Zničení Iwagakure no sato - odstranění Tsuchikageho

Akuma Saito

"Musím přidat, moji přátelé a Shinobi z Kirigakure na mě již čekají! Nesmím přijít zas tak pozdě!" Říká si Akuma v hlavě, zatímco běží na místo, kde byl sraz branných vojsk Kirigakure. Jak si Akuma myslel, přišel pozdě, již se zde bojovalo. Na zemi leželo pár mrtvých těl, která v sobě měla zabodnutou zbraň, či na ní byli následky zranění po nějakém Jutsu.
Sakra! Přišel jsem pozdě, musím se alespoň pokusit pomoc svým přátelům z Kirigakure. Musím za cenu svého života. Řekl spíše sám pro sebe Akuma a zatnul ruku v pěst, na kterou se chvíli díval. "Život je tak pomíjivý, jednou tu jsme a jednou ne, je to až komické, kdybychom u toho nutně nemuseli zemřít..." Řekl si v duchu AKuma a zatnutou pěstí zajel do balíčku se svojí výbavou, odkud si vzal svůj kunai. Věděl, že je třeba, aby i on sám udeřil na svého nepřítele.
Rychlým krokem se vydal do komplexu jeskyní, ve kterých zuřila nyní krvavá bitva. Kam se Akuma podíval, tak se bojovalo, nebylo snad místa, kde by se nebojovalo. Akuma se rozhodl pomoct svým silnějším spolubojovníkům, aby oni pak mohli pomoci těm slabším, viděl v tom svým způsobem vlastní logiku. Většinou se skrýval za skalními objekty, které zde byli a jakmile se dostal nepříteli do zad, zaútočil.
"Jak to říkal Mizukage-sama! Jeden jediný úder vyřídí i toho nejsilnějšího protivníka! Miř na krk!" Opakoval si Akuma. Musel zahodit lidskost, pokud chtěl přežít a ochránit své přátelé, byl nucen zabíjet své nepřátelé. Možná si také zasloužili žít, ale v bitvě se nerozmýšlíte, co je moudré udělat, či co je lidské, nýbrž co je naprosto nezbytné pro váš úspěch. Akuma většinou ze zad útočil na obratel nazývaný "Atlas", jedna dobře mířená rána kunaiem odrovnala leckterého Genina či pár neomalených Chuninů, ale ne vždy to šlo tak jednoduše.
Běžte, pomozte našim bratrům ve zbroji! Křičel Akuma, snažil se zvednout náladu svým přátelům. Z ničeho nic se vzduchem ozvalo zasvištění a Akumu chytla palčivá bolest v rameni. Bolest byla taková, že jej dokonce dostala až do kolen, což mu také možná zachránilo život. Pohlédl na místo zranění, kde byl zabodnut šíp, který prošel i skrze jeho ochrannou vestu. Kruci, co mě to napadlo, zásadní chybu jsem udělal, dal jsem o sobě vědět!" Zaskučel Akuma, když v tom se ho ujali dva Geninové, kteří jej odtáhli do malého úkrytu, kde se šípy tak lehce dostat nemohly.

Jste milý, ale moje cesta Shinobi asi brzy skončí, nechte mě tu být, já si již poradím, vím co je třeba udělat... Řekne Akuma s úsměvem, načež si odplivne trochu krve, to se již na něj vrhnou ti dva Geninové, kteří z něj sundají zbroj, ve které se šípy zasekl a ten šíp samotný prudkým trhnutím vytáhnout. Ozve se výkřik od Akumy a spustí se krvácení. Jeden z Geninů sáhne do svého balíčku a vytáhnout alespoň obvazy, které obmotají kolem rány. Teď jsme si kvit, tys pomáhal zachránit nás, mi pomohli zase tobě, nyní se pojďme připojit do bitvy. Řekl jeden z Geninů, když v tom ho smích z ničeho nic přešel, jeho obličej se zkroutil do bolestivé grimasy a z jeho hrudníku trčela katana, znečištěná krví. Akuma se zhrozil, právě viděl umírat někoho, kdo mu právě zachránil život, někoho, kdo pro jeho záchranu riskoval ten život vlastní.
Zvedla se v něm vlna emocí, byl rozzuřený, začal přemýšlet nerozvážně a jediné, co si přál, bylo vidět toho muže mrtvého. Druhý Genin jen strnule stál opodál a sledoval, co se to vlastně děje. Akuma se rychle zvedl a přítele, který byl nabodnutý na kataně, odsunul i s katanou na stranu.

