Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

Buchla som sa do čela. Ah, ale nič. Len toľko že idem k sebe domou... pospať si, áno. Rýchlo som povedala a vzala som si svoje čižmy zo zeme a povzdychla som si.
Ah, kso... 
Zamávala som Faitovi a Emilii a pousmiala som sa na Hirin. Zmizla som pomocou Shunshinu v chumáčoch snehu.

(Presun)

"Naschl..." Než jsem to stihla doříct už byla pryč.Povzdechla jsem si.Zašla jsem si pro katanu kterou jsem nechala.Vzala jsem jí do ruky a prohlédala jsem si jestli není nějak zničena.Bohu dík nebyla.Usmála jsem se.Zašla jsem si pro pochvu,kterou jsem zahodila na začátku souboje.Katanu jsem zastrčila do pochvy a tu jsem si Dala na zada."Musím si něco koupit,zanedlouho se vrátím"Usmála jsem se a odešla do tržnice.

//přesun

Vrátila jsem se zpět a překvapivě tu všichni ještě byli.Ti všichni jsem měla namysli Faita a Emilli.Sedla jsem si ke stromu blízko faita.Položila jsem nově koupenou katanu na zem a rodinou katanu jsem si sundala ze zad a položila jí vedle té druhé.Opřela jsem se o strom a pak jsem si vzala jídlo a snědla jednu porci olízla jsem si rty.Nabídla jsem i faitovi."Dáte si taky?" řekla jsem s úsměvem na tváří.

Faito

Na chvilku jsem zabrousil o vzpomínek a když jsem se vrátil, byla polovička lidí pryč. Hirin se ale po chvíli vrátila s jídlem a novým mečem. Docela jsem se podivil, když mi nabídla. "Ne, děkuji..." projevila se ve mně paranoia a já s úsměvem odmítl. Pak jsem se podíval na Emily. Moc toho nenamluví, ale co, lepší mlčet, než mít debilní poznámky.

"Vaše smůla jsou dobré"Usmála jsem se."A co vy Emillie-sempai?"Usmála jsem se na ni a přemýšlela nad mím budoucím tréninku.

Objavila som sa na cvičisku a skoro som spadla z vlastných nôh. Eh!? Vy... odišli ste vôbec!? Spýtala som sa neveriacky a premerala som si všetkých. Moje oči už boli znova živé a plné jasných farieb, teda také aké mali byť.
Povzdychla som si a sadla som si k tým trom pod strom. Hlasno som si povzdychla. Chce to misiu!

"Zdravím Yuuki-sama."Usmála jsem se na ní.A Nabydla jsem jídlo."Date si Yuuki-sama?No já si jen doskočila pro pár věcí"Podívala jsem na meč a pak na ní."No..ehm...na misi si bude muset počkat Yuuki-sama"

Natiahla som sa teda a vzala som si trošku toho jedla, predsa len nejedla som už dlho.
Ako som tak prežúvala vyriekla som svoje želanie. Chcelo by to niečo čo by bolo prospešné pre Kiri... chýbajú mi tie S misie čo som mávala kedysi dávno... špiónovanie a tak... ale zasa... mala som v pláne zájsť do Tsuki... Prehovorila som nahlas a dojedla som. Oprela som sa o strom a privrela som oči.

Potichu jsem přišel zase na cvičiště a všiml si že je tu zase stejná sestava. Ksó! Určitě budou hluční. Dneska bych se rád v klidu najedl a rád bych trénoval nové techniky. Zhluboka jsem se nadechl a cítil jsem že dneska na to mám dost energie a menší bolehlav mě nemůže rozhodit. Ale hlava moc nesouhlasila. Byla mi zima tak jsem celou zem trochu přihřál, tak akorát aby to bylo příjemné. Upravil jsem si brýle a připlížil jsem se k nim tak aby si mě nevšimli. Koukám že se tady snídá. "Zdravím" tiše jsem šeptl a přisedl si. Vytáhl jsem si ty onigiri a sobecky jsem se tím začal rychle ládovat jako bych roky nejedl,..

