Ulice

Otočil jsem se a všiml si velké čakry a také něčeho jiného. Bakeneko Matatabi?! zahulákal jsem z plných plic. Byl jsem pěkně rozzuřený. Začal jsem tvořit bijuudamu a chtěl ji vystřelit na Tsukikage, vězení pro Nibi.

Rychlým krokem jsem doběh a vyskákal na nižší budovu v bezpečné vzdálenosti a viděl jsem Yonbiho jak ničí vše co mu přijde do cesty. Na druhé straně stála Tsukikage a byla připravená bránit svou vesnici. Byla cítit opravdu zlověstná chakra a byl jsem z toho dost nervozní. Náhle začal Yonbi připravovat velkou kouli která byla tvořena jen z černé chakry. Trochu mě zamrazilo když jsem si vzpomněl že jsem slíbil Mizukage-sama že se vrátím celý. Ale byl jsem připravený pomoct.
Sora se změnila do původní podoby aby jsme mohli kdykoli uletět...

Před Tsukikage se zabodl do střechy jeden z mých kunaiů. V mžiku jsem se před ním objevil.
"Nejdu pozdě?" ušklíbl jsem se a už skládal pečetě. "Moku Shouheki no jutsu!" stalo se to, co na gifu s tím rozdílem, že se ta dřevěná kopule vytvořila okolo Yonbiho.

Když předtím Tsuchikage překročil hranici vesnice, cítila jsem s ním přítomnost i někoho známého. Takže zatímco já jsem běžela sem, Shi se toho člověka vydala hledat. Neúspěšně, zdá se, protože se k nám přihnala s prázdnou.
„Naopak, právě včas,“ řekla jsem, místo pozdravu. „Myslím, že jste jediný, kdo tady umí to správné pečetící jutsu,“ ušklíbla jsem se.

Chtěl jsem vystřelit tu mocnou bijuudamu přímo do její tváře, když vtom mě obalil Mokuton. Bijuudamu jsem chtěl zrušit a čakra, jelikož ji bylo už hodně vybouchla. Pomalu jsem se zvedl uvnitř kopule. Už je to nějaký čas, co jsem neviděl Mokuton. "Youton: Kakazan!" Z mého těla vyrašila láva, která se zformovala ve velkou sopku, mokuton spálila.

Usmál jsem se. Ale jen na chvíli. Jedním, zbývajícím okem jsem sledoval Yonbiho. Ach, on má lávu. Mokuton mi tady moc nepomůže.
"Do koho, ho chcete pečetit? Před pečetěním ho musíme znehybnit, což bude obtížné. Nedokážu ho zkrotit, nedokážu se k němu dostat a propojit s ním svou čakru. Už nemám sharingan," zamračil jsem se. Pak mě něco napadlo. "Máte Suiton?"

V tu chvíli na střechu dorazila i Shirayuki-hime. „Neuvěřitelný, jak jedna potvora dokáže nadělat takový rozruch,“ zaprskala. Upoutávání pozornosti byla přece její parketa...i když při tom obvykle neničila vesnice.
Doťapkala až k nám a pořádně si vyklepala kožich. „Suiton? Nemůžu uvěřit, že jsi na mě zapomněl, chlape,“ naoko nazlobeně vycenila zuby a plácla Assasina ocasem do nohy.
Mezitím jsem si v hlavě procházela seznam všech, do koho by mohl být Yonbi zapečetěný, ale nikdo mi nepřipadal vhodný. Pohledem jsem zavadila o Reie. Ne, příčila se mi myšlenka, že bych někoho nutila, aby se stal jinchuurikim.

"Ach, Shirayuki-hime," ušklíbl jsem se prohmatal si nohu. Měla páru, jako vždy.
"Rád tě vidím, takže, nakombinujeme suijinheki a uhasíme tu lávu, dobře? Mezitím, zkuste vystřelit po Yonbim vše, co máte.." poskládal jsem pečetě a vyčkával na Shi. Až začne, začnu také. Společně vytvoříme vlnu vody, mířící na Yonbiho.