Jakmile tak udělal, nepřítel se jen ušklíbl a katanou škubl, aby ji z chudáka vytáhl a zamířil s ní proti Akumovi. "Je to tu zas, tuto situaci jsem již zažil, katana proti mě, na tuto situaci než Mizukage-sama cvičil, ale tamto byla iluze... toto je skutečný Jounin! " Zaskuhral uvnitř sebe Akuma, ale v jeho oku se neleskl strach nebo nejistota, v jeho oku byla jen touha zabíjet, nic jiného, jeho mysl byla zcela čistá, věděl co chce a plánoval toho dosáhnout za každou cenu.
V jedné ruce třímal zakrvácený kunai a druhá mu zajela do ninja balíčku, odkud vytáhl pět hvězdic, které okamžitě vrhl po svém nepříteli, který je však začal po jedné vyrážet katanou, jeden však prošel a sekl jej do části ucha, nedal však na sobě nic zdát, jen se usmál a rozběhl se proti mě, používajíc poměrně rychlé, avšak ne moc tvrdé údery. Nepřítel byl zhruba stejně rychlý jako Akuma, takže to vypadalo docela jako tanec, pravdou je, že to byl spíše tanec smrti. Buď se ozvalo řinčení kovů o sebe a nebo zvuk, jak katana rychle prosekává vzduch. Z taktik, které nepřítel ovládal, usoudil, že ačkoliv se zdá být Jouninem, jedná se ve skutečnosti o Chunina, avšak pokročilejšího, žádný novopečený Chunin to zcela jistě nebyl. Takto boj pokračoval kolem pěti minut, než se ve vzduchu objevila sprška krve. Akuma se podíval na svůj hrudník, přes který se zleva do prava táhla tenká linka, ne moc hluboká, aby zranila orgány, ale dost hluboká na zanechání jizvy. "Kso! To nezvládnu sám!" Pomyslel si Akuma, bolelo to jako čert, ale i tak si zachoval kamennou tvář. Podíval se na svého mrtvého přítele a na jednoho vyděšeného u zdi.

hej, ty! Pokud chceš pomstít našeho přítele, budeš se muset zapojit, bez tebe to nedokážu... Řekne Akuma, ale to již následuje další úder od nepřítele, do kterého dá Akuma kunai, který se po odražení úderu zlomí. Akuma udělá skok vzad, aby udělal mezi sebou a svým nepřítelem mezeru a aby si koupil nějaký čas na přemýšlení. "Sakra, co se týče jeho Kenjutsu, tipuji, že ovládá Kendo, ten postoj, ta ladnost pohybů, to je jasný výcvik a disciplína... moje taijutsu je proti jeho zbraním nic... potřebuji, aby mi pomohl ten druhý Genin..." Řekne si Akuma, když v tom si všimne, že nepřítel jde opět do útoku, nedal mu ani chvíli klidu. Musel reagovat rychle, složil ruce do pečetě hada. "Magen: Narakumi no Jutsu Řekne v duchu Akuma a nepřítel se z ničeho nic zastaví, prožívajíc tu nejhorší věc, která jej napadne, věděl, že proti Chuninovi je tato technika pouhým předkrmem, ale nyní doufal v toho druhého Genina.
Prosím, pomoz! Zakřičel Akuma na toho Genina, který se snad jen kvůli křiku probral z hypnózy ze ztráty svého přítele. Pomstíme ho! Zakřičel Genin, když v tom se probudil Chunin z genjutsu, nezdálo se, že by byl nějak vyveden z míry, udělal však jednu chybu, počítal s tím,že Genin je ještě mimo, ten však v pravou chvíli doskládal pečetě. Suiton: Mizurappa Z úst Genina vytryskl proud vody, který nepřítelem narazil do jedné ze skalních stěn, k jeho smůle se praštil do hlavy a ztratil vědomí.

