Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

Její reakce na můj hlas mě pobavil. Seskočila jsem ze stromu dolu předně. První mě objala, jak katany přitiskla k zadum tak mi to nebylo příjemný ale v tu chvíli mi to bylo jedno, byla jsem ráda, že má radost, že tu jsem. Usmála jsem se.
"Ne není?" řekla jsem a podívala jsem se na toho chlapce. Jeho tvář jsem už viděla, věděla jsem, že je to jinchuuriki. "A jak to tedy je?" zeptala jsem se."A kdo pak to vůbec je?" byla moje další otázka.
"Byla jsem na misi doručit nějaké dopisy. Nic moc náročného " odpověděla jsem ji jen na jednu z těch tři otázek co mi položila. Doufala jsem, že si toho nevšimne, když se jí ptám co tu dělají.

"To je Naoki-kun" Odpověděla jsem jí mile a zakousla jsem se do dalšího kousku jídla které tu bylo. Byla jsem skutečně ráda že tu byla. Dlouho jsem jí neviděl a tak to byla příjemná změna. Potkávala jsem akorát lidi z Akademie kteří nikdy nebyli moc příjemní. Na druhou stranu jsem se jim moc nedivila. Nebyla jsem nikdy moc člověk který by nějak vynikal a tak kohokoliv jsem potkala, dal mi to pořádně pocítit.
"Není to nijak. Znám jej druhý den nee-chan!" Sykla jsem tiše aby to nemohl slyšet. Tím jí mohlo dojít že je vskutku milý člověk ale mezi námi není skutečně nic. Nic co by mohla kritizovat a před čím mě chránit. Na jednu stranu to bylo  fajn ale na tu druhou.....
"Co tu vlastně děláš?"

Když mi dala pusu na tvář, tak jsem seděl a nehnul jsem se. Byl jsem jako z kamene. "Páni tak to bylo něco." usmál jsem se. Byl jsem z toho snad celej červenej. Nevěděl jsem, co bych měl říci, ale vypadlo ze mně to, že jsem ji řekl: "Arigato Hikari." netušil jsem, co bych měl dál říkat. Jenom jsem seděl a byl jsem červenej víc a víc. 'Tohle je nejhezčí den mého života!' ukápla mi slza a rychle jsem si jí utřel, aby ji Hikari neviděla. "Tak co Hikari? chces ještě něco trénovat? Řekni si cokoliv. Pokud to bude možný, tak tě to naučim." Usmál jsem se a koukl na ní, jak je štastná. 'Achjo Hikari.. ani nevíš, že já jsem taky štastný, že jsi tu semnou.' řekl jsem si raději jen v duchu pro sebe. "Odpočin si. Zasloužíš si to." Opřel jsem se o strom a pořád jsem přemýšlel nad tim, jak mně objala a dala krásnou pusu na tvář. 'Achjo jsem asi v nebi' Usmál jsem se, zavřel oči a pořád jsem si to představoval. 'Na tohle nikdy nezapomenu.'Z ničeho nic se tu objevila další osoba. Další divka. Její tvář mi byla ale povědomá. 'Kdo to asi je?' Pořád mi někoho připomínala a když jsem zaslechl jak si o mne povídají, rychle mi začalo běhat hlavou: 'A sakra, teď mně zabije!' nebo to byla jenom domněnka? Koukal jsem se na Hikari a na druhou dívku 'nee-chan? sestry?!' Tak to mně trošku víc zaskočilo.  Pousmál jsem se. Aspoň, že jsou štastný. Sáhl jsem si nabřicho, kde mam pečet. Zavřel jsem oči a snil o tom, jak to bylo kawaii, když mi dala pusu na tvář. Jak hezky jemné měla rty a jak hřejivý to byl pocit. 'Ach jo.. na to nezapomenu. Ani kdyby mně přikázali na to zapomenout, tak na to nezapomenu.' "Chcete taky?" Podal jsem ji krabičku s Dangem.

