Kannabi Kyo

"Hai." Odpověděl jsem na plán Shiranui a rozeběhl se za ní, Chiyo letěla za mnou. Jen jsem potichu doufal, že se Fuu nic nestalo a že je v pořádku.

Spěchala jsem jak nejrychleji to šlo až k jeskyni kde jsem zahlédla Hikara, jenže něco se tu nezdálo. Myslimže ti shinobi se na nás patřičně připravili, ale očekávala jsem o něco rychlejší boj. Promluvila jsem na Katashiho. " Musíš dostat Fu z jeskyně. Spoléhám na tebe. " a vyrazila jsem vpřed jako návnada.

Shinobi byi připravei a ti které sejmul Hikaru byli opět kloni. Byli zamaskováni tak aby je dokonce ani Byakugan nezachytil. Měli nachystanou léčku s Fu uvnitř. Proto čekali bez hnutí než všichni zalezou do jeskyně aby si došli pro Fu.

Klony zase? Tohle se mi nelibylo. Shiranui bezela napred a ja za ni jelikoz jsem cekal nejakou priblblou past. Takze jsem ji sledoval diky byakuganu a sve rychlosti ze vzdalenosti aby nebylo snadne me zaregistrovat.

Počkal jsem, až se Shiranui a Hikaru trochu vzdálí, načež jsem složil pečetě. "Karasu Kaeru no Jutsu." Ucítil jsem lehké lechtání, když se mé tělo měnilo na tělo vrány a začalo mi rašit peří. Ignoroval jsem posměšné zakrákání Chiyo, kterým se spíš smála mému směšnému zjevu. Nicméně amatér mě nemohl rozpoznat od běžné vrány.

Když tedy byla přeměna hotova, vletěl jsem do jeskyně s Chiyo v zádech. "Hledej čakru Fuu." Krákl jsem na ní a nadále letěl za ní.

Společně s ostatníma jsme se dostali do jeskyně Bylo to divné že tu nikdo nebyl. Viděla jsem opřenou Fu, kterou jsem si vzala přes rameno jelikož byla stále pod vlivem genjutsu. Zavolala jsem na Hikara. " Vlož do ni chakru ať se probudí " Přišla jsem k němu blíž.

Shinobi z Konohagakrue se chytli na připravenou past. Fu byla jen návnada k jejich záhubě.  " Doton: Iwayado Kuzushi " Jeskyně se začala bořit a strop se řítil na všechny tři. Bylo obtížné se vyhýbat, jelikož kusy byly obrovská a jejich ničivá síla a váha mohla dokonce někoho i zabít nebo ho nepěkně přišpendlit k zemi. Oba dva čekali venku před vchodem do jeskyně aby je dorazili kdyby se jim podařilo nějakým způsobem utéct.

Prisli jsme k Fuu a kdyz mi Shiranui zacala rikat co mam delat zacalo mi tikat oko. Ja sam vedel co mam delat a navic jsem videl vi nez ona. Kdyz jsem to chtel udelat zacal se hroutit strop coz celkem nehodilo. Skocil jsem tak abych mel dosan jak na Katashiho tak i na Shiranui. Shugohakke Rokujūyon Shō (strážce osmi věšteckých pečetí: 64 úderů) bylo sepnuti co se ozvalo. Jakmyle sem roztriskal sutry co padaly Zasahl jsem Fuu do dvou tenketsu bodu jenz nasilne otevrely proudeni jeji cakry a tim ji urovnaly a zrusily genjutsu.

Když začal padat strop, rychle jsem se přeměnil zpět do lidské podoby a vzal si do ruky výbušné kunaie. Nicméně jak se ukázalo, nebyly potřeba. S jistým zájmem jsem poté sledoval Hikarovo zrušení Genjutsu. 'Budiž, Genjutsu Kai by asi bylo elegantnější, ale každý máme prostředky.' Pokrčil jsem rameny a rychle přiskočil k Fuu. "Jsi v pořádku? Můžeš chodit?" Zeptal jsem se jí a kunaiem přeřezal případné provazy.

