Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Jako začátek mého tréninku jsem vyběhl schody až ke kanceláři. TAm jsem se protahnul a podle zvuku ,které vycházeli z kanceláře jsem usoudil ,že tam někdo je. Postavil jsem ke zdi o kterou jsem se opřel a čekal až mi bude dovoleno vstoupit."Chce tou nějakou misi. " pomyslel jsem si ,když v tu jsem si vzpomněl na mistra."Kde pak asi může být"

Faito

Jeho slova mě zaujala, ale nepřekvapila. "Sedni si..." ukázal jsem na židli.
"Nebudu komentovat tvůj alibismus, je to jen ztráta času a vedlo by to k dalším výmluvám, které rozhodně nejsou na místě. Ale to, co jsi řekl, tě může stát život. Samuraj je hrdý na svůj rod. Je hrdý na to, že žije kodexem, který by se vám asi nezamlouval. Je hrdý na to, kým je. Nazveš ho strojem a i kdyby nechtěl, povinnost mu velí tě potrestat, klidně i zabít, aby uchránil čest všech jeho blízkých.
Jsou lepší než my, jejich psychikou i jejich úctou jednoho k druhému.
A s jejich bojovými schopnostmi se taky pleteš, samurajové využívají chakru stejně jako my, jen k jiným účelům. Já věřím, že někteří z nich by zvládli ovládat senjutsu, kdyby se hodně snažili..."
Pak jsem se na chvíli odmlčel. "Každopádně ti v osobním volnu doporučuji si něco přečíst nebo našeho nového přítele dohnat a promluvit si s ním. Nezapomeň, že tvé schopnosti jsou jen třetinou toho, co rozhoduje boj. To, co o soupeři víš ještě před bojem, a to, co se o soupeři dozvíš během boje, má na vítězství větší podíl, než si myslíš..."

Faito

No super, další mučedník... pomyslel jsem si a vzpomněl jsem si na Shina.
"Smrt není řešením...ty budeš mít na rukou spoustu krve. Než abys nepřítele zabil, dáš mu možnost se opět osvobodit, nabrat sílu a zavraždit pro vlastní potěšení další stovky lidí. Myslíš, že to budou dávat za vinu jemu? Ti hloupí možná..."
Pak jsem ale propletl prsty a položil ruce na stůl.
"A teď z jiného soudku. Měl jsi dost času, zatímco jsi mluvil, na odhadnutí protivníka. Teď chci, aby ses přestal schovávat za tvrzení, že nejsem nebezpečný a že kdyby mi Mizukage nedůvěřovala, nebyl bych tu, a řekl mi, co o mně zatím víš..."
Upřel jsem na něj své rubínově rudé oči a s arogantním úsměvem jsem čekal na jeho odpověď.

Faito

"Takže vcelku jsem slabý, mám hubu plnou keců a dokážu lhát...to není špatné..." pousmál jsem se.
"Jsi genin, věk okolo patnácti let, tělesná stavba nic moc, ale vzhledem k tomu, že ji můžeš navyšovat vodou, moc se s ní netrápíš. Máš touhu stát se legendárním šermířem, používáš tedy kenjutsu. Pozice katany i svaly na ruce naznačují, že jsi pravák, ale myslím,ž e používáš obě ruce, když je třeba. Tvá schopnost měnit tělo na vodu ti nedělá sebemenší problém, nejspíš na tom zakládáš veškerý boj. Máš nutkání neustále se s někým přít a argumentovat věcmi, které jsi zažil v dětství. Vzhledem k tomu, že ostatní Hoozuki se chovají jinak, měl jsi přísnější rodiče a tvrdou disciplínu. Nicméně tvá představa o spasení světa klackem je úsměvná, ale nikam s ní nedojdeš..."
Na chvilku jsem se odmlčel.
"I kdybych byl genin, v hlavě by se mi rýsoval plán, jak tě zlikvidovat, zatímco ty o mně nevíš skoro nic...a to je rozdíl mezi námi. Život tě naučí, na tobě je jen, kdy se rozhodneš jeho lekce přijmout."

Faito

"Tuhle větu jsem slýchal od tolika mladých a ambiciozních lidí. Na jejich hroby teď padá listí a jejich jména si už nikdo nepamatuje..." řekl jsem, když za ním zapadly dveře. Nicméně jeho přesvědčení bylo uznáníhodné. Rozhodně se uměl ohánět jazykem a stát si za tím, co říká.
Každopádně arogance místních geninů mě začínala štvát. Někdo by jim měl zatnout tipec.
No nic, čas na další papírování.

Celou dobu co jsem stal za těmi dveřmi,jsem usilovně přemýšlel ,už jsem měl skoro vše promyšlené.Vyšel chlapec,vypadal že je straší než já,který kolem mně prošel jako bych tam ani nebyl.Zaklepal jsem na dveře,počkal jsem na pozvaní.Když jsem přizvaný dovnitř.Lehce jsem se uklonil."Zdravím,já jsem Ruko.Nebyla by nějaká mise pro mně?" řekl jsem

Faito

Stihl jsem podepsat dvě, tři přihlášky na akademii a už tu byl další genin s jeho pochybnou úklonou, neuctivým pozdravem a požadavkem na misi. Ani jsem nezvedl oči. Sáhl jsem pro svitek s misí a šoupl ji před sebe.
"Hlavní ulice potřebuje zamést. Koště nafasuješ ve skladišti u brány." řekl jsem jen.

