Jeskynní komplex

pro **Hine Kureta** Mon Jul 14, 2014 8:00 pm

First topic message reminder :

Toto místo se nachází kdesi mimo Kirigakure a přesto dostatečně blízko. Vstup na vlastní nebezpečí. V blízkosti jeskynního komplexu neustále stráží jeden senzibil a čtyři Anbu. Vchod do jeskyně a celý její povrch je ozdoben pavučinou, která neslouží k dekorativním účelům, ale okamžitě informuje Hineho, obří pavoučici Amandu a dalších 50 - 100 tisíc nas***ých osminohých zvířátek, že dorazila svačinka.

Napřed vás čeká dlouhá cesta klikatou chodbičkou, jejíž stěny ani pod množstvím drobných tělíček nelze spatřit. Poté vás už jenom pár schodů dělí od srdce Hineho laboratoře.

Laboratoř:

Odtud vedou odbočky například do skladu, obývací místnosti a v neposlední řadě trochu zašlého archivu.

Knihovna:

Kdo bude mít odvahu, dostane se až do oddělení cel, oddělených výzkumů a podobných zařízení.

Pohovka:

Ale nevítaný host tam už zůstane do konce věků.

pro **Hakuei** Sat May 16, 2015 9:57 pm

~ NAGARE MICHIKO ~

Po celý čas som sa ani len nepohla z miesta, vypočujúc si do najmenších detailov slová každej prítomnej osoby. Zaskočil ma až príchod Keiga, ktorý veľmi dobre vedel, čo som zač. Stúpla preto pravdepodobnosť, že sa to prevalí, čo sa na mne prejavilo miernym zamračením a zvýšenou hladinou nervozity. Moje obavy sa však napokon našťastie nepotvrdili, keďže po chvíľke hľadenia na preplnenú jaskynu pochopil, že asi nie je najvhodnejšia doba, a pomerne rýchlo sa vyparil. Nič som proti nemu síce nemala, ale za daných okolností mi to vyhovovalo.
"Papa ~," pozdravila som ho v už o čosi lepšej nálade. Následne ma zaujal rozhovor o akomsi údajnom sére a jeho vskutku impozantných účinkoch. Moje nádeje ale zhasli v momente, keď Hine povedal, že na živé organizmy ho použiť nemôže. Nie že by som sa s radosťou účastnila jeho experimentov, ale predsa len. Nie nadarmo sa hovorí, že nádej umiera posledná.

Drobná zmena vo výraze na mojej tvári nastala, keď neznáme dievča obdarovalo Hineho pusou na tvár. Nie že by som kypela žiarlivosťou, ale akýsi krátkodobý náznak zmiešaných pocitov sa predsa dostavil. To ma však už menovaná osoba chodbou poslala do akejsi vedľajšej miestnosti. S ohľadom na okolnosti som neváhala a s pokývnutím sa rozbehla preč.
Uf, konečne si môžem vydýchnuť, pomyslela som si vyrovnane a nahliadla za pootvorené dvere. Nemožno poprieť, že ma veľmi prekvapilo, ako útulne na mňa izba pôsobila. Sotva som sa však stačila vynadívať a odhaliť všetky jej tajomstvá, moju pozornosť pochopiteľne upútala posteľ, obývaná známym pavúčikom. Spočiatku ma síce jeho prítomnosť mierne zaskočila, ale našťastie som si zavčasu uvedomila, o koho ide.

Hehe, to si len ty. Nevedela som, že aj pavúky dokážu znateľne dávať najavo svoju náklonnosť, povedala som si pri pohľade na jeho nečakanú reakciu, opatrne k nemu natiahnúc dlaň v nádeji, že po nej dobrovoľne vylezie. Kimono, ktoré som mala možnosť vidieť, ma tak isto úprimne potešilo. Než som ale stačila adekvátne vyjadriť svoju radosť, moje oči spočinuli na kratučkom odkaze. Cukrová vata? Chystá sa nebodaj nejaká verejná oslava, alebo má Hine vlastné zásoby?
To je od teba naozaj milé, Hii-kun. Pohľad na túto izbu a všetko v nej vo mne vyvoláva toľko príjemných pocitov... a predsa sa nemôžem zbaviť toho jediného negatívneho. Zjavne odo mňa očakávaš, že tu s tebou ostanem žiť... ale to je niečo, čo ti žiaľ nemôžem splniť, pomyslela som si s úsmevom plným vnútornej bolesti. Na teraz som sa však všetky starosti rozhodla zahodiť za hlavu a konečne sa prezliecť do neporovnateľne kvalitnejšieho a krajšieho materiálu.

