Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

"Co tady dělá Konohagakure no Sato?" jako kdybych naprosto odignoroval Yočinu prosbu.
Upřímně, nechce se mi věřit, že by Kirigakure no Sato, jež je zdánlivě tak opevněná a izolovaná od světa toužila po paktech právě se Zemí Ohně. Ale co já vím, náhled do Mizukageho hlavy nemám.
"Co může chtít? Tuším, že rande s Mizukagem to nebude." zasyčel jsem.
Na genina jsem se často až příliš zajímal, často bych měl v půlce zastavit než pokračovat.
"A kam bys chtěla jít? Zase někoho zmlátit?"

"Odejít?" nadzvedla jsem obočí. Ta představa byla skutečně zvláštní. Nepatřičná. Sotva jsem vstřebala, že náš S-rankový nukenin a pravá ruka Reiny získal post Mizukage a trochu nevděčný upgrade. Neustále mě překvapoval. I já jsem náhle působila klidnějším a možná vážnějším dojmem.
"Neříkám, že tě to netrápí. Vím, že spousta lidí ti důvěřuje a spolehá na tebe. Jsem jenom zbabělec, který odmítá přijmout tíhu zodpovědnosti a je zvyklý dělat si to, co ho právě napadne. Lidi jako jsi ty svým způsobem obdivuju." pravila jsem upřímně. Nechtíc jsem si musela vzpomenout na rozhovory se svým otcem ohledně našeho klanu. Vést jej? Ale ne, ušetřete mne, jsem příliš mladá. Ale měl Faito možnost volby?

"Oh. Koukám, že mi toho uteklo opravdu hodně." vydechl překvapeně.
Ty roky zapomnění, chci je zpět. Chci si pamatovat, co jsem prožil, ty dny, které už se nikdy nevrátí a vzpomínky jsou to jediné, co nám může zůstat.
"Večerní romantika? Nedokážu si v té situaci Mizukageho představit, proslýchá se o něm spíš že je to suchar." konverzoval jsem tak, abych udržel pozornost od jejího zájmu někoho zmlátit.
Ano, trochu jsem za to mohl i já, ale to vůbec není předmětem problému! Co všechno mi ještě uteklo? Jakmile ale začala mluvit o těhotných pandách-
"Yoko. R u fakin´ kiddin´ mi?"

Dorazili jsme před budovu Mizukageho. Celou dobu jsem byla po tichu. Neměla jsem se o čem s tím chlapcem mluvit, ani mi neřekl jméno. Jak jsem šla po schodech cítila jsem různé chakry, byla tam i chakra osoby, kterou jsem dlouho neviděla. "Yoko" pomyslela jsem si. Vyšla jsem schody a spatřila jsem jí společně s jedním chlapcem. Neznala jsem ho ani jsem ho nikdy předtím neviděla.
"Zdravím Yoko" řekla jsem a opřela se o stěnu. Vyčkala jsem co se bude dít.

Faito

Pousmál jsem se. "Poslední dobou mám pocit, že si s námi někdo nepěkně hraje. už ho skoro mám, jen mi chybí pár nepodstatných detailů - kdo to je, kde se schovává, jaké jsou jeho slabiny a kolik má spojenců..." pokusil jsem se o lehký vtip.
"Chtěla jsi mluvit ještě o něčem, Mikomi-sama?"
Víno už bylo otevřené a lehce větralo, takže jsem jej mohl nalít do číší.
"Nebo jsi vážila tak dlouhou cestu jen proto, abys mi řekla, že Hitomi žije?"
Když už si ám slíznout průšvihy, tak všechny a najednou...

Jeho vtípku jsem se musela alespoň pousmát. Všichni kage jsou stejní, chybí jim i stejné věci. Vzápětí jsem se vduchu okřikla, protože to byla dost drzá myšlenka na někoho, kdo se povinnostem vyhýbá jak čert kříži.
"Vlastně nechtěla. Velmi mě těší, že Konoha není jedinou vesnicí ve které vládne chaos. Teď když jsem se ujistila, že můj přítel, který navrátil exemplář cenného dojutsu mému klanu, žije sice v drobném nepohodlí, ale hlavně žije, mě tu nic nedrží a můžu s klidem v srdci odejít. Možná si ráda odpočinu v některém hostinci, než se mi zahojí nejnovější zranění, pokud nemáte nic proti."

