Zničení Iwagakure no sato - odstranění Tsuchikageho

Celá táto situácia, v ktorej sme sa začali nachádzať bola naozaj zvláštna. Aj keď sa to ešte nepreukázalo, akosi som mal tušenie, že toto miesto pre nás nebude príliš dobré. Musel som konštatovať, po tom, čo sa rozprávali som si uvedomil, že aj ja som jeden s tých, čo to ninjutsu vlastne používajú. Pri lepšom prezrení si situácie som si uvedomil, že náš mizukage siahol po zbrani. V okolí bolo pomerne dosť pavúkov, čo mi prišlo pomerne zvláštne. Pred nami geninmi sa tam objavil akýsi Jounin, ktorý vytvoril akýsi poriadny štít z kostí. Divil som sa, akú výdrž môže mať taká kosť, ak by to bola moja asi by toho veľa nezniesla. Potom prehováral pomocou signálou na ďalšieho Jounina.  Ako genin, som nevedel, ako im nejako pomôcť no snažil som sa sledovať situáciu, aby som pripadne mohol využiť, akúkoľvek situáciu v ktorej by som mohol pomôcť. Možno by som mohol aj zaujať pozornosť tsuchikageho, aby som ho rozptílil a ostatný shinobi by zaútočili, no asi by na moje roptiľovanie nereagoval. To som si aspoň ja myslel. "Tri" Započul som a vedel som, že sa to začalo. Miesto, kde bol predtým Tsuchikage bolo zadýmené. Akosi som nemohol určiť, ako to, že sa tam zrazu objavil dym. Možno to bolo vďaka dymovej bobme ale istý som si nebol, keďže ja som len tipoval a všimnúť som si to ja nemohol. Bolo vidieť dve postavy, ktoré niečo pripravovali a mierili priamo na nás. Objavili sa tam dvaja Tsuchikagovia, ktorí po nás začali chŕliť lávové gule. Mal som šťastie, že som sa nachádzal za tým štítom, inak by som mal asi veľké problémy sa tomu vyhnúť. Keď sa tam objavil ten obrovský pavúk u shinobi na našej strane, uvedomil som si, prečo ich tu je vlastne tak veľa a hlavne odkiaľ. Začínalo tu byť poriadne horúco, až by som povedal, že už asi nikdy nebudem chcieť ísť do sauny aj keď som tam ešte nebol. Začínal som mať veľké obavy, vyzeralo to tak, že ten kostený štít už asi príliš dlho odlávať nezvládne a ja sa budem musieť rýchlo konať.
Jednému z našich  sa podairlo zničiť Tsuchikageho klona,  čo bolo dobré no blízko miesta, kde som bol ja bol ďalší, ktorý vyzeral ako zúrivý pes, lebo od neho stále lietali tie lávové gule. Nastal ďalší útok, ktorý ale mieril priamo na Tsuchikageho. Niekto sa naňho odvážil ísť z blízka, takto neskutočne riskovať som už dlho nikoho nevidel. Nechcel som zaháľať a preto som sa sústredil a hneď som zameral tie kunaie, ktoré hodil Keigo, ak by Tsuchikage netrafili, okamžite by sa zdvihli zo zeme a zasa by sa rútili smerom na nášho spoločného nepriateľa. S toho úkrytu to bolo jediné, čo som dokázal urobiť. Dokázal som ich nasmerovať na jeho chrbát tak, aby ich nemohol len tak ľahko spozorovať.

Akuma Saito
Je to tady! Teď je chvíle to udělat! Řekl si sám pro sebe Akuma, když si všimnul, že někdo použil útok zblízka. "To je přesně to, co jsem nyní potřeboval, je čas vyzkoušet si novou techniku, snad to alespoň trochu pomůže, asi ne moc na dlouho, ale na dlouho není potřeba..." Pomyslel si Akuma, musel zariskovat, pokud by se mu tato technika povedla, mohlo by to teoreticky trochu otočit dění na bitevní ploše. Viděl, že všichni prakticky již útočí. Nebyl čas čekat, bylo to o rychlosti, lávové koule svištěli snad úplně všude, chvíle si žádala čin, čin musel provést Akuma a to právě teď. Zastavil se na místě, riskujíc to, že jej lávová koule zasáhne, nedokázal by skládat pečetě při úskocích, musel se pořádně soustředit, žádná chybka nyní nesměla nastat. Jeho tep se zrychloval, adrenalin stoupal, musel to udělat, co možná nejrychleji, jak jen to šlo. Pečetí nebylo moc, což hrálo v jeho prospěch, navíc v nich přímo neexceloval, aby je mohl poskládat během mžiku. Díval se Tsuchikagemu do očí, když to s poslední pečetí si v mysli řekl. "Genjutsu: Kurai Hi" Věděl, že toto genjutsu nedokáže někoho, jako Tsuchikageho zastavit, či dokonce doopravdy dostat, nepočítal ani s tím, že by ho v něm dlouho udržel, šlo spíš o to, aby ho překvapil a poskytl tak svým společníkům ten kratičký moment pro útok. Pokud se Akumovi povedlo jej chytit do Genjutsu, vypadalo to v něm takto: Kolem Tsuchikageho se zvedl vír z prachu a na krátkou chvíli znemožnil vidění okolo sebe, Akuma v Genjutsu zmizel, nebyl tak, kde stál předtím, tedy ve skutečnosti ano, ale pokud se mu povedlo Tsuchikageho chytit do Genjutsu, neviděl ho tam. Jakmile prach opadl, začal slyšet hlasy všude okolo sebe a celkové vidění se zhoršovalo, prakticky během chvíle by Tsuchikage, kterého by se Akumovi povedlo do genjutsu dostat, neviděl vůbec nic, pouze tmu.

