Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

Faito

Pevným pohledem jsem si změřil tu slečnu od hlavy k patě.
"Nevzpomínám si, že bychom registrovali dalšího Kaguyu. Kdes ji našel?" zeptal jsem se, snad i s kapkou zájmu. Jelikož vím, že Kashike opravuje své sídlo, možná ho kontaktovali Kaguyové rozprchlí po světě.

Nechám Faita, ať si jí prohlédne a pak teprve odpovím. Ve sklepě. Byla v jakési hybernační kapsli. Mimochodem, pošli si tam někoho, kdo té technologii rozumí. Dávám ti jí k dispozici. Těch kapslí tam jsou desítky, ale ona jediná přežila. 

Faito

"Pošlu pro Hineho..." řekl jsem a kývl na jednoho ANBu. Dal jsem mu vzkaz a ANBu odběhl.
"Tak to má velké štěstí..." řekl jsem.
"Hádám, že bude bydlet u tebe v sídle, ukážeš jí vesnici a zasvětíš jí do chodu našeho režimu. Bude u tebe v týmu. Seženu ti ještě dva geniny, abys měl co na práci. Chci, abys je vycepoval. všechny tři. Rozuměno? Vás, slečno, vítám v naší vesnici a doufám, že se vám zde bude líbit." řekl jsem jen tak mimochodem.
"Máte nějaký životní příběh, o který byste se chtěla podělit? A na jaké úrovni ovládáte své schopnosti?"

Provedu... odpovím na rozkaz ohledně týmu. Vím co dělá. Doslechl se o Asuce a snaží se mě udržet v otáčkách, abych se nesesypal. Když člověk spadne z koně, taky musí hned nasednout, jinak už na něj nikdy nevleze. Svým způsobem to bylo dost necitlivé ale byl jsem mu za to vděčný.

Pozorovala jsem je, jak se tu bavili o té situaci. Přestalo se mi však líbit, jak začal Mizukage mluvit.
"No, nerada mluvím o své minulosti." řekla jsem pevně. Nemuseli vědět, co se tehdy dělo.
"Ale já bojovat nechci. Jsem sice na úrovni chunnina, ale nevím jak na tom jsem teď. Těsně po chuuninských zkouškách se stala ta válka." stáhla jsem se trochu dozadu. Vypadal na přísného Mizukageho. Šel z něj strach.

Beze slova jsem se otočil a nevnímal Mizukageho poznámku o smrti. Nejenže Mizukage tedy vypadá, že by mezi vše nejradši okamžitě skočil a vše povraždil bez jakýchkoliv příprav, ale pokud nedokáže Yoko zlikvidovat bandu banditů bez zvláštních schopností, bylo by to asi velké zklamání pro Kirigakure no Sato. Vyšel jsem ze dveří a bez mrknutí oka prošel okolo těch dvou co čekali venku.
"Ts." odsekl jsem před budovou Mizukageho a vyrazil k místům, kde měla probíhat naše mise. Občas jsem se nenápadně koutkem oka ohlédl, zda-li mě Yoko následuje. Tohle byla chvíle, kdy jsem si mohl potvrdit svou teorii, co je Yoko vlastně zač. A možná i chvíle, abych si potvrdil, kdo jsem vlastně já sám.

Faito

"Takže členka klanu, jehož příslušníci jsou prakticky nesmrtelní a v taijutsu prakticky nemají soupeře, odmítá bojovat?" zeptal jsem se trošku dotčeně.
"Kashike, máš měsíc na to, abys ji vysvětlil situaci. Až za měsíc přijde, bude připravena bojovat, jasné?"
Nehodlal jsem jí vtloukat do hlavy nějakou zodpovědnost nebo výčitky. Kdo ví, jak dlouho pod tím sídlem ležela.
"Bude to všechno?" zeptal jsem se nakonec.

Snad ano, ale znáš ženské... připomenu mu pověstnou paličatost tohoto živočišného druhu. Opravdu nevím, jak tuhle pacifistku donutím k jinému než obranému boji. I když, možná že vím. Ještě něco... potřebujem nějakou počáteční dotaci na její oblečení, výstroj a výzbroj. Nemá prakticky nic, jak sis jistě mohl všimnout. Ty moje hadry jí tak nějak nesedí. 

Faito

Vyndal jsem balíček s penězi. Bylo tam asi 15 000 ryo.
"Beru to jako investici do budoucna. Ručíš mi za návratnost..." řekl jsem a ještě jednou jsem si novou Kaguyu pořádně prohlédl.
"Hodně štěstí se zabydlováním." řekl jsem a považoval toto jednání za ukončené.