Dobrá práce, zachránil jsi mi život již podruhé, nevím, jak se ti můžu odvděčit, smím vědět aspoň tvoje jméno? Zeptal se Akuma Genina, který se však jen se slzami v očích usmál a až pak promluvil. Já jsem, Areton Terumi a jednou a ten, co mi pomáhal byl... můj bratr. Řekl takřka se slzami na krajíčku. Akuma se jen usmál a šel k nepříteli. Nevěděl, co na to říct, pokládal si za vinu, že jeho bratr zemřel, kdyby jej nezkoušel zachránit, nic by se mu nejspíše nestalo.
jakmile dojde k nepříteli, sebere jeho katanu a chvíli se prohlíží její ostří. Katana byla překvapivě lehká, ale již moc ostrá nebyla, což bylo vlastně štěstí, protože kdyby ano, je možné, že by již nežil. "Tato čepel mi bude sloužit jako památka, nikdy nezapomenu na to, jak jeden chlapec za mě položil život, NIKDY nezapomenu, to je slib! Řekne si Akuma se slzy v oku a jedním máchnutím odsekne hlavu nepřítele od jeho těla. Bratra už ti nevrátím, Aretone, ale máš můj slib... že už nikdy nedopustím, aby někdo z našich přátel zemřel! ještě se ohnul pro pochvu od katany, kterou si upevnil na záda a pomalým zraněným krokem dokulhal na pochybnou louku.

Akuma Saito
Jakmile došel na louku, lehce si přichytil zranění na hrudníku a pak tiše pozoroval a poslouchal, jak hovoří Mizukage i Tsuchikage. Popichoval, snažil se nás nejspíš vyprovokovat k útoku, ale to celé, vše, co se tu dělo mu přišlo poměrně podivné.
"Proč by podstupoval Tsuchikage takové kroky, jaké učinil? Někdo tak mocný jako on, by přeci nezavedl veškerou naši sílu na nějakou louku, s pár ANBU v záloze, něco mi tu nesedí... podle mě je to past, i když na druhou stranu, kdyby to byla past, mohl nás zabít už dříve a všechny, mohl nechat rozbořit jeskynní komplex, což neudělal... Je to minimálně na zvážení." Zauvažoval v myšlenkách Akuma a poté pohlédl na Geniny, jako byl on sám. (Na hráče myslím ) Všiml si jednoho kluka zvláště. Pustil si ránu na hrudi a s lehkým zadýcháním, nějakým jako při běhu, došel až k němu.Hej, mám plán, možná se mi budeš hodit, ale je to nebezpečné. Začal Akuma mluvit na Kangaeho. (Nezná ho jménem, ale když je tu těch osm lidí.. nom Toto je lehčí napsat. ) Jakmile začal, uchopil jej zakrvácenou rukou za rameno a pevně mu ho stiskl. Viděl v něm, že má něco, co jeho plán nyní zoufale potřeboval, chtělo to rychlé provedení a sílu, kterou tento chlapec nejspíše měl. Udělal by to i sám, jenže jeho šance s jeho zraněním se snížila, navíc teď nebyl stále psychicky v pořádku. Kdyby ho nebylo nyní třeba, nejspíše by se na místě psychicky zhroutil. Jenže ho nyní potřeba byla, nechtěl dovolit, aby umřelo více lidí z jeho vesnice, byl ochoten pro to zaplatit vysokou cenu, nebyl však připraven zaplatit tu nejvyšší.
V jeho oku již nebyl vidět strach a nečišilo z něho dětství, aby mohl v tomhle Světě přežít, musel v sobě zabít dítě, aby se místo něj mohl zrodit muž. Neměl však na výběr, v takovýchto chvílích, jako je válka se vás na nic nikdo neptá, buď se přizpůsobíš, nebo zemřeš, tak to je. "Nemáme již mnoho času, načasování musíme mít na špičkové úrovni, ne-li ještě lepší. Bojujeme tu proti Tsuchikagemu a nejspíše i ANBU jednotkám, na naší úrovni a při našich schopnostech musíme využít té nejlepší příležitosti k jednorázovému a rychlému útoky... na víc se nejspíše ani nezmůžeme, což je poněkud smutné..." Opět zauvažoval Akuma a otočil svůj zrak na Tsuchikageho. I pouhý pohled na něj budil respekt, ale zároveň byl poněkud skeptický. Stále mu vrtalo hlavou, proč muž, jako je Tsuchikage , se svými konexemi v organizacích zla a zločinu, stojí nyní téměř sám na louce. Již to byl muž v letech, třeba si přál jen zemřít v boji, to byla také možnost, tomu také nakonec Akuma uvěřil. Najednou si oproti všem, co tady jsou připadal jako velice slabý, prakticky nikdo neutrpěl více zranění než on, pravdou však je, že se nebojovalo v prostředí a způsobem, na který byl Akuma zvyklý, měl raději sofistikované plány, neměl moc v lásce vymýšlení strategií během boje, ne že by mu to nešlo, ale zkrátka to neměl rád.
Střet měl začít již brzy, nezbývalo moc času, tak akorát, aby všechno stihl, pokud bude Kangae souhlasit a půjde s ním do něčeho, co mu poté náležitě vysvětlí, hned jak odsouhlasí, že je připraven k činu.

