Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

"Mílíš se Hitomi, nic v tom neni. Jen dva šermíři se potkali. Mno a tak jsem si chtěl vyzkoušet, jaké by to bylo proti jinému šermíři." Ohlédl jsem se po Hikari, která začala mluvit na Hitomi. 'Do toho Hikari. Ty to daš.' řekl jsem si v duchu a koukl na Hirin. "Tak co? Můžem?" optal jsem se a koukl se znovu na Hikari.

Pomalu jsem přešla k vodě a z hluboka se nadechla. Rozhodně jsem nechtěla aby se nyní něco pokazilo. Kdybych teď spadla do vody dost dobře bych se znemožnila před všemi co tu byli. A nebylo jich zrovna málo. Kupodivu jsem ale zůstávala klidná.
První kroky nebyly nic moc. Ale po chvilce jsem chodila normálně jako kdyby to nic nebylo. Když jsem si uvědomila kolikrát jsem se vykoupala než jsem dosáhla tohoto tak bych se nejraději zasmála. Ale nebyl čas .S trochu tázavým pohledem jsem se podívala na Mizukage a stále neustále na vodě. Byla jsem zase trochu ráda že mi to nervalo třeba týden. Protože bych si o sobě myslela že jsem více neschopná než se jevilo do této doby. Po očku jsem sledovala i nee-chan a Naokiho. Bylo to vtipné jej takto sledovat. Na druhou stranu jsem byla nesmírně ráda že jsem je tu měla.

Mezi tím co si povídali tak já jsem si sedla na zem. Přemýšlela jsem nad různými technika a pomalu jsem si začala uvědomovat že jsem jak si ve skluzu s učením nových technik. Z mého přemyšleni mně vyrušil hlas Naokiho.Pomalu jsem se zvedla ze země v pravé ruce jsem sevřela rukojet své katany. A Kývla na souhlas pokračovaní v našem tréninku ale předtím jsem se podívala jak se daří nee-chan.

Sledovala jsem Hikari, jak dělá krůček po krůčku. Přitom já se tak strašně chtěla otočit a podívat se na Daisukeho, jenomže moje hrdost mi to nechtěla dovolit. Snažila jsem se proto násilím vyhnat všechny myšlenky a soustředit se na Hikari. Usmála jsem se, když se na hladině udržela.
,,Výborně. A čím častěji to budeš používat, tak se lépe naučíš soustředit chakru. Vstoupíš na vodu téměř automaticky." zvedla jsem palec nahoru.
,,A jelikož ses tohle naučila poměrně rychle, tak tě už brzy naučím ještě něco. Je to dost podobné tomu, jako když chodíš po vodě." slíbila jsem jí.

Jak jsem se koukal na Hikari. Když to zvládla, tak jsem se usmál a potom jsem se rozeběhl na Hirin. ,,Tak deme na to!" sekl jsem proti ní a čekal její reakci. Během toho mi běhalo myšlenkami, jak dobře to Hikari zvládla a jak jsem na ni hrdý. 'Achjo, je to tak kawaii." nebylo ale času nazbyt. Teď jsem měl protivníka před sebou. ,,Dám do toho všechno!"

A bylo to tu zas zase se rozběhl a sekl stejně jako předtím.Já jsem taky znovu zabránila jeho seku svou katanu v jedné ruce.Levou nohou jsem ho chtěla kopnout do úrovní pasu, přičemž jsem levou rukou vytáhla kunai ,tak by bych ho moc nezranila spíše at ho to jen škrábne ,mířil na jeho levou část těla spíš nahoru.

Ano, to jsem přesně měl v úmyslu - nechat se zasáhnout. Zasáhla mě do pasu levou nohou a když jsem viděl, jak vytahuje kunai, tak jsem ji chytil levou ruku mou levou a odkopl ji mou pravou nohou od sebe. ,,Tak pojd teď ty." stoupl jsem si do obranné pozice a čekal jsem na její výpad, přičemž jsem se koukl na Hikari a usmál jsem se.