pro **Kairi Utsushi** Sun May 17, 2015 11:05 am

Celý čas som v podstate nemala čo robiť, nemala som sa o kom a s čím baviť a tak.. som len potichu ostávala niekde bokom a sledovala ich konverzáciu.. teda všetkých prítomných a.. podobne. V rukách som stále zvierala kuchiyosen zvitok, popri čom som ani len nevedela čo s ním. Dokonca som stratila pojem o čase, kým ma neoslovil Kashike. Chvíľku som ho sledovala. Naozaj mi niekoho pripomínal no.. pravda bola taká, že som bola pomerne mladá.. aj na shinobiho, a moja pamäť preto nebola taká, aká by mala byť. Ústa sa mi premenili do tvaru neistej vlnovky a ja som sa trocha spýtavo pozrela na Hineho .. ako aj na ostatných. Naozaj som netušila, kde som Kashikeho prvý krát videla. Preto som len pokývala hlavou na znak, že neviem. Trocha som sa za to hanbila, no naozaj som si naše prvé stretnutie nepamätala.

pro **Hine Kureta** Mon May 18, 2015 5:54 pm

Než se Michiko vrátila, otočil jsem se ke Kairi. Ta třímala v rukách svitek, který jsem dobře znal. Usmíval jsem se. Když takhle malou dívku nevyděsí ani takový mohutný pavouk, pak už jí nic nebrání v cestě.
"Svitek mi můžeš vrátit. Budu ho ještě potřebovat pro budoucí žáky. Pečetě na kuchiyose tě někdo učil? Pokaždé použiješ trochu krve, čímž tak nějak navážeš kontakt s tvory, kterých se smlouva týká." vysvětlil jsem. Pokud Kairi věděla něco o skládání pečetí, pak to bylo jednoduché (ale hádám asi ne). V opačném případě obdržela nákres s prstolamy, které pokud je složila ve správném pořadí, měly zajistit příchod osminohé potvůrky.
"Nenech se odradit počátečním neúspěchem. Možná jako prvního přivoláš docela malinkého pavoučka, ale postupem času se to bude lepšit. Nečekej že tě budou ihned na slovo poslouchat. Někteří potřebují aby je člověk přesvědčil o tom, že jsou pro ně dostatečně zajímaví a že jsou hodni jejich pomoci." varoval jsem Kairi aby nebyla překvapená v případě pavoučího vzdoru.

Poté jsem se vzdálil a když jsem se objevil zpátky, byl jsem kupodivu celkem čistý, učesaný a mé oblečení i když nebylo zrovna načančané, působilo trochu slavnostnějším dojmem. Byly to jediné mé oděvní poklady, které na sobě neměly záplatu, ba ani známku po nečekaném požáru.

(Kuchiyose učí se pět dní, mohlo by být za tři dny, ale to bychom museli ještě nějak vymyslet)

pro **Kairi Utsushi** Mon May 18, 2015 6:53 pm

Na slová Hineho som zvitok vrátila a následne som sa započúvala do jeho slov. Len som pokývala hlavou na nesúhlas. Nikto ma ich neučil, poslednú dobu ma nikto nič neučil. Bol to celkom problém, keďže sama som sa sama príliš vecí naučiť nevedela. Konečne som si však našla senseia.. mohla som byť hrdá !
Pozorne som jeho pečatenie sledovala, dokonca mi nechal aj náčrt, čo bolo pomerne super. Aspoň som sa nemala ako pomýliť. To s tou krvou ma celkom desilo.. no na druhú stranu, som niečo také volakedy videla robiť aj mamku.
Ďalšia skutočnosť ma však až tak nepotešila. Nevedela som si predstaviť, naštvaných pavúkov, ktorý by sa ma snažili ignorovať.. meh!
"Skúsim to!" Prikývla som a počkala som, kým Hine odíde. Aj keď takto asi nebude vidieť, čo som robila zle.. a tak..
Zložila som potrebné pečate a s veľkým a famóznym.. no nič veľké a famózne sa nejednalo. Zabudla som aj názov techniky. To by však nemalo vadiť.. prečo sa však nič nestalo? Po chvíľke som si facla dlaňou do čela.. krv.
/3 dni postačia Very Happy

pýtal som sa ehm-ehm-na, since si mi vysvetľoval to s tými pavúkmi, a mal som tam to s tou pavúčicou xD a celkovo/

pro **Hine Kureta** Mon May 18, 2015 7:26 pm

Poté co jsem se zkulturnil, našel jsem Kairi pohrouženou do učení. Pociťoval jsem nějaké zvláštní zadostiučinění. Pavouci budou zcela jistě vládnout světem! Kam se hrabou nějaké blbé žáby, hadi, vlci... To všechno je tak ohrané!

