." Poznamenala jsem. Po jeho otázce jsem se přešla pohledem na flašky vystavené naproti nám a přimhouřila oči. "Ze zvyku a z nudy." Odpověděla jsem mu a sama jsem nevěděla jestli je to celá pravda. Jistě ze zvyku to bylo...a z nudy určitě taky. Hlubší význam jsem si připustit nechtěla. Zavrtěla jsem hlavou sama pro sebe a přešla pohledem zpět na něj. "Takže váš dnešní plán je se opít a zapomenout na tu..hm..určitou situaci, jestli tomu dobře rozumím?" Namotala jsem si pramínek vlasů na ukazováček a sledovala jak z něho vlasy kloužou zpět na své místo. "Jestli je tomu tak.." odmlčela jsem se a natočila pramínek zpět. "..nemusíte se bát, že by jste tu zůstal ležet. Rádi se o vás postaráme." Koukla jsem se na barmana a pak se zazubila na Katara. No co..když měl zkušenost jen takovou, že odsud táhl opilého kolegu. Musel mít taky zkušenost kdy pro změnu bude někdo táhnout jeho z baru! Minimálně každý tohle musí zažít nebo jeho život postrádá to pravé opilecké kouzlo.

" No nepřišel jsem sem zrovna zapomenout na to všechno, jen prostě si chvíli nedělat starosti s tím vším. Na jednoho člověka to je celkem makačka. " Stále jsem však neřekl, že mi žena utekla a nechala mi u dveří tři děti. Popravdě jsem s Kaori svatbu nikdy neměl, takže byly nemanželské. To však neměnilo nic na tom, že jsou můj poklad, který budu chránit vlastním životem i kdyby Zemi hrozila skáza. Jejich životy nad ostatní, tak jsem to momentálně bral jako rodič. Osobního života jsem si moc neužil, vzhledem ke všem těm starostem. Vlastně tohle je už pořádně dlouhá doba co mluvím se ženou, navíc tou, kterou jsem ještě zde neviděl. Nevěděl jsem vlastně už jak jednat. Snažil jsem se proto chovat podle sebe přirozeně. " Alespoň vím, že budu v dobrých rukách " Zase jsem se mile usmál a můj úsměv byl zase o něco lepší. Když nás na chvíli rozptýlila nově příchozí slečna tak jsem na rychlo nenápadně ukázal barmanovi ať nám sundá ty dvě láhve po kterých koukala Mia. Pak jsem se trochu zasekl když řekla hrdličky a mírně se začervenal.

"To budete." Uklidnila jsem ho s podivným úsměvem a když se přiřítila ta dívka od jezera mlčky jsem si jí prohlížela. Bělásku? Napila jsem se a můj úsměv se pomalu rozšířil do úšklebku. "Á koho to sem vítr od jezera přinesl." Jen tak jsem se rozhlídla a dělala, že hledám toho klučinu. "Kde jsi nechala zajdu?" Rýpla jsem si a věnovala veselí úsměv Katarovi když barman sundal z poličky ty dvě flašky. "Jestli chceš pomůžu ti ho zase chytit. Máš asi díru v sítích." Prohodila jsem stále s rýpavým úsměvem. Och ano rýpala jsem ráda ačkoliv jsem jí nikterak neodsuzovala. Ba naopak, měla jsem pro to pochopení ale to ona nemusí vědět. "Tak na zdraví." Natáhla jsem ruku se skleničkou, která byla už dolitá směrem k nim.

Trochu jsem zamával rukama a snažil se ty dvě uklidnit. " Ale no tak. Nebuďme na sebe takový. Jsme dospělí, nemáme to zapotřebí. " Nejspíš jsem právě začal rejpat do vosího hnízda. Nebo jak se říká, otevřel Pandořinu skříňku. Každopádně jsem se je snažil uklidnit. Je škoda, že se ta atmosféra takto skazila. Projistotu jsem si stoupl mezi ně, kdyby se náhodou chtěli pustit do rvačky. To to raději schytám já, než aby si ubližovali dvě pěkné holky. Stále jsem se snažil usmívat a na pití díky tomu úplně zapoměl.

