Soratov dom

First topic message reminder :

Informácie doplnním neskôr

Čekala jsem podobnou odpověď. Byla jsem trochu zklamaná, měla bych se naučit víc využívat ženské kouzlo. Rozhodila jsem ruce.
"Fajn, co teď?" zeptala jsem se ho a snažila se od toho odejít i když to bylo těžké.

Boli veci ktoré radšej nemusela vedieť, bolo to aj tak len pre jej dobro. Našťastie to teda nechala tak a opýtala sa, že čo ďalej. "Hmm, mohla by si ísť teraz so mnou do sprchy." Zažartoval som s lišiackým úsmevom na tvári. Predsa len ja som si chcel ísť vážne dať sprchu a preto ma napadlo niečo také, aj keď nejaký ten program som pripravený mal, inak by som ju nevolal ku mne, aby sa nudila aj keď len tak si ležať a odpočívať niekedy tiež nieje od veci.

"A co můj návrh, ty si dáš sprchu a já připravím večeři?" nabídla jsem mu svou možnost, kterou sjem okamžitě odsouhlasila a už hledala kuchyni.

Jej návrh nebol tak zábavný, ako môj ale bol prijateľný. "Dobre, tak za chvíľu prídem, aby som sa pozrel, čo si vymyslela z toho, čo tam mám." Poviem a namierim si to do sprchy. Zatvorím za sebou a vyzlečiem zo seba všetky veci a šupnem sa pod sprchu. Pustím na seba pomerne studenú vodu, takže som mal chuť odtiaľ hneď vyskočil ale po čase som si na ňu zvykol a pokračoval som tak v príjemnej sprche, ktorá sa mi po celom tom dni hodila. K tomu ma bude čakať ešte aj večera, no nieje nad to.

Celkem jsem se hrozila z toho co tam bude Raikage mít k jídlu. Nepřekvapilo mě, když skoro nic. Vytáhla jsem zeleninu a rozhodla se ji orestovat na másle. V mrazáku měl nějaké maso tak jsem ho hodila pod teplou vodu upravila na nudličky a pak také osmažila. Chudé ale bude to dobré. Naservírovala jsem jídlo s opečeným chlebem a jak jinak než šla šmírovat do koupelny, chvíli jsem se zdráhala ale pak vešla tiše jako myška dovnitř vzala ručník a nechala ho houpat na prstu a čekala až se do koupe. To bude překvápko, pokud mě ovšem neslyšel.

Ja som bol zažraný do sprchy a do svojich myšlienok. Rozmýšľal som, že čo také podnikneme, keďže sa blíži noc. Jedna hra by bola ale to je tak na hodinku a potom som nevedel, že čo ale ono sa niečo nájde a potom sa to poddá. Celý mokrý a hlavne nahý som vyšiel zo sprchy, ako normálne, no v tom ma hneď pri prvom pohľade prekvapí to, že tam, kde mal byť uterák nebol len uterák ale stála tam Crystal. Popravde ma to prekvapilo, lebo som to nečakal, že sa sem objaví a aj keď niekedy som sa hanbil tak za svoje telo nikdy, preto som sa pobavene usmial a prehovoril som. "To si mohla ísť rovno so mnou do sprchy, však to by sme sa tam dali." Poviem s úsmevom na perách a zamierim k nej, keďže má uterák. Videla ma nahého, to nieje pekné, však ja som ju nevidel ale to sa časom určite napraví, ale kto vie, možno aj skôr. Predsa len môj výraz naznačoval aj to, že v tejto situácii ma napadli aj nekalé myšlienky.

"No nemusím být všude." usmála jsem se a podala jsem mu ručník. Byla to komická situace a já se skutečně bavila a usmívala se.
"Večeře je na stole?" pohladím ho po tváři a rozhodla se mu dát chvilku o samotě v koupelně

"Mohol som ti ale umyť chrbát." Poviem a žmurknem na ňu, taktiež si zoberiem uterák. Potom mi oznámila, že večera je hotová a odyšla asi do kuchyne. Ja som sa poutieral a hodil na seba domáce oblečenie a vybral som sa dole. Už po ceste mi to rozvoniavalo, takže keď som prišiel dole namieril som si to najprv za ňou a venoval jej dlhý ďakovný bozk. "Nieje nad to mať teba doma." Poviem a pozriem k stolu. "Ideme večerať?" Opýtam sa jej a čakám, kým pristúpi k stolu prvá ona.

Překvapeně jsem zamrkala, když mě políbil ale pak se usmála.
"Ano dělala jsem se s tím pro tebe, to je vše co si doma měl. Ty moc doma nebýváš co?" sedla jsem si jako první a čekala až si sedne on, abych se mohla pustit do jídla.

