Před branami Amegakure

First topic message reminder :


Staré a opuštěné údolí, které je několik set metrů před branami Ame a tudíž i před dosahem detekční techniky.

o| Nejake dobe kdyz jsem byl pryc z Ame jsem se hnal do hlavniho stanu jako blazen. Vletel jsem tam jako namydleny blesk a vubec se nestaral o uklony nebo zdvorilosti. "Sasuke-Sama Shiranui ma velke problemy, Zdrejme ji uz asi zajaly. " A pak se nadechl a pokracoval. "Omlouvam se musel jsem ji tam nechat." Jeden z mych klonu ktery byl pri Hane se zrusil. A to byla nejvetsi bomba pro me oci. Zase sem toho moc nevidel, kratce na to se zrusil i druhy co pomahal s pastmi atd. Behom toho co jsem rekl jsme zatnul pest tak ze vsichni pritomni mohly slyset jak praskaly klouby na mich prstech. Pripadal jsem si jako zradce jako monstrum a nevim co jeste. Pote jsem padl na jedno koleno ahlavu svesil k zemi jako bych ocekaval nejaky trest.

Uběhlo několik dní, a naše operace se nepohnula ani o píď. Celou dobu jsem sledoval všechno přes techniku Toumegane no jutsu. Samozřejmě, že jsem věděl už o Shiranui a také o Haně, kterou jsem znal z Konohy.
"Zdravím Vás, Hikaru, já to vím...Hana Ichiro, Vás znám z Konohy, co tady děláte?" mírně jsem se uklonil a zakryl kouli šátkem.

Byla to kráska každým coulem. Prohlédl jsem si její přednosti a okamžitě zpátky přesunul pohled očích. "Budu k Vám upřímný Hano," opětoval jsem její zamračený pohled.
"Poslala mě Rada, která má tajné styky s Amegakure, a ano, mou misí je skutečně anektovat Amegakure. Já osobně s tímto nesouhlasím, ale jsem Shinobi, který musí poslouchat své nadřízené. Náš Hokage je zaneprázdněn, ten by něco takového neudělal, ale teď musím poslechnout je. Vím, že jste dostala azyl v Konoze, můžete mi být velmi nápomocná. "

Tak to co sem ted Slysel me fakt vytocilo.  postavil jsem se a zadival se Sasukemu do oci."To si z nas delate Prd*l. To ze neco takoveho naridila rada  jste mohl rict a ne to skryvat. My tu nasazujeme krky kvuli tech  vysusenych paprik co se jenom schovavaji za svou autoritu aby nemuseli bojovat nebo jednat s nekym jinym! Tohle se mi nelibi a nehodlam to jen tak nechat na pokoji." Byl jsem vytoceny priserne nas*any a to ti stari paprdove porad neco maji proti nekomu. Alespin jsme si trochu ulevil.

Otočil jsem se na Hikaru.
"Hikaru, jsme ninjové, zbraně v rukách nadřízených. Pokud s tím nesouhlasíš, tak už nebuď déle ninjou." zamračil jsem se a očekával reakci Hany. Už nebylo času nazbyt.

"Ano, nápomocná..." nenechal jsem se vyvést z míry. Nebyl jsem tady ze své vlastní vůle. Nemohl jsem nechat jméno Sarutobi pošpinit!
"Dlužíte nám to, vzali jsme Vás do vesnice a nabídli Vám domov, tak přestaňte s tímhle tónem. Mluvím s Vámi naprosto klidně a upřímně." založil jsem si ruce na hrudi.
"S Konohou by Ame prosperovala jako nikdy, ale na tom nezáleží. S Vámi rada nepočítala, můžeme ji společně podfouknout. Až se vrátí Hokage-sama, tak si to klidně vezme na svou odpovědnost, jak ho znám," ušklíbl jsem se.
"Pomůžete nám dostat Ame a na oplátku ji budete vést vy."

Spolknul jsem horkou slinu a pak jen rekl. "Kvuli pitomostem jako je tohle zatajeni informaci jsem prisel o sve pratele tak mi tady nemelte kraviny. Nejsem v postaveni abych si vybyral co splnim nebo ne ale to ze mi nekdo zataji informace me celkem stve. Nemluve o tech starych paprikach. Priste bych laskave rad vedel o co jsem a ne ze nam reknete jen to co je pro vas podstatne." Na tyhle veci jsem byl alergicky, no proste jsem od urcite doby nenavidel kdyz mi nekdo neco zatajil. Kdyz se na me Hana usmala mirny usmev jsem ji opetoval. Snazil jsem se uklidnit ale to bylo tezke nakonec jsem se radeji vratil do uklony a snazil se vazne vychladnout.

Můj pohled ztvrdl.
"Hikaru, řekl jsem Vám přesně tohle:
Jmenuji se Sasuke..Sarutobi Sasuke a jsem velitel této mise. Amegakure požádala o vojenskou pomoc, zmocnil se jí krvežíznivý vůdce a naším úkolem je se ho zbavit a anektovat Amegakure..Budou nás podporovat povstalci a asi 100 elitních shinobi. To bylo vše, co jsem věděl. A to, co jsem řekl byla pravda, nezáleží na tom, kdo to nařídil. Nařídila to hlava vesnice..Takže se uklidni, nic podstatného jsem nezatajil, ani jste se neptali, kdo to nařídil!"

Potloukal jsem se kolem a kolem, byl jsem schovaný v jednom dostavníku, společně s medickým vybavením. Teď když mou krabici konečně vyložili, proklouzl jsem nepozorovaně ven. Zastavil jsem se u velitelského stanu a poslouchal. Konečně nějaké vzrůšo! Joóóó!
Samozřejmě, že to bylo strašně vážné a tak, ale tohle bylo tak vzrušující. Nepředvídatelný ninja číslo 1. Tobiru Senjuu se vráátil!