Fascinovaně jsem sledovala tu dívku. Nemusela jsem říkat nic a ona se zvládla ztrapnit sama. Dokonalé. Moje zorničky se patrně rozšířily a s úsměvem jsem čekala co ze sebe vysouká dál. "Ach ano..barvy nejsou moje." Věnovala jsem pohled jejím modrým vlasům a pak se uchechtla. "Tak znáš to..vrána k vráně sedá." Poznamenala jsem po jejím výroku, že Kataro vypadá jako já. Přešla jsem pohledem na něj a rozpačitě se usmála. "Omlouvám se." Broukla jsem jako by to byla moje chyba, že se modrovláska opila a teď se tu se mnou hašteří. Ráda bych jí to oplácela pořádně ale před Katarem a v jejím stavu mi to nepřišlo vhodné. Když si Kataro stoupl napila jsem se a povzdechla si. "To nebude zapotřebí." Mávla jsem rukou a dolila si sama. "Tak um..Kataro co vlastně děláš?" Přešla jsem rovnou na tykání aniž bych se na to zeptala a hrála si se skleničkou.

Nakonec se to uklidnilo když ta dívka usnula, zřejmě po alkoholovém záchvatu. Přišel jsem k ní a rozhodl jsem se jí odnést do nějakého pokoje. " Máte tady volný pokoj, kde se z toho může vyspat? " Zeptal jsem se a na chvíli jsem zmizel s barmanem. Shirui jsem uložil do postele a přikryl, aby neprochladla, potom jsem se vrátil za Miou. Já jsem si znovu přisedl k Mie a pokračoval v konverzaci. " No popravdě. Nějakou dobu už na mise nechodím. Mám doma tolik starostí, že je to na jednoho člověka celkem velká nálož. " Pověděl jsem a stále si nechával pro sebe, že myslím své tři děti. To by je musela vidět na vlastní oči jinak by nevěřila, že někdo tak mladý jako já má tři děti a žádnou ženu. Každopádně jsem vzal flašku a zase nám dolil. " Co mi povíš o sobě ty? "

Modrovláska odpadla. Musela jsem se tomu zasmát a nechala si dolít. Zatímco jsem čekala až se Kataro vrátí jsme do sebe hodila dvě skleničky. Prohrábla jsem si vlasy a rozhlédla se po hospodě. Moc lidí tu už nebylo. No co, aspoň tu nebyl hluk. Jakmile se vrátil nadzvedla jsem obočí. "Co máš za starosti?" Naklonila jsem zvědavě hlavu na stranu. Ne že bych se ráda rýpala ve věcech ostatních....vlastně ano Rýpala jsem se v tom velmi, velmi, velmi ráda. "O sobě?" Přesunula jsem pohled na dno prázdné skleničky a mlčela. Co jsem o sobě mohla říct hm? "No, v podstatě jsem jen Jonin co se vyhýbá svým povinnostem a radši vysedává v baru." Zamumlala jsem a pak si dolila.

" A nechceš to změnit? " Zeptal jsem se vyzívavě. Docela mě zajímala její odpověď, ale nejdřív jsem ji tedy už odpověděl. " Kdybych ti řekl, že mám tři děti a jejich matka utekla určitě by si mi nevěřila. " Kdo by tomu taky věřil, vzhledem k mému věku. Každopádně zda mi uvěří je jen na ni. Pokud se bude chtít přesvědčit tak jí je klidně ukážu. Alespoň holky poznají trochu i ženská vzor když mají jen tátu. Též jsem popíjel s ní a to už byla několikátá. Proto ze mě dostala tu pravdu. Divné je, že jsem se ještě slušně držel na poprvé.