Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

Spokojeně jsem Hikari pozorovala. S každým pokusem se zlepšovala a to mě těšilo. Těšil mě její zápal, její snaha. I kdyby jí to mělo trvat několik dní, důležité je, že to nevzdá. A přesně to jsem od ní vyžadovala. Na Hirininu žádost jsem s úsměvem přikývla a na rozloučenou jí zamávala. Opírala jsem se o kmen stromu a sledovala Hikari, jak zápasí s tréninkem. Myšlenky jsem ale měla úplně jiné. Zajímavé, že jsem stíhala vnímat jak ji, tak své myšlenky.

Přestávala jsem pomalu dávat pozor na Hikari a čím dál více se nořila do svých myšlenek. Z nich mě probudil pištivý hlásek. Běžela ke mně má malá holčička. Usmála jsem se na ni a v zápětí se zamračila.
,,Jak to, že tu pobíháš sama?" zavolala jsem na ni ještě než ke mně doběhla. No doběhla, přikutálela se ke mně. Prostě zakopla, zase. Svalila se na zem jak přezrálá hruška. Lekla jsem se a hned jsem byla na nohou.
,,Kairi! Jsi v pořádku? Neudělala sis něco?" zvedala jsem ji zase na nohy a otřela jí špinavý obličej, přičemž jsem si ji prohlížela, jestli je opravdu v pořádku.

Už už natahovala, že se rozpláče. Pohladila jsem ji po vlasech, posadila jsem se zpátky ke stromu a Kairi jsem si posadila do klína.
,,To se divím, že tě babička s dědečkem nechali jít samotnou." pousmála jsem se. Jindy to totiž nedělali, hlídají ji jako oko v hlavě.
,,Hrát si? No, a copak by sis chtěla zahrát?" zeptala jsem se jí. Všimla jsem si ale, že se spíš dívá na Hikari. Usmála jsem se.
,,To je Hikari. Hikari trénuji, aby z ní byla jednou skvělá kunoichi. A taky z ní bude lékařka. Bude pomáhat zraněným a nemocným lidem." probírala jsem se Kairininými v lasy. Měla je stejně uhlové jako její tatínek. No, vlastně byla celá jako on, po mně zdědila akorát povahu.

Při jejích nápadech jsem se zamračila, rukou jsem jí ale vlasy pročesávala dál.
,,Kam na tyhle nápady chodíš. Z jahod ti bude špatně při takovém množství. A zlobit lidi - to se přece nedělá." napomenula jsem ji. ,,Vyber si jinou hru. A doma ti udělám jahody se šlehačkou a kakaem, když budeš hodná." slíbila jsem jí. Při představě doktorky jsem se musela smát.
,,Kairi, když to bude potřeba, se lidem musí dát injekci." pousmála jsem se a Hikari dál pozorovala při tréninku.
,,Hikari ale bude dělat něco trochu jiného. Bude lidi léčit, ale shiobi, kteří budou zraněni v nějakém souboji, víš. To se léčí pomocí chakry, kterí ninjům proudí v těle. A někteří lidé mají talent léčit. Je to velký dar, takoví lidé jsou v týmu a v souboji nebo ve válce moc a moc důležití. Bez jejich pomoci se ninjové neobejdou." vysvětlovala jsem jí s úsměvem. Kairi byla na takové věci zvyklá. Slýchávala podobná slova jako chakra, shinobi a podobně ode mě a Daisukeho neustále. Už proto, že oba dva očekáváme, že se jednou kunoichi stane. Jednou to budce ona, kdo povede dva klany najednou. Prostě naše princezna.

Přikývla jsem. ,,To máš pravdu, princezno. Není to nic příjemného." povzdychla jsem si. Vzpomněla jsem si na sebe a své působění v Oinin jednotce, kdy jsem musela zabít, nesměla jsem mít slitování, ani s dítětem, bylo-li to nutné.
,,Právě proto je tahle fukce lékaře opravdu důležitá." pousmála jsem se.
,,Už brzy tě zařadíme na akademii, aby ses stala Geninem, to znamená takový začátečník ninja, ale přesto už ninja." usmála jsem se na ni, zvlášť když si vzala mou dlani a měřila ji s tou svou. Volnou rukou jsem ji dál hladila. Vypadalo to, že začíná být trochu unavená, potvůrka energická.