Doslova se ode mě odstrčila. Zdálo se že mě stále v lásce moc nemá narozdíl od Katashiho což bylo vidět na pohled. Potom však se omluvila za její chování a oslovila mě Shiranui-sama. Trochu jsem zčervena z rozpaků. Cítila jsem se trapně, jelikož mě tahle ještě nikdo nenazval. Nevěděla jsem co dělat, ale nakonec jsem něco řekla. " Uhm, já se taky omlouvám, že jsme vám nic neřekli. Stala jsem se jeho studentkou teprve nedávno. Já senseie totiž neměla a Hokage se mě ujal ještě když jsem byla chunnin. Ale můžeme si popovídat třeba po misi někam všichni zajdem, teď tu máme něco na práci " Řekla jsem s úsměvem a dopomohla Hikarovi, přičemž jsem zamířila ke vchodu kde stáli ti dva.

Shinobi se jen pousmáli když se tam vykecávali zatímco jeden zmařil jejich plán. Rozběhli se oba proti nim a měli v plánu je sundat jednou ranou. Neměli nic promyšlené kromě přímého útoku. Žádné posily neměli. Všichni byli u mostu s Jinem a chránili ho. Už brzy přijde čas Konoha vs Bakuton no Jin.

To co ti blazni udelaly byla asi jejich nejvetsi chyba. Hakke Hasangeki (drtič hor) Techniku jsem vypustil kdyz byly velice blyzko takhle nemely sanci se vyhnou a s nejvetsi pravdepodobnosti to bylo to podsledni co udelali. Pokod narazily do steny nebo nejakeho predmetu tak budou nejspise par hodin mimo

Fuu byla díky Bohu v pořádku, i když Shiranui zjevně stále nějak extra ráda neměla. Nicméně mě ano. Opětoval jsem objetí a tiše zahvízdal, když jsem si všiml onoho "-sama" za jménem Shiranui.
O shinobi venku se postaral Hikaru a já hned vyskočil do korun stromů. "Mám návrh. Já rozptýlím shinobi u mostu hejnem vran, zatímco Shiranui-san a Hikaru se půjdou postarat o most, popřípadě o shinobi, kteří jsou přímo na něm či příliš silní pro Fuu, která se postará o ty slabší okolo." Navrhl jsem a podíval se na Shiranui, zatímco jsem klečel na větvi.

Vyrazili jsme tedy kupředu jakmile na ty dva použil Hikaru svou techniku. Dál jsem si jich nevšímala a pokračovala směrem k mostu jak bylo určeno. Cesta nějakou chvíli však trvala jelikož, jsme se od mostu o něco vzdálily, ale nakonec jsme byli už v jeho dosahu a viděli své nepřátele jakožto největší oříšek byl uprostřed. Známý a výbušný Bakuton no Jin. Dobře znán v Konoze.

Oba dva shinobi narazili tím tlakem do stěny což jim vyrazilo dech a padli do bezvědomí. Teď už byl na řadě jen Bakuton no Jin se svým vojskem chránící most. Pokud se jim podaří ho porazit, zž nic nebude stát v cestě zničení mostu. Jin si však všimnul, že v okolí se nacházejí nepřátelské jednotky, a proto zmobilizoval všechny síly co měl po ruce aby ochránil most. Zaujal bojové postavení a hodlal nasadit i svůj život při jeho obraně.

Muj posledni utok me malem polozil na kolena. Jelikoz jsem byl Shinobi co mel malo cakry. Bylo trapne ale i Fuu mela vice cakry nez ja. Sahl jsme do kapsicky a vytahl lahvicku s cakrovymi pilulkami. Uz jsem si zive predstavoval jak mi Fuu bude nadavat. Ale co nebyl cas chrapat. NAkonec jsem vhodil nekolik kulicek do pusy a rozkousal je. Uz jsem si na ten hnus zvykl ze me ta pachut nezabijela ale jen sem se usklibl. Nakonec jsem se zastavil za Shiranuj i jen nahodil taky Face. Co ted?