Stoupla jsem si před budvu Mizukage. Na sebe jsem si pro jistotu oblékla plášť Kage, to kdyby náhodou někdo zapomněl, že jsem ještě Mizukage. Pousmála jsem se a přišla blíže. Pozdravila jsem ANBU kývnutím hlavy a vešla dovnitř. Docela mi to chybí, dotkla jsem se stěny. Dveře od kanceláře byly otevřené. Vešla jsem dovnitř. Faito seděl za stolem a u stolu byl Genin.
,,Zdravím vás tu." usmála jsem se. Posadila jsem se na gauč, Faita jsem nechala sedět u stolu.

Faito

Když přišla Hitomi, na chvíli jsem zapomněl na genina, vstal jsem od stolu a hluboce se uklonil. "Madam..."
Pak jsem si opět sedl a věnoval se tomu klučinovi, co si přišel pro misi.

Když vytahoval svitek s misi ani si mně neprohlédl,prostě nic.Než jsem stihl vzít ten svitek přišla Mizukage.
.Otočil jsem se k Mizukage."Zdravím Mizukage-sama" při pozdravu jsem se uklonil,otočil jsem se zpět ke stolu vzal jsem svitek s misi.
"Chápu a děkují" odstoupil jsem dál od stolu.Při odchodu jsem se k nim otočil ,zase jsem se uklonil "Na shledanou Mizukage-sama,na shledanou chtěl jsem ho oslovit ale jak.Viděl jsem ho poprvé "pane zástupce" dořekl jsem větu s tím co mě zrovna napadlo.Při odchodu jsem za sebou zavřel dveře a šel jsem ke skladišti.
//Přesun

Když mě Faito pozdravil, usmála jsem se. Nechala jsem ho pracovat dál. Zjevně si tu ale byl Ruko pro misi.
,,Měj se hezky, Ruko." zamávala jsem blonďáčkovi. Pak jsem si stoupla a přešla ke stolu.
,,Tak jak jste to tu do teď zvládal?" optala jsem se se zájmem Faita. Letmo jsem se rozhlédla kolem. Přišlo mi to zvláštní, když jsem tu tak dlouho nebyla. Přimělo mě to k malému úsměvu.

Faito

Vstal jsem, jednak proto, abych uvolnil Mizukage její místo, kdyby si chtěla sednout, jednak proto, že se mi lépe vzpomínalo, když jsem se pocházel. Pohlédl jsem z okna a pak na Hitomi.
"Pochybuji o tom, že se k Vám nedonesla žádná stížnost..." řeknu s lehkým úsměvem. Oba víme, že mluvím o Shinovi. Ten sebemrskačský chudáček si jistě našel chvíli, aby zafňukal, že mu vzali čelenku.
"Je tu spousta nových geninů, kteří potřebují týmy. Vlastně to je jediná věc, kterou s Vámi potřebuji probrat. Nejsem tu dlouho a nevím, jak to tu s týmy je, proto Vás prosím, abyste si našla čas a sestavila je. Myslím ale, že mladý pan Hoozuki nechce být v týmu s jeho příbuzným. několik geninů splnilo mise, slečna Hirin se připravuje na nástup k ANBu, myslím, že pokud misi splní, mohl bych jí předat některé ANBu techniky na učení, je velmi schopná, i když věci trošku  zbytečně komplikuje.
Kashike obnovuje své sídlo, takže se ho zatím snažím nikam netahat. Podle posledních zpráv se někdo řezal v přístavu, ANBu jednotky jsou na cestě pro zjištění více informací.
A nakonec Shin...Pochybuji, ž ho tu ještě uvidím, i když jeho čelenka stále leží na stole a on si ji může kdykoli vzít..."
Odmlčel jsem se. Byla tu ještě ta věc s pečetí, ale o té až později...

Na židli jsem si nesedla, místo toho jsem si sedla na roh stolu.
,,No ano, Shin mi něco říkal." povzdychla jsem si. ,,Shin je hodně zvláštní charakter člověka. Setkala jsem se s takomi lidmi už víckrát, většina bylo v jeho věku." pousmála jsem se.
,,Rozhodl se trénovat. Ukázalo se, že pochází z nějakého klanu a má Kekkei Genkai. Trénuje ve Vlčí zemi, kde je mu prý opravdu dobře." podívala jsem se z okna taky a pak na šuplíky s kartami obyvatel a shinobi.
,,Výborně, takže vesnice funguje, to je dobře. Dobrá práce." pokývala jsem hlavou. ,,Řekl byste mi, prosím, jména těch, kteří chtějí tým?" pousmála jsem se. ,,Pokusím se je zařadit." naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Chmm, Hirin půjde k ANBU.." přemýšlela jsem nahlas. Pak jsem si na něco vzpomněla.
,,Byl za Vámi někdo, kdo se chtěl zůčastnit Chuuninské zkoušky?"

