Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Jak jsem si sedla, tak jsem si zase lehla, když se po mně vrhl. Jeho doteky zasypávaly moje tělo, hrál si mi s vlasy, a mně bylo přijemně. Hladila jsem ho na zádech a vše mu láskyplně opětovala. Nad jeho poznámkou jsem se jen pousmála a vyhledala svým jazykem ten jeho, abych si s ním hrála. Nakonec jsem se musela dotáhnout, protože mi docházel dech. Než jsem to ale udělala, olízla jsem mu rty.
,,Takového jsem tě dlouho neviděla.." šeptla jsem a přivřela oči. Už to bylo opravu dlouho. Nebyl na to čas. Konečně ho máme, tak jsem ho hodlala využít.

Když se odtáhla, aby se mohla nadechnout, zadíval jsem se do jejích krásných očí plných mnoha emocí, které nade vše přesahovala jedna z emocí a tou byla momentálně radost, spokojenost.. "To je tím, že jsem si konečně plně uvědomil to, co je mi v životě nejdražší a co musí dostat přednost před vším na světě ..." dořekl jsem a natáhl se pro šátek, který byl na poličce, kterým jsem jí převázal oči. Následně jsem si na chvíli opět uvázal osušku kolem pasu. Potom jsem došel ke svému zamčenému šuplíku a vytáhl z něj malou krabičku. Přisedl jsem si zpátky k Himi a rozvázal jí šátek. "Princezno moje .. vezmeš si mě?" zeptal jsem se jí s pohledem upřeným do jejích očí, držíc pootevřenou krabičku se zásnubním prstýnkem.

Usmála jsem se. ,,Těší mě to. Nikdy tě nechci ztratit...Ani tebe, ani Kairi..." políbila jsem ho. Jenomže v tu chvíli mi zavázal oči. Byla jsem hodně překvapená. Tušila jsem cosi ero, zvláště, když jsem slyšela chrastit šuplík. A když mi pak sundal šátek z očí a já zahlédla krabičku s prstýnkem, pootevřela jsem ústa. Zatajil se mi dech. Podívala jsem se mu do očí a pak zase na krabičku.
,,Tak už sakra něco řekni!" ořikl mě Nanabi. Tím ale zapříčinil, že se mi spustily slzy z očí. Slzy štěstí.
,,Hai.." přikývla jsem s úsměve a uřvaná. Vrhla jsem se mu kolem krku a znovu spojila naše rty.
,,Miluju tě.." šeptala jsem mezi polibky.

Napjatě jsem čekal na její odpověď a doufal, že ji tím nevystraším. Snad jsem to moc neuspěchal.. nechtěl bych ji ztratit jen kvůli tomu, že jsem něco moc uspěchal.. Daisuke! T_T ... Když jsem uslyšel Hai a zahlédl její slzy, bylo mi jasné, že mé pochyby byly zbytečné a v duchu jsem si oddechl. Nato už jsem byl objat a políben. "Taky tě miluju Himí.." odpověděl jsem na její reakci a nepřestával ji líbat.

,,Už jsem v to za ta léta ani moc nevěřila, ale přála jsem si to..." vzlykla jsem jsem mezi polibky. Silně jsem ho objímala a hrála si s jeho rty. Sála je, olizovala, laskala. Vše jsem dělala s největší něhou. Byla jsem šťastná, hrozně moc šťastná. Na chvíli jsem se odtáhla. Utřela jsem si tváře mokré od slz. Položila jsem dlaň na jeho tvář a usmála se. Druhou ruku jsem měla položenou okolo jeho krku a hladila ho na šíji.

Opatrně jsem ji vzal za ruku a nasadil ji prsten na prstík. Krabičku jsem odložil stranou. "Já.. promiň.. čekal jsem na nějaký vhodný okamžik. Jelikož jsme na sebe neměli moc času, přišel mi tenhle okamžik jako ten pravý.." pousmál jsem se, přičemž jsem si lehl a stáhl jí opět k sobě tak, že na mě ležela. P. Přikryl jsem nás peřinou a Himi přitiskl na sebe v objetí. "Doufám, že ti nevadí, že budem ještě trochu lenošit a mazlinkovat se.." své ruce jsem jí položil na boky a vyžádal si další polibek.

Když mi nasadil prstýnek, prohlédla jsem si ho. Byl krásný, a hlavně byl z lásky. Strhl mě na sebe, což jsem nečekala, tak jsem trochu vyjekla. Zakroutila jsem lavou.
,,To nevadí. Neměla jsem ti to za zlé. Povedlo se ti mě překvapit." usmála jsem se a pokračovala. ,,Mazlinkovat se budu ráda. Prodloužím si tak chvíle s tebou." naklonila jsem se k jeho obličeji a lehce se otřela o jeho rty, ochutnala jsem je, olízla a teprve potom se ponořila do polibku.

