Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Mlčky jsem se usmívala a sledovala ho, dokud mi nezmizel z dohledu, totiž...dokud nevyskočil z okna. Povzdychla jsem si a zase se posadila ke stolu. Vzala jsem si do rukou kelímek s čokoládou a dívala se na tmavou hladinu tekutiny.
,,Můžete další." křikla jsem. Nevěděla jsem, za je na chodbě ještě někdo, pokud ano, tak vejde. Znovu jsem se zamyslela.

Pomalu jsem se postavil Akemi semnou a nakonec vesel do kancelare. Kdyz jsme vesly Akemi se postavila na a natahla predni tlapy a zacala vrcet. Citila ze se neco stalo.
"Nech toho Akemi!" Krikl jsem na ni."Zdravim Mizukage-sama. Mam vam vyridit ze Yuuki-sama sla do Tsukigakure. Jinak jsem se chtel zeptat jestli uz mate nejake zpravy o mem senseii." Uz jsem nevedel co mam delat nejak se mi nejak nic nechtelo ale chtel jsem se trosku pohnout.

Ze zamyšlení mě probudilo vrčení vlčice toho kluka. Tak už i zvířata cítí, o se stalo...To je v pytli..
Usmála jsem se na pozdrav a přikývla. ,,Děkuji, už o tom vím. Yuuki mi nakonec poslala zprávu." odrkla jsem a pak si odfoukla pramínky vlasů z obličeje.
,,No vlastně, mám. Jen o tom tvá sensei ještě neví. Momentálně je na misi v Kumo. Až se vrátíš, informuji ji o tobě. Pak už se s tebou domluví ona sama." usmála jsem se na něj.

"Jinak je mi lito co se stalo pred par dny u te brany. Snad se vrati brzo." Rekl jsem a Chytl Akemi aby se uklidnila. "Nevyte kdy se asi vrati muj Sensei nebo Yuuki-Sama? cekal jsem na odpoved.

Malinko jsem se pousmála. ,,Zapomeň na to. Důležité je, že není mrtvých více, než jich je. Hlavně...nerohlašuj dál, co se stalo. Hlavně ne v jiných vesnicích, nemusejí vědět, že tu byl Nanabi a že jsem Jinchuuriki." upozornila jsem ho. Shin je jeden z mála, kdo u toho byl. Bylo mi docela líto, že to musel vidět, ale...Takových věcí ve světě shinobi uvidí hodně. Přesto to jiné vesnice vědět nemusí..
,,Co se týče těch dvou, tak nemám ponětí. U Yuuki už vůbec ne. Tvá sensei snad brzy, šla pouze na misi. Během pár dní určitě. Do té doby to zkus ještě vydržet." poprosila jsem ho a zvedla koutky úst do malého úsměvu.

"O to se bat nemusite. Kdo muze se mi vyhyba. Takze tohle je v pohode. A nejsem zas tak hloupy abych to vykladal." Rekl jsem k prvni otazce. a kte dalsi jen.
"Nevim proc sla s takovym pakem." Rekl jsem dost nastvane. Nelibil se mi Nebo v tom bylo i vice? kdo vi. "No co se tyce senseie tak asi nemam na vyber. Plokud sni budete mluvit nebo s objema tak me prevdepodobne najdou u jezera." No co sem mel delat ze. Rekl jsem a cekal na vyjadreni. Akemi se mezi tim uklidnila.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nikdo se ti nebude vyhýbat. Nechci slyšet odmlouvání. Jednou to poznáš sám." opřela jsem su hlavu o ruku.
,,Neboj se, řeknu jim to. Yuuki nejspíš šla s Jouninem z Tsuki, který tu byl na misi a zůstal v Kiri." povzdychla jsem si.
,,Pokud už nic nepotřebuješ, tak já se odtud dneska asi vypařím." pousmála jsem se.

"Ja neodmlouvam. pfff" trochu jsem si povzdechl a dal se do poradku. "No tak ja tedy Odchazim a odpocinte si Mizukage-sama." Rekl jsem a s temy slovy jsem odesel z kancelare. Nekam lenosit zdrejmne k jezeru.
(Presun)

Usmála jsem se na něj a mávla mu na rozloučenou. Nakonec jsem nechala ANBU, aby to tu pořádně hlídali, já jsem kancelář zamkla a vydala se na chvíli pryč. Potřebovala jsem si trochu pročistit hlavu. (Přesun)

Došla jsem k budově Mizukage paleček mě poslušně nasledoval.Když jsem byla před kancelaři zaklepala jsem a doufala že tam je Mizukage.-sama.Čekala jsem na pozvaní dovnitř.

Během chvíle jsem došla k budově Kage. Prošla jsem prosklenými dveřmi dovnitř a zamířila hodbou ke kanceláři. Před ní stála Hirin. Usmála jsem se na ni a kancelář odemkla. Otevřela jsem okno a zasedla za stůl.
,,Pojď dál." pobídla jsem ji. ,,Vidím, že sis pořídila mazlička." zakřenila jsem se na zvířátko, které bylo s ní.

