Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Kashike


Srazím paty, znovu se ukloním a pak odejdu z kanceláře. Zavřu za sebou dveře a při odchodu ještě položím ruku na rameno té dívky. Hodně štěstí... popřeju jí a pak odejdu. (přesun)

Do kanceláře vlítli Jounini s nějakým klukem. Zamračila jsem se, ale nic jsem neřekla. To však Faito vyřešil. Pak tam přišel Kashike a já byla dost v šoku. Jak z jeho vzhledu, tak z toho, co řekl. Navíc ještě předím sletěl na zem. Byla jsem zmatená víc než dost. I tohle Faito ale dokázal vyřešit. Nic jsem k tomu neměla, s tou vazbou bych jednala stejně. Povzdychla jsem si.
,,Koukám, že jsem v nevědomosti byla docela dlouho." vytáhla jsem koutek rtů do malého úsměvu.
,,Další." křikla jsem přes zavřené dveře.

Do kanceláře přišla mladá dívka. Mile jsem se na ni usmála.
,,V pořádku, nerušíš. Od toho tu jsme." pousmála jsem se a podívala se na Faita, jakožto na svého zástupce.
,,Tak i ty sháníš tým? Tak se na to podívejme..." postavila jsem se k šuplíku, kde byly informace shinobi ve vesnici. Pak jsem se zarazila.
,,A prozradíš mi své jméno?" zeptala jsem se jí.

,,Takže Hikari..." usmála jsem se. Otočila jsem se k šuplíkům a přehrabovala se různými papíry. Jejjí kartu jsem ale nenašla. Zamračila jsem se a zkusila to celé znovu.
,,Tak kde je?" ptala jsem se sama sebe a podívala se na stůl. Zkusmo jsem zkusila nějaký papír na stole, ale nic tam nebylo. Tak jsem zkusila šuplíky u stolu. BINGO! Konečně jsem tu kartu našla.
,,Koukám, že jsi nedávno dokončila akademii. Gratuluji." pousmála jsem se a začetla se do její karty. Hikari odtud nepocházela.
,,Momentálně žádného senseie pro tebe nemám. Uvidí se, zda tě k někomu ještě přidělím nebo ne, ale zatím se tě ujmu já. Pokud ti to nebude vadit." naklonila jsem hlavu na stranu a počkala si na její reakci.

Prizeral som sa na situáciu okolo mňa vcelku s humorom. Shinobiho, ktorý mal na hlave masku som pôvodne považoval za Oinina. A potom čo vošiel dovnútra som si to viac menej uistil. Kunoichi, ktorá stála vedľa mňa vyzerala ako genin. Presne si pamätám, ako som sa cítil ja, keď som sa stal geninom. Bol to krásny pocit, najkrajší na svete. No v tom z kancelárie vyšiel ten Anbu. Masku na tvári už nemal a odhalil svoju pochmúrnu tvár so svetlými vlasmi a tmavými očami. Až na jedno, ktoré vyzeralo ako sharingan. Aspoň podľa toho, čo som počul a čítal v knihách. Žiadneho užívateľa sharinganu som nikdy nevidel, ale toto oko tomu popisu veľmi presne zodpovedalo. Hlavou mi prechádzali rôzne myšlienky, napríklad, prečo preboha vošiel do kancelárie Mizukage Uchiha?? A ak to nebol Uchiha, odkiaľ mal Sharingan?? No zatiaľ som to nechal plávať. Mizukage určite vie, čo robí. Mladá kunoichi vošla do kancelárie a ja som stále čakal.

Nad její reakcí jsem se pousmála. Byla jsem za to ráda.
,,Dobře, tak se sejdeme na cvičišti u vody (cvičiště č. 3). Ještě je tu práce, ale pak hned za tebou přijdu." navrhla jsem jí a její kartu zase uklidila, tentokrát na správné místo. Sedla jsem si opět na roh stolu.
,,Nemusíš se bát, nebude to trvat dlouho." ujistila jsem ji.

Vyprovázela jsem ji z kanceláře pohledem a s úsměvem. Byla nesmělá, taková já kdysi nebyla, když jsem byla pohromadě s Daisukem a Daiem, no a proto se mi takové chování u dívek líbilo.
,,Další!" křikla jsem, když Hikri odešla, a myslela jsem tím ty Jouniny, kteří tu byli předtím.

Zrazu sa otvoria dvere a von vyjde to dievča. Nenápadne na ňu žmurknem, no nestihnem jej nič povedať a jounini sa hneď pohnú. Otvoria dvere, vojdu dovnútra, dvere zatovria a ten, ktorý vždy rozpráva spustí:"Mizukage-sama. Máme tu pre vás hlásenie. Tento mladý delikvent vošiel do Kirikagure tesne po tom, ako sme zatovrili bránu a čo viac. Nemal ani žiadne povolenie. Čo s ním máme robiť?" "Jééj Mizukage. Veľmi rád vás vidím. Bolo to dávno však? Pripadá mi to ako celá večnosť odkedy som odtiaľ odišiel."

Dívala jsem se na modrovláska, se kterým vešli dva Jouninové. Plácla jsem se do čela, samozřejmě, že jsem ho poznala.
,,To je v pořádku. Tenhle patří ke Kirigakure." odpověděla jsem Jouniům. ,,Ale dobrá práce za hlídání." tím jsem Jouninům naznačila že můžou odejít. Poslechli a odešli.
,,Ano, Gatsi, je to už opravdu dlouho. Co tě přimělo se vrátit? A rovnou mi můžeš říct, jestli budeš něco potřebovat." přešla jsem rovnou k věci, mluvila jsem přímo. ,,Někdo na mě totiž čeká." objasnila jsem více. A navíc mě stejně trochu štvalo, že odešel. Stejně jako mě to štvalo úplně u všech, bez jakékoliv výjimky.

