Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Z myšlení mě zase probudil Kairinin křik. Lekla jsem se, co se stalo. Když mi ale ukázala kývající se zoubek, pousmála jsem se. Setřela jsem jí slzy.
,,To nic není. Postupně ti takto vypadají všechny zoubky. Říká se jim mléčné. Místo nich ti narostou druhé zoubky a ty už budou silnější." vysvětlila jsem jí.
,,Můžeme zoubek vytrhnout hned a nebo počkáš, až ti vypadne sám. Chceš ho vytrhnout hned?" zeptala jsem se jí.

Přesně jsem očekávala její reakci a její radost, alei strach. Já jsem byla stejná v jejích letech. Musela jsem se smát.
,,Správně, pak přijde zoubková víla. Zoubek si dáš pod polštář a v noci ti víla přinese něco dobrého za odměnu." roztáhla jsem rty do úsměvu. Kairi si ale zakryla pusu.
,,Čím dřív si zoubek vytrhneš, tím dřív poznáš zoubkovou vílu. A taky tě to přestane bolet." lákala jsem ji, ale rozhodně jsem ji do ničeho nechtěla nutit.

Když se rozhodla, že si zoubek nechá vytrhnout, pousmála jsem se. Odešla jsem do kuchyně a přinesla dvě skleničky. Jednu plnou vody a druhou prázdnou. Položila jsem je na stůl a Kairi si posadila na klín, tak, abych na ni viděla.
,,Teď nech otevřenou pusinku, ano? Chvíli si s tím budu hrát, aby tě to nebolelo." hladila jsem ji po vlasech, aby se tolik nebála. Hrála jsem si se zoubkem, kývala s ním, aby se rozkýval co nejvíc. Pak jsem s ním trochu kroutila.
,,Neboj se, když ho rozkýváme, bude tě to bolet tím méně." uklidňovala jsem ji. Zub se opravdu kýval čím dál více. Když už jsem viděla, že drží jen na maličkém kousku dásně, přestala a zub chytla.
,,Teď s ním trhnu. Zavři oči, chytni se mě kolem krku a neboj se." volnou rukou jsem jí setřela slzy a za zoube zatáhla. Možná ji to malinko zabolelo, ale zub byl venku.
,,A je to." usmála jsem se. Zoubek jsem položila na připravený kapesník a podala jsem jí skleničky. Nejdřív tu s vodou.
,,Vypláchni si pusu a vyplivni to potom do té prázné skleničky, chviličku ti bude téct krev." hladila jsem ji po zádech.

Kairi byla statečná, ohromně statečná, za to já teda vždycky vyváděla. Usmívala jsem se.
,,To je celé. Jsi šikulka." pochválila jsem ji. Posadila jsem ji na gauč a znovu jsem odběhla do kuchyně. Hledala jsem malinkou krabičku. Nakonec jsem vysypala nějaké bonbonky. Zoubek jsem otřela do kapesníku a vložila do krabičky.
,,Dáš si ji pod polštář. A uvidíš, zda a co ti zoubková víla přinese." podala jsem Kairi krabičku.
,,A tatínkovi se potom můžeš pochlubit, že ti vypadl tvůj první zoubek." usmála jsem se.

Zakroutila jsem hlavou pobaveně. ,,Čučet...Kde ty výrazy bereš?" povzdychla jsem si. Odnesla jsem skleničky a pořádně je vypláchla.
,,Zoubková víla ale k tobě nepřijde, pokud budeš spát. Ona pozná, jestli spinkáš nebo ne." přinesla jsem jí na noc ještě trochu napít.
,,Dneska už ne. Už je opravdu pozdě. Zítra se spolu na něco podíváme." slíbila jsem jí. ,,Teď běž ještě na záchod, ať nepotřebuješ v noci, a alou do postele." vyháněla jsem ji s úsměvem. Já si taky potřebovala trochu oddechnout. Takže jsem počkala, než všechno udělá a odnesla jsem ji do pokoje. Krabičku jsme daly pod polštář.
,,Koukej spát, ať sem může zoubková víla přijít." dala jsem jí pusu na čelo a popřála dobrou noc, načež jsem opustila její pokoj...
Nakonec jsem přece jenom pár hodin počkala, než Kairi usne. Bylo mi jasné, že se pokusí neusnout. ale únava ji nakonec přemohla. Opatrně jsem se vplížila do jejího pokoje a pod polštář jí za odměnu dala to, co má ona opravdu ráda. Zasloužila si to.
Všude jsem pozhasínala, hlavní dveře zamkla a v ložnici ze sebe shodila župan. Vlezla jsem si do postele a přikryla se až po bradu. Sice mi nějakou dobu trvalo, než jsem usnula, ale podařilo se.

Jak se mi nechtělo usnout, tak se mi ale ráno nechtělo vstávat z postele. Probouzela jsem se, ale odmítla jsem vylézt, takže jsem zase vždycky usnula. A spala bych pořád, kdyby mi do ložnice nevběhlo malé zvířáto a neskákalo po posteli. Jen nechtě jsem otevřela oči a podívala se na rozzářenou Kairi.
,,Copak, princezno? Co se děje?" zeptala jsem se jí, ještě stále ospale, a pořáádně se protáhla.