Akuma Saito
Právě proto, že tu mohu chcípnout musím riskovat, ne svůj život, ale svoji čest. Pokud zemřu, ale dokáží před smrtí alespoň něco udělat, pak byla smrt užitečná a já svojí čest neztratím, ale pokud zde nezemřu jen proto, že se budu jen držet zpátky, to by byla hanba... Odpoví mu s klidným hlasem a usměje se na něj. "Teď bych mu měl vysvětlit plán.." Pomyslí si Akuma, když v tom si všimne, že Tsuchikage už jaksi začal a najednou jsou dva, to byl problém, navíc, oba útočili lávovými technikami, což znamenalo, že musíme být o to ostražitější, díky kouři však nebylo jasné, kdo je ten pravý, pokud tu tedy alespoń jeden pravý Tsuchikage byl.
Lávové koule létali na nás všechny skrz půlku louky, vyhýbat se každé by bylo bláznovství, nebo lépe řečeno poměrně nebezpečné, ale moc na výběr jsme neměli. Postrčil jsem Kangaeho, aby jej nezasáhla přímo na něj mířící lávová koule, já měl štěstí, že na mě neletěla hned poté, měl jsem dost času na rychlý manévr v podobě kotoulu směrem ke Kangaemu. Můj plán je takový, jako Geninové si nemůžeme dovolit zdlouhavý boj proti Tsuchikagemu, to se rovná sebevraždě. Musíme zasadit rychlý a vážný úder na alespoň jedno vitální místo... Při zmínění vitálního místa si vzpomněl na výcvik Mizukageho, který nás učil, jak člověka co nejrychleji zabít. Mám jednu techniku, která ti dá možná tak vteřinu dvě na útok, ale je potřeba ho provést rychle, bleskově, máš nějakou opravdu rychlou techniku v taijutsu nebo kenjutsu? Ptal se a mezitím hodil na jednoho z Tsuchikagů dva Shurikeny směrem ke krku, lépe řečeno krční tepně, chtěl využít zmatku, který zde panoval. Zároveň však stále musel být v pohybu, stát na jednom místě je moc nebezpečné. Věděl, že ti, co mu můžou déle vzdorovat jsou Jouninové, Geninové můžou hrát jen dvě role, návnady a nebo škůdce, ale být škůdcem je nebezpečné, dost při něm riskujete, Akuma to riziko znal. Rukou mávl, aby šel Kangae za ním. Pokud by zaútočil alespoň jeden Jounin a snížil jeho vnímání okolí, to že byli dva mu značeně komplikovalo práci, neboť trik dvakrát zopakovat nemůže, Tsuchikage by do pasti podruhé neskočil.