Brána

First topic message reminder :

Jediný vchod do vesnice tvoří právě písečná brána, která je střežena dnem i nocí jednotkou v podobě jonina a chunina, kteří jsou připraveni okamžitě podat zprávu Kazekage o pohybu někoho nežádoucího.
Požadavkem na každého vstupujícího je se prokázat a odevzdat všechny zbraně.

Ajaj.. nevypadalo to vůbec dobře. Proč jsem se pouštěl do tohoto souboje? Aha už vím. Pomsta za Sunagakure."Já vím, co jsem viděl netvore!" mířily na mě nějaké vzdušné střely. Namířil jsem oběma rukama a vytvořil jsem štít ze zlatého písku.

" A to je tvůj problém. Věříš jen všemu co vidíš. Ale kdyby ses neflákal jinde věděl by si jak tvůj druh skončil. I když pár z nich zamířilo z tohoto místa pryč. Ale proč já se s tebou namáhám když máš místo mozku z piva kostku " Shukaku trochu zavtipkoval ke konci, ale i tak to myslel smrtelně vážně. Kdyby si ten chlapec nejdřív vše prošetřil tak by došel k lepšímu řešení než bojovat se mnou. Takové jednání ho bude stát akorát život jestli nepřestane.

Začal ve mě hlodat červík pochybností. Co když mluví pravdu? I kdyby pravdu mluvil, patří přece k Suně, proč by nepomohl nepřítele zahnat? Ale co s ním, zabít se mi ho nepodaří, ani nic jiného. Musím ho zapečetit. Musím se spojit s nepřítelem, abych byl silnější. Nikdo nebude poslouchat slabého tokubetsu jounina. Zvedl jsem ruce do vzduchu a postavil se rovně. Soustředil jsem zbytky čakry, které jsem měl a z mé tykve na zádech se vyvalily poslední zbytky zlatého písku. Navíc, všude kolem bylo spousta zbytků z předešlých technik.
"Sakin Soutaisou!" nevěděl jsem co dělat, tak jsem jednal naprosto instinktivně.

Tuto techniku jsem moc dobře znal, ale tentokrát jsem se chytit nenechal. Viděl jsem jak mě obkopuje ze stran jeho písek. Jenže než mě stihl lapit jsem použil část své síly a vytvořil pískovou náhradu, která byla lapená místo mě a já se momentálně nacházel ve vzduchu už s připravenou bijuudamou za letu, kterou jsem pak vypálil přímo na něj. Zapečetit jsem se nenechal.

Pane bože..Já asi umřu.. uvědomil jsem si, co se právě stalo. Mávl jsem rukou a složili ruku v pečeť. Vytvořil jsem z písku šikmou plošinu, která měla za úkol odklonit dráhu. Moc se nepodařilo a tak jsem byl zasažen tlakem, který způsobila bijuu dama. Ležel jsem zkrvavený v písku a vážně nevěděl, co dělat. Takhle to nemohlo skončit! Zřejmě jsem poslední ze suny, co budu dělat? Prosím Sensei! Naposlední chvíli jsem poskládal několik pečetí.

" Tvoje chyba hochu, způsobil sis to sám. Brzy se uvidíš se svými přáteli. Bude to jen okamžik " Shukaku tedy dopřál chlapci bezbolestnou smrt. Jen Bijuudama je tak silná aby jeho tělo v mžiku rozložila. Proto Shukaku načerpal větší část své síly a vypálil bijuudamu přímo na něj. Sledoval už jen výbuch.

Shukaku byl zásahem docela rozzuřený a tak vystartoval dost rychle po nově příchozím. Za běhu začal formovat další bijuudamu. Po benjirovi doslova skočil aby ho chytil pařátama a vypustil do něj bijuudamu z blízkosti. To by mohlo dost narušit Susano, nebo ho dokonce i zničit z takové blízkosti. Shukaku věděl, že ho nepřišel jen zachránit, ale i ho zapečetit.

