Bojiště před Konohou - západ

First topic message reminder :

ohromné prostranství na kterém se bude odehrávat slavná bitva, která se zapíše do historie.

rozdělení divize:

Mým očím neunikla zvedající se zrnka zlatého prachu. Co to má znamenat? Opět se mě snaží zmagnetizovat? Ještě stále? Pevná vůle a odhodlání bylo něco, co se mu tedy upřít nedalo. Nemohla jsem si však dovolit chybovat. Okamžitě jsem se začala přibližovat k Jishakovi, ne však tím hloupým, obyčejným způsobem, jaký by očekával.



Jednalo se o sérii kopů, úderů a všemožných salt. Vlivem těchto pohybů se podobně jako u točení během Kaitenu zvýšil dosah mého fuutonu. Vytvořila jsem tak kolem sebe jakousi bariéru, která mi zaručovala, že dobrých pár metrů nemá žádné zrnko šanci se ke mě přiblížit.

Abych zvýšila účinek tohoto komba, střídavě jsem ze svých dlaní uvolňovala stlačený vzduch techniky Hakke Kusho. Probojovávala jsem si tak cestu k Jishakovi i když jsem na něj nemířila přímo. Netrvalo mi to dlouho, a veškerý prach byl od nás odvanut. Stanuli jsme proti sobě. Oba zranění, na pokraji sil a s odhodláním bojovat až do naprostého konce. I když jsme stáli na opačných stranách barikády, přece jen jsme měli mnoho společného. Až to bylo děsivé.

"Byl jste skutečně úctyhodný soupeř." byla má poslední slova jemu určená, která vyjadřovala všechno. Více říkat netřeba. I za tak krátkou dobu mě hodně naučil. A ukázal mi, jak je důležité na sobě nikdy nepřestat pracovat. Má levá ruka už nevisela volně podél těla, ale lehce se zvedla a zamířila k Jishakovu čelu. Stačil letmý dotek a svezl se v bezvědomí do mé náruče.

Setřela jsem si čerstvý pramínek krve, který mi stekl po tváři a hodila Jishaka na rameno. Bylo mi jasné, že se pěkně pronesu. Naposledy jsem se ohlédla a prohlédla si bojiště. Ne každý měl to štěstí, že zůstal ležet v bezvědomí. Pokud se to dá za štěstí považovat. Jishaku si asi své probuzení příliš neužije. Ale co se dá dělat. Každý se občas stává ptákem v kleci. Z neznámého důvodu jsem se otřásla a pocítila zvláštní chlad.
Přesun