Paleček na ní zavrčel.Vešla jsem do kanceláře."Ale ne Mizukage-sama"Zasmála jsem se. "Tohle je dárek od Raikageho,pokud můžu budu ho citovat:pokud ho odmítne, roztrhala si smlouvu o neútočení s Kumogakure.A Abych nezapomněla pozdravuje vás." Usmála jsem se.

,,Heee?" prudce jsem vstala, až se pejsátko leklo. Obešla jsem si stůl a klekla si před štěně.
,,Proč psa?" fňukla jsem. ,,Stačí, že mi po domě běhají lišky." povzdychla jsem si. Kvůli dohodě mi nic jiného nezbylo. Respektive, nemusela jsem s nimi mít smlouvu, byla to má dobrá vůle. Zadívala jsem se štěněti do očí. Potichu na mě vrčelo, přesto jsem ho pohladila. V tu chvíli přestalo a já si ho vzala do náručí.
,,No dobře. Dobrá práce, Hirin." usmála jsem se. Otevřela jsem šuplík a podala jí odměnu za misi B-ranku (250 ryo). Hned na to jsem si vzpomněla.
,,Jo, abych nezapomněla. Ode dneška jste senseiem. Vaším studentem se stal Shin. Pravděpodobně ho najdete u jezera. Poznáte ho dle bílých vlasů a velké vlčice, která je s ním." usmála jsem se na ni a pohladila pejska.

Mizukage si vzala pejska do náručí."Arigato." vzala sem si odměnu."Já a student no to bude zábava."pomyslela jsem si v hlavě."A Mizukage-sama co mi můžete říct o Shinovi?A ještě bych si rada popovídala o těch sumonech."Usmála jsem se a přitom drbala na hlavě.

Posadila jsem se i se štěnětem, který spokojeně spinkal, na stůl. Zamyslela jsem se nad její otázkou.
,,No vlastně...Moc toho o něm nevím. Ještě jsem neměla tu čest, abych poznala, co v něm dříme." pousmála jsem se. ,,Vypadá to ale, že má srdce na dobrém místě. Z našich rozhovorů mi přijde, že je docela osamělý a možná se vyhýbá lidem, i když mi tvrdí, že před ním ostatní utíkají." prozradila jsem jí. ,,Snad mu dodáte odvahy a pomůžete rozvinout jeho potenciál. Určitě nějaký má." pousmála jsem se.
,,A už Vás napadlo, jakého summona byste chtěla?" naklonila jsem zvědavě hlavu na stranu.

"Když to říkáte takhle bude určitě zajímavý chlapec.Ale co když nebude v mích sílach rozvinout jeho pontenciál?Co pak?A o tom summona,mě napadl např.žaby/ropuchy ale to v naší vesnici není,nebyl by nějaký 4 nohy?Usmála jsem se a dívala jsem se jak klidně spí paleček."A malem bych zapomněla ten psík se jmenuje Paleček."

Pekne a hlavne pomaly som došla do budovy Mizukage a skoro som si ani nevšimla ľudí predo mnou. Eh, zvláštne. Žeby sa už rozkríkli informácie o tom útoku...? Spýtala som sa samej seba, potichu som si povzdychla a pousmiala som sa na prítomných. Bola som unavená a hlavne... sklamaná. Sadla som si na lavičku ktorá bola v najtmavšom konci chodby a dala som si hlavu do dlaní. Už toho mám fakt dosť...

,,Určitě se Vám to podaří. Až se o něm dovíme něco víc, tak se uvidí." rozhodla jsem. Pejsátko jsem položila na gač, aby spinkalo a hlavně mu odepla vodítko. Nakonec jsem přešla k různým velkým šuplíkům a prohrabávala se svitkami.
,,Umm no...co třeba mýval? Nebo veverka?" ptala jsem se jí, zatímco sem hledala, co by jí mohlo sednout.

"Mýval?veverka?Není nějaký summon na suiton nebo katon?6e bych sním udělala kombinovaní útok" Pousmála jsem se

,,Noo..." protáhla jsem slovo a dostal vidinu. Nádherná, vznešená a ladná. I když to možná byla blbost, přesto tu ta možnost byla a já ji nahlas říct musela.
,,I když nemá 4 nohy, může mít spoustu výhod. Nechtěla byste labuť?" zazubila jsem se na ni a začala na prstech vypočítávat výhody a možnosti.
,,Plave ve vodě, takže je to vodní opeřenec, tudíž s ní můžete kombinovat vodní techniky. Bude-li většího vzrůstu, můžete na ní létat. A labuť je symbol vznešenosti." medově jsem se na ni usmála a počkala si dychtivě na odpověď.

Podvihla som hlavu aby som sa pozrela na Meizua a kusla som si do pery. Nie nebudem plakať, nie nebudem... !
Skrivil sa mi výraz tváre a znova som ju schovala do dlaní. To nič Meizu-san... to prejde... je to v poriadku.... Čo vy? Nebola som tu pár dní, ako ste sa mal vy...? Spýtala som sa priateľským tónom no hlavu som nedvíhala.