Už jsem se připravoval na nejhorší, viděl jsem tváře svých rodičů a snad se těšil, že je konečně uvidím, místo toho jsem uviděl zeleného ducha. "Konohagakure no Anbu? Vážně..děkuji," pousmál jsem se a utvořil si na svém těle brnění ze zlatého písku. Má zranění byla na chvíli stabilizována.
"Snažím se ho zapečetit, ale potřebuji se dostat blíž," řekl jsem a pomalu vstal. Cítil jsem novou sílu. Jak se to jen mohlo stát? Jednoduše, uvědomil jsem si, že mi osud dal další šanci.
"Osud mi dal další šanci na žití, možná proto, abych si splnil sen." to už se na nás řítil Shukaku. Mávl jsem rukama a zlatá vlna písku se spojila se Susanoo, obklopila jej a vytvořila další a pevný štít.

" Znovu se už zavřít nenechám. " Dořekl Shukaku a svým ocasem tvrdě praštil o zem aby ho to nadzvedlo zpětným rázem do vzduchu. Udělal takový přemet přes Benjira, přičemž ze svého těla vytvořil další ruce, které uchopily jeho Susano a přes přemet ho odhodil do dálky vší silou.

Teď nastala chvíle, kdy bych měl dokončit to, co jsem se rozhodl dokončit. Namířil jsem ruce na Shukakua a ze země vyvstaly písečné ruce, které jej pevně uchytili.
"Bijuu no fuuinjutsu!" uchytil jsem ho pevně za hlavu a začal táhnout. Naše čakry se propojily. Asi nějak tak.
Táhnul jsem a táhnul jsem, doufal jsem že to dokončím hned na poprvé. Na mém čele se leskl pot a krev stékala zpod brnění. Věřil jsem si, svou mysl jsem zaměřil na jedinou myšlenku. Zapečetit Bijuu-

" Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí " Uchytil jsem ruce které na mě napojil a začal se s ním přetahovat. Má vůle byla silná, nic nebylo větší než věčná touha po svobodě. Nechtěl jsem zase být zavřený, hodlal jsem jeho chakru místo toho stáhnout do sebe Kontroloval jsem i Benjira kdyby se o něco pokusil.

Nic se nedělo, pořád jsme na tom byli vyrovnaně. "Sakra! Shukaku, omlouvám se ti, za to, že jsem na tebe zaútočil. Mrzí mě to, doufám, že začneme znovu, ale společně. Shukaku, jsi ze Suny, vždy jsi byl s ní spjta, buď se mnou a společně budeme nést její odkaz. Společně potrestáme viníka a spravedlnosti učiníme za dost. Shukaku prosím," uchopil jsem jej pevně oběma rukama a pořádně táhl. Myslím, že se konečně podařilo a trochu se to potáhlo ke mě. Měl jsem v úmyslu pokračovat. "Shukaku jsi nebezpečný, nejen svému okolí, ale i sám sobě. Ve mě najdeš klid, budu se snažit, abych udělal cokoliv..Omlouvám se Shukaku!"

" Na to kašlu, jen budu využíván jako těch osm dalších. Klid že u tebe najdu? Leda vězení. Díky tomu útoku na sunu jsem se dostal ven z jedné a nehodlám jít do někoho dalšího. Omouvej se jak chceš, žadoň jak chceš. Mě nezlomíš, a i kdyby se ti mě podařilo zapečetit, věř že ti nedám ani na minutu pokoj a jakmile usneš ovládnu tě. Radím ti hned přestat dokud můžeš. " Shukaku zněl dost rozzuřeně, nebyl to zrovna bijuu kterému se líbilo v kleci. I samotnému Gaarovi způsoboval dost problémů, jenže on byl v Gaarovi od jeho narození, tenhle chlapec nevěděl čeho je Shukaku opravdu schopen. Když ucítil jak mu ubírá sil, vzal veškerou vůli a přetáhl víc na svou stranu.

