Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Mě též těží,Yuuki,je váže jméno že? . Usmála jsem se a doufala že je to její jméno

Áno, som Yuuki. Je naozaj zvláštne že sa toľko schopných jouninou stretlo na jednom mieste... mimochodom, som ANBU... Povedala som jej a zasa som sa otočila na Meiza. Eh.. no pokiaľ zvládnete piť so mnou... tak prečo nie? Pousmiala som sa a preložila som si ruky na hruď a usmiala som sa.
Pokojne sa môžeme staviť že toho vydržím viac než vy, Meizu-san. Povedala som, a tentokrát som si do pery kusla ja. Zdarma saké, zdarma sakééé, spievala som si v mysli.

Faito

Když ti dva odešly, moje myšlenky se opět vrátily k vymýšlení svitku. Očividně nějaká ta hodinka uplynula, než se Yuuki a Shin zase vrátili. Mezitím tam ještě přišla nějaká další osoba, která se představila jako jouninka Hirin. Neznal jsem ji a od už od pohledu mě nezajímala. Nevypadala jako někdo, kdo by se se mnou vydržel jen bavit, natož dělat něco víc.

Nafúkla som sa. Fajn! Prvú rundu platíte vy! Povedala som mu. Tse, si myslí že je chlap tak že zvládne všetko... cha, ja ti ukážem.. Mumlala som si popod nos a zdvihla som sa z lavičky. Kam presne ideme piť? Do Kirin Baru? Spýtala som sa potom no to už som mala v lícach naliatu červenú farbu a pozerala som sa inam. Radšej.

Naparene som odkráčala za ním. Hej! A čo takto počkať na mňa? Stihla som naňho ešte zakričať, aj keď som to nemyslela zle.


(Presun)

Po chvili drimani jsem se rozhodl proji no Akemi potreboval vyvencit tak jsem se zvedl a nakonec se vydal ven.
(presun)

Už jsem se nudila.postavila jsem se a protáhla.Svojí katanu jsem ze zad přemístila na levý bok svého těla a připla jsem si ho jako opasake.Šla jsem trochu dal od kanceláře a tam vytvořila mlžneho klona.Chvílí jsem sním hrála kamen,nůžky papír ted.Skoro pokažde vyhrál .Byla jsem naštvaná a proto jsem mu usekla hlavu katanou.Rychle jsem jí vytahla stejně tak i vratila.Klon udělal mlhu "Ups." řekla jsem si v duchu a vratila se zpět na místo kde jsem seděla.

Od sídla jsem se přemístila do tržnice, odkud jsem se rozeběhla do kancláře. Vlastně jsem nechtěla vidět, jak na tom vesnice opravdu je. Opět se to tu opravuje, ale hlavně jsou lidi otřeseni a bojí. Vlastně....Nedivím se jim.
Kývnutím hlavy jsem pozdravila ANBU před budovou a potom jsem vstoupila. Rovnou jsem si to zamířila ke kanceláři. Před ní stáli dva lidé - Faito a nějaká bělovláska, kterou jsem nepoznala.
Usmála jsem se na ně. ,,Omlouvám se, že jste museli čekat." poklonila jsem se jim a odemkla kancelář.
,,Můžete vstoupit, netuším, kdo z vás tu byl dřív." pobídla jsem je. Pootevřela jsem okno a narychlo sepsala vzkaz, který jsem si položila na stůl.

Zdravím,Mizukage-sama ten pan tu byl dříve.. Usmála jsem se.

Faito

Konečně přišla Hitomi. Kývl jsem lehce hlavou na pozdrav a vplul jsem za ní do místnosti. Zavřel jsem dveře, trpělivě jsem počkal, až se usadí, a spustil jsem:
"Sunu vede Sasori. A ano, je to ten Sasori- loutkař. Na první pohled se zdá být velmi nekompromisní, znuděný a možná i nepřátelský, ale mám takový pocit, že má s vesnicí vlastní zájmy, které by rád nechal právě pod touhle skořápkou vlády tvrdé ruky. Uvolil se, že sepíšeme smlouvu o neútočení, smlouvu se štíry dal Kashikemu za protislužbu- máme nějakým způsobem opravit do Suny příjem vody. Vidím to jako velký akvadukt od jižního moře...nebo sakra hlubokou studnu. To jsou zprávy ze Suny..."
Udělal jsem dva kroky vpřed, opřel jsem se pěstmi o stůl a podíval se Hitomi do očí. "Nevěříš, že je to Madara, že ne?" zeptal jsem se tlumeným hlasem.