Hokage vypadá docela vyčerpaně po tom boji s Tsuchikagem, ale nástup byl rozhodně drsný. Mokuton neměl efekt, všude tekla láva. Přemýšlel jsem jak bych mohl pomoct aby Yonbi nemohl postupovat dál a ničit víc město. Poskládal jsem pečetě a skočil na Soru.
"Yoton: Yokai no Jutsu"
Mířil jsem mu na nohy aby se nemohl pohybovat a Suiton by tu lávu rychle zatvrdil. Ale udrží ho to?!!

Přikývla jsem a vytvořila dva květinové draky. Oba okamžitě vzlétli, začali kroužit kolem Yonbiho a chrlit na něj výbušné okvětní lístky. Snažili se všemožně upoutat jeho pozornost.
Shi se postavila vedle Assasina. „Připravený?“ zeptala se škádlivě. Pak do střechy zatnula své dlouhé drápy a z tlamy se jí vyhrnula masa vody přímo směrem k Yonbimu. Suiton: Suijinheki
Ať už to vyšlo jakkoli, já se rozhodla. „Zapečetíme ho do nádoby,“ oznámila jsem.

Pečetit? To mě už chtějí pečetit? Byl jsem rozzuřený. Někdo se opovážil na mě použít lávu? Otevřel jsem tlamu a vystřelil proud něčeho xD přímo na Akia.

"Yosh! Suiton: Suijinheki!" naše spojená vlna udělala své. Z odpařené vody se zvedla mlha a já si přidřepl a položil ruku na zem. Objevila se pečetící nádoba.
"Hai, jsem připraven," poskládal jsem pečetě a ze střechy vyrostla větev, ta se prodlužovala až k Yonbimu. Vyskočil jsem na ni a v běhu skládal pečetě. "Hokage Shikki jijun jutsu: Kakuan nitten suishu!"

Při přeletu kolem Yonbiho se mi podařilo zalít mu nohy lávou, ale v tom začal ještě víc zuřit a když jsem se ohlédl letěl na mě jeho "proud něčeho" (wtf?). Sora mě rychlým manévrem shodila ze sedle a sama dostala přímý zásah. *Puf* a zmizela,.. Spadl jsem na střechu blízkého domu, věděl jsem že víc neudělám a v leže sledoval jak se snaží Kage zapečetit Yonbiho

„Dobře...“
Natáhla jsem ruku a nechala draky rozpadnout se. Lístky, ze kterých byli složeni se začaly pevně obalovat kolem Yonbiho. Rychle se k nim přidávaly další a další, dokud nebyl, od nohou zabořených do ztvrdlé lávy, až po celou hlavu, pokrytý pěkně silnou vrstvou tmavě modrých okvětních lístků irisu.
Nějakou dobu by neměl být schopný se hýbat. Doufala jsem, že to vydrží dostatečně dlouho.

Ne Mokutonový chlapče, máš smůlu. z pravé strany na Hokageho mířil ocas a odhodil jsem ho do budovy.
Poté nastala to horší chvíle. Obalovaly mě nějaké okvětní lístky, jejichž jsem si předtím nevšímal. Soustředil jsem svou čakru a začal zvyšovat teplotu svého těla. Tak schválně, kolik toho vydržíte.

Už už jsem se ho dotýkal, když v tom mě udeřil jeho ocas. Dopadl jsem přímo do zdi nějaké budovy. "Kso," bez sharinganu jsem jako bez ruky, dosud jsem si neuvědomil, jakou mi dává výhodu. "Víš, kdy poznáš hodnotu Sharinganu? Až když ho ztratíš," řekl jsem a ušklíbl jsem se. Stékala mi krev z obličeje na zem. Těžko jsem se zvedal, s čakrou jsem na tom nebyl o nic lépe. "Ještě jsem neskončil! Mokuton: Mokuryuu no jutsu!" Yonbiho obalil velký dřevěný drak, který mu potlačoval bijuu čakru. Po složení další pečetě ho drak svázal a já mohl pokračovat. "Hokage Shikki Jijun jutsu: Kakuan Nitten Suishu!" (gif)

Ještě než ho stihly lístky doobalit, odmrštil Hokageho do zdi jednoho z domů. Zamračila jsem se a násilím ho přinutila přimknout ocas zpátky k sobě. O chvíli později jsem cítila, jak díky teplotě začínají na některých místech lístky praskat. Snažila jsem se je co nejrychleji nahradit jinou vrstvou, ale s Yonbiho velikostí to nebyla žádná sranda.
S jednou rukou stále nataženou směrem k čtyřocasému jsem tou druhou vzala pečetící nádobu. O okamžik později jsem se objevila vedle Hokageho a postavila ji na zem.