Vezmu peníze a obratem je předám Hise, která je bude využívat. Jako bych se ti někdy nevyplatil... odpovím na jeho konstatování o investici, načež se otočím a vykráčím ven z kanceláře, kde počkám na Hisu.

Baví se o mě, jako bych tam ani nebyla. Právě jsem se hodlala urazit. Založila jsem si ruce na prsou. Zajímalo by mě co by Mizukage s Kashikem dělali, kdybych to odmítla. Mohla bych se třeba konečně podívat jinam. Uvažovala jsem. Mohla jsem začít znova a místo toho budu poslouchat další podobný mému otci? "To jste mě radši měli nechat v tý kapsli." pronesla jsem stroze a odešla jsem bez rozloučení za Kashikem. Byla jsem zvědavá, jak mě hodlá přinutit.

Inu, tak to bychom měli. A teď asi nastupuje noční můra každého chlapa... půjdem ti nakoupit věci. O nějakém nucení k boji nebo cvičení nepadne ani slovo, jelikož to zatím rozhodně nemám v plánu. Snažím se tvářit jak jen nejpříjemněji umím.

Faito

"Na pacifistku máš docela prořízlou hubu, děvče..." poznamenal jsem k zádům Hisy a nechal jsem zavolat dalšího.

"Proč noční můra? Nenutím tě nemusíš chodit se mnou." sice jsem spala dlouho, ale už jsem byla zase nějaká vyčerpaná. A chtěla sjem se zbavit té mastné kůže z té divné tekutiny.

Nerad bych tě tu ztratil hned první den. Navíc tě mám už na starosti i oficiálně. Faito by mě zabil... vysvětlím jí prostě a vykročím z budovy ven do města. 

//přesun

"Takže teď jsem něco jako oficiální veřejná atrakce?" následovala jsem ho plná nadšení, že tenhle velký těžký kousavý kus oděvu sundám.

přesun

Faito

Měl bych udělat pořádek před kanclem. Je tam nějak narváno... pomyslel jsem si, když už třetí člověk předběhl.
Vešel ANBu. Nerozeznával jsem je. Jen podle odevzdaného svitku jsem pochopil, o koho jde.
"Mise ranku B splněna. Byly nějaké komlikace?" zeptal jsem se. Spíše než komplikace jsem chtěl vědět, jak to v Suně vypadá a kolik je tam čmuchalů.
Mezitím jsem začal počítat ryo jako odměnu.

Pomerne veľa ľudí si tu tuším chodilo, ako si chcelo aj keď vlastne, ako Anbu by som si to mohol dovoliť tiež. No, ako genin som nemohol povedať vlastne nič, lebo každý by na to povedal svoje a na mňa by ohľady ani nebral, takže som ostal ticho a čakal som ďalej. Bolo to tu dnes rušné, tak som bol zvedavý, kedy sa to ukľudní. Našťastie som ale nebol jediný, kto tu čakal, tak som v tom nebol sám. "Ako všetci poctivo čakajú." Preniesol som si po pod nos ale tak, aby toHirin počula taktiež.

Zdá se že čas byl celkem subjektivní. Poté co jsem pozdravil Yoko a Muona, stál jsem jako solný sloup a jakoby mě každej ignoroval. Jen jsem stál u zdi a sledoval jsem lidi o kolo sebe co přichází a odchází tam a zpět. Na tváři se mi usadil tupý výraz a čuměl jsem na otevírající a zavírající se dveře. Po delší době jsem se otočil na Hirin a všiml jsem si jejího výrazu. Nejspíš byla podrážděná. Já asi taky, ale uměl jsem se prostě tvářit jen tupě i když se i něco nelíbilo.

Faito

Akuma podal hlášení.
"Máš zajímavé a revoluční nápady, které by prospěly vesnici. Ale ne téhle..." odvětil jsem.
"Když opomenu fakt, že Suna leží přes celý kontinent a je tak zcela odřízlá od našich zdrojů v případě války, není zde nic na zužitkování a musela by se celá zrekonstruovat, pak ti ještě připomenu, že my nejsme Konoha. Ano, ta má v područí již několik vesnic a stále se díky tomu rozpíná. Vem si, kolik území má Hokage ve správě a všechna musí kontrolovat. Všechna chtějí nějaké bohatství, chtějí sílit, chtějí mít respekt a slovo v rozhodování. A nakonec se budou chtít opět všechny odtrhnout. A to všechno jde z peněz Konohy.
Kirigakure tu je pouze pro Zem Vody. Veškeré úsilí dáváme proto, aby se našinci měli dobře. Upřímně, nějaká Suna mě absolutně nezajímá, ať si ji nukenini rozmetají na prach, hlavně, když se vyhnou naší domovině..."