Uškrnula som sa. Zdravím Akio-san... žeby sa ten pobyt v bare nevydaril? Spýtala som sa ešte a pritiahla som si nohy k sebe. Na tom zraze boli už príliš dlho.
Niečo sa určite stalo, nepáči sa mi to.
Potom som si povšimla Hirininho nového meča a zažiarili mi oči. H-Hirin-san... kde si zohnala takúto nádheru!? Pošepkala som nadšene.

Akia jsem ignorovala a šlo mi to dobře."Ale na tržíšti ale nebyl zrovná levný"Sesmutněla jsem."Ale za to je z nejtvrdší oceli a přitom lehký tak akorat pro mou slabou ručku"Ušklíbla jsem se."Chcete ho vyzkoušet první Yuuki-sama?"Usmála jsem se na ní.

Rýchlo som prikyvovala a opatrne som si vzala delikátny meč do rúk. Bol úplne ľahučký a mal tenkú čepeľ čo bolo zvláštne. Sekla som a meč presekol steblá trávi akoby boli z papiera. Otvorila som ústa ale hneď som ich aj zavrela. Zaleskli sa mi oči. Jashin... on je dokonalý... ale... na veľkosti záleží a je dosť malý... vyhlásila som potom a podala som ho Hirin.

Otočil jsem se směrem k ostatním, sundal si brýle. Pod očima jsem měl docela velké kruhy, tak bylo asi poznat že to nebylo zrovna vydařené. "Kdepáák, bylo to super!" promluvil jsem s plnou pusou.
Podíval jsem se na Hirin, ani nepozdraví, pche,.. ramenem jsem do ní šťouchnul "To jste ještě neviděla můj meč" po tom raním panáku jsem překypoval vtipem až jsem uchvátil sám sebe svým dvojsmyslem. Pak mi došlo že už jsem svůj meč ukázal zrudnul jsem a radši si hleděl jídla. 

"Yuuki-sama,ale tehle meč nemá být použivan jako ostaní meče."Vstala jsemz pochvy jsem vytahla svůj rodiný meč pak jsem přišla.Vzala jsem si meč do levé ruky a v pravé jsem držela ten druhej.Byl važně lehký.Skřiženě jsem zabodla meče do země nevím proč jsem to udělala ale přišlo mi to epické."Tyhle dva meče budou sloužit mému budoucímu umění."Otočila jsem hlavou a usmála jsem se."A zdravím Akio-sempai."

Pozrela som sa na Akia a uškrnula som sa. Moja katana má meter a pol... myslím že sa mi rovná jedine Samehada... Usmiala som sa jemne a potom som sa pozrela na jedlo čo mal Akio. O... onigiri... Nahodila som na Akia psie oči a strašne moc som sa snažila aby pochopil žeby mi zachránil život pokiaľ by sa o jedlo podelil.
Nemá? Otočila som hlavu na Hirin. Umenie? Aké? Spýtala som sa a jedna moja ruka sa nenápadne pokúšala ukradnúť aspoň jedno onigiri. (xD)

Metr a půl, Samehada,.. pche. V duchu se mi zase mihotali černé myšlenky, ale snažil jsem se to zahnat. Znáte ten pocit když na vás někdo zírá? Tak přesně ten jsem měl. Otočím se a Yuuki mi doslova jí moje Onigiri z ruky. Nahodil jsem pohled asi takový (gif). "Ty jsou sladké, to by vám nechutnalo" ušklíbl jsem se a nacpal jsem si do úst takové sousto že jsem se začal dusit.

Môj psí pohľad nahradil zúfalý pohľad. A...ale... ja sladké... ono... onigiri... on... Nevedela som sa vykoktať, div sa mi z očí nezačali liať slzy. TY MA NEMÁŠ RÁD!? Povedala som dostatočne nahlas ale tak aby som nerušila pokoj Faitovy a Emilii. Otočila som sa preč od Akia a pritiahla som si k sebe nohy. Pozrela som sa zúfalo na Hirin a sledovala som ako sa Akio dusí. Zľutovala som sa nad ním a začala som ho jemne búchať po chrbte.

