Ulice

"Hmm myslím že čisté díte."
Slupla jsem jahodu a pak se ušklíbla.
"Ale to je dost nepřesné protože já čistá zůstávám jen zřídka. Vždycky se na misi někde zaprasím nebo si sednu na natřenou lavičku."
Zasmála jsem se a mávla rukou.
Nebo je to myšlené jinak? Heh ale já nejsem čistá v žádném případě.
Snědla jsem další jahodu a na chvíli pohledem zabloudila k jeho ruce.
Ojojoj Junko...zapomeň na to.
Radši jsem si vzala další jahodu a přestala sledovat jeho ruku.
"Kouříš cigarety?"
Přimhouřila jsem oči a čekala na jeho odpověď než jsem se zakousla zase do jahody.

"No na natrenú lavičku sa mi nikdy nepodarilo sadnúť. Ty máš teda šťastíčko"
Trošičku som sa usmial, ani som nevedel prečo sakra? proste možno to bolo trošku vtipné.
"Ani ne, vlastne len pri dvoch príležitostiach. Po "tom" a pri nejakej oslave alebo príležitosti. A ty fajčíš cigarety? "
Uškrnul som sa. Vlastne som už ani nepredpokladal, že sa s ňou niekedy stretnem, preto som sa s ňou ako by začal normálne rozprávať. Ale nebolo to zas tak zlé sa s ňou len tak zhovárať. Možno sa mi to také dobré zdalo, že som dlho bol len sám a s nikým som sa nezhováral.
Začal som si ju len tak premeriavať a sledovať hlavne jej oči tými mojimi modrými.

"Hóóó!!"
Ukázala jsem na něj jako na div světa.
"úsměv."
Zahlásila jsem i když to byl maličký úsměv pořád to úsměv byl!
Pak jsem zase stáhla ruku a rozpačitě se podrbala ve vlasech.
"No jo, to se většinou povede mě. Takové věci jsou u mě na denním pořádku, třeba i zranění. V nemocnici trávím od mala většinu svého času."
Zakřenila jsem se nad tím, někoho by to možná štvalo ale já si tam aspoň se sestřičkami vždy popovídala a naučila se bolest víceméně snášet.
"Po..."tom"?" Zopakovala jsem po něm nechápavě a naklonila hlavu na stranu.
"Fuu já vůbec..smrdí mi to, jakmile mi to někdo foukne do obličeje je na mém seznamu a čeká ho pomsta."
Uculila jsem se a vzala si další jahodu. Ale jelikož jsem neměla ráda, když jsem něco nechápala vrátila jsem se zase k tomu předtím.
"Takže při oslavách a po...éto..čem?"
Naklonila jsem hlavu na stranu a zvědavě se mu koukala do očí.

"Měl by jsi to dělat častěji."
Natáhla jsem se pro další jahodu a při jeho vražedném pohledu mi přejel mráz po zádech.
Co jsem udělala?!
Jenže zase zmizel, zmateně a nedůvěřivě jsem si vzala tu jahodu a čekala, že na mě každou chvíli vytáhne třeba učebnici matematiky a zabije mě s ní.
Hůůů hrozná smrt.
Oklepala jsem se a snědla další jahodu.
"Oh.."
Vypadlo ze mě když mi řekl po čem a sklonila jsem hlavu s červenými tvářemi.
"Aha.."
Zamumlala jsem, v tomhle jsem vlastně čistá byla.
Trapas..
Chvíli jsem mlčela a když jsem si byla jistá, že jsem myšlenkami na šurty v potoce vyhnala červeň z tváře jsem se na něj zase koukla.
"Em.. pereš se často?"
Zeptala jsem se na to první co mě napadlo a pousmála se.

Nafoukla jsem trochu tváře a zamyslela se.
"Já jsem slušná osoba, neperu se."
Chvíli jsem se tvářila vážně a pak si povzdechla.
"Holku jsem zmlátila jen jednu. Kluků...ehm už bylo víc, je to s nimi zábavnější a nemají ve zvyku tahat při bitce za vlasy jako nějaký holky."
Protočila jsem očima a když jsem si na to vzpomněla projela jsem si rukou vlasy.

"Nemusíš když si nezačneš."
Zakřenila jsem se a koukla se do košíku kde bylo pár jahod.
"Většinou si začali oni."
Stoupla jsem si a udělala pár kroků dozadu.
"Zatím jo, na jeden den to ušlo."
Zastavila jsem se na kraji střechy a zvedla palec nahoru.
"Zítra...měj se."
Usmála jsme se a skočila dolů, dopadla jsem na nohy vedle staršího pána který mě přetáhl z leknutí holí.Ty jahody jsem mu tam nechala.
Aj...auvajs
Omluvně jsem se na něj zakřenila a rozeběhla se pryč.