Přejel jsem jí rukama po bocích až na stehna a pak zase zpátky. Několikrát jsem to zopakoval a nakonec jsem se dostal zase na její zadeček, kde jsem ruce nechal a jemně jí zadeček tiskl v dlaních. "Víš, že takhle nahé ti to sluší úplně nejvíc?" usmál jsem se na ni záludně a provokoval ji dalšími polibky, které byli tak plné lásky, jako na začátku našeho vztahu, možná i intenzivnější.

Jeho dotyky elektrizovaly. Měla jsem husí kůži po celém těle. Zavřela jsem oči a vnímala jeho doteky, hlas, dech. Poslouchala jsem jeho tlukot srdce. Chvílemi bilo rychle, chvílemi pomalu..
,,Vážně? Nahá ale nemůžu chodit ven." zasmála jsem se a malinko zrůžověla. Byla jsem tak ráda, že se mu líbím, že ho přitahuji. Přijala jsem jeho polibek a s chutí ho opětovala. Mezitím jsem ho bříškama prstů hladila jemně po tváři, na uchu i na krku.

"No ještě aby tě tak někdo viděl! Vždyť jsi jenom moje." zasmál jsem se a vyplázl na ní jazyk. "Na veřejnosti si zůstaň hezky zahalená, jenom já můžu vědět, co se skrývá pod těmi věcmi." spokojeně jsem se usmíval a nezbylo mi nic jiného než ty její sladké rty opět okusit, protože jsem na ně měl chuť. Ještě aby ne, když jsem pořádně nic nejedl, ale to mi v tuto chvíli vůbec nebylo na obtíž.

,,Hai hai, jsem jen tvá. Dělám si tak legraci." oplatila jsem mu vyplazení jazyku. Chvíli jsem mu ještě polibky oplácela, pak jsem mu jemňounce skousla spodní ret.
,,Měli bychom se nasnídat, lásko." usmála jsem se a jen nerada jsem se z něj zvedla. Posadila jsem se vedle a podala nám tácek, na kterém byla pozdní snídaně od Daisukeho. S chutí jsem se zakousla do obložené housky se zeleninou. Jednu jsem podala i Daisukemu.
,,Nom." pochválila jsem jídlo.

S radostí doprovázenou zakručením mého hladového žaludku jsem byl šťastný, když se mi v rukou octla houska. S chutí jsem se do ní zakousl a reakce Hitomi mě potěšila. "Jsem rád, že ti chutná, škoda jen, že už nejsou nejčerstvější, měli by jsme vstávat dřív, aby jsme to stíhali."

Zasmála jsem se. ,,No jo, ale to bys mě pokaždé nesměl povalit do postýlky, když se posadím." vyplázla jsem na něj jazyk a zase si urafla z housky.
,,I tak je dobrá." pokývala jsem hlavou. Po celou dobu, co jsem jedla, jsem si prohlížela prstýnek. Byla jsem fakt šťastná. Navíc jsem se cítila, jako bych se do něj znovu zamilovala. Dojedla jsem poslední sousto a lehla jsem si tak, že jsem si hlavu položila do jeho klína a objala ho, čímž jsem se k němu přitulila.

Když jsem se jednoho krásného rána opět probudil, vstal jsem, zašel nakoupit a následně připravil snídani pro celou domácnost. Sám jsem se nasnídal a vyrazil se projít ven, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a protáhnul tělové svalstvo. (-přesun-)

Chvíli na to, co Daisuke odešel, jsem se probudila i já. Usoudila jsem tak z toho, že čaj byl ještě horký. Rovnou jsem se nasnídala a šla se podívat na Kairi. Potvůrka ještě spala. Nemilosrdně jsem ji probudila a poslala nasnídat. Kdy tak udělala, oblékla se a aby nemusela nikam, jednoduše se odebrala k babičce. Povzdychla jsem si, oblékla se, poklidila a také šla pryč. Nějak mě nebavilo sedět doma sama.

Došli jsme domů. Chvíli nám to trvalo, šli jsme pomalu. Daisuke odvedl Naokiho domů a zřejmě se zakecal s jeho rodiči. Já se mezitím šla podívat na Kairi. Sladce spinkala. Usmála jsem se a přišla až k ní.
,,Už brzy půjdeme na výlet, princezno." zašeptala jsem, naklonila se k ní políbila ji na čelo. Pak jsem opustila její pokoj. Nešla jsem se osprchovat, pouze jsem si umyla obličej a namazala si prokousnutý ret, aby neotekl. Znaveně, ponejvíc psychicky, jsem si šla lehnout do postele. Daisuke přišel brzy po tom, co jsem si lehla. Vnímala jsem to už jen z půlky, skoro jsem spala. Cítila jsem ale, že mě objal a políbil do vlasů, takže jsem mola spokojeně usnout.