Zezadu jsem svou princezničku objala a políbila do vlasů.
,,Neboj se, ještě je času hodně, aby ses dobrou kunoichi stala. Nic ti neuteče." usmála jsem se na ni a pohladila ji po tváři. Zaklonila jsem hlavu, obloha začínala tmavnout a zahlédla jsem první hvězdu. Kairi mi položila zajímavou otázku. Odpověď jsem si musela promyslet.
,,No, víš...Zabít někoho - musíš vědět hlavně, ze kterého důvodu to musíš udělat. Udělat to jen tak je špatné. Vzít někomu život je ale špatné z jakéhokoliv důvodu." povzdychla jsem si.
,,Tím se teď ale netrap. Na tyhle věci je času dost. Pochopíš je později. Teď si musíš své dny užít, dítětem nebudeš napořád." roztáhla jsem rty v milý úsměv. Přála jsem si, ať to tak je. Jenomže se blížila válka a já tak moc nechtěla, aby něco z toho Kairi viděla. Vzala jsem malou do náruče a postavila se s ní.
,,Hikari, pro dnešek končíme. Teď máš volno. Hirin říkala, že by si s tebou někam vyšla, tak za ní jdi. Dám ti vědět, až budeme zase trénovat." zavolala jsem na černovlásku a s úsměvem jí zamávala.
,,A my půjdeme domů." rozešla jsem se s Kairi k sídlu. (Přesun)

Kashike

Velitelka mě dovedla sem na tohle cvičiště. Přemíra vodních ploch dávala jasně tušit co se tu primárně trénuje. Než mi řekne co budeme cvičit, trochu si protáhnu svaly a prokřupu klouby. Pak si lehce přejedu přes kapsy a pouzdra, jako bych si potřeboval ověřit že mám všechno, i když to byla hloupost. Vždycky mám všechno.

Přišla jsem s Kashikem na cvičiště. Byla bych docela naivní, že by si Kashike nepřišel na to že bych mohla používat suiton. Šla jsem blíž k vodě a stavila jsem se asi tak 5 metru před jezerem. Když jsem se otočila viděla jsem jak se rozcvičuje. Taky bych se měla rozcvičit ale můj plán byl jednoduchý. Dostat na prdel a jít domu ale přesto mu to vítěství nedopřát bez toho aby se nezapotil.
"Tak začneme s takovým tréninkovým soubojem" řekla jsem a pousmála jsem se." Začínáš." dodala jsem

Kashike

Pokud si to přejete... odpovím klidně, vytasím meč a vykročím k ní. Jdu volným krokem a hrot meče sem tam zazvoní o kámen na zemi. Ve skutečnosti si dávám na čas, abych na ní mohl zaměřit svůj sharingan, přeci jen s ním ještě nemám tolik praxe a chvilku mi to trvá. Když dorazím dostatečně blízko, hodím po ní hrst shurikenů.

Jeho chůze mě překvapilo. Čekala jsem, že se rozeběhne, ale co pro mě to je lepší aspoň mám čas něco vymyslet. Stále jsem stála na stejném místě. A pozorovala jsem ho. Vůbec jsem neměla ani páru , že se mě pokouší zaměřit svým sharinganem. Když jsem spatřila, že po mě hází shurikeny okamžitě jsem hodila dostatečný počet kunaiu abych je odrazila. Jak mile kunaie vyletěli z mých ruk začala jsem skladat dvě pečetě na potřebnou techniku. Když jsem je měla hotové , zašeptala jsem
„Oboro Bunshin no Jutsu“ vedle mě a přede mnou se objevili kloni. Celkově jich bylo 10 a všechní se rozběhli proti Kashikemu.

Kashike

Jako reakci na klony změním směr do strany. Tím se linie začne přetvářet v řadu a klony si budou víc překážet. Odhadnu si vzdálenosti a namířím do toho davu levačku ve skoro nacistickém gestu. Necítím nutnost ohlašovat název své techniky a prostě jen vystřelím z každého prstu kostěnou kulku.

Jeho taktické uvažování mě na jednu stranu příjemně překvapilo ale na druhou stranu to bude nepříjemné. Nehledě na tom ,že klony si vážně překáželi. Vtipné na tom bylo, že ty jeho kostěné střeli proletěli skrz ně a kulky pak mířili dál ale ne do mě. Klony se zastavili dva metry před Kashikem. Pokud slyšel nebo ví o jakou techniku se jedná věděl by co má dělat. Pokud ne. Já bych si kladla tyhle otázky. Je to genjutsu? Pokud ano, tak kdy a jak? Ale pokud ne ,tak jak s tím bojovat? Když to nejde zranit. Doufala jsem, že ho to aspoň trochu znejisti. Možná to je asi naivní.