Lhala bych, kdyby řekla že jsem tohle čekala. Ale dřív než jsem dopadla na zem v perfektním rozštěpu jsem pustila kunai i katanu a díky mému velmi rychlemu skládaní pečetí jsem vytvořila Mizu bunshin. Ten vytáhl moji druhou katanu a mířil na Naokia, Klonův sek byl veden ze šikmá z dola na horu.Mezi tím já jsem vzala věci, které jsem nechala spadnout na zem vzala, velmi rychle jsem vstala na nohy a za pomoci Shunshinu dostala za Naokiho a můj sek byl stejný jako ten od klona jen zrcadlově obracen.

Viděl jsem, jak po mně jde její klon, tak jsem se zapřel, ale najednou byla pravá Hirin za mnou. ,,Cože?!!" nevěděl jsem, co v té rychlosti udělat, jen to, že jsem uvolnil chakru z nohou, čímž jsem spadnul tak rychle pod hladinu, že mě nezasáhly. Vynořil jsem se pár metrů za ní. ,,Mno, hustý, to jsem nečekal." postavil jsem se zase do obranného modu a čekal, co se bude dít dál.

(Příště si prosím dávej pozor na počet kroků, které v jednom postu děláš. V tomhle jich bylo dost! ^^)

Opět, tím poklidným krokem který naznačoval že se nikam neženu, jsem se vrátila na svoje místo, na pevné zemi. Tam jsem se cítila mnohem lépe než na vodní hladině. Možná to bylo jenom tím pocitem že se nikam nepropadnu. Moje kroky směřovali hned za Mizukage. Moje oči však sledovali nee-chan a Naokiho. Přes to že jsem Kage poslouchala. Stále se mi nelíbilo jak mezi sebou bojují, i když to byl jenom trénink. Cítila jsem že se něco, některému z nich, stane. A to mě prostě deprimovalo. Ovšem dalo by se říct že jsem jim částečně záviděla. To co dovedli bylo skutečně ohromující a možná jenom hlupák by to nedovedl náležitě ocenit. Jakmile jsem se dostala až na to místo, na které jsem potřebovala, moje oči se opět přesunuly k mé nynější senseice.
Trochu znatelně jsem na sucho polkla a zapřemýšlela. "Uhm, máte na mysli....stromy?" Optala jsem se možná trochu vyplašeně. To bylo zatím to, z čeho jsem měla skutečně strach. A bylo mi jasné že chůze po stromech nebude tak snadná jako tomu bylo na vodě. Přeci jen, když se to nepovedlo tam, jen jsem spadla a potopila se. Ale na stromě? Každičká chyba se mohla odrazit v zranění nebo při nejmenším jen v modřiny.

Naoki si vedl opravdu dobře. Já ho v podstatě nic nenaučila, u mě reagoval stejně rychle, ale..Hirin je přeci jen zkušenější, a proto jsem se trochu obávala. No, musí to zvládnout, pokývala jsem hlavou, jen tak, pro sebe.
Hikari se pomalu vracela. Byla opatrná, bylo to patrné z její chůze. No, má se ještě co učit, pousmála jsem se.
,,Přesně tak, Hikari. Chůze po stromech." přikývla jsem.
,,Opět ti poradím. Když správně nakoncentruješ chakru, zvládneš to raz dva. Ani málo, ani hodně. Tak akorát." usmála jsem se.
,,Ale teď máš oddych. Vodu jsi zvládla opravdu dobře." opřela jsem se o kmen stromu. Viděla jsem jí na očích, že ji jejich souboj fascinuje.
,,Jednou budeš bojovat podobně." povzbudila jsem ji a vyskočila na větev stromu, kde jsem se posadila a sledovala Naokiho s Hirin.

Když jsem slyšela Hikariiny otázky, seskočila jsem z té větve zpátky k ní.
,,Ale dokázala bys to. Tsunade bojovala úchvatně. Byla skvělá, zachránila mi život již několikrát." usmála jsem se. Kousla jsem se silně do rtu, abych si ho prokousla. Zatímco mi slabý pramínek krve stékal po bradě a dál, já si ji rozetřela po levé ruce a pomocí pečetí přivolala svou zbraň (kdyžtak ji mám v podpisu).
,,Tohle je má milovaná zbraň, se kterou bojuji." pohladila jsem hrdě ukazováčkem ostří zbraně. Ostrá byla perfektně. Zbraň jsem podala Hikari.
,,Zkus si ji vzít do ruky. Zbraň těžká je, právě proto musíš trénovat. Větší síla se hodí úplně každému. I medikovi." vysvětlila jsem jí, i když samozřejmě záleží na ní samotné, jak se ke všemu postaví.
,,Každá zbraň je těžká díky materiálu, tvaru...Takže je každá jiná. Já mám zrovna těžší zbraň, taková katana je oproti tomuhle peříčko." zazubila jsem se.