Shukaku se vyslovil. Byl jsem trochu zděšený, ale musel jsem to podstoupit. Nechtěl jsem to takto, ale zřejmě se nedalo nic dělat. Tento Anbu mi byl čím dál víc sympatický a já jsem se tedy opřel a vtáhl do sebe Shukaku. Jeho čakra byla mocná a tak těžká. Těžko se mi dýchalo a cítil jsem mrákoty. Spadl jsem na zadek a těžce dýchal. "Jeho čakra, je tak těžká." zasýpal jsem. "Děkuji Vám Příteli z Konohagakure,"

Ještě před posednutím sharinganem jsem řekla svá poslední slova " Zatracený Uchiho, tvůj zpropadený klan námi jednou bude smeten a pak už nás nic nezastaví. " To byla Shukakova poslední slova, přičemž se pak musel podvolit účinkům Sharinganu. Žádný bijuu neměl rád sharingan, jelikož se proti tomu neuměl sám bránit.

Seděl jsem a vnímal všechno hrozně pomalu. Najednou se můj tep zrychlil a chtěl se postavit, ale nešlo to. "Cože, kdo teda zničil mou vesnici? Řekni mi to prosím," pohlédl jsem na ještě větší trosky. Bylo to tak hrozné, strašně mě to trápilo a bylo mi z toho úzko. Všechno bylo pryč. Historie, znalosti Suny, odkaz Suny..Slavné postavy a její shinobi. Proč? Kdo to mohl dopustit?
Teď jsem byl však Jinchuuriki, to znamená, že se musím držet na uzdě.

Objevili se další ANBU a pomáhali. Sunagakure no Sato a Konohagakure no sato, dvě sesterské vesnice, které spojili kagové, Gaara a Naruto. Od té doby se naše vesnice podporovali jak jen to šlo. Po té, co jsem se dozvěděl o pravém nepříteli jsem si utřel slzy.
Musel jsem využít nově nabytou sílu a nést odkaz Suny dál.
"Vím, že jsi ANBU, ale ani nenosíš masku, řekni mi své jméno a prosím, rád s Vámi půjdu, nemám kde bydlet.." nikdy jsem nezažil takový pocit prázdnoty. Navíc ve mě byl Shukaku, který nebyl zrovna moc přátelský. Potřeboval jsem pomoc, ohromnou pomoc, ale od koho? Byl jsem na tomto světě sám. "Konohagakure je má jediná naděje."

Vyslechl jsem si ho, a pak se podíval na jednu dvojci anbu. Akutální příkaz nezahrnoval pomoc přeživším, ale dávnější příkazy zahrnovaly zabezpečení životní úrovně spolu s dalšími, s tímhle souvisejicími, podmínkami přeživším, takže zde z přítomných anbu nemohl nikdo nesouhlasit s mým počínánim. Chystal jsem se Sajinovi pomoc postavit na vlastní nohy, ale v tu chvíli se mi zamlžilo před očima. Nevýhody používání MS byly nesmírné, ale stálo to za to, když se jednalo v souladu s tolerancí k jiným názorům. Shukaka jsme ale nemohli nechat jít, a tak musela jít tolerance k jeho názoru, že si zaslouží svobodu stranou. Dvě anbu, na které jsem se před tím díval, když spatřily, že nejsem schopen Sajinovi pomoc, pomohli mu samotné. Já jsem mezitím byl nucen si chvíli mnout obě oči, a když jsem opět mohl zahlédnout alespoň obrysy postav, odpověděl jsem Sajinovi na jeho otázku. "Uchiha Benjiro, ale je to pouhé jméno. Shinobiho reprezentují jeho činy." Jméno někomu říct jen tak prakticy na potkání pro mě nebylo zvláštní. Mou činnost v jednotce anbu to nijak neohrozilo. Když někdo řekne jméno, nejčastěji si v případě Uchíhů každý vybaví sharingan, ale když někdo řekne významný čin, málo kdo si ho spojí s Uchíhou. Když jsme všichni byli hotovi, vyrazili jsme. Anbu se však obávali o Sajina, který nemusel celou cestu důsledky pečetění zvládat bravůrně.