Tyhl ejeho doslovnosti me fakt stvaly. "Dobra omlovam se." Bylo jedine co jsem ze sebe vydal. Pak jsem se podival na rukav sveho Kimona avrchni cas jse si sundal. Mozna az ted vinikla ma postava a nakonec jsem dodal. (Az ted Hikaru vypada jak na avataru.)"Tak kdy jsi deme pro Amakageho? Podle toho co jsem slysel byla jeho vlada az moc dlouha. A Shiranui nas ceka!" A cekal na vyjadreni ostatnich.

Dokončila jsem svou práci a soupis všech medikamentů. Zkontrolovala jsem armádu a šla do velitelského stanu. Napětí bylo velké a trvalo to už dlouho. Šla jsem teda se zeptat, co bude dál. Před stanem jsem viděla někoho poslouchat. Někoho povědomého!
Potichu jsem se za ním dostala a pořádně ho chytila z ucho.
"TOBIRU!!!!" zatáhla jsem a zvedla ho do vzduchu.
"Co ty tady děláš!? To že jsi syn Hokageho, neznamená, že si můžeš dělat, co chceš!" vešla jsem do velitelského stanu a hodila ho na zem. "Máme tady krysu, teda žábu!"

Chtěl jsem tam přijít jako největší boss, ale..NE!
"Pusť! Ty jedna st..mladá, mladá, nejlepší, nekrásnější kunoichi na světě!" řval jsem a to už mě hodila na zem. Sebral jsem se a oprášil.
To je ku***! Bylo mi jasné, že kdybych to řekl, tak by mě na místě zabila! Ta stará babizna byla tak strašná! Zuřivě jsem na ni pohlédl a pak se rozhlédl kolem. Hikaru a další dva ninjové.
"Promiňte, nemohl jsem zaslechnout vaši debatu," uklonil jsem se tak hluboko, že jsem se málem dotkl nosem země.

"Geeez.." naši debatu vyrušilo spoustu lidí. Není času nazbyt a přesto..
To je materiál. S tímhletím materiálem jsem přišel dobýt Ame a jediné, co zatím udělali, je že se nechali zajmout.
"Nechte to být, Ty jsi Tobiru Senju, nevadí, určitě budeš užitečný. Sakuro nech ho, dej všem ostatním příkaz, ať se připraví. Hikaru, víš, kam odvedli Shiranui?"

To nas tentokrat zase vyrusil Tobiru v lasce jsem jej nemel. Ale co nejak rivalita se hodi nekdy. "Bohuzel ne mam predpoklad ze bude bud ve vezeni nebo v nejake vyslechove mistnosti. Tohle je spise otazka pro Hanu. Ja jsem opustil Ame jeste nez boj skoncil. Nemel jsem moc na vyber." Rekl jsem a podival se na Hanu prece jen ona znala vesnici a mohla mi popsat kdy by se mohla Shiranui nachazet.

Podíval jsem se na Hanu. Určitě o tom tak dlouho přemýšlela.
"Tak teda? Jak zní Vaše odpověď?" nebavilo mě tady pořád čekat a sledovat. Vážně už to chtělo akci.

Tse, tvrdohlavé ženy. "Zachováte si svoje práva, ale budete pod Konohou a pokud bude potřeba, uděláte, co je třeba." natáhl jsem ruku čekajíc na uchopení.

Konečně jsme se posunuli dál. Stiskl jsem ruku a pak přešel ke svému stolu.
Takže Amekage má papír a neví, kde je Shiranui. Odhrnul jsem hadřík z koule. Toumegane no jutsu! Soustředil jsem svůj zrak. Viděl jsem záblesky, nejdříve rozmazaně a pak se můj pohled více rozostřoval. Bylo to tady!
"Mám to, Shiranui je v místnosti bez nábytku, ve vysoké budově v přízemí. Kamenné hnědé stěny, bez oken a bez světla. Musíme se domluvit na útoku. Teď když je tady Tobiru, můžeme využít barikádu Slimák, had a žába. Jenže musíme osvobodit Shiranui. Hmm, my zaútočíme na Ame a Vy dostanete Amekageho. Zvládnete to sama? Já Vám můžu pomoci s ochrankou a krýt vaše záda."

Mel jsem v planu jit puvodne pro Shiranui ale to ze ten smejd ovlada papir trosku zmenilo me smysleni. "Tak to bude problem, pokud ovlada papir. Mozna bych mel jit s vami." Rekl jsem co jsem si myslel ale kdo vi jak se to vyvine. Preci jen ja jsem je Chuunin a ne Jounin. Ale nehodlal jsem se tim nechat zastrasit.

Ten plán se mi zamlouval. Kývl jsem.
"Dobře, řekněte jim také, že se k nim Katsuyu přitiskne a bude je chránit a vyléčí jim všechna zranění. To platí i nás přítomných. Tato strategie vyhrála nejednu bitvu," ušklíbl jsem se a pak pokračoval.
"Hikaru, poté, co pomůžeš Shiranui chci, abys chránil vesničany a odvedl je do bezpečí. Nebude to tam příliš bezpečné, až se do toho pustí ti tři." kousl jsem se do prstu.
"Ninpou Kuchiyose!" v prachu se objevila stará opice Enma. Na svůj věk vypadala pořád při síle.
"Enmo, Kongoy nyoi!" Enma zamručela něco o týrání zvířat, ale udělal, o co jsem ji požádal. Natáhl jsem ruku a připevnil si tyč za záda.