Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

Pří výbuchu jsem sledovala jeho chakru, abych věděla kde se nachází. Uslyšela jsem výbuch. Mlha prudce zřídla,protože mi něco říkalo, že ten výbuch byl velmi nepříjemný pro něho. Spatřila jsem jak Kashike leží několik metrů od místa výbuchu. Nijak se nehýbal. Rozeběhla jsem se k němu. Jak jsem doběhla začala jsem zjišťovat jeho známky života. Zkontrolovala jsem mu pulz,jestli muže dýchat. Vypadá, že je celkem v pořádku až na to že není při vědomí. Potom jsem se snažila ho nějak probudit.

Kashike


Její první dotyk na mém předloktí byl signálem, na který jsem čekal. Chytnu jí za zápěstí a prudkým pohybem se jí ho pokusím zkroutit za záda. Zároveň se snažím co nejrychleji zvednout. Hra na mrtvého... to byl důvod, proč jsem dovolil aby mě zasáhl ten výbuch.

Byla jsem šokovaná. Tohle jsem vůbec nečekala. Tímhle si u mě podepsal rozsudek až bude někde ležet,tak at si pomůže sám. Ano, byla jsem urážená , ale přesto jsem se nezdávala. I když jsem měla zakroucenou ruku.
Klon
Klon,který stál na vodě a díky tomu, že mlha ustoupila. Viděl náramně dobře, jak Kashike najednou pookřál. Použil "Shunshin no Jutsu" a objevil se za kashikem,který mě držel, a dál mu kunai pod krk.

Kashike




Ztuhnu, když se mi pod krkem objeví kunai. Velice pomalu začnu zvedat volnou ruku a... najednou mi ze zad prudce vyjedou kostěné bodce přímo do těla klona. I kdyby klon řízl, kunai se zastaví o ohryzek, který jsem si vytvrdil, zatímco jsem zvedal ruku.

Klon nestihl nijak zareagovat. "Prohrála jsem" pomyslela jsem si a povzdechla. Ale jen přeci tu byla možnost. Moje hloupost mě dostala do téhle situace tak mě taky dostane. Chtěla jsem vytáhnout kunai s výbušným lístkem, ale chtělo ho to nějak zabavit. Jak jinak než slovy. Volnou pravou rukou pomalu sahala po kapsičce na stehně.
" Víš, že to bylo podlé? Tohle se přece nedělá dámě. Tohle není totiž vůbec zdvořile a ani slušné." řekla jsem a kunai už měla připravený A znáš umění je výbuch? chtěla jsem mu tímhle naznačit, že bude bum. Při posledním slově jsem hodila, spíše upustila kunai před sebe tak aby ho nemohl vidět

Kashike


Když uslyším cinknout kunai pod nohama, usměju se. Do toho. Odpalte to přímo před sebou. Než lístek dohoří, hodím vás na něj, vám to roztrhne břicho a já to odnesu nějakou tou popáleninou. Myslím že tady souboj skončil. Ještě jí nechám chvilku vycukat, pak jí pustím, odstoupím, ukloním se a začnu si sbírat věci ze země.

Žádná reakce jen slova. Při jeho jsem se usmívala a dívala se na nebe. "Rozhodně by to byl zajímavý výbuch" a kunai u nohy jsem kopla by ho viděl. "Slova jsou někdy mocnější než činný. " řekla jsem. Konečně mě pustil. Bylo to nepříjemné,když mě držel. Šla jsem k místu kde jsem sundala plašt a oblékla jsem si a kapuci jsem si dala pře hlavu. "Díky za souboj" dodala jsem.

Kashike


Není zač madam... odpovím jí a zasunu meč do pochvy. Omlouvám se za ten podfuk, ale byla to strategicky nejlepší možnost. Vy v té mlze bojovat umíte, já ne. Musel jsem vás dostat blízko k sobě. Kapitán mě vždycky učil, že nejsem samuraj ale ninja, tudíž že čestné postupy boje nejsou mou cestou k vítězství.

"omluva přijata "řekla jsem a usmála se "Ale věř, že příště ti na to neskočí. Mimochodem za těch x let se dá zvyknout a k tomu jsem tak trochu senzibil" dodala jsem. Uslyšela jsem výbuch ale nešel odněkud, kde se trénuje ale od brán."" Máme tu nevítané hosty " řekla jsem a ukázala jsem směrem k branám..

Kashike


To pak ledacos vysvětluje... odpovím na její prozrazení schopností senzibila. Pak otočím hlavu za zvukem. Už zase? Minule když jsem bojoval u brány, chytal jsem Bijuu Dama do náručí. Nevím, jestli si chci dneska dát repete... na to je moc hezky. Mluvím nenuceně a v klidu, jelikož už nemám strach. Přežil jsem to nejhorší co se dalo a navíc, po výcviku s kapitánem jsem stejně přijal fakt že dokud jsem ninja, jsem vlastně už dávno mrtvý.

Nijak jsem neodpovídala na jeho činný, protože bychom tu trochu déle stvrdil. "Konec řečí jde se do boje." promluvila jsem a rozběhla jsem se ke bráně vesnice. "Kdo to jen může být? Shinobi z iwykagure? Nebo někdo jiný ale kdo?" tihle otázky jsem si položila, když jsem běžela. (Přesun)

Kashike

Když jsme tak nedočkaví umřít... prohodím, pokrčím rameny a vyběhnu za velitelkou. (přesun)

Přišel jsem na cvičiště a rozlédnul se. Bylo tu ticho, nádherné ticho, pousmál jsem se a šel k vodě. Přišel jsem k vodě a hodil batoh na zem, hned na to jsem si sedl a sundal si boty. Jak jsem tak učinil, dal jsem nohy do vody, pomalu mi naskakovala husina, protože voda byla trochu studená, ale co, dalo se to vydržet. Začal jsem trénovat, zvednul jsem se a šel jsem po vodě pár metrů. Sednul jsem si na vodu a meditoval. Čekal jsem, jestli někdo přijde, tedy spíš jsem doufal, že přijde. Pousmál jsem se a okolo mě začaly létat malinkaté bublinky. Zavřel jsem oči a myslel jsem na to, jak asi dopadla její první noc s Nanabim. Určitě to bylo v pořádku, a když ne, tak měla bublinku, které se mohla dotknout a uklidnila by se hned, pousmál jsem se a dál jsem seděl se zavřenéma očima a bublinek okolo mně létalo více. Cítil jsem jejich teplo, bylo to příjemné, pomalu jsem si to začínal užívat.