"Těší mě Naoki" řekla jsem mílím hlasem. Prohlédla jsem si jí a vypadala šťastně. Její odpověď na moji otázku, mě zas pobavila. Byla jsem ráda, že si tu nachází nové přátelé.
"Co tu dělám?" zopakovala jsem její otázku "TO je vážně dobrá otázka, předtím než jsem odešla tohle bylo cvičiště a na cvičišti se pokud já vím cvičí nebo se pletu nee-chan? " řekla jsem a usmála jsem se na ní, všimla jsem si její čelenky. Vidím, že jsi už genin.Gratulují ti.

"Bylo to skutečně obtížné." Odpověděla jsem nee-chan a pak se podívala na Naokiho. Byla jsem lehce v rozpacích i já když jsem jej viděla jak se červená?
"Ano trénuje, ale to co mi zadala Mizukage-sama jsem prakticky dokončila před chvílí" Upozornila jsem jí a přešla k Naokimu, který se mi nezdál zase tak v pořádku. Viděla jsem jak se chytil za břicho a tak můj pohled byl trochu starostlivý.
"Bolí tě něco?" optala jsem se mile a začala mu kontrolovat čelo. Vypadalo to asi tak že jsem mu na něj položila ruku a nevědomá všemu ostatnímu jsem mu kontrolovala teplotu. Něco mi tu nesedělo. Cítila jsem tu po celou dobu něco zvláštního ale to něco mě neděsilo.Jen mi to připadalo zajímavé.
Kdyby tu tak mohla být i máma. Napadlo mě posmutněle ale hned na to se mi moje dobrá nálada vrátila.

"I mně těší." Jak jsem to dořekl, tak jsem hned zpozorněl, když mi dala Hikari ruku na čelo a kontrolovala mi čelo a jestli mně něco nebolí. Usmál jsem se a sundal jsem její ruku z mého čela. "Neboj se Hikari. Nic mně nebolí. To, proč jsem si sáhnul na břicho.. to je takovej důvod.. mno radši nic." a snažil jsem se to zakecat "Jdu si asi zatrénovat. Přidáte se?" Optal jsem se a koukal usměvavým pohledem na Hikari. Čím dál víc jsem se červenal, možná už se to ani víc nedalo. 'Ach jo. Nevim proč, ale tohle je prostě nádherný pohled' Stoupl jsem si, sebral jsem katanu ze země a čekal na odpovědi.

Jeho nabídku jsem odmítla a dívala jsem se jakou má starost o něho Hikari, Já si myslela své a byl to spíš opak toho co nee-chan. Prohlédla jsem si ho i jeho katanu.
"Takže ty budeš asi šermíř,že?" zeptala jsem se ho, že by další kdo prahne po legendarním meči z Kirikagure?:Je to možné.

Chvíli jsem se dívala z jednoho na druhého a nebyla schopná nějak reagovat. "Nejsem si jistá jestli bych ti byla nějak nápomocná." Hlesla jsem a koukla se mimo jak u mě bylo zvykem.Avšak to, jak se chytl za břicho mě nenechávalo v klidu.Avšak pro tuto chvíli jsem to hodlala nechat být.Nemělo nějak cenu to řešit. Nebo čekat že mi to poví jen pro moje oči.
Trochu jsem z něj byla nervózní ale nedovedla jsem si odůvodnit proč tomu tak je.
"Šermíř?" Zopakovala jsem udiveně. Možná jsem mohla vypadat jako pitomec ale něco takového mě prostě nenapadlo. I tak jsem měla svých starostí dost.

"Omlouvám se jestli jsem tě nějak polekal nebo ti přidělal nějaké starosti, ale mně nic neni. Neboj se Hikari. Já bych ti rád řekl proč jsem si sáhl na břicho, ale někteří lidé to berou blbě. Pak se semnou nebavěj nebo se mi vyhýbají, ale zas Hitomi a Daisuke.. ti jsou jiní. Ti to berou normálně. Nevyhýbaj se mi a jsou se mnou. To je to nejhezčí, co pro mě dělají. Jestli jsem poslouchal dobře, tak tady tvoje sestra ví o čem mluvím."
"Mno ano. Jsem šermíř a po legendárních mečích zas tak moc netoužim. Jako né, že bych nechtěl legendární meč, ale zas tak moc ho nepotřebuju. Každej meč je v něčem dobrej." Pousmál jsem se a skočil jsem na vodu a sedl si do tureckého sedu, přičemž jsem na ně koukal. 'S čim bych asi tak mohl začít trénovat, hmm..' nemohl jsem myslet na nic jiného než na to, jak mi Hikari dala pusu na tvář. 'Prostě je to nádhera' Zapomně jsem i na to že jsem chtěl trénovat.