Když jsme vyšli na ulici, ihned jsem zamířil k jednomu obchůdku, kam jsem chodil nakupovat potraviny, když jsem zrovna nebyl zalezlý v knihovně a neměl jsem chuť na teplé jídlo. Mé kuchařské schopnosti se rovnaly nule, nejspíš bych připálil i čaj.
Výhodou bylo, že mě tam docela i znaly a vrchní prodavačka si  mně dokonce svým způsobem oblíbila. To bylo asi proto, že jsem tam nechodil zas tak často. Ale stejně to bylo jedno, protože jsem si toho ještě nestačil všimnout.
Vešel jsem, rýmovaně pozdravil a zamířil mezi regály. Po usilovném hledání jsem objevil med, ikdyž bylo daleko pravděpodobnější, že ho dřív objevila moje společnice, zatímco já jsem se tam někde motal. Byl to malinký obchůdek a vymoženost v podobě cedulí nad regály k nim ještě nedorazila.
Pokud se tak náhodou nestalo, stejně jsem bělovlásce vrazil sklenici medu do rukou hned, jak jsem se k ní dostal.
"Ty jsi ta co ho chce mít,
měla bys to zaplatit," pronesl jsem zcela vážně.
O té drobnosti, týkající se mé momentální finanční situace jsem se nezmiňoval. Být na štíru s penězi byl vpodstatě můj přirozený stav bytí.

Dívenka si sice stěžovala, ale stejně z kapsy vytáhla peněženku a zaplatila, což bylo hlavní. Když jsme ale vyšli z obchodu ozvala se s jinou připomínkou.
"Bobulky si sežene,
med je lepší, ne, že ne!" mrknul jsem na ní.
Samozřejmě, že jsem to neměl ze svojí hlavy. Tedy, měl, ale jak se to vzalo. Byla tam nějaká knížka, která obsahovala spousta chytrých věcí na toto téma. Mimo jiné i to, že vzácnost potravy zvyšuje procentuální úspěšnost.
Holčička se na mě dívala a mě došlo, že bysme měli vyrazit. Naprosto jsem ale netušil, kde ten její medvěd měl být.
"Nevím kterou z cest,
teď mě musíš vést," vysvětlil jsem jí situaci a čekal, jestli vyrazí. Pokud neměla žádný problém, vydal jsem se za ní.
(přesun)

Vyskočila jsem na menší budovu a sedla si na kraj střechy.
Spokojeně jsem si do klína položila nádobku jahod a začala se cpát.
Ommm jahody, prostě to nejlepší co tu vůbec je.
Přivřela jsem oči a užívala si paprsky sluníčka.

Asi som mu musela pripadať ako veverička ktorá objavila kofein. Všade som sa obzerala a vďaka svojej rýchlosti som bežala zo strany na stranu bez toho aby to vôbec voľným okom mohol niekto vnímať. Ho, temné uličky? Waaa~~ Kukala som sa okolo seba a všetko čo bolo farebné zrazu malo moju úplnú pozornosť.
Je to tu... úžasné! Všade všetko vonia a sú tu všade kvety a farby a všetko! Vyhlásila som a možno som si získala aj pár divných pohľadov od ľudí naokolo. Milovala som návštevy iných dedín. Kirigakure voňala za snehom a pokojom, v Konohe bol zasa vo vzduchu rámen a korenie a Tsukigakure voňala všade inak! Všetky vône sa vpíjali do jednej ktorá bola tak strašne jemná a pritom ju každý hneď zacítil. Voňala ako jahody a pomaranče.
Usmievala som sa a spýtala som sa. Čo ešte mi ukážeš?

Hmm! Okay! Vyhlásila som a skackavým krokom som kráčala za ním. Ešte som sa aj tak viac-menej obzerala dookola. Cestovanie mi asi vážne chýbalo.

(Presun)

Konečně jsem se dostal k ulici. Napřáhl jsem se a začal nabíjet bijuudamu. Chvíli mi to trvalo a mrštil jsem jí na druhou stranu vesnice.
"Jooo, chcípněte, hovada! Takhle rozzuřit Son Gokua se nevyplácí!!!"

Začal jsem pohybovat ocasama a ničit vše, co jim stálo v cestě. Máchl jsem jedním a zničil jeden dům poblíž Reie. Pak jsem vychrstl proud lávy mezi domy.

Dorazila jsem do ulic, Kaomi a její medvědi mně s největší pravděpodobností následovali. Shi se od nás odpojila v půlce cesty. Zrovna ke mně doběhli dva Shinobi. Než stihli něco říct, začala jsem rozdávat rozkazy.
„Genini začnou evakuovat obyvatelstvo. Chuunini ať se drží vzadu. A uvědomte Zlatíčko.“ Přikývli, jeden z nich zmizel a druhý mi předal rychlou zprávu škod, než se odebral za tím původním. „Kaomi, víš, co máš na práci,“ řekla jsem genince.
Sama jsem potom vyskočila na jednu ze střech. O kousek dál jsem viděla Reie.