Usmála jsem se na Faita, když vešel do kanceláře a poslechla si, co má na srdci.
,,Chmm, takže Sasori? Zajímavé." pokývala jsem hlavou. Takže po Pilice je Kazekage její dědeček?
Zamračila jsem se. ,,Příjem vody do Suny? To si dělá srandu?!" povzdychla jsem si. ,,Dobře tedy." promnula jsem si spánky. ,,Nějak se to zařídí. Děkuji ti za radu i za splnění mise. Tady je tvá odměna za misi." otevřela jsem zásuvku a podala mu za misi příslušný počet ryo. Pak jsem si vzpomněla na Kashikeho. Ten byl na misi také a navíc byl zraněn.
,,Jak je na tom Kashike? Bude v pořádku?" zeptala jsem se Faita a pevně se mu podívala do očí. Položil mi docela těžkou otázku.
,,Nevím, co si o tom mám myslet. Assasin..Tedy Hokage-dono mi tvrdil, že jediný nesmrtelný je Orochimaru, že ani Madara to nedokáže. A najednou je tady?" zavrtěla jsem hlavou. ,,Jenže....V tomto světě je možné vše. Třeba je to Edo Tensei, či já nevím. Každopádně bychom ho podceňovat neměli." opřela jsem se v křesle.
,,Brzy se bude konat sněm Kage, jsem si tím jistá, přestože mi zatím nikdo nic neřekl. Vše se pořeší tam. Do té doby zvýším ochranu ve vesnici, budou častější hlídky, nejen ve vesnici a u brány, ale i okolí vesnice. Poté se uvidí. Tohle se už nesmí stát." povzdychla jsem si. A klid je tatam...No jo, mír není věčný a úplný mír neexistuje..

(Omlouvám se...sumy za mise brzy stanovím ^^')

Faito

"Pár dotonových technik a suitonových svitků pro zvýšení tlaku vody a můžeme postavit studnu uprostřed pouště."
Nechtěl jsem sám začínat ten ošemetný moment před branou, ale nedalo mi to. Přeci jen, Hitomi bývala má podřízená a já měl nutkání se o ni zajímat. "Dám odměnu za misi Kashikemu. Leží u nás v sídle a je v pořádku. Co vy?" zeptal jsem se a ano, snad byl v mém hlase slyšet i náznak ustaranosti.

Pomalu spolecne s Akemi jsme dosli az do kancelare po dlouhe prochazce.Jak jsem si vsiml tak se to taady nejak vylidnilo. Sedl jsem si na zem a oprel se o stenu. Akemi si vedle me lehla a zacala chrupkat.

,,No, to by šlo." zamyslela jsem se a rovnou si to zapsala, abych na to nezapomněla. Pak jsem otevřela zásuvku a podala Faitovi odměnu pro Kashikeho.
,,To jsem ráda. Postarej se o něj." pousmála jsem se. Na chvíli jsem se odmlčela, abych si promyslela, co odpovím.
,,Jsem v pořádku. Cítím se pořád zvláštně, protože v sobě cítím velké množství chakry. Zpočátku mi to nedělalo vůbec dobře a chtělo se mi jen spát, ale zvykla jsem si." zasmála jsem se, pak jsem trohu zvážněla.
,,Musela jsem to udělat. Bylo to rychlé rozhodnutí, navíc jsem to tak v srdci cítila." malinko jsem se pousmála.
,,Zbavila jsem se prokleté pečetě, ale natáhla do sebe na druhou stranu démona. Hrozba pro vesnici jsem stále, já vím." ušklíbla jsem se.

Když jsem přišel k budově kde je kancelář Mizukage-sama, všiml jsem si že se na střeše v mlze schovávají maskovaní muži. Nejspíš to budou ANBU, jejich přítomnost nikdy nevěstí nic dobrého. Přede dveřmi přecházela ze strany na stranu bělovlasá shinobi. Vypadá nervozně, pomyslel jsem si. Na druhé straně seděl jakýsi kluk v tmavém. Za zavřenými dveřmi bylo slyšet že tam má Mizukage-sama nějákého muže, ale nebylo slyšet o čem mluví. Nepozorovaně jsem si šel sednout a čekat jestli mě Mizukage-sama přijme.

