Cvičiště č. 3

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 8:17 pm

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

pro **Kiseki Mirakuru** Wed Jun 04, 2014 2:50 pm

"Ďakujem za tréning." Prehovoril som a potom som sa uklonil. "Ja by som mal ísť do tej knižnice, takže dovidenia." Hovoril som stále slušným tónom. Vrátil som katanu do pochvy, otočil som sa a vybral som sa preč. Všimol si si toho? Čoho myslíš? Opýtal som sa draka. Niekedy ti to poviem. Dodal nakoniec a aj keď som sa ho snažil prehovárať aj tak mi to nechcel povedať.
(presun)

pro **Naoki Utsushi** Wed Jun 04, 2014 3:45 pm

Pousmál jsem se, protože jsem reakci od Kaii čekal. Mno co, koukal jsem, jak trénují ti dva a pousmál jsem se. Seděl jsem tam a koukal, jak se mlátěj, chtěl jsem se přidat, ale neměl jsem meč, což mě zraňovalo. Mno nic, zavřel jsem oči a meditoval. Po chvilce se tu objevily bublinky a já myslel na to, jak bych mohl trénovat. Chtěl jsem strašně moc trénovat Rokubiho, ale to zase nemůžu. Co když se nebudu ovládat a pak se mě Rokubi zmocní a zničí Kiri hmmm? Mno nic mno, ale aspoň budu přemýšlet, jak bych to mohl udělat. Už jednou jsem bojoval v jeho chakře, mno ale dopadlo to blbě. Přestával jsem se ovlátat a použil Bijuu damu a ještě aby toho nebylo málo, tak to schytala Mizukage, čímž jsem ji zabil já. Dal jsem ruce v pěst a zatnul zuby. Proč, sakra, proč se to muselo stát? Proč jsem tomu nemohl zabránit? Ptal jsem se sám sebe a z ničeho nic...,,Víš, proč jsi se nemohl ovládat? Protože jsi slabý chlapečku!!!" ,,Rokubi zase jednou promluvíš že, a chceš mě vyděsit !!! Jednou tě budu ovládat a budeme partneři, abys věděl, a žádné né. Já chci s tebou být normálně jako kamarád s kamarádem, chápeš rokubi?!!" ,,Pfff !!! Jednou. To slibuje každý a jak stejně dopadneme. Mno, raději mě nech, bude to lepší pro oba!!!" ,,Rokubi, slibuju, že jednou to bude jinak." seděl jsem tam a zase mi naskočila představa mrvé Mizukage, při tom jsem to nevydržel, otevřel oči a zakřičel: ,,Proč sakrá !!!" a dal vší silou pěstí do země, která se otřásla a okolo mě popraskala zemina. Neuvěřitelné, co dokáže hněv.

pro **Bijuu** Fri Jun 06, 2014 11:40 am

Cvičiště č. 3 - Stránka 19 Rokubi_by_felipebiel214-d5clbfb

,,Nemáš vůbec důvod se rozčilovat, kluku." vysmál jsem se mu. Byl tak malý a tak slabý. Navíc mě jeho slova štvala. Nevěřil jsem mu. Mizukage možná byla kamarádka s Choumeiem, a kdysi byli Bijuu také přátelé se svými schránkami, já k tomu choval nenávist. Obrovskou nenávist.
,,Za toto všechno si můžete sami. Všichni si myslí, kdoví jak jsou silní, když mají ve svém těle zapečetěného démona. Pravdou je, že jste slabí a bezcenní. To, žes vaši Mizukage neochránil, to je jen tvá vina a důkaz toho, že jsi bezcenný." ušklíbl jsem se. Provokoval jsem ho, chtěl jsem ho naštvat. Bylo mi to milejší, když už jsem tu musel trčet spoutaný.

pro **Yoko Terumi** Fri Jun 06, 2014 4:48 pm

Bola som za Mizukagem v kancelárii, