Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Jak jsem tam tak seděla na tom gauči a přemýšlela, musela jsem usnout. Bodejť by ne, když bylo v celém baráku hrozné ticho a já neměla prozatím co ddělat. Stále jsem čekala na vyzvání odchodu na Želví ostrov.
Ačkoliv jsem spala, nespala jsem tak tvrdě, abych necítila dotyk na svém těle. Zvláště na nahé kůži a studenými prsty. Příjemně to chladilo. Trochu jsem se zamrvila a pootevřela oči. Když jsem spatřila Daisukeho, usmála jsem se na něj.

"Ohayou ty šípková růženko!" zasmál jsem se, jen co otevřela oči. "Koukám, že nebýt mě, asi by ses z toho spánku snad ani neprobudila." vyplázl jsem na ni provokativně jazyk, přičemž jsem ji lehce polechtal prsty na boku. Stačil mi jen ten jediný dotek a už jsem měl zase chuť se s ní mazlit.. Jak to dělá, že je tak přitažlivá, jen co vstane? O.o

Pousmála jsem se. ,,Byla jsem jen líná otevřít oči a vstát. Neměla jsem co dělat." oplatila jsem mu vypláznutí jazyku. Natáhla jsem ruce, abych se pořádně protáhla a rozproudila tak krev žilách, jenomže v tu chvíli mě mě Daisuke zlochtal. To zapříčinilo, že jsem se skrčila a začala se smát.
,,Nůů...Chtěla jsem to protáhnut." nafoukla jsem dotčeně tváře a konečně se protáhla. Pak jsem se na něj usmála.
,,Jak bylo v práci?" zeptala jsem se a natáhla se k němu, abych mu dala uvítací pusu na tvář.

Nemohl jsem se nezasmát nad její reakcí. Hned na to jsem si vyslehl otázku a také na ní odpověděl. "Nic zvláštního, takový běžný den na hlídce. V poslední době je tu celkem klid a za to jsem rád. Znamená to totiž, že nám náš velitel zkrátí pracovní dobu a taky nebudem chodit do práce tak často, takže na tebe budu mít víc času, než doposud." usmál jsem se na ni a natáhl se k ní na sedačku pro další polibek.

Polibek jsem mu s radostí dala. ,,To ráda slyším. I to, že je zatím klid, i když je to jen ticho před bouří, tak i to, že budeš mít více času." roztáhla jsem rty v úsměv. Posunula jsem se tak, aby se mohl posadit vedle mě.
,,Dokud mi Hokage nedá zprávu, tak mám volno i já. Jelikož Kiri stále stojí, hádám, že Faito si zatím vede v úřadu dobře." zamyslela jsem se. Docela jsem žárlila, že sedí na mé židli za mým stolem, na druhou stranu...Líbilo se mi být doma s malou a Daisukem. Starat se o domácnost.

"Ale že to Hokagemu trvá, co? Neměl se ozvat už dávno ?.." znuděně jsem zývl a podíval se na hodiny. "Ten čas letí.." povzdychl jsem si a posadil se vedle Himi. Přitulil jsem se k ní a ruku jí dal pod tričko na bříško. "Víš ty vůbec, že jsi ta nejkrásnější kunoichi z celé Kirigakure? Vsadil bych se, že dokonce i ze všech známých shinobi národů." usmál jsem se na ní a znovu ji políbil.

Nechala jsem se obejmout a mazlit na bříšku. ,,Měl no, nevím, co mu tak dlouho trvá. Ale asi to má svůj důvod." pokrčila jsem rameny a pak se tiše zasmála.
,,Ale jdi ty, kecko." cvrnkla jsem ho trošku do nosu. ,,Jsem si jistá, že takových je víc. A počkej, až vyroste Kairi." usmála jsem se a přijala jeho polibek a i mu ho oplatila.
,,Nemáš hlad, lásko?" zeptala jsem se ho. No jo, to, že jsem doma se na mě podepslo.

"Hm.. pravda, Kairi bude krásná po mamince, to se musí uznat. Ale to teprve přijde." usmál jsem se a odpověděl na následující otázku "Hlad? Mno.. spíš chuť na něco sladkého, jestli víš, co tím myslím.." pousmál jsem se na ni a povalil ji na gauč z kterého jen před chviličkou vstala. Když jsem ji měl takhle krásně v hrsti, zavalil jsem jí hromadou mlsných polibků.

Málem jsem vypískla, když mě povalil. Ležela jsem pod ním a oplácela mu všechny polibky a pusinky. Jak mi tohle chybělo. Sice jsme spolu byli často, ale takhle jsme se zase nějakou dobu nemazlili. Většinou Daisuke přicházel unavený, tak jsme šli spát.
Odtáhla jsem se od něj, až když mi opravdu docházel dech. ,,No jen počkej, pak se o ni budeš bát!" navázala jsem na předchozí rozhovor a natáhla se k němu.
,,Vážně nemáš hlad?" zašeptala jsem mu do ucha a něžně ho do něj kousla.