(btw já sedím )

Hmm,podívala jsem se,jak si se to tu začíná plnit.Usmála jsem se,a dále jsem čekala na pozvaní do kanceláře od Mizukage.

Faito

Tohle už jsem nevydržel. Jednou za čas i moje necitelnost povolí a všechno musí ven. Všechno, co jsem viděl.
"Bylo to hlavně špatné rozhodnutí!" zakřičel jsem a praštil pěstí do stolu tak, že bylo slyšet zapraskání kloubů a dřeva. Bolest z rozdrcených prstů ale teď byla absolutně nepodstatná.
"Sakra mysli, Hitomi! Vím, že je to těžké, vím, že nechceš ublížit a ztížit život někomu jinému, ale podívej se na to, co jsi ze sebe udělala. Stejně tak na sebe teď můžeš namalovat terč!" Nehodlal jsem snížit hlas, i kdyby mě měli slyšet ti na chodbě. "Myslíš, že takhle trpíš jen ty, ale vesnice je zachráněna? A co Daisuke? A co vaše malá? Co jí řekneš? Že maminka zcela dobrovolně podepsala ortel smrti a teď bude celá rodina ve dne v noci v nebezpečí?"
Tentokrát jsem ale hlas ztišil a pokračoval jen k ní, jako bych jí chtěl promluvit přímo do duše: "Nebo že se může kdykoli z maminky stát krvelačná bestie, která zničí vesnici? Přemýšlej, Hitomi! Máš rodinu, máš koho milovat, uvědom si, že dokud zraňuješ sebe, zraňuješ ještě další dva lidi..."
Byl jsem rozzuřený. Když mi ale oči zesklovatěly a začaly se v nich tvořit slzy, zavřel jsem je a vydechl jsem. "Jako tvůj bývalý kapitán, jako ten, komu jde o dobro vesnice a jako ten, kdo nikdy nepoznal lásku, ti doporučuji démona přepečetit...a tentokrát to dělám jen kvůli tobě...Bezdůvodného násilí už bylo dost. Nejsi nebezpečí pro vesnici, jsi její nadějí, tak na to mysli..."
Pak jsem shrábl váček s penězi a odešel z místnosti, aniž bych si poslechl její odpověď.

Z kanceláře vycházel řev muže a za chvílí vyšel ten pán byl rozzuřený.Zaklepala jsem "Můžu dál Mizukage-sama?" zeptala jsem se.

Nechala jsem se seřvat jako malé dítě. Po celu tu dobu mi tekly slzy. Věděla jsem, že má pravdu, ale...věřila jsem, že to zvládnu. Přesto se ve mně nahromadila obrovská lítost. Byla jsem rozpolcená, nevěděla jsem, co teď. Moje srdce cítilo jediné - zmatek. Faito odešel, aniž bych stihla odpovědět. Možná je to ale dobře, stejně bych neevěděla, co mám odpovědět. Kage se dá nahradit, o rodinu se zvládnu postarat.. Díky tomu jsem se ale nyní bála podívat Daisukemu do očí.
Vytáhla jsem papírový kapesník a otřela si uplakané oči. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla.
,,Jistěže můžete." přikývla jsem.

//přesun

Ve šla jsem do místnosti a zavřela za sebou."ZDravím Mizukage-sama,mé jméno je Hirin a jsem jouninka.Měla bych jednu otázku a dvě žadostní /prosby.Ta otázka je co se stalo s vesnicí ,tyden jsem tu nebyla a nevím co se tu dělo. A ted ty prosby by byly: 1, přídat se ke šermířum skryté mlžné,pokud je ještě nějaké místo" Usmála sem se "Pochopím ,že mi nevyjdete vstříc a tá druhá je jestli by ste mi nedala svitek na Kuchiyose no jutsu."

Pořádně jsem si ji prohlédla a přikývnutím ji pozdravila.
,,Na vesnici zaútočil Nanabi, tak nám to tu trochu rozmlátil." pousmála jsem se, i když hořce. ,,A o se týče těch proseb, tak..K legendárním šermířům Vás nemohu jen tak zařadit. Musela byste mi prokázat, že máte na to, abyste se jím mohla stát. Legendárním šermířem se stane člověk, který se o to zasloužil." pousmála jsem se.
,,Svitek na Kuchiyose no Jutsu Vám dát ale mohu. Jaký by to měl být?" zeptala jsem se.