Zaujatě jsem pozoroval její počínání. Bylo patrné, že skládání pečetí je pro ni nové. Její prsty na to nejsou úplně zvyklé.
"Zkus napřed položit prsty takhle a z toho přejít do té výsledné pečetě. Máš to lehčí a rychlost bude také dost důležitá." naznačil jsem patřičný pohyb. Věděl jsem, že už druhý den bude Kairi v tomto počínání o mnoho zdatnější. Záleží na tom jak často bude tyhle pohyby opakovat.
"A opatrně s chakrou. To že do kuchiyose napereš všechno co máš, neznamená ještě, že musí zákonitě přijít silný pavouk. Je to hodně i o představivosti. Časem možná budeš mít v zásobě nějaké opravdu speciální kousky. Někdy se stává, že zrovna nemají čas a pošlou někoho jiného." pousmál jsem se. Naštěstí mezi mými pavouky nebyl žádný rozdíl. Nikdy jsem se nepokoušel přivolat nic jiného než Amandu. Přílišná rozmanitost může i rozptylovat.

pro **Hisa Kaguya** Tue May 19, 2015 7:48 am

Při mém odchodu jsem se otočila na Kashike, jestli už má také v plánu odejít.
"Půjdeme?" oslovila jsem ho a čekala na něj u vchodu. Tak to by bylo úžasné vydat se na misi po stopách mé rodiny. Byli kreativní jen co je pravda. Ale to bych musela nejdříve pořádně ovládat svou sílu. A neviděla jsem jinou možnost , než začít trénovat. A kdo jiný o tom mohl něco vědět, než Kashike, když je tu jediný. Povzdychla jsem si. Zase měl pravda. Svěsila jsem hlavu a čekala na něj ponořená ve svých myšlenkách.

pro **Kashike** Tue May 19, 2015 3:04 pm

To, že si mě Kairin nepamatovala, mně nepřekvapilo. Místo abych cokoliv říkal, jen se usměji a sednu si tak abych na ní viděl. Líbí se mi její zápal pro věc. Takový měla už tenkrát na cvičišti. Když Hine odejde, ponořím se do vlastních myšlenek a vzpomínek. Přemýšlím nad tím, jakou jsem měl kliku, že se ten velký štír neotočil proti nám. Bylo to vůbec poprvé co jsem kohokoliv přivolal a dopadlo to skvěle. Doufám že Kairin to půjde taky tak. Ze zamyšlení mě vytrhne až Hisa. Otočím se na ní se zkoumavým pohledem. Jdi sama, já se tu asi ještě chvilku zdržím. Sejdeme se na slavnosti. Přece jí nebudu pořád vodit za ruku, je dospělá žena, pořád to všem dává najevo tak ať se tak chová.

pro **Hisa Kaguya** Tue May 19, 2015 3:22 pm

"No tak dobře." pokrčím rameny a odcházím z jeskyně. Plán číslo jedna. Sehnat si šaty. U toho Kashike asistovat nemusí a pro mě to znamená úžasnou příležitost. Radostně vyjdu ven a mířím si to rovnou do obchodů

(přesun)

pro **Kairi Utsushi** Tue May 19, 2015 6:37 pm

Sledovala som Hineho, ktorý mi ochotne ukázal, kde robím chybu a ako by som to mala skúsiť. Bola som rada, keďže mi to takto určite pôjde ľahšie. Tento krát som však nechcela zabudnúť na podstatnú zložku.. krv. Nakusla som si pre to už zaschýnajúcu jazvu na palci a spravila som pečate tak, ako mi ukázal Hine. Ruku som položila na zem a podo mnou sa na chvíľku objavil menší dym, ktorý sa však rýchlo stratil. Keď som ruku zo zeme zodvihla, na zemi nebolo nič.. no za to na dlani sa mi na pavučine hojdal ojedinelí jedinec - pavúčik, ktorý sa na mňa pozeral svojimi roztomilými očami. Dalo sa to vôbec považovať za nejaký úspech? Bol tak malý, že som ho takmer ani nevidela. No.. visel na pavučine.. očividne mal na háku.. takmer.
Otočila som sa spýtavo k Hinemu. "Ako to.. že ich máš tak veľa?" Zamrmlala som trocha.. no sklamane? To sa však pavúčikovi moc nepáčilo a tak mi začal liezť k ruke, kde sa nakoniec rozhodol kusnúť ma a následne sa v opare .. snáď mikroskopického dymu.. stratiť. Ja som len sykla, mávla som rukou a pozrela som sa na miesto, kde ma kusol. Kusnutie samo o sebe takmer nebolo vidieť, nebolo ani moc zapálené, skôr jak keby ma kusol iba obyčajný komár. Trocha sťažka som si povzdychla, pretože som si uvedomila, že som to asi nemala hovoriť nahlas.