Můj tón nebyl kousavý, jízlívý, ani vysloveně odměřený. Ale nelámala jsem si hlavu s tím co a jak říkat. Nebyl to můj styl chodit kolem horké kaše. Faito si však každou jednu narážku mohl přebrat po svém.

"Kanec. Kanec?" zopakoval jsem s pootevřenými ústy.
Nadzdvihl jsem obočí a sledoval Yoko upřeným pohledem, možná s trochou hrůzy v očích. Nedokázal jsem si představit Mizukageho v- Yoko mi právě zničila život. O čem bylo přemýšleno nemůže být odpřemýšleno.
"Takže ty chceš být těhotná?" prohodil jsem humorně.
"Ne, že bych neměl jídlo rád, ale nepotřebuju ho tolik. A co se týče dělení, není s kým se dělit, tudíž s tím si hlavu nelámu." odpověděl jsem a sjel zády po zdi až na zem.
"Dneska tady umřu."

Faito

"Jak je libo..." řekl jsem a pak jsem chvíli přemýšlel. Nakonec jsem si ale povzdechl.
"Je mi to líto, ale alespoň z povzdálí si vác budeme hlídat. Předpis je předpis, Hokage je záludný jak turecká šavle a já nehodlám riskovat..."
Podíval jsem se an ni omluvným pohledem. Každý jiný by dostal plnou "ochranku", ale já nechtěl popudit jediného člověka, který přijde do kanceláře a nepotřebuje tým nebo misi.
Vstal jsem a opět se lehce uklonil.
"Jako vždy mi bylo potěšením, Mikomi-sama... Kdybyste cokoli potřebovala, víte, kde mě najít."
Doufám, že ty růže už zvadly a rozfoukal je vítr... páč jinak ji tu mám znova.

"Vtipné, že takové věci říkáte v mé přítomnosti. Hádám se spoleháte na mou mlčenlivost že?" rýpnula jsem si. Nešlo mi ani tak o samotný spor mezi ním a Hokage, jako spíš o tajemství naší malé Hitomi. Vůbec bych se nedivila kdybych se druhý den ráno probudila s vybíleným mozkem.
"Nebudu vám ve vesnici šmírovat dlouho. Slibuji. Ráda jsem vás zase viděla." opět jsem přešla do vykaní a nasadila formální tón.

Jsem zvědavá na kolik tajemství a kirigakurských průšvihů ti ještě přijdu.

Zdvořile jsem se uklonila a ráčila odejít. Potřebovala jsem najít místo, kde složím hlavu.

Přesun.

Faito

Sledoval jsem ji s úsměvem, dokud neodešla.
Ženské jsou zlo... pomyslel jsem si něco o mé naprosté nečitelnosti a o tom, jak mě tahle slečna láme jak stéblo trávy, a posadil se do křesla. Škoda tak dobrého vína. Teď ho vypije někdo, kdo nemá chuťové pohárky."Další!" řekl jsem a napil se. Druhou sklenku jsem raději schoval, aby nevznikly otázky, proč tu opíjím špeha z Konohy.

Faito

"Vlastně jste přišli docela vhod." řekl jsem.
"Nedávno dorazily naše karavany z Iwy. Vezly zbraně, peníze, jídlo drahé kamení, železo a tak dále. Jedna část karavany se ale na cestě od přístavu k bráně ztratila. Mám podezření, že ji někdo ukradl, nejspíš její vlastní vozkové. Vypátrat, přivézt zpět, se zlodějíčky naložit, jak uznáte za vhodné. Je to na území Země Vody. Buď si sežeňte senseie nebo někoho třetího. Se senseiem to bude mise ranku C, bez něj to bude B. Dotazy?" zeptal jsem se a začal přemýšlet o pořádném zátahu...