"Nemám čas byť poriadne doma, poslednú dobu som bol stále v kancelárii dokonca som tam aj pár krát zaspal a ostal tam. Čo som sem chodil bolo skôr kvôli sprche a oblečeniu." Vysvetlím jej a sadnem si tiež. Poprajem jej dobrú chuť a pustím sa do jedla. Musel som uznať bolo to dobré a ešte k tomu, keď zoberiem do úvahy, že s toho vykúzlila toto. Niekto vošiel dnu ja som si to všimnúť sám nemohol, lebo som nebol senzibil ale Crystal bola a vďaka jej výrazu som si mohol domyslieť, čo sa deje. Preto keď prehovoril tak trocha som už aj očakával kto to bude preto som vstal a prehovoril ku Crystal. "Hneď sa vrátim." Poviem a odídem od stola smerom do obývačky pri čom dám pokyn nezdvorilému shinobimu, aby šiel za mnou. Zastavil som tam otočil sa naňho a nie príliš prívetivým pohľadom som k nemu prehovoril. "A čo s ňou?" Povedal som, ako keby som nevedel, o čo ide. Nechce byť slušný? Tak ja nebudem priami a nebudem mu umožnovať všetko, čo si zaumieni.

Ano nezvaného hosta jsem si stihla všimnout dřív než Yotsuki, ale nechtěla jsem a ani nemohla mu zakázat jednání se shinobi. V klidu jsem dojídala večeři a přemýšlela o tom, co chce s Reinou dělat a jestli bych ji neměla třeba varovat. Zadumaně jsem čekala, až se Yotsuki vrátí.

Počkal som kým Nao odíde  a až potom som sa pobral smerom ku Crystal. Dúfal som, že nič zlé neurobí a že sa vráti. Aj keď to nebol zrovna najposlušnejší shinobi jeho kvality boli značné napriek jeho správaniu. "Prepáč za to vyrušenie ale hovorím v dedine sú samí exoti." Ja už som bol vlastne najedený ale aj tak som si sadol, aby som počkal na Crystal. V tom sa ale u mňa objavil Anbu, ktorý mi povedal, že sa niekde niečo stalo a bol to výbuch, ktorý som ja sem počuť nemohol, lebo som bol od neho ďaleko. "Prepáč ale musím ísť, niečo sa deje." Poviem jej a vyrazím preč.
(presun)

Chtěla jsem něco namítnou, jako že to je v pořádku, vesnice má přednost, ale když už se tam objevil další člověk, začínala ve mě bublat zlost, než jsem se stačila zeptat, co se děje, už byl na odchodu. Nechala jsem nádobí nádobím a šla za ním

(přesun)

Vrátila jsem se zpět do jeho domu. Bylo tu celkem ticho a pusto. Uklidila jsem nádobí po večeři, kterou jsme pomalu ani nedojedli. Pořád nás někdo obtěžoval a pak ten útok. V hlavě se mi pořád mihotala jedna myšlenka, kterou jsem měla potřebu Soratovi říct. Poklidila jsem ještě celou kuchyň a udělala si čaj s mlékem. Pak jsem si sedla s nějakou knížkou, kterou měl Sorata v knihovničce na gauč a začetla se do ní, její řádky mě později ukolébaly k spánku.

Měla jsem lehký spánek, ale i přesto že jsem cítila teplo, jsem nebyla nějak schopná otevřít oči a ještě chvíli podřimovala. Hluk z kuchyně mi, ale dal impuls, že Sorata má hlad. Tak jsem líně vstala a došourala se do kuchyně,
"Dobré ráno, chceš připravit něco ke snídani?" opřela jsem se o futra a pozorovala ho a snažila se zaostřit zrak.

"Děkuju, no spalo se, zkrouceně, čekala jsem na tebe. Je vše už v pořádku? Co se vlastně stalo?" následovala jsem ho za jídlem, protože mi v celku už vyhládlo, navíc jsem chtěla vědět co to znamenalo. Jako by ostatní ani nechtěli, aby byl na chvíli se mnou.

vyslechla jsem si vše, co mi řekl. Měla jsem takové to svrbění na jazyku.
"Víš, Sorato, já to nerada říkám hlavně tobě, ale možná bys měl přestat pořádat hon na Reinu a spíš ji požádat o tu pomoc, kterou ti na sraze kage nabízela. Ona se přeci pořád pohybuje mezi těmito lidmi, co útočí na vesnici, třeba něco ví, třeba by ti pomohla. Kor když ti to dluží a ví to." říkala jsem to hodně opatrně nevěděla jsem, jak na to bude reagovat. Myslela jsem si, že je stále jetšě podrážděný z útoku na vesnici, tak jsem ho nechtěla provokovat více, tak jsem byla okamžitě připravená se stáhnout do ústraní. Pravdou je, že je Kumogakure ještě stále zranitelná.