pro **Hakuei** Tue May 19, 2015 9:04 pm

~ NAGARE MICHIKO ~

Trvalo mi nejakú dobu, než som sa mi konečne podarilo odtrhnúť od všetkých roztomilých prekvapení, ktoré má v mojej novej, žiaľ len dočasnej izbe, čakali. Ešte než som na seba navliekla nové kimono, s chuťou som sa vrhla do postele a otestovala nielen jej kvalitu, ale predovšetkým pružnosť. Nezdržiavajúc sa v nej ale pridlho som si už v novom kimone obzerala dekoráciu, následkom čoho moju pozornosť upútala otvorená bedňa. Z nej ma zo všetkého najviac potešila prítomnosť dáždnika, ktorý mi za ten čas, čo som bola v Hakuei, bezpochyby prirástol k srdcu. Daroval mi ho vonkoncom Ichishima v deň, kedy sme sa prvýkrát stretli.
"Ichi-kun," vyslovila som tichým hláskom, zatiaľčo sa moja myseľ uberala niekam do minulosti. Rozpamätala som sa práve na chladnú daždivú noc spred necelých dvoch rokov, kedy som tesne po absolvovaní očisty zmätene hľadela na hviezdami posiatu oblohu v nádeji, že v nej nájdem odpoveď na všetky moje otázky. Neúplných odpovedí som sa ale dočkala až od vyššie menovaného muža, ktorý ku mne starostlivo podišiel a viedol so mnou rozsiahly rozhovor...

Ichi-kun. Je mi ľúto, že to dopadlo takto. Viem veľmi dobre, že si si želal, aby som bola sebecká a nebrala na nikoho iného ohľad. Celý ten čas si mi robil spoločnosť a bez jedinej sťažnosti za mnou upratoval všetok ten bordel, ktorý som spôsobila, len aby som mohla byť jednou z vás a zároveň maximálne šťastná. To ale jednoducho nie som ja. Už viac nemôžem akcepovať očistu, preto nemám na výber. Musím ťa nájsť a podeliť sa s tebou o všetko, čo ma Hii-kun naučil, aj keby ma to malo stáť život, pomyslela som si odhodlane, konečne sa však definitívne uvoľniac. Onedlho určite opustím Kirigakure, ale predtým si do sýtosti vychutnám všetky výhody, ktoré mi aktuálna situácia poskytuje, vrátane Hineho zdanlivo nekonečnej dobrosrdečnosti. S týmito pozitívnymi myšlienkami a optimistickým nasadením som sa konečne vydala naspäť na chodbu.

Už žiadne zbytočné vrásky. Ak ho mám po tom všetkom, čím si kvôli mne prešiel, zasa bezohľadne opustiť, doprajem mu aspoň to, čo si aktuálne zdá sa želá najviac. Budem sa s ním úprimne smiať a z celého srdca oslavovať. Starosti počkajú, teraz prišiel čas zabávať sa, rozhodla som sa ochotne a už aj cupitala naproti svojmu druhému záchrancovi. S poriadnou otočkou som vletela do miestnosti a vďačne sa mu ukázala v novom odeve, venujúc mu okrem iného ten najroztomilejší smiech, ktorý som zo seba dokázala vydať. Môj entuziazmus zahnala až skutočnosť, že sa tam ešte stále nachádzal Kashike. Veľmi rýchlo som sa preto so začervenými líčkami zastavila a preklínala samú seba za to, že som naňho za týchto okolností úplne zabudla. Moja schopnosť "nepútať na seba pozornosť" bola vskutku poľutovaniahodná.
Som ja ale blbá! Jak som mohla zabudnúť na to, že má Hine návštevu?! Upokoj sa, Michi! Očividne ma z ničoho neupodozrieva, tak čo na tom záleží? A aj keby na niečo prišiel, som si istá, že ma Hii-kun len tak ľahko nedá... všetko je v poriadku, upokojovala som sa v mysli.

pro **Hine Kureta** Wed May 20, 2015 8:37 pm

Nad Kairinou otázkou jsem se jen pousmál. První přivolaný pavouček z ní evidentně vycítil, že je podceňován.
"Mám jich tolik, protože Amanda je jejich máma. Většinou pokud cestuješ, tak sebou velkého pavouka tahat nemůžeš, ale já pobývám dlouho na jednom místě a tak ji často nechávám hlídat venku na jeskyni. Mezitím se pořád rodí noví pavouci. Během boje jich dokáže také vyprodukovat dost, ale za těchto podmínek, mohou monitorovat i širší okolí."