"Počul som, že sa začína vojna. Dúfal som, že to bola len fáma, ale podľa toho čo som zatiaľ videl, to vyzerá ako vážna vec. To je hlavný dôvod prečo som sa vrátil. Ale prejdime k dôležitejším veciam. Ako sa má môj brat? Cestou sem som ho na chvíľu zazrel a vyzeral dobre. V rýchlosti vyhrniem na Mizukage ako na starého priateľa. Môj štýl rozprávania by sa nezmenil, ani keby som rozprával s Rikudou Senninom. Neprejavujú sa na mne žiadne znaky nervozity a čakám na odpoveď.

Seděla jsem na stole dál, jen jsem si dala levou nohu přes pravou.
,,Slyšel jsi dobře, opravdu začíná válka. Každá vesnice mobilizuje. Stojíme proti silnému nepříteli a proti silným vesnicím." přikývla jsem. Pak jsem odpověděla na další otázku.
,,Tvůj bratr se má dobře. Je z něj Oinin, který ale momentálně trénuje tým, který se skládá z klanu Terumi a uživatelů lávy." v tu chvíli mě ale něco napadlo. ,,Vlastně. Klidně se k nim můžeš přidat. Kataro bude i tvůj sensei." pousmála jsem se.
,,Povětšinou ho najdeš u jezera."

"Hm. Tak oinin. A ja som v jeho tíme. Hmm. Mať svojho brata za senseia. Tak toto asi nezažilo veľa ľudí. Ďakujem vám za informácie. Ak by ste čokoľvek potrebovali, som vám k dispozícii, to viete. Tak ja už idem. Dovi." Otočím sa, rozbehnem sa von a bez toho, aby som sa obťažoval zatvárať za sebou dvere sa rútim preč.
/presun

,,Dobře tedy." pokývala jsem hlavou a sledovala jeho rychlý odchod. On byl snad nejhyperaktivnější člen klanu Terumi. Což jsem nechápala! Podívla jsem se za dveře, jestli tam ještě někdo není. Nikdo, pousmála jsem se.
,,Dobře tedy. Tak já odtud teď zmizím, aby Hikari nečekala až tak dlouho. Spoléhám na Vás i nadále." otočila jsem se na Faita a hned i opustila kancelář. Následně jsem vyběhla i z budovy, abych na cvičišti byla co nejrychleji. (Přesun)

Faito

Prohlížel jsem si toho chlapíka, co ho přivedli ti dva ANBu. Rozhodně se mi nelíbil přístup Hitomi, ale je to kage.
Každopádně člověk, co odejde z vesnice a pak se ilegálně vrátí v poutech ANBu má dostat přidělenou celu a ne tým...
To už ale zase všichni byli v trapu a já se s úklonou s Mizukage rozloučil. "Vynasnažím se, madam..."

Svým krokem jsem došla až před budovu Mizukage.Kývla jsem na stráže místo pozdravu.Došla jsem před kancelář a zaklepala, chvilku jsem počkala a pak vešla.
"Zdravím Faito-sama,doufám, že vás neruším při něčem důležitém,chtěla jsem jen říct, že jsem zpět. " řekla jsem a při prvních dvou slovech mé věty, jsem se uklonila

Faito

Když vešla do dveří Hirin, nevěřil jsem vlastním očím. Prohlédl jsem si ji od hlavy k patě. Vstal jsem, obešel jsem ji a stále jsem si ji měřil. Nebyla naštvaná, neměla ani škrábanec a neměla ani dopis. "Byl vzkaz doručen?" zeptám se a posadím se za stůl.

Obcházel a prohlédl se mě jako by si myslel, že to nejsem já.Když to dělal tak jsem si vzpomněla na to co jsem si pomyslela u brány, když jsem odcházela."Ano byl doručen." odpověděla jsem mu na jeho otázku."Mohla bych se zeptat, jestli se tu nestalo něco zajímavého za mé nepřítomnosti?" zeptala jsem se a doufala,že jsem o nic nepřišla.

Faito

"Ne, vše je při starém..." řekl jsem a upřel na ni své rudé oči. "Byla jsi zadržena?" zeptal jsem se přímo. měl jsem důvod. Tahle mise byla dělaná proto, aby ji zadrželi a vyslýchali, abych vyzkoušel její loajalitu a pevné nervy. Samozřejmě že časem bolest každého donutí mluvit, ale chtěl jsem vědět, kolik vytrpěla, než něco prozradila.

Jeho upřeny zrak na mně a jeho otázka se mi moc nelíbila "ne, nebyla" odpověděla jsem mu."Asi jsem udělala něco jinak než bych měla nebo se to nestalo tak jak by čekal" pomyslela jsem si a pak mně trklo, že jsem se asi měla nechat chytit nebo tak nějak.

Faito

"V pořádku..." řekl jsem, jako by mě nic nepřekvapilo, a posunul před sebe svitek s technikou zpopelnění těla (ANBu technika pro likvidaci mrtvol). "Považuj to za splnění mise A a tohle máš jako odměnu...Ještě něco?"


//Od pátku do pozdní neděle jsem mimo net