Potloukal jsem se spolu s Akemi po obytne ctvrti okolo sidela a nevim kde. Nez jsem dobrouzdal k sidlu kde zila Mizukage. Nakonec jsem se podival na Akemi a pak jen jsem zaklepal na dvere ktere byly predemnou. No vicemene jsem chtel rict Sbohem a Taky sem chtel aby neco viridila i Yuuki. No nakonec jsem se oprel o stenu a cekal na neci odpoved.

Seděla jsem v obýváku oděna do županu a upíjela horkou kávu. Hleděla jsem před sebe a přemýšlela. Byla jsem si jistá, že byl dobrý nápad nechat úřad ve Faitových ruku již teď. Mohla jsem se soustředit. Nebyla jsem ponořena do myšlenek natolik, abych neslyšela klepání. Nejprve jsem se zvedla, abych šla tevřít, načež jsem si uvědomila, že jsem jen v županu. Lehce jsem se kousla do rtu a vběhla narychlo do koupelny, abych se převlékla do normálního blečení, tudíž do domácího kimona a na krk si uvázala čelenku Kiri. Nakonec jsem šla otevřít.
,,Omlouvám se za čekání." pousmála jsem se, překvapilo mě ale, že za dveřmi stojí Shin.
,,Děje se něco?" zeptala jsem se rovnou.

Mirne jsem se uklonil a po te spustil.
"No jak se to vezme. Prisel jsem se rozloucit, nebo spise rici sbohem. Chystam se opustit vesnici. Za normalnich okolnosti bych vam dal celenku ale jelikoz jsem byl zbaven hodnosti. Takze je to asi jedina vec kterou uz nemusim."
Bylo mi divne nejak se me smysleni o Kiri zmenilo byl jsem tu dost dlouho na to ale vedel jsem ze zacinam byt nebezpecny.
"A taky by jsem byl rad kdyby jste viridila Yuuki ze ji dekuji."
Nakonec jsem si rekl ze sem se do toho moc zamotal.

Byla jsem docela v šoku, když mi Shin odpověděl.
,,Proč chceš opustit vesnici?" naklonila jsem hlavu na stranu. Nějak se mi to nezdálo. Tohle jsem nesnášela. Kirigakure má svou zásadu, jen tak z vesnice někoho nepustí. A pokud, tak s tím, že se stane nukeninem. Pak mě ale zaujalo něco jiného.
,,Počkat, jak jako zbaven hodnosti?!" nakrčila jsem bočí, čímž jsem si všimla Meiza, jak na mě upírá pohled. Pořád ještě v mírném překvapení jsem se na něj podívala malinko se pousmála.
,,Ahoj. Hádám, že něco potřebuješ, když jsi přišel až ke mně domů." naklonila jsem znovu hlavu na stranu, tentokrát na druhou stranu.

,,He?" trochu jsem se lekla, když mě zatáhl dvnitř a rovnou do chodby. Zamrkala jsem, opřela se záy o zeď a naklonila hlavu na stranu. Choval se zvláštně. Než jsem se ale na něco zeptala, vše jsem si poslechla.
,,Chmm poznal jsi někoho, kdo není z Kiri?" pousmála jsem se. ,,Že by to byla ta drzá holka z Tsukigakure?" zasmála jsem se.
,,Želví ostrov není povinný. Je pravdou, že bys tam byl užitečný, nedala jsem ti to povinně." usmála jsem se na něj. ,,Navrhla jsem ti to z vícero důvodů, to jsem ti tehdy vysvětlila. Nebudu ti to nutit." pokrčila jsem rameny. Vzala jsem ho za ruku a dovedla do kuchyně. Tam jsem si našla papír a tužku, abych mu sepsala povolení. Ze šuplíku jsem vytáhla provizorní razítko s pečetí.
,,Popravdě to ale dělám nerada. Nerada někoho takto pouštím. Vždy se něco stane." povzdychla jsem si.
,,Výlet máš povolen na jeden měsíc počínaje dneškem, pak se musíš vrátit. Mohla bych to ptom vzít jako zradu vesnice. Co se bude dít potom, to se uvidí. Zatím se musíš spokojit s tímhle." usmála jsem se mile a podala mu povolení.

Stal jsem tam jak tvrde Y. No co se dalo delat ja nemel moc na vyber. Nakonec jsem si se oprel o stenu a cekal az se Mizukage opet ukaze.