Když jsem cítil kroky, že někdo přichází, pousmál jsem se. Bublinky letěly přímo na Yoko a začaly okolo ní tancovat. Pousmál jsem se. ,,Ahoj Yoko, jak se máš?" pozdravil jsem ji a otevřel jsem oči. Koukl jsem na Yoko, byl jsem šťastný, když jsem uviděl, že je přede mnou a že přišla. Stoupl jsem si a šel na břeh nasadil si boty a pousmál jsem se. ,,Co bys dneska chtěla trénovat?" optal jsem se a čekal na odpověd. Byl jsem tak natěšený, že jsem chtěl trénovat, ale tak co, někdy přeci zase musím mít nějaký trénink. Usmál jsem se a koukal stále na Yoko, lusknul jsem prsty a bublinky zmizely.

,,Mám se celkem dobře." pousmál jsem se, když řekla, že neměla ještě senseie.Koukl jsem se na ni a řekl: ,,Tak jdeme házet kunaie na terč." navrhl jsem a dal hlavu na stranu. ,,Nebo se na to necítíš?" vytáhl jsem kunai a hodil ho na terč nedaleko odsud. Trefil jsem se do prosřed. ,,Tak co, jdeme trénovat ?" optal jsem se a sáhl si do tašky pro další kunaie. Hlavou mi probíhaho, co vlastně má za podstatu. Nedalo mi to, tak sem se zeptal. ,,Yoko-chan, mohl bych se zepat, co máš za podstatu ?" optal jsem se a šel jsem pomalým krokem k terči. Asi tak 10 metrů od něj jsem zastavil a podíval se na Yoko a pousmál se. ,,Tak začni ty."

,,Katon, no páni. A dávej pozor, kam to házíš, abys někoho nezranila." pousmál jsem se. ,,Ano, mám Suiton, ale mně to nevadí, jestli máš slabší podstatu nebo silnější. Zvítězit se dá i s rukama." pousmál jsem se a dodal: ,,Když se budeš chichotat, tak se netrefíš, jak jsi právě zjistila, ale co, zkoušej to dál." sebral jsem její a můj kunai z terče a šel k ní. ,,Tu máš. Chyť ho takhle a koukni na terč a hoď. Prostě ten terč využij, jako kdyby tam stál někdo, koho nemáš v lásce a hodíš to." pousmál jsem se, když jsem jí řekl, jak to dělám já. Koukl jsem na terč, udělal jsem správný postoj a hodil do terče. Podíval jsem se na Yoko. ,,Přesně jak jsem ti to řekl. Zkus to." řekl jsem a pousmál se. Klekl jsem si a pozoroval, jestli se soustředí na terč.

Pousmál jsem se. ,,Ano funguje, a teď trochu těžší." klekl jsem si, dal ruce k sobě a okolo terče se udělalo 10 bublin, které se pomalinku pohybovaly. ,,Tak tref ty bubliny." řekl jsem a pousmál se, protože jsem chtěl vědět, co v té holce je. Poté jsem si stoupl a koukal, jak si asi povede. ,,A jestli se mohu optat, na koho jsi myslela?" zeptal jsem se. Nechtěl jsem vyzvídat, ale když tak trochu nadávala, tak jsem se ulekl, ale co, aspoň, že to fungovalo.

Pousmál jsem se, když nadávala na bublinky. Sáhl jsem si pro kunaie a hodil je proti bublinkám. Trefil jsem je všechny, ale jednu jsem nechal, aby ji mohl trefit i Yoko. Pousmál jsem se a řekl: ,,Tady máš teda ješte jeden pokus a potom začneme s jiným trénováním." ušklíbl jsem se a přemýšlel, co bychom tak mohli trénovat. ,,Umíš chodit po stromech nebo po vodě?" optal jsem se, protože jsem nevěděl, zda to dokáže, ale určitě z toho něco umí, pousmál jsem se. Vyndal jsem si z batohu závaží, které jsem si dal na nohy a na ruce, abych aspoň nějak trénoval s ní. ,,Určitě to dokážeme spolu a lehce." řekl jsem a mrknul jsem a čekal, co se bude dít dál.

Procházel jsem se po vesnici a neměl co dělat. Vlastně měl ale nikoho jsem nenašel jako by se mi vichrní vyhýbali. U slyšel jsem známý hlas, hlas muže , který mi dal za úkol o něm zjistit co nejvíc informaci. Věděl jsem už jméno už jsem stačilo najít někoho co mi oněm řekne pár informaci. První jsem si ale zašel k vodě trochu se procvičit, protože se blíží krušné časy a skoro nic neuměl. Přijdu na cvičiště a spatřím u vody dvě osoby z dálky jsem poznal, že jde o dívku a chlapce.Přišel jsem k ním blíž. "Ahojky" řekl jsem a usmál sem se " doufám že nevyrušují v něčem důležitém..." dodal jsem. Dívku jsem znal od vidění, protože oba bydlíme v jedné čtvrti.