Kashike


Dobelhám se ke kanceláři. Dveře byly zavřené ale nikdo tu nečekal, tak jsem přistoupil blíž a třikrát krátce klepnul. Podle toho kapitán pozná že jsem to já. Doufám že on nebyl to "vyšší místo" a jsem zvědav, co řekne na můj nový náhled na svět.

Faito

"Takže tři jounini, kteří mu chtěli pomoct, nebyli Shinovi dost dobří a až ztráta i toho posledního kusu jeho cti ho donutila se sebou něco dělat. ten chlapec umře pomalu a bolestivě..." řekl jsem ledovým tónem.
"Ryo Hoozuki, Ruko Terumi...tihle dva výslovně žádali tým. Pak tu byl ještě..." podívám se do karty "... "Akio. Mimochodem ten tu byl dvakrát, jednou se svou přátelskou návštěvou, Killunií Nekotatsu...když už jsme tak u toho, je to pár dní zpátky, co zde byla slečna Junka z Tsukigakure. Nevím, jak prošla branou, nicméně byla drzá dostatečně na to, abych ji dal sledovat jednotkami ANBu. Jejich hlášení mě ale moc nepotěšilo. Hoozuki Meizu jim zcela otevřeně vyhrožoval...myslím, že by někdo měl našim jouninům vysvětlit, že zaštiťování někoho, kdo je pod dozorem ANBu a výhružky příslušníkům bezpečnosti se trestá...
A když už jsme u těch návštěv, je tu samuraj ze Suny, Takeshi Kenpachi. Chtěl probrat nějaké věci s jedním z našich legendárních šermířů. Prozatím je ve vesnici."

Pousmála jsem se. ,,Nejspíš..Oči mu otevřela jeho vlčice, která byla po celou dobu s ním a chránila ho...Důležité je, že oči otevřel. Lepší později než nikdy." sesedla jsem ze stolu. Převzala jsem si místo toho kartu toho Hoozukiho, přesněji mladšího Hoozukiho.
,,Ano, o Killunii vím. Mluvila jsem s ní osobně. O žádné Junce nevím, pokud je ale z Tsukigakure, tak mi o ní Meizu říkal. Šel s ní do Tsukigakure, dostal ode mě povolení. Za pár dní by se měl vrátit, je to již měsíc. O tom, co mi chtěla říct, budu projednávat osobně s Tsukikage-dono." pousmála jsem se. ,,Chápu Vaše rozhořčení, být na místě člena ANBU...Nevím, jak bych jednala. Do těchto rozhodnutí zasahovat nechci, protože jsem Vám dala své kompetence. Navíc proti rozhodnutí dát někoho sledovat, nic nemám." usmála jsem se.
,,Takeshi Kenpachi? Nikdy jsem o něm neslyšela." zamyslela jsem se. ,,Se kterým šermířem konkrétně chtěl mluvit?" optala jsem se. Věděla jsem, že je to neslšné, ale po celou dobu jsem si prohlížela kartu Rya Hoozukiho. K týmům jsem se hodlala vyjádřit až po odpovědi na mou otázku.

Přikývla jsem. ,,Dobře tedy. Někdo zdatný v kenjutsu se tu určitě najde. Já osobně bych mu až tolik nepomohla. Svou zbraň miluji, ale žádné umění s ní nedokáži. Nic, co by nešlo lehce naučit." zasmála jsem se.
,,Co se týče těch Geninů...Ruko Terumi již svého senseie má. Přidělila jsem ho do týmu s Katarem Terumim. V týmu je také Akio. Ruko se měl správně připravovat na Chuuninskou zkoušku, kam ho měl Kataro přihlásit. Momentálně je to ale ve venici všelijaké, když jsme vlastně ve válce. PRoto také budou tyto Chuuninské zkoušky trochu jiné od těch ostatních." pousmála jsem se.
,,A Ryo Hoozuki...Říkal jste, že nechce být v týmu se svým příbuzným. Vzhledem k jeho původu je ale nejlepší možnost dát ho na starost právě Meizovi. Jestliže je obdařen Kekkei Genkai, měl by ho rozvinout. V tom mu může pomoct právě Meizu. No, s Ryem si kdyžtak ještě promluvím a uvidíme, c ose dá udělat, každopádně mu ho nejspíš stejně přidělím. Nás se také nikdo neptal, jakého senseie chceme." pokývala jsem hlavou.

Faito

"Ryo to přímo neřekl, usoudil jsem tak z jeho chování, ale kdo ví. třeba pochopí, že osobní blaho není správnou cestou k úspěchu..." doplnil jsem ji.
"Ano, přesně, jak jste řekla. Jsme ve válce. A ostatní by si měli uvědomit, že proti nám stojí mocný nepřítel. Když už jsme tak u toho, četl jsem o pečeti, která dokáže kumulovat a blokovat chakru, víte o něčem takovém?"