Dovedu Hisu k budově. Tak tady sídlí náš Mizukage... řeknu věcně a vykročím po schodech nahoru až před kancelář. Zevnitř slyším hlasy, takže se rovnou postavím proti dveřím a čekám, až si to Faito vyřeší a bude moct přijmout tuhle neobvyklou návštěvu.

"Hm moc se budova nezměnila." pronesla jsem a stále ho následovala. Nebyla jsem si jistá, jestli bych se chtěla setkat s Mizukagem, myslím že dnes jsem toho už dost zažila.
"Co když, co když mě odsoudí, že jsem Kaguya?" zeptala jsem se ho šeptem

Vyjeveně se na ní podívám. Proč by to dělal? I já jsem Kaguya, to přeci není argument. Nic se ti nestane. Leda bys měla nějaké revoluční tendence jako měli tvoji současníci... ale to si nemyslím. Nejsi ten typ co by rád zabíjel a vyvolával chaos. Faktem bylo, že jsem nevěděl jak na tyhle události Faito zareaguje. Určitě už ví o Asuce.

"NO co ty víš neznáš mě. Třeba čekám přesně na to, až mě vezmeš k Mizukagemu." pronesla jsem, i když je fakt, že bych ani mouše neublížila, teda té ano, jsou otravné. Cítila jsem se dost nejistě.

Při té myšlence se rozřehtám na celé kolo. Pak hned nasadím omluvný, leč velmi pobavený výraz. To nic, to pochopíš až Faita uvidíš, tohle je to poslední čeho by se bál. Znovu se rozhodnu vyzkoušet své nové oko a zadívám se skrz zeď dovnitř. Uvidím tam Faita a nějaká děcka, jak řeší misi. Nezajímavé...

"Začínám se toho děsit." řeknu si spíš pro sebe a opřu se o stěnu a na chvíli zavřu oči a srovnávám si myšlenky. Je to celkem chaos. Budu si muset zvykat na všechno nové.

// nerad bych blokoval dalších pět lidí kvůli jedné odpovědi.

Faito

Do kanceláře vejde ANBu a dá mi dopis.
"Je vám jasné, že pokud budete jen dva, zcela jistě zemřete..." prohodil jsem jen tak do éteru.
"Potřebujete třetího, na ranku nezáleží. Uvědomte si, že nejste legendární ninjové, abyste zvládli bandu nukeninů jednou rukou... Zeptejte se třeba toho mladíka před dveřmi, jestli chce jít s vámi. jestli ne, pošlete ho dál."
Otevřel jsem dopis a očima přejel lékařskou a policejní zprávu. Asi by mi mělé být líto Asuky i Kashikeho, dnes jsem ale neměl náladu na projevování jakýchkoli citů.
Když jsem ale mezerou ve dveřích uviděl Kashikeho, pokynul jsem mu, aby vešel dovnitř.
"Jestli už nic neptořebujete, můžete jít."


//shinobi na misi napíšou do https://nsgo.forumczech.com/t527p60-vodstvo-za-kirigakure

Dveře se otevřely a dovnitř vlétl Anbu. Aha, takže zprávy se nešíří až tak rychle, jak bych čekal... pomyslím si a čekám dál. Pak na mě ale Faito skrz mezeru kývne. Tak jo, jdeme.. vybídnu Hisu a podržím jí dveře při vstupu. Zdravím. Lorde Mizukage, dovolte abych vám představil slečnu Hisu Kaguyu. Můj formální tón je lehce přehrávaný, až skoro sarkastický, ale v téhle situaci nezbytný.

"Už?" odlepila jsem se od stěny a vešla dovnitř. Nepochybovala jsem o tom, že až mě Mizukage uvidí v tom mužském oblečení zaručeně ho to pobaví. Nechala jsem se představit a mírně se Mizukagemu uklonila v malém pukrle.