Ve skutečnosti však vše bylo trochu jiné, tím, že musel Akuma stát na místě dosti riskoval, což si také odneslo svoji daň, prakticky při poslední pečeti, kterou Akuma složil letěla na jeho prso lávová koule, reflexy jej nutili udělat úhyb do jedné ze stran, to mu možná zachránilo život, ale ne rameno. Část lávové koule jej trefila a způsobila vážné popáleniny na levém rameni. Kur..! Zasyčel Akuma a chtěl si chytnout zranění, když v tom si to však rozmyslel,dotýkat se spáleniny by bylo velmi bolestivé. Potřeboval úkryt, místo, kde by se mohl na chvíli ukrýt a nabrat síly, ale kde? I přes to všechno, co se tu teď dělo se rozhodl utéct k ostatním Kirigakure no Shinobi, tam počítal s tím, že by mohl alespoň chvíli být v bezpečí.

Akuma Saito
"Co to sakra...!" Pomyslel si Akuma, když se on i část louky začala propadat pod zem. Snažit se rychle doskočit na pevnou, nepropadající se zem by bylo zbytečné, neboť se propadla velká část louky. Celá ta rychlost dopadu byla poměrně velká, tak velká, že jakmile se zastavila, dopadl Akuma poměrně tvrdě na zem.
"Co teď...? Tohle dost špatné, jsem poměrně na ráně..." Pronesl Akuma v duchu, když se snažil zvednout ze země. Byl trochu dezorientovaný a již celkem dost poraněný. Promnul si oko, neboť měl zamlžené vidění a konečně mohl zaostřit. Krajina kolem něj se nezměnila, zůstala prakticky stejná, jako vypadala nahoře, akorát byl ze všech stran obklopen hliněnými bloky.
Tohle je zlé, nahoru dostat se bude těžké, ale nic jiného mi nakonec stejně nezbývá, kruci! Řekl si docela rozzuřeně Akuma. Takto zraněný ještě předtím nikdy nebyl, dokonce ani při tragické události, při které přišel o své levé oko. Přemýšlel co bude dělat. Pokud by se snažil vyjít za pomocí chakry, neměl by pak nejspíše dost sil na ostatní Jutsu. Jediným způsobem, který nyní dával smysl bylo horolezectví a nebo...?
Heej, slyšíte mě tam nahoře někdo..?! Pavoučáku, myslíš, že by mě dokázal nějaký ten větší pavouk na svých zádech vynést nahoru? Zas tolik nevážím. Zakřičel z plna hrdla a s nadšením Akuma. Neměl moc v oblibě pavouky, ale jestli byla možnost, že právě oni mu zachrání život, klidně by byl jejich nejlepší přítel. Nevěděl, zda-li je tu sám a nebo spadl někdo s ním, ale než se sem nějaký ten pavouk dobelhá, měl čas hledat. Procházel pomalými kroky propadlou zem, když v tom si sáhl do balíku a vytáhl si dva kunaie, oba mrštil asi šest metrů nahoru směrem do jedné z kamenných stran a složil pečeť. Kdyby se Tsuchikage rozhodl zaplnit propadlou zem lávou, chtěl použít kawarimi no Jutsu a nahradit se za jeho vlastní kunai a tím druhým by se držel nahoře nad propadlou zemí, dokud by nepřišla pomoc. Složil pečetě, jen tak pro jistotu.
Procházel se tedy propadlou zemí, než našel Kangaeho. Hele, asi jsem ti nestihl říct své jméno, jmenuji se Akuma, klan není důležitý, můžeš chodit? Zeptal jsem se ze slušnosti, i když to vypadalo, že brzy budu pomoc potřebovat spíše já. "Moje chyba, podcenil jsem ho, Genjutsu jej nezadrželo ani dvě vteřiny... Bojovat s ním s Genjutsu na mé úrovni je asi prd platné... Pokud ho mám porazit, musím jinak... Řekl Akuma a přemýšlel nad tím, co nyní zmůže proti někomu, jako je sám Tsuchikage.