Náhle se objevila Michiko. Doslova vtančila do místnosti a vypadala v tom okamžiku bezstarostně a snad i šťastně. Neubránil jsem se krátkému zamyšlení. Udělal jsem nakonec přece jen dobře? Tyhle okamžiky mě utvrzují v tom, že jediné pravé štěstí můžeme poznat pouze v okamžiku, kdy jsme sami sebou, a tuto skutečnost akceptujeme. Z těch několika vzpomínek, které se mnou Michiko sdílela, jsem si udělal velice stručný obrázek o její minulosti. Člověk je fascinující bytost. I když některé vaše vzpomínky vás bolí i po letech, přesto naleznete okamžiky, kdy se zkrátka jenom smějete a žijete okamžikem. Věřil jsem, že se jedná o jakýsi obranný mechanismus mozku, jenž nám pomáhá překonat i ty nejhorší psychické rány, jaké jen můžeme pocítit. Ale nastane někdy skutečně ta chvíle, kdy dokážeme říct, že ať se stalo cokoliv, nelitujeme? Necítíme vnitřní bolest? Existuje něco jako absolutní smíření, aniž bychom se dotkli prahu smrti? Může nám být to co se stalo natolik ukradené, mám-li to říct až tak tvrdě? Nemyslím. Takový přístup by hraničil s pokrytectvím, nebo neskutečnou hloupostí.
"Připravená na slavnosti, zábavu a ochutnávání místních specialit?" zahodil jsem veškeré své uvažování nad zranitelností lidské duše, a vyměnil je za volbou mezi mořskými potvorami a dangem.

pro **Hakuei** Wed May 20, 2015 10:25 pm

~ NAGARE MICHIKO ~

Navzdory môjmu nepodarenému výstupu som sa rýchlo vzchopila.
Takže predsa nejaká oslava, hm. Nie že by som sa chcela veľmi ukazovať na oči, ale... myslím si, že v tomto prípade to ničomu neublíži, pomyslela som si v súvislosti s Hineho prehlásením a s úsmevom na tvári prikývla.
"Jednoznačne ~," vydala som zo seba s dostatočnou dávkou entuziazmu a bez ďalšieho slova poslušne čakala, venujúc popritom pozornosť nielen Kashikemu, ale tentokrát predovšetkým Kairi. O čo že sa to pokúša? Nikdy som ani nebola plnohodnotnou kunoichi, preto pre mňa väčšina techník, ktoré som svojou vlastnou nemala možnosť nejakým spôsobom napodobiť, prakticky neexistovala. Teraz sa však veci majú inak.

Nemôžem sa večne spoliehať iba na Shinra Banshō. Či chcem alebo nie, ani po výraznej pomoci v podobe pečatí, ktoré mám na svojom tele, a všetkom tom tréningu, ktorý som absolvovala, ju nie som schopná ovládať na tak vysokej úrovni, ako by som si želala. Každá moja poriadnejšia akcia končí bezvedomím hraničiacim s potenciálnou smrťou. Ak chcem jedného dňa čeliť skutočne nebezpečným shinobim, ako je napríklad aj Hii-kun, budem potrebovať viac než to, uvažovala som pri pohľade na snaživé dievča. Bola som si veľmi dobre vedomá toho, že keby sa napríklad aj Hine nedržal pri boji proti mne na uzde, s najvyššou pravdepodobnosťou by ma zabil bez nejakých väčších problémov. Dôvod, prečo som ešte stále dýchala, bol zrejme ten, že si to tak prial. Musela som nájsť spôsob, ako sa stať silnejšou. Sama som zatiaľ ale bohužiaľ vôbec netušila, akým smerom by som sa do budúcna mala ubrať.

pro **Hine Kureta** Thu May 21, 2015 5:38 pm

"Bavte se tu. A nezapomeňte se na slavnostech ukázat. Byla by škoda neužít si alespoň trochu volna." vzkázal jsem posledním ehm... pozůstalým. Možná vám to přijde divné, já jsem však pevně věřil tomu, že nebudou vyvádět žádné nepřístojnosti a že Kashike nebude ochutnávat žádné prášky, lektvary, ani nic protahovat nosem, byť by se mu barva dané látky líbila sebevíc.