Co se to se mnou děje? Čím víc tepla, tím víc lístků. Navíc mě obalil drak, jehož přítomnost mě unavovala, nutila mě spát. Drak potlačoval mou čakru! To je jutsu Hashirami, poznávám to. zamračil jsem se. Hokage použil svou techniku a já lehl na zem. Už jsem se k ničemu nezmohl, má nenávist, hněv, vše vyprchalo. Bylo to skoro až kouzelné. Hm, ty lidi. S úšklebkem jsem zavřel oči.

Skvělá spolupráce. Klekl jsem si před bijuu, když se to povedlo. Nemohl jsem se postavit a Yonbiho jsem viděl dvojitě. Přesto jsem se snažil přemoci a přesunul se k nádobě. "Začnu," poskládal jsem pečetě a dotkl se nádoby. "Shishou Fuuin!" Yonbi se změnil v pouhou energii a byl vtahován do nádoby. Za chvíli bylo dokonáno. Sesunul jsem se na tu nádobu a zakašlal. "Heh, jsem to ale neschopný Hokage, pokaždé se nechám skoro zabít," řekl jsem s úšklebkem.

Když byl konec, veškeré lístky, které byly na Yonbim nalepené, se znovu spojily se mnou. Okamžitě jsem cítila, jak se mi navrací část využité chakry.
To už k nám dorazila Shi. Okamžitě začala Assasina oňufávat a všemožně do něj strkat čumákem. „Moc nepomáháš,“ upozornila jsem ji, načež ke mě zdvihla zrak. „Huh?“ „Pravděpodobně ho to bolí.“ „Ou...“ Tygřice se zatvářila kajícně, následně do něj však znovu strčila, to když se k němu omluvně přimkla. Nechápavě jsem nad ní zavrtěla hlavou.
Položila jsem Assasinovi ruku na rameno a postupně překryla všechny škrábance, ranky a další vnější zranění z boje vrstvou lístků. Za chvíli nebylo vidět či cítit ani jedno z jmenovaného a všechno se mohlo v klidu vyléčit, aniž by ho to nějak obtěžovalo. To bylo asi vše, co jsem pro něj mohla udělat.
„Fakt, že zkolabujete teprve po dokončení toho, co jste si zadal, docela dobře vyvrací vaše tvrzení,“ řekla jsem mu s úsměvem.
V tu chvíli se u nádoby objevili dva ANBU. „Itami,“ bylo jediné, co jsem řekla. Přikývli a i se zapečetěným Yonbim zmizeli.

Tygřice a její šťouchání mě probouzelo, sice to bolelo ještě víc, ale nezmohl jsem se na nic. Pak jsem jen sledoval jak mi mizí vnější zranění. "Skvělá technika, děkuji. A dostala jste mě," ušklíbl jsem se a pomalu vstal. Nadešel čas, abych odešel.
"Původně jsem přišel kvůli něčemu jinému, než pečetění Yonbiho. Chtěl jsem Vám nabídnout mou pomoc při ovládnutí Nibi."

Pomalu jsem vstal a rozhlédl jsem se. Celá část města byla zničena, zřícené domy a určitě je i hodně zraněných. Dopadlo to podobně jako v Kiri. Divný, musí být nějáká spojitost mezi útokem Nanabiho na naší vesnici a útokem Yonbiho tady. Ten Yonbi měl působivé Yoton techniky. V tu chvíli mi hlavou prošlo plno myšlenek.
Po tom co jsem spadl z oblohy tak mám vyhozené rameno a asi něco s rukou a nohou. Silně jsem škubl ramenem a sykl bolestí. Vytáhl jsem obinadlo a utáhl jsem si ruku aby to zatím vydrželo.
Když už nehrozí nebezpečí, vzpomněl jsem si že tady jsem vlastně jen jako diplomat. Odešel jsem směrem k budově Tsukikage,..

/přesun