Ksó!! Ale já se tak nerad dělím! Cloumalo mnou morální dilema, být good guy a nebo ten zlej. Když jsem koukal na ty její velký oči tak jsem změkl. Navíc začala být hlučnější a moje hlava, ksó!. Přece jen jsem jí opařil nohy. Vzal jsem si jeden kousek a s očima v sloup jsem jí podal zbylé dvě onigiri. Nadvakrát jsem do sebe nacpal ten jeden kousek. Namočil jsem i nohy do studené vody abych neusnul a lehnul jsem si.

Chvíli jsem mlčela a poslouchala jejích rozhovor.V duchu jsem si povzdechla."|Yuuki-sama mé takzvané umění bude zacházení s dvě mi meči "Podíval jsem se na nebe pak jsem vytáhla své meče ze země.Otočila jsem se směrem Yuuki."Kdyby oba měli metr a půl zacházení s oběma naraz by bylo velmi těžké.Mě bude stačit těch 110cm."Usmála jsem se na ní.

Prisel jsem na cviciste i s staskami jidla a veril ze to dlouho plne nezustane. Bylo to vseho chut. Dokonnce i dngo a Sushi ja si sedl ppod strom a hodil Akemi kus hoveziho a nakonec jsem zacal jist sushi a Akemi zappasila s hovezim.

Faito

Začala diskuse o mečích. Nebyla zajímavá. Každý se snažil prosadit svou cestu. Já měl svou katanu, dvě wakizashi, dvě sai a spoustu dalších menších čepelí všude po kabátě. Sednout si na zem tedy vyžadovalo minimálně odepnutí katany.
"Každý má svůj styl boje, každému jde něco jiného a hlavně ne každý styl je dobrý pro všechny případy. Já sám ovládám několik stylů, i když ani jeden perfektně. Nejsem hlupák, abych šel proti komukoli z vás se stylem, který ovládáte vy, ale vím, že bych dokázal najít styl, kterým bych vás porazil, nebo vám alespoň znepříjemnil výhru." řekl jsem s klidem a dodal jsem: "Samehada rozhodně není zbraň, se kterou bych chtěl bojovat. Ano, má pár hezkých vlastností, ale je nemotorná a pomalá...Mimochodem je hezké mluvit o mečích, ale teprve v praxi se pozná, kdo s mečem bojuje a kdo s ním žije."
 
//Omlouvám se, myslel jsem, že budu stíhat odepisovat, ale nevyšlo to.

Otočila jsem se na Faita."Už vám někdo řekl že jste děsivej Faito-sama?"řekla jsem a pak jsem se podrbala na hlavě.

Faito

Pousmál jsem se. "Neslyším nic jiného. A je to lepší. Vyhnete se spoustě soubojů, protože si polovina lidí myslí, že jste sadistický psychopat, druhá si vzpomene, že jste S+ nukenin..."
Naklonil jsem se k Yuuki a podíval se jí přímo do očí. Ty moje hrály svítivě rudou barvou zapadajícího slunce.
"Věřte mi, že si to užívám..." zašeptal jsem s podivným, škodolibým výrazem.

Poslouchal jsem jejich zbytečnou řeč o mečích a hlasitě jsem si povzdychl. "Já třeba meč používam jen abych odzbrojil ty co používají kenjutsu". Líně jsem se zvedl a cítil jsem že už mě docela opouští kocovina. Vyhodil jsem do vzduchu tři kunaie a rychle vytáhl meč.

Jakmile jsem vytáhl meč určitě si všimli že meč byl obklopený lávou, i když to bylo jen na chvíli. Podařilo se mi roztavit na dvě části dva kunaie a na ten třetí už jsem neudržel dostatek chakry a tak jsem ho jen odhodil někam mezi stromy. "Ještě to chce vylepšit" znova jsem si povzdychl,..
Když jsem viděl Faitovo vražedný pohled, přistoupil jsem k Hirin a šeptl jí do ucha "Psst, nebo nás všechny zabije!" zkousnul jsem si ret. A nenápadně jsem se usmíval.


(s těma gifama je to zábava )