Na malou chvíli jsem se zatvářila trochu dotčeně. Možná jsem dovedla pochopit proč se tak choval nebo proč se tak chová ale to neznamenalo že se budu chovat jako ostatní. Jen ta myšlenka že si to myslel se mě dotkla.
"Kdo řekl že jsem jako oni? Myslíš si že bych to nedovedla pochopit? Možná jsem holka a moc toho nesvedu, ale to neznamená že jsem blbá." Hlesla jsem stále trochu dotčená a koukla se na svojí sestru od které jsem stále čekala nějaké odpovědi. Stejně tak jako od toho kluka který měl evidentně nějaké tajemství.

Pousmála jsem a přišla jsem blíž k Hikari a pošeptala "To co řekl je něco co bys nemusela mít ráda..A na to že se znáte jen dva dny tak si našel k tobě kladný přístup." dořekla jsem a usmála jsem se.
"Na něco si zapomněla nee-chan " sundala jsem si plašt "že já jsem taky šermířka " podala jsem jí plašt "Už přituhuje jestli chceš můžeš si ho obléct".
Přišla jsem k vodě "Nechtěl by sis zatancovat?" pousmála,doufala jsem že to pochopí jak jsem to myslela.

Jelikož jsem bloudil po vesnici a snažil se narazit na nějaké zajímavé lidi, nohy mě zavedly na různá místa. Všude byl klid.. až na cvičiště č.3, kde jsem zrovna procházel. Povšiml jsem si tří lidiček, kteří se nejspíš zrovna chystali na trénink. Když jsem přišel o kousek blíž, zaregistroval jsem, že je mezi nimi i můj bratránek. Rozhodl jsem se tedy, že se tu chvíli zdržím a tak jsem si vyskočil na vhodnou větev, abych měl dobrý výhled a zároveň si držel odstup.

Stěží jsem polknul. "Ne Hikari. Tak jsem to nemyslel. Nejsi blbá. Jsi chytrá holka, která se postavila na vodu za pár hodin. Chápej, ty ses lepší než já a než Hitomi." Pousmál jsem se. "Mno nevim jestli bych si s váma měl zatancovat. To je.. mno já nevim. Moc to ještě neumím zas tak dobře s mečem. Sakra, dobře mno, ale aspoň umřu rukou silnějšího protivníka." Usmál jsem se a kouknul na Hikari a sklopil jsem hlavu dolu. 'Proč to vždycky tak zkazím?' Pár kapek slz mi spadalo z obličeje a pořád jsem čekal co bude dál s hlavou sklopenou k zemi.

Otočila jsem se k Hikari a při tom poslouchala Naokiho "Nee-chan já k tomu nemůžu už nic říct to bych musel zopakovat jeho slova chci jen dodat pokud ti to Naoki nechce říct dobrovolně tak to z něho netahej a respektuj jeho tajemství, podlé mého názoru se bojí že by mohl ztratit užasne děvče jako si ty." dořekla jsem, přišla jsem k Naokimu "Vidím jak se po ní celou dobu díváš. Vím že k ní něco cítíš ale nejsem si jista jestli to je něco víc než jen tvé pubertální hormony.Hikari si toho dost prožila nemá nikoho jiného než mně ale tohle jí neřikej to co jsem ti tet řekla" pošeptala jsem mu do ucha a pak jsem se pousmála."Zabít neblázní to nemám ani v úmyslu.Každý má možnost na výhru i když toho moc neumí." řekla jsem s nadšením a doufala že mu tohle zvedne důvěru.