Mrkla jsem se na Kage a jakmile mi podávala zbraň, která na pohled nevypadala jen ostře ale také dosti nebezpečně, vstala jsem a koukla se na ní. Trochu více pomalu jsem natáhla ruce a zkusila si jí potěžkat. Na první pocit jsem myslela že jí ihned upustím. Možná jsem si doveld apředstavit kde co ale tohle rozhodně ne. Sotva jsem jí udržela v rukou.
"Je vážně těžká." Podotkla jsem a raději jí vrátila zpět svému majiteli. Než bych byla schopná se o tu věc sama zabít. Páni a s tímhle se lidé tahají dobrovolně? Katana jako peříčko? Uhm, nevypadá tolik brutálně avšak nejspíše bude stejně nebezpečná.

"Asi.....no, mám pocit že mít něco takového u sebe, zranila bych sebe. Pak bych ostatním asi nebyla k ničemu." Zauvažovala jsem a pousmála se. Asi by ale nebylo špatné, umět ovládat nějakou zbraň. I když, zatím jsem ráda že se trefín do terče kunaiem.Pomylsela jsem si a tiše se zasmála, jako kdyby mě napadl nějaký vtip.
"Uhm, gomene. Jen, představila jsem si jak komicky bych asi vypadala kdybych se s tím snažila běžet." Vysvětlila jsem Mizukage a opřela se zády o strom.
"Jak to vůbec jde Hirin? Nikdy mi nechtěla říct jaké jsou její schopnosti. Podle ní, by mě to nemělo tolik zajímat." Povzdychla jsem si nad touto zkutečností. I když to byla nevlastní sestra, můj zájem o ní byl jako kdyby to tak nebylo. Jako kdybychom byly normální rodina.Když mi to nepovíš ty, nee-chan, nutíš mě abych si to zjistila sama. U někoho kdo bude ochotný mi tyto informace dát.

Když jsem se za ní vynořil, tak jsem se postavil do obranné pozice, ale něco mi probliklo hlavou. 'Měl bych skončit.' zandal jsem si katanu a poděkoval jsem za trénink. ,,Já budu muset jít někam jinam." usmál jsem se, koukl jsem se na Hitomi jak tam dělá něco s Hikari. Přišel jsem k nim. ,,Já budu muset jít." řekl jsem Hikari. ,,Doufám, že se ještě někdy uvidíme." přátelsky ji objal a přemýšlel nad tím, jak dlouho ji asi neuvidím. Podíval jsem se na Hitomi a pošeptal jí: ,,Postarej se mi o ni, Hitomi." a usmál jsem se.

Během chviličky mi zbraň zase vrátila. Usmála jsem se.
,,Jednou třeba bude taková zbraň tvou součástí." připevnila jsem si kosu na záda a podívala se na Hirin s Naokim.
,,Hirin je šikovná a učenlivá. Příkaz poslechne a ráda splní. Opravdu se snaží. A jen proto, že je to tvá sestra, ti povím, že trénuje na to, aby se stala členkou ANBU jednotky." zedla jsem koutky rtů v úsměv. V tu chvíli jejich trénink skončil a Naoki došel k nám. Cosi mi pošeptal. Musela jsem se zasmát, ale přikývla jsem.
,,Neměj strach, tvé přání splním." ujistila jsem ho a tajuplně se na Hikari podívala.

Když mi to Hitomi odsouhlasila, tak jsem se chtel vydat na cestu, ale zarazil jsem se. ,,Hitomi? S kým budu trénovat nebo kam mám jít a nevíš, co budu trénovat?" poptal jsem se a díval se na Hikari. Pousmál jsem se. 'Hmm, tak to bude něco. Já půjdu trénovat, Hikari bude trénovat taky, a taková doba, co ji neuvidím.' Trochu jsem se zděsil, na jak dlouho to asi tak bude. No nic, koukl jsem se na Hitomi a čekal na odpověd.

Po otázkách Naokiho jsem se se zamyslela. Přemýšlela j sem, kdo by mu tak mohl pomoci s tréninkem. Napadl mě Daisuke, ale...Zvedla jsem hlavu, abych se dívala do míst, kde stál. Nakonec jsem se rozhodla jinak. Znovu jsem se kousla do rtu, tentokrát stačilo jemněji, když už jsem měla ret prokouslý. Otevřla jsem tím ranku a krev použila na Kuchiyose. Vyvolala jsem malou lišku Kitsune. Klekla jsem si k ní.
,,Doveď ho za Meizem." pohladila jsem ji a ukázala na Naokiho.
,,Hai." odpověděla mi Kitsune a udělala pár kroků a počkala na něj.
,,Běž za ní. Dovede tě za někým, kdo tě bude trénovat. Stačí, když mu řekneš, že tě posílám já." pousmála jsem se a utřela si krev ze rtů.

Viděl jsem Hitomi, vyvolala malou lišku. 'Hmm, mno jo, její lišky.' usmál jsem se, překvapilo mě ale, že s ní ty lištička mluví, a já ji měl navíc následovat. ,,Dobře Hitomi." řekl jsem a šel jsem za malou lištičkou, která měla kawai ocásek.

Sledovala jsem ty dva, než mi zmizí z dohledu, teprve teď jsem se otočila na Hikari. Pokrčila jsem rameny.
,,Proč ne?" vložila jsem chakru do nohou. Rozeběhla jsem se proti stromu a vyběhla po něm na větev. Mohla jsem až na korunu tromu, ale netřeba se předvádět, důležité je, abych ji něco naučila.
,,Je to v podstatě stejný způsob jako při chůzi po vodě. Musíš sama poznat, jaké množství chakry do nohou vložit. Opět musíš využívat pouze nohy, nepomáhat si rukama." seskočila jsem zase k ní. Podala jsem jí kunai.
,,Vždy si udělej zářez do kmenu stromu, když už nebudeš moct. Podle toho budeš sledovat, jak daleko budeš postupovat a kde děláš chybu." poradila jsem jí.
,,Jelikož ses ale naučila chůzi po vodě, nebude tohle pro tebe až tak těžké." pousmála jsem se a šla jsem se posadit na břeh rybníčku, abych ji při tréninku mohla sledovat.

Když se Hikari rozeběhla proti stromu, cítila jsem z jejích kroků značnou nejistotu. A to bylo špatně. Takto bude zvládat mise jen těžko. A měla jsem pravdu, vyšplhat nahoru nedokázala.
,,To nevadí, Hikari. Zkus to znovu." snažila jsem se ji povzbudit.
,,Než se do toho pustíš, zkus si pročistit mysl. Aby byla prázdná a čistá. Pak už se jen soustřeď na chakru a kmen stromu." pousmála jsem se. Pootočila jsem hlavu do míst, kde stál Daisuke a malinko si povzdychla. Cítila jsem se trochu nervózně pod jeho dohledem, zároveň trochu smutně, a přesto se v tom mísilo i malinko radosti. Divné, co?

A bylo do bojováno. Jeho poděkovaní jsem mu oplatila a rozloučila jsem se s ním. Svému klonu jsem dala obě katany a on odešel mezi tím jsem se dívala na nee-chan jak se jí daří. Její odhodlaní bylo vidět. Pousmála jsem se a čekala na klona až se vrátí zpět. Katany už neměl a v ruce držel svitek s technikou co mi dal Faito. Svitek mi předal a potom se se rozpustil na vodu. Přečetla jsem si, vůbec jsem ho nechápala co a jak."S tímhle by mi měl někdo pomoct" pomyslela jsem si. Přišla jsem k Mizukage.
"Já už jdu taky zatím se tu mějte. Prosím vyřiťte nee-chan, že ji vezmu na večeři až bude mít čas a já taky" usmála jsem se "Jo a abych nezapomněla pozdravuje vás Hokage-sama." Počkala jsem co mi řekne a pak odešla.

//přesun