Kashike

Když kulky proletí skrz, lehce znejistím. Chování těch klonů je zvláštní. Místo abych se je snažil nějak řešit a ztrácel tím čas, zaměřím se na Hirin jako takovou. Vyběhnu do strany, abych upoutal její pozornost, a u toho si před očima protočím meč. Když mám jistotu že mě sleduje, zkusím poprvé použít sharingan na uvržení do genjutsu. Pokusím se jí vytvořit iluzi, že jsem provedl podivnou techniku a otočil klony proti ní. Chci jí tím donutit, aby je sama zrušila.

Pozorovala jsem ho jen očima. Podle jeho chovaní jsem si domyslela, že tuhle techniku nezná ale přesto správně usoudil co má dělat. Stále jsem stála na místě. Vypadalo to, že se do toho nechci moc zapojit. Spíše jsem se k němu nechtěla přiblížit. Vytvořila jsem pečet "Krigakure no jutsu" mlha se začala zahušťovat, že nešlo skoro vidět ani na metr a půl. Jeho snažení mě dostat do genjutsu byl dobrý nápad, ale nepovedlo se mu to,bylo to asi proto, že to zkusil poprvé. Ale dalo by se říct, že dosáhl toho čeho chtěl. Klony jsem zrušila už jsem je nepotřebovala aspoň ne tyhle. Otázka je jestli ví, že už tu ti klony nejsou, když jsem většinu část toho dle cvičiště zahalila mlhou.

Kashike


Když celé bojiště pokryje mlha, reaguji rychle a rozhodně. Dvěma naprosto tichými skoky se dostanu mimo svou původní pozici a začnu naslouchat. Ona nevidí stejně jako já, ale má s tímhle stylem boje víc zkušenosti. Nesmím proto udělat chyby. Z kostí a šlach začnu potichu vytvářet klasické pasti na medvědy, které rozmístím okolo sebe. Nakonec lehce vytočím podrážku boty a vydám typický šouravý zvuk, kterým prozradím svou pozici. Hned poté se tichým skokem přesunu a čekám na její útok.

Složila jsem pečetě a vytvořila dva mizu bushiny,kteří byly přede mnou. Sundala jsem si plašt ,který jsem pustila na zem. Kashikehovi pohyby byly zajímavé. Byla jsem senzibil,věděla jsem,kde asi přibližně je. Když zašoural ihned jsem tam poslala jedno z klonu. Věděla jsem,že j to past. Bylo v mým zájmu ji zneškodnit.

První klon
Běžel tam,kde se ozval zvuk a šlápl na past a zavřel bolesti a pak se rozpadl na vodu.
"Druhý klon"
Stále stál na stejným místě a byl připraven házet vše co mohl na místo, kdyby se kashike vrátil k pasti. Já byla namíře k místu, kde by měl být kashikuv dopad.

Kashike


Když doskočím, něco je špatně. Řev je v pořádku... ale šplouchnutí ne... Znovu se ztiším a vyčkávám. Soustředím se na svůj instinkt a naslouchám okolí. Nic. Začnu tedy ustupovat v lehkém oblouku až se dostanu opět za pole s pastmi. Doufám, že případný pronásledovatel by si myslel že je tam past jen jedna. Tohle smrdí, musím s tím něco udělat dřív než bude pozdě...

Pousmála jsem se, vracel se tak jak sem si myslela. Ale něco mi tu nehrálo, počítala jsem s tím,, že se vrátí na úplně stejné míst. "Náhoda?" pomyslela jsem si. Potichu jsem se otočila ke svému klonu,který byl připraven házet. Dala jsem mu pokyn aby hodil kunaie. Na jednom z nich byl přivázaní výbušní lístek. Klon je hodil všechny na místo,kde byl Kashike. Potom jsme oba odskočili od sebe klon skočil na vodu co byla poblíž a vytáhl poslední kunai co měl u sebe na sebeobranu. Můj dopad nešel slyšet jeho možná ano, podle toho jaký má Kashike sluch

Kashike


Zaslechl jsem kunaie v letu, nicméně to už bylo pozdě na úhyb. Nastavil jsem jim předloktí a syknul jsem po zásahu. Na jednom z nich byl ale výbušný lístek. Ještě než lístek dohořel, z loketní a vřetení kosti jsem vytvořil štít dost silný na ochranu před výbuchem. V další chvíli přišla ohlušující rána, která štít zničila a mě odhodila o pár metrů dál. Když jsem dopadl, nehýbal jsem se. Pravděpodobně jsem ztratil vědomí.