Po větvích jsem brzo dorazil na kraj lesa u mostu, u kterého bylo vidět plně nastoupenou jednotku Iwagakure. Normálně by mě to asi trochu znejistělo, ale tentokrát... jsem cítil sebevědomí. Postavil jsem se tedy na jednu z větví a rychle složil pečetě pro Sanzengarasu no Jutsu. Za mnou se najednou vynořilo něco přes stovku vran tvořených čakrou.

Ty se rozletěly, ne nepodobny velkému černému mraku, na shinobi Iwagakure, které začaly všemožně otravovat zobáky a pařáty. Samozřejmě, nebylo to na zabití či zneškodnění. Ale na rozptýlení to stačilo. Chiyo se mezitím starala, aby nám nikdo nevpadl do ramenou.

" Tak dobře jdeme na ně. Doporučila bych aby jste se ty Katashi a Fu věnovali okolním shinobi aby nevyrušovali náš boj s tím nejsilnějším. Jakmile je porazíte můžete se k nám přidat, ale je jich celkem dost a nevypadají slabě. " Jakmile jsem dořekla kývla jsem na Hikara a dala mu pokyn. Už jsme konečně mohli přejít do útoku. Jako další jsem se na scéně objevila já a podívala se upřeně Jinovi do očí, že budu jeho soupeřem.

Všiml jsem si našich nepřátel hned jakmile se tu ukázali, avšak stále jsem ještě nepoužil ani jednu techniku. Navíc bojovat s Hyuugama na blízko by nebylo vhodné pro obě strany. Jak pro ně tak pro mě.
Mezitím jak na nás útočili tak první linie se dala do pohybu. Uživatelé katonu se chopili prvního protiútoku, čímž na vrány kombinovaně použili katonovou techniku, která se zvětšila a obklopila všechny Katashiho vrány. Jin se jen pousmál nad synchronizací jeho podřízených a čekal co se chystají dál. Měl v zásobě ještě další.

Ted uz to zacalo nebyl cas nad necim premyslet. Proste jsem se pripravoval na utok. Kdyz v tom jsem si vsiml bliziciho se meho Kagebushinu  napadla me silena myslenka. Za pokus to stalo. "Tady byl riskantni kazdy utok tak proc to nevzit se vsi paradou ne?" Shiranui asi nemela paru o cem mluvim ale to asi bylo dobre. Jelikoz  si dovedu predstavit co bude nasledovat  od Fuu a to my bude stacit. Rozbehl jsem pryc z lesa a taktez jsem dal pokyny svemu klonu za pomoci svych rokou. Klon pochopyl co mam v planu a melo by to vijit. v behu jsem zkoncentroval male mnozstvi cakry abych mel dost sily na  odraz do vzduchu a hodne vysoko.  Klon mezitim aktivoval  Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti) jakmile se klon priblkyzil taktez se odrazil a vyskocil do vzduchu. Ja mezitim zaval rotovat kolem sve osy a zacal jsem  vypoustet cakru z tenketsu na Hakkeshō Kaiten (vír proroctví)   coz ze me udelalo obrovskou delovou kouli do ktere klon prastil technikou a odpalol me primo mezi prvni  linie utocicich stinobi jelikoz byly zaneprazneni a  ta velka lidska delova koule se ritila obrovskou rychlosti asi  to zpusobylo velke ztraty na strane Iwagakure.

Připravila jsem si dva kunaie s výbušnými lístky a hodila jsem je k Jinovi abych si vyčistila cestu a krytá kouřem se dostala až k němu. Dávala jsem si však pozor na ostatní jednotky abych náhodou nebyla uhozena do hlavy, čímž bych se skácela k zemi a to by mohl být můj konec. Připravovala jsem si pečetě abych mohla Jina něčím překvapit.