Přetáhla jsem si přes sebe plášť nee-chan a trochu se pousmála. Nakonec jsem přistoupila k Naokimu a opět jej přátelsky objala. "To nic, až mi to budeš chtít říct, budu poslouchat" Pošeptala jsem mu úřed tém než jsem se odtáhla a nakonec se znovu podívala na svojé nee-chan. Její návrh byl možná dobrá¨ý ale měla jsem z toho trochu strach. Ne o ní, jelikož jsem věděla že je velice schopná. Nebo to jsem si myslela za dobu co jsem jí znala.
Spíše jsem se bála o svého nového kamaráda Naokiho.
"Nee-chan, jen mu prosím neubliž. Nebo....neubližte si navzájem hai? Nechci být ak co by Vás uzdravovala." Hlesla jsem mile a trochu jim odstoupila z cesty abych nebyla ta která tu překáží. Ostatně, nebylo by to nic nového. Na jednu stranu jsem na něco takového byla zvědavé ale na stranu druhou jsem měla jist= obavy. Avšak, u někoho s mím charakterem by se to dalo považovat za normální . Cítila jsem však že tu nejsme sami. Možná jsem byla jen hloupí gennin ale i já dovedla rozpoznat  nějaké to navýšení chakry v našem okolí. Ale na druhou stranu, oba dva, kteří tu se mnou byli, museli být na lepší úrovni než já a tudíž to museli cítit také. Takže nebyl důvod je nějak upozorňovat.
Ostatně slova mé sestra mě nutily přemýšlet. Nedovedla jsem pochopit co tím myslela. Nebyla jsem nějak výjmečná, nebo to jsem si aspoň myslela. její slova mi nedávala smysl a tak jsem se dívala z ní na Naokiho a zase zpátky. Byla jsem ráda že jí tu mám. Stejně tk jako jsem byla ráda že jsem poznala člověka jako byl Naoki. Cítila jsem že je přesně tím člověkem, kterému mohu věřit. Ať se bude jednat o cokoliv.

Jak jsem si vyslechl Hirin, tak potom mně objala Hikari. Bylo to pro mně tak krásné, že mi odpustila. Chtěl jsem jí to říct, ale zase jsem o ní nechtěl přijít. "Hirin, to nedělá puberťák ve mně. To je opravdický. Já vim. Znám ji teprve dva dny, ale co? Chtěl bych s ní strávit víc času a poznat ji a až přijde správný čas, tak jí to říct." stékaly mi kapky slz po tváři a ja sáhl po kataně. "Tak prosím. Začněme." dal jsem katanu před sebe a čekal co bude dál.

(Já už musím, zítra vstávám do práce, dobrou ^^)

Vyslechla jsem jeho slova a odskočila dal složila jsem pečet na Chakra Sensing Technique, chtěla jsem zjistit jestli nemá někde nějakého klona. Spíš mně zarazil někdo kdo stal na větvi daleko od nás.
 "Neboj nikomu se nicmožná až na toho šmiraka" řekla jsem a vytáhla jsem z pravého pouzdra svou katanu, už od té doby co jsem sundala svůj plašt mohl vidět, že vlastním dvě.
"Začni" řekla jsem a pousmála jsem se, dlouho jsem netrénovala své kenjutsu a proto jsem nechtěla útočit jako první.

Když jsem slyšel, jak řekla začni, chtěl jsem se rozeběhnout, ale ucítil jsem malé mražení v zádech. 'Někdo tu je?' Koukl jsem se na strom a uviděl jej na stromě. 'Daisuke.' pousmál jsem se a rozeběhl proti Hirin a sekl proti ni. Teď mi na mysli přicházely  myšlenky jako: Hlavně ji nezraň, jinak by mně zabila Hikari. Jak jsem sekl před sebe, tak jsem čekal na její reakci. 'Co uděláš Hirin ?!' .. 'Hlavně buď pořád ve střehu Naoki.'

Pomalu jsem došla na cvičiště. Bez nálady, ale došla. Už z dálky jsem zahlédla černé vlasy, protkané červenými pramínky. Jasně jsem věděla, komu patří, ale nešla jsem hned za ním. Na cvičišti bylo rušno, což mi přišlo pozdezřelé. Zvláště když jsem viděla Hirin a Naokiho proti sobě. Zrychlila jsem trochu.
,,Umm co se tu děje za sněm?" naklonila jsem hlavu na stranu, když už jsem stála u nich.