Posadila jsem se a přikrývku si držela na hrudi. Dívala jsem se n a různě barevné sáčky, než mi došlo, co to vlastně je. No jasně, byla tu zoubková víla.
,,To si piš, že to nesníš ani do Vánoc. To by se ti jinak zkazily všechny zuby, a nejen že by se víla ulítala, ale ještě bys byla bezzubá." zasmála jsem se.
,,Nejdřív se nasnídáš a pak si jednu sladkost můžeš vybrat. Ale jen jednu, tak si to dobře promysli, kterou si spapáš." usmála jsem se.

Když na mě zkoušela ten svůj štěněcí pohled, povzdychla jsem si. Byla po mně, na Daisukeho tohle taky zabíralo. Jak ode mě, tak od Kairi.
,,Fajn, jednu a kousek, jinak tě bude bolet bříško." povolila jsem nakonec a zapadla jsem znovu do polštářů, alespoň na chvilku.
,,Půjdeme na procházku, Kairi." oznámila jsem jí a zavřela jsem oči.

,,Uff." vydechla jsem, když se po mně začala válet. Moje ubohý zádíčka!! Pak vyřkla prosbu...
,,N-..." zarazila jsem se. Když pojede na bruslích, budu mít co dělat, abych ji uhlídala. Na druhou stranu se tím hezky unaví a večer bude krásně spinkat.
,,No dobře, můžeš si je vzít." svolila jsem nakonec i k tomu, předem jsem ale vědě, že toho budu litovat. Určitě.

,,Dobře, dobře, pojedeš na bruslích." zopakovala jsem znovu a docela z těžka, když na mě Kairi ležela. Sotva jsem se nadechla, ale...Bylo mi fajn, měla jsem u sebe alespoň ji.
,,Tak...teď ze mě slez, nebo se nikam dneska nedostaneme, princezno. A ještě maminku trochu přidusíš." hekla jsem a odevzdaně si lehla a počala si, než ze mě to zvíře sleze.

Jen co ze mě Kairi slezla, zvedla jsem se z postele. Byla jsem probuzená natolik, že se mi spát nechtělo. Oblékla jsem se do svého klasického kimona a pročesala si vlasy. Ustlala jsem manželskou postel a došla do kuchyně. Tam Kairi seděla a lince a broukala si divnou písničku. Zamračila jsem se.
,,Ale vážně, kde tyhle věci bereš..." poznamenala jsem trošku pohoršeně a zakroutila hlavou. Nechala jsem ji však být, nenadávala jsem jí. Je to zatím jen dítě. Původně jsem jí k snídani chtěla udělat něco sladkého, ale jelikož sladké dostala od zoubkové víly, dostala krajíc chleba s pomazánkovým máslem a k tomu nakrájené jedno rajčátko a čtyři kolečka okurky.
,,Dobrou chuť. A chci vidět, že od každé zeleniny sníš minimálně dva kousky." zašklebila jsem se na ni. Moc dobře jsem věděla, jak nemá ráda zeleninu, jenže jak je známo, pro tělo je důležitá a výživná. Tak alespoň trochu z ní může sníst. Já si udělala stejnou snídani, jenom té zeleniny jsem si dala víc než Kairi.

S úsměvem jsem ji pozorovala, jak jí. Rajčata jí moc nešly, zato mě překvapila s těmi okurkami. Potěšilo mě to. Takže když se mě zeptala, jestli si může vzít bonbon, neměla jsem problém jí to povolit.
,,Vím." přikývla jsem a dojedla jsem poslední okurku. ,,V krabici pod tvou postelí. Koukej si pospíšit. A brusle si obuješ až na verandě, ano?" usmála jsem se.
,,Jo, Kairi?" zastavila jsem ji, než odťapala pro brusle. ,,Dávej si pozor na to R..." pohladila jsem ji po vlasech. Bylo jí sice málo, ale občas jsem ji opravila. Opakování matka moudrosti. Já mezitím šla šla na chodbu, kde jsem na Kairi čekala.

Usmála jsem se na ni a počkala na ni teda na chodbě. Během chviličky kolem mě prolítla, jako vichr. Zakroutila jsem pobaveně hlavou a vyšla jem na verandu, kde si Kairi marně pokoušela nazout si brusle. Zamkla jsem hlavní dveře od baráku a šla Kairi pomoct. Pořádně jsem brusli rozvázala a roztáhla, aby jí do ní noha lehčeji vklouzla. Potom jsem brušli zavázala a zapla. To samé jsem udělala s tou druhou.
,,Tak..Hlavně opatrně, Kairi...A budeš na mě čekat, ne jako vždy, ano?" pousmála jsem se. Kairi byla šikovná, věřila jsem, že kunoichi z ní jednou bude. I když neumí ještě pořádně mluvit a vynechává R, tak na bruslích se drží dobře. Drží rovnováhu a balanc, to je důležité.