Přesun i s Michiko

pro **Kairi Utsushi** Fri May 22, 2015 8:58 am

"Uhm.. aha.. tak dobre ja.. ja to skúsim znova." Povzdychla som si a s ďalším úsmevom som sa znova začala sústrediť. Všimla som si, že som tu ostala sama už len s Kashikem .Keďže aj Hine a aj to dievča Michiko odišli do Kirigakure na slávnosti. Nevadilo mi to však. Necítila som sa nejak.. nepríjemne v jeho prítomnosti, alebo podobne. Bol mi celkom sympatický. Síce som na neho zozačiatku zvreskla niečo na štýl "shinigami-sama" no .. to bolo zo šoku. Len tak sa objaviť z tmy.. s jeho výzorom, kto by si to nepomýlil.
Každopádne som sa naďalej sústredila na môj tréning. Pri ďalšom pokuse o Kuchiyosen sa znova objavil jedne pavúk.. no tento bol iný, rozhodne iný Bol chlapý a jeho výzor som popravde nikde nikdy nevidela. Bol pomerne veľký. Päť centimetrov čo sa len tela týkalo. Vyzeral tak trocha ako tarantula ale len trocha. Začal mi chodiť po ruke a ja som sa na neho fascinovane pozerala. Už som sa aj chcela pochváliť! No.. nemala som komu. Nevedela som či by to práve Kashike ocenil alebo či by vedel, o aký druh ide. Možno Hine.. no ten bol teraz tak či tak na slávnostiach.

pro **Kashike** Sun May 24, 2015 9:54 am

Když Hine odcházel, pokývnu mu na pozdrav a dál sleduji počínání Kairin. Je to roztomilá, malá holka. Obdivoval jsem jí za snahu, kterou věnovala treninku a když vyvolala celkem velkého pavouka, lehce jsem jí zatleskal. Gratuluji, tenhle už je docela macek... pochválím jí s vlídným úsměvem. Co takhle, že bych tě vzal na slavnost a koupíme si něco dobrého k jídlu?

pro **Kairi Utsushi** Sun May 24, 2015 10:16 am

Predsa len som sa dočkala chváli. Trocha som sa začervenala a na tvári sa mi objavil široký úsmev a následne som sa ďalej pozerala na pavúka ktorý.. buď umrel, alebo spal. Prstom som doňho štuchla, na čo sa v momente prebral a začal rýchlo behať po celom mojom tele. Dosť ma to šteklilo a tak som sa začala nekontrolovateľne smiať. Zároveň som sa ho snažila chytiť do rúk, čo sa mi nepodarilo. Nakoniec sa však usalašil na mojej hlave a tam znova.. hral mŕtveho.
"Uhm, nemám moc peňazí." Zazubila som sa. Bol to fakt, predsa len som si hovorila, že budem využívať hlavne svoje vlastné prostriedky. Aj keď je pravda, že som u seba stále mala lístok, ktorý som mala doniesť do banky a oni by mi ževraj nejaké peniaze dali no.. banka pravdepodobne nebude otvorená.

pro **Kashike** Sun May 24, 2015 4:22 pm

Když po ní začal ten pavouk běhat, neubránil jsem se úsměvu. Pohladím jí po vlasech a kleknu si k ní na jedno koleno. Peníze vůbec neřeš. Zvu tě. Ber to jako odměnu za skvělý trenink. A jestli chceš, vezmu tě na ramena jako když jsi byla menší... nadhodím jí lehké vodítko, pomocí kterého si na mě třeba konečně vzpomene. Tenkrát jsem si s ní napůl hrál, napůl trénoval na cvičišti a pak jí "vezl" do kanceláře její matky.

pro **Kairi Utsushi** Sun May 24, 2015 6:22 pm

Pavúk mi nejakým zázrakom preliezol z hlavy, popod oblečenie až na dlaň. Bolo to približne vtedy, keď ma Kashike pohladil vo vlasoch. "Chmm... " Na jednu stranu som poslednú dobu cítila istú dávku hrdosti, ako keby som bola veľká a nepotrebovala som žiadne nosenie na rukách či ramenách. Na druhú stranu.. znova sa pozerať po okolí z takej výšky.. rozhodne to bola lákavá ponuka. Celkom ma však zaujala celá tá jeho veta. "Mi sa poznáme.. ale ja si na vás nespomínam.. prepáčte, nespomínam si na veľa vecí." To bola pravda. Celé moje spomienky ktoré sa diali pred tým incidentom pri bráne a nejaký čas po ňom, som mala zahmlené. Predsa len to pre mňa bol istý psychický šok a .. jednoducho to dopadlo takto. Nechcela som mu narovinu povedať, že sa rada zveziem.. nechcela som, aby sa cítil tak, že ho využívam. Preto som sa len nervózne poškrabala vo vlasoch, zatiaľ čo pavúk znova zašiel niekde do rukáva.
"Nevadilo by vám to?" Tento krát som apelovala na jeho návrh .. že by ma zobral na ramená a tak. Rozhodne som vyzerala pomerne nadšene, ako keby som sa nemohla dočkať.

pro **Kashike** Sun May 24, 2015 6:55 pm

Ten její výraz už nebyl úplně prázdný a to mi stačilo. Ano, známe se. A tím, že si nevzpomínáš, se netrap... určitě máš plnou hlavu veselejších chvilek... uklidním jí, vezmu jí za ruku a vyrazíme ven z jeskyně. Kdybych si jí vysadil na ramena tady, akorát by se majzla do hlavy o strop. Venku jí pak vezmu, vsadím na ramena a s úsměvem se zeptám: Tak na co má pavoučí princezna chuť?