Sledovala jsem je, no nebyla jsem z toho moc nadšená. Možná to bylo prostě jenom mojí povahou. Měla jsem pocit že se jednomu z nich něco stane a to jsem nechtěla. Nee-chan pro mě byla nedocenitelnou osobou, Naokiho jsem sice znala krátkou dobu ale i tak jsem si na něj strašně zvykla. Najednou jsem ale zaslechla povědomý hlas. Trochu jsem s sebou škubla a podívala se kdo to je. K mému překvapení to byla právě Mizukage.
"Mizukage-sama." Pravila jsem a trochu se uklonila, jak to bylo mím zvykem.
"Oni jen, trénují. Nebo to alespoň tvrdí..." Pokrčila jsem rameny ale i Kage si mohla všimnout že se mi to ani trochu nelíbí. Ostatně proč by mělo.

Když se rozběhl přímo proti mě tak jsem se trošku pousmála jeho sek jsem zastavila svou katanu, kterou jsem držela v jedné ruce. V té chvíli mi došlo, že naše síly jsou si téměř rovné. Chtěla jsem tasit svou druhou katanu ale v tom jsem uslyšela hlas Mizukage. "A do háje snad mě nezabije:" problesklo mi hlavou a radši od Naokiho odskočila.
"Omlovám se jestli vám vadí, že jsem si tady s Naokim chtěli procvičit kenjutsu" řekla jsem a přitom se dívala na Naokiho kdyby pokračoval ve svém útoku a přeslechl Mizukage.

Zamrčila jsem se. Hikari z toho nebyla nadšená viditelně. A já teda taky ne. Naoki se umí o sobe postarat, ale Hirin je Jounin..A je to zapeklitá situace.
,,Trénujete?" zopakovala jsem. Povzdychla jsem si.
,,Fajn, trénink není nic špatného." pokrčila jsem rameny, čímž jsem jim dala pokyn, že můžou pokračovat.
,,Tak co, Hikari? Jak ti jde tvůj trénink?" pousmála jsem se na ni. Moje mysl ale byla z jedné třeiny u Naokiho a Hirin, z druhé třetiny u Daisukeho a teprve ta třetí třetina se týkala Hikari. To je hodně na tak malou hlavu, ne? Proto jsem zůstala ve střehu.

Když po mně taky sekla, tak mi zastavila útok a už jsem viděl, jak chce sahnout po druhé kataně. Chtěl jsem ji rychle odkopnout, ale v tu chvíli ona ode mě odskočila a já se lekl, že vedle nás stojí Hitomi. "Co tu děláš Hitomi?" zeptal jsem se Hitomi. "My opravdu jen trénujem. Nic jiného neděláme." řekl jsem a myslel jsem si 'A sakra jsem mrtvej. Doufej že mně nezabije.' schoval jsem katanu na záda a koukal na Hikari.

Připadalo mi vskutku vtipné jak oba dva si dali pohov jen co přišla Mizukage. byl v tom vidět jistý druh respektu který k ní měli a já se jim ani nedivila. netušila jsem jaké to je když se naštve ale na druhou stranu jsem to nechtěla ani zjišťovat.
"Uhm, vlastně jsem hotová." Odpověděla jsem jí na její otázku, při čemž jsem se jen trochu pousmála. Byla pravda že se mi to už povedlo, dokonce jsem si to i opakovala abych se ujistila že to nebyla jen hloupá náhoda na kterou bych mohla doplatit.
"Chcete to vidět?" Bylo docela logické že jsem se ptala.

Pousmála jsem se, kyž se oba zastavili. Těšilo mě, že mají alespon trochu respekt.
,,Pokud je to trénink, tak je to v pořádku. Proč jste se zastavili?" naklonila jsem hlavu na stranu a ušklíbla se. ,,To zní, jako když jste měli něco v plánu, nebo se mýlím?" usmála jsem se. Když mi ale Hikari sdělila, že se to naučila, změnila jsem škodolibý pohled na milý.
,,Tak se mi předveď." postrčila jsem i dopředu a sledovala ji, jak si povede.