"To bude za dost dlouhou dobu, nestraš mě!" usmál jsem se a k její otázce jsem zareagoval opět podobně. "Vážně mám jen chuť na něco moc sladkého, jen doufám, že mě z toho nerozbolí zuby." zasmál jsem se a poté co mě kousla do ucha jsem jí tento čin oplatil. "Asi tě trohu zvampirizuji." řekl jsem strašidelně a jemně se jí zakousl do krku.

Slabě jsem zasténala po jeho kousnutí a tváře mi slabě zčervenaly. ,,Teda..Ty jsi ale dravý." pousmála jsem se. Trochu jsem se pod ním zakroutila a zase se mu podívala do očí. Do těch rudých, jako krev, která čerstvě vytéká z rány. Do očích teplých, jako plápolající ohýnek. Rukama jsem mu zajela do uhlových vlasů. Stříbrný snubní prstýnek v nich jen svítil. Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že je můj, že je se mnou, že mě má rád. Že je mou součástí!
,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám." šeptla jsem polohlasně. Snažila jsem se udržet, ale..Moc to nešlo. Naplno jsem si zívla.
,,Gome, to je z toho, jak jsem spala dlouho." pousmála jsem se. Vysoukala jsem se z pod černovláska a chytila ho za ruku. Dotáhla jsem ho až do ložnice. Tam jsem se svlékla a ve spodním prádle zalezla do postele a přikryla se až po bradu. Nevím, jak dlouho Daisukemu trvalo zhasnout a přilehnout ke mně, či se šel ještě osprchovat, ale já usnula téměř hned. S úsměvem na rtech.

Nechala jsem Daisukeho odpočívat, zatímco jsem doma uklízela a vařila zároveň. Navíc jsem si stihla hrát s Kairi a donutit ji uklidit si v pokoji. Po obědě si pro malou jako tradičně přišli Daisukeho rodiče a já si konečně mohla sednout. Uvařila jsem si kávu, i když to můj drahý nevidí rád. Přemýšlela jsem, zase. O všem možném. Nakonec jsem se po kávě oblékla.
,,Jdu ven, lásko. Když budeš chtít přijít za mnou, budu u jezera." šeptla jsem. Věděla jsem totiž, že nespí, měl jen zavřené oči. Líbla jsem ho na tvář. v předsíni se obula a vyšla ven. (Přesun)

Přišla jsem domů a jen co jsem otevřela dveře, spatřila jsem Kairi, která cosi ujídala z lednice.
,,Alou do postele!" zahnala jsem ji a ona, ač se jí nechtělo, poslechla. Než jsem došla domů, uschla jsem, teda, alespon, co se dalo. Proto jsem se hned na chodbě vysvlékla jen do kalhotek a ovázala kolem sebe ručník, který jsem vzla z koupelny. Tkto jsem šla za Kairi a četla jí pohádku, aby lépe usnula. Málem jsem s ní ale usnula i já, takže jakmile spinkala, opustila jsem její pokoj. Daisuke stále ležel na gauči a tentokrát vypadal, že spí. Zhasla jsem tedy po baráku a odcupitala do ložnice. Rozsvítila jsem si noční lampičku a ležela v posteli. Přemýšlela jsem, ani sama nevím, o čem, ale přemýšlela. A pokud mě něco nevyrušilo, tak jsem i usnula..

AKEMI
Presunula jsem se k nejblizsi Cakre Mizukage. NO trosku jsem to vsak neodhadla. o kolem stropu se zacinaly obevovt blesky. behem vterinky jsem se obevila a ale ve vzduchu a pak jsem se jen rozplacla na koberci vedle postele.
"AUU..... Tohle mi trosku nevyslo."
Postavila jsem se na nohy a rekla.
"Omlouvam se za viruseni Mizukage-sama asi je uz trosku pozde. Tak prominte ze vas otravuji. No jak to rikate v tak pozdni dobu." Cekala jsem co se bude dit.

Rána, která se v místnosti ozala, mě dokonale probudila. Jestliže jsem teď jen pospávala a byla líná vstát z postele, byla jsem ted čilá, jako rybička vhozená do čerstvě studené vody. Prudce jsem se v posteli posadila a zahalila své tělo do deky. Když jsem viděla Akemi, zhluboka jsem si oddychla.
,,Hrozně jsi mě vyděsila." vyčetla jsem vlčici a místo jřebenu jsem si rukou prohrábla vlasy.

AKemi
"Jeste jednou se omlouvam. Nejak v presouvani mezi dimenzemi nemam praxi. Preci jen nejsem zadny Summon. Jsem tady abych Zjistila nejake novinky. Co se tyce Shina zatim jen kecas DAIEM a ten nekdy az moc keca kdyz jde o vysvetlovani veci. Bohuzel je zde take moznost ze se Shin rozhodne uz nevratit. Vse ale zalezi od toho co se bude dit dale a jak zvladne svou silu. Shin bude silit a zalezi jak to zvlade. " Rekla jsem nehodlala sem mazat nekomu med kolem huby.