pro **Kairi Utsushi** Mon May 25, 2015 8:10 am

Nechala som sa viesť až von z jaskyne, kde ma nakoniec vysadil na ramená. Znova som bola tak vysoko, musela som sa zasmiať. Bol to super pocit.
"Chmmm? princezná? Ja nie som princezná." Vyplazila som na Kashikeho jazyk, no asi to nemal ako vidieť, keďže som mu sedela na ramenách. "Som Shinobi!" Odvetila som hrdo. Mala som naozaj chuť na sladké, no vedela som že ho nemôžem, pretože by som bola na nezvládnutie. "Hmm niečo dobré, rozhodnem sa ak to uvidím." Znova som sa zaškerila. Bola som naozaj veselá kopa, hlavne teraz.. podarila sa mi technika, niekto za mňa zacvaká jedlo.. v kiri je oslava.. už dlhý čas som sa necítila tak dobre.
(presun i guess?)

pro **Kashike** Mon May 25, 2015 1:07 pm

Tak dobře, o velká shinobi... něco dobrého. Pevně se drž, tohle ještě neznáš... varuji jí a od boků mi vystřelí kotva, která se zabodne do stromu. Pustím přívod plynu do stroje a to nás vymrští vpřed. Tímhle stylem budeme v Kiri než by někdo řekl "Jestli to selže, tak se zabijeme oba..."

//přesun

pro **Hine Kureta** Mon Jul 06, 2015 6:59 pm

Pavouci v okolí jeskyně se náhle probouzeli k životu. Mrňali nožičkama, poskakovali a tancovali. Bodejť by ne, když jsem usrkával ze své placatky a vesele si pobrukoval. Cestou jsem si také vykouřil cigárko a těšil se domů, do svého brlohu. Myslím, že dnes už nechám bádání tak... Chtělo by to upéct čerstvé skořicové sušenky, neboť jejich zásoba se začala rapidně snižovat. Jop. To asi udělám. Michiko mi určitě nadšeně pomůže.
"Michikoooooo!" zahulákal jsem v ústí chodby do hlubin jeskyně.
"Jsem doma!" dodal jsem už trochu civilizovanějším a střízlivějším tónem. Následně jsem už prošel klikatou chodbičkou posetou mnoha a mnoha pavouky. Tu a tam jsem některého z nich pohladil. Vešel jsem do centra laboratoře.

pro **Hakuei** Mon Jul 06, 2015 7:47 pm

~ NAGARE MICHIKO ~

Márne by som sa to bola snažila popierať, niet najmenších pochýb, že som si oslavu fakticky všemožnými spôsobmi užila. Aj ktokoľvek cudzí, kto by ma na mojej ceste naspäť do jaskyne stretol, by už na prvý pohľad spozoroval, že som prekypovala veľmi dobrou náladou. Absolútne som totiž nebránila svojmu detskejšiemu ja prejavovať sa. Po všetkej tej serióznej dráme som potrebovala vypnúť a zahodiť starosti za hlavu, aj keby len na jednu noc. Ako náhle sme sa však s Hinem na nejaký čas odlúčili, bolo mi jasné, že nadišla chvíľa, ktorej som sa skrátka nemohla vyhnúť. Bola som nútená čeliť zodpovednosti za všetky naše hriechy a napraviť to, čo Kurumi napáchala. Predstava, že by som za ňou ale len tak zabehla a pustila sa s ňou do zmysluplnej konverzácie, nebola veľmi pozitívna. Prvým krokom k úspechu bolo vyhľadanie Ichishimu.

Je mi naozaj veľmi ľúto, že ťa musím opäť zradiť, ale iná možnosť nie je. Hoci som si oslavu fakticky náramne užila, nie som žiadny Kirigakurčan. V tejto dedine svoju budúcnosť skrátka nevidím. Dúfam, že mi to niekedy odpustíš, no aj keby nie, budem na teba spomínať len v dobrom, pomyslela som si zároveň s tým, ako som sa pokúšala baliť si veci. Napokon som však nebola schopná vziať si čokoľvek, čo patrilo Hinemu, takže som predsa plánovala odísť asi len so svojim dáždnikom. Tento úmysel mi však zhátil spomínaný modrastý pavúčik, ktorého mi u seba nedávno osobne zanechal.
"Čo to robíš? Nemal by si ma prenasledovať. Nie je isté, či sa ešte niekedy do tejto jaskyne vrátim. Určite by si sa mal lepšie, keby si zostal medzi svojimi ~," riekla som ľúbezným hláskom, ale zbytočne.

Nech som sa ho snažila striasť akokoľvek, spomínaný drobný tvor moje slová ignoroval.
Úžasné. Bavím sa tu s pavúkom, o ktorom ani neviem, či mi rozumie. Stavím sa, že to nerobí z vlastnej vôle. Hii-kun mu určite dal povel, aby ma všade nasledoval, tak sa toho drží, povzdychla som si pri pohľade na jeho neprestajnú snahu vyliezť na moje telo, zatiaľčo som sa mu schválne vyhýbala. Vzhľadom na okolnosti a onú skutočnosť, že som sa ako tak ponáhľala, som mu to ale napokon umožnila a následne sa už fakt chystala na odchod, keďže som si nebola istá, či budem schopná čeliť Hinemu osobne. Stretnutiu s ním som sa však napokon predsa len nevyhla. Bola to práve tá spomenutá kľukatá ulička, v ktorej sa naše cesty tesne pred mojim zmiznutím skrížili.
"Eh... to vidím. Skôr než som čakala ~." zareagovala som na jeho slová rozpačito. Pravda, mohla som sa tváriť, že sa nič nedeje, a nechať si to zasa na neskôr, ale pri pohľade do Hineho nič netušiacej tváre som si uvedomila, že to bez vzájomného rozlúčenia predsa len nepôjde.

pro **Hine Kureta** Mon Jul 06, 2015 7:57 pm

Na okamžik jsem hypnotizoval její blankytně modré oko. Vypadala, jako kdyby z mého návratu ani neměla radost. Byla poněkud zaražená. Ale jeden nikdy neví co se honí dospívajícím holkám hlavou žejo.
"Jdeš se projít? Nač to taháš? Však akorát ráno trošku mrholilo, teď už je to dobrý." utahoval jsem si z toho, že sebou ven bere deštník. Na druhou stranu byl pro ni bezpochyby velmi důležitý. Udělal jsem dobře, když jsem ho opravil.
"Nebo si chceš potrénovat své bojové dovednosti s paraplíčkem?" optal jsem se Michiko. S deštníkem se vám dají dělat strašně bezvadný věci. Von se jenom nezdá...

pro **Hakuei** Mon Jul 06, 2015 8:28 pm

~ NAGARE MICHIKO ~

Ani tisíce slov by nestačili na to, aby dokonale vystihli moje pocity v tejto dramatickej chvíli. Aj keď niečo málo zo mňa zrejme dúfalo, že sa naskytne podobná príležitosť, už som sa zmierila s tým, že odídem pred jeho návratom. Nečakala som, že sa tu napokon zdržím tak dlho. Pre moje psychické rozpoloženie som však už nemala na výber. Klamať mu do očí a robiť všetko preto, aby som sa mu vyhla, nebolo niečo, čoho som bola po tom všetkom schopná. Nadišiel okamih pravdy. Musela som sa mu priznať.
"T-tak to nie je, Hii-kun. Ja... ja... mám citlivú pokožku ~," vydala som zo seba s nepresvedčivým smiechom, zatiaľčo som v mysli preklínala svoju neskonalú hlúposť. Kirigakure, známa ako mlžná dedina, nie je práve zdrojom tropického slnka, pred ktorým by som sa musela schovávať.

Citlivá pokožka?! To ako fakt?! Prečo som proste nepovedala, že v tomto počasí môže zapršať kedykoľvek?! To je fuk. Rozhodla si sa, že Hinemu už viac nebudeš blbo klamať, tak sa vzchop! pomyslela som si opakovane trochu rozpačito a zhlboka sa nadýchla. Bolo to teraz alebo nikdy.
"Hehehe, to asi nebola dvakrát najlepšia výhovorka, čo? Zdá sa, že už ti naozaj nie som schopná klamať ~," zasmiala som sa nad vlastnou hlúposťou a konečne nasadila vážnejší tón.
"Hii-kun... veľmi pekne ti dakujem za všetko, čo si pre mňa urobil. Nemáš ani predstavu, ako si cením tvoju pozornosť. Za ten zdanlivo krátky čas, čo sme sa poznali, si v mojom živote zanechal viac dobrého, ako moji vlastní rodičia kedykoľvek predtým. Tak či onak, nemôžem tu tak zostať. Aj keď som sa spočiatku snažila, zahodiť svoj predchádzajúci život a zabudnúť na Ichishimu nie je niečo, čoho niekedy budem schopná. Možno tomu stále neveríš, ale väčšina členov Hakuei sú ako ja. Nechcem žiť s vedomím, že som neurobila všetko, čo bolo v mojich silách, aby som ich vymanila z vplyvu Kurumi."

pro Sponsored content

Jeskynní komplex

Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex

Re: Jeskynní komplex