Byla jsem ráda, že o Shinovi slyším. S Yuuki jsem se od té doby neviděla, tudíž jsem měla přívěsek od shina kolem krku.
,,Nic se tu neděje, prozatím je tu klid, což je dost divné před válkou." pousmála jsem se. V tu chvíli mě ale trklo.
,,Vlastně, připravuje se Chuuninská zkouška. Nyní probíhají písemné testy. Po nich proběhnou duely nebo mise, to se ještě neví." zamyslela jsem se a pak to nechala být. Na tom jsme se ještě nedohodli.
,,Nevím, jestli se Shin bude chtít přihlásit. Měl by si ale pospíšit s rozhodnutím, protože už brzy se písemné zkoušky budou chýlit ke konci." upozornila jsem vlčici a peřinu si stále tahala k tělu.

Akemi
"Hmm.. zkouzky. No to neni jen na nem. DAi ma k tomu co rict. uprime receno ja nevim o tom vubec nic takze nevim rozhodnout se budou muset ti dva. Shin ma velkou silu na to aby se to podcenilo." Chvili jsem premyslela a potom jsem se rozhodla ucinit navrh. "No a nebo pokud chcete muzete jit semnou a promluvit si primo s DAIEM. Bude mozna rozumejsi. Kazdopadne rozhodnuti je na vas." Cekala jsem na odpoved.

,,Každopádně mu o zkouškách řekni. Já se odtud nebudu moc vzdalovat, kdyby náhodou mě zde bylo potřeba. Věřím, že se Shinovi bude dařit dobře a že se rozhodne správně." pousmála jsem se. Myslela jsem to upřímně, přece jsem říkala, že se v Shinovi skrývá velký potenciál.

Akemi
"Dobre tedy Reknu mu o tom. A jeste jednou se omlovam. No myslym ze je na case jit zpet. Malo kdo ma cas. Snad se brzy podkame."
Jakmile jsem to dorekla zacalo to kolem me jiskrit a nakonec jsem zmizela.
(Presun)

Pousmála jsem se a sledovala její odchod. Zvláštní návštěva, povzdychla jsem si. Zase jsem si lehla a přikryla se peřinou. Místo vedle mě bylo prázdné, zase. Mohla jsem si už zvyknout. Zavřela jsem oči a pokoušela se zase usnout. Tak uvidíme, jestli se mi to podaří..

Starání se o domácnost se stala rutinní záležitostí. Snídaně, úklid, oběd, úklid. Pro malou si opět přišli Daisukeho rodiče a já měla zase klid pro sebe. Ten jsem ale využila pouze ke koupeli a kávě. Pak jsem se oblékla a Daisukemu napsala vzkaz, který jsem umístila na ledničku a upevnila magnetkem. Pak už jsem vyrazila ven. (Přesun)

Pro Daisukeho:

Došla jsem doma, kde už nejspíš všichni spali. Alespoň jsem tak soudila z toho, že bylo všude zhasnuto. Rozsvítila jsem si na chodbě a rovnou se vyzula.
,,Tadaima." zamumlala jsem. Věděla jsem, že si stejně nikdo nevšiml, že jsem doma. Zhasla jsem za sebou a pro změnu rozsvítila v kuchyni. Nalila jsem si do skleničky vodu a skleničku vypila celou. Pak už jsem zasebou opět zhasla a a po tmě se dobelhala o ložnice. Vysvlékla jsem se a přilehla jsem k již spícímu Daisukemu. Tentokrát jsem se netulila, otočila jsem se a pokoušela se co nejrychleji usnout.

--------

Ráno jsem se probudila poměrně brzy. Taky jsem nebyla až tolik unavená. Kyž jsem se však probudila, Daisuke už byl pryč. Povzdychla jsem si, postala se o domácnost, o dceru a odpoledne vyrazila na cvičiště, abych se alespoň trochu odreagovala. (přesun)

Jednoho krásného podzimního odpoledne jsem se jako vždy vrátil z obchůzky, kterou jsem si naplánoval pro udržení se v kondici. Když jsem zjistil, že doma není Himi, vyrazil jsem se porozhlédnout po vesnici. Chtěl jsem vědět, co nového se zde děje. Před odchodem jsem však ještě pozdravil své rodiče a Kairi, o kterou se nám starali. Kairi byla ráda, že mě vidí, ale jelikož měla s dědečkem a babičkou naplánovaný program, nechtěl jsem je rušit a odešel jsem z domu.
(-přesun-)

Došla jsem s Kairi domů, pomalinku mi usínala v náruči, takže jsem na ni ani nemluvila. Doufala jsem, že ta potvůrka usne a na jahody zapomene.
No, neusnula. V předsíni jsem ji položila na zem, abych se vyzula.
,,Taky se vyzuj, udělám ti pár těch jahod a pak půjdeš do vany a spát, abys ty jahody strávila." zasmála jsem se a odťapala do kuchyně. Nejprve jsem si ale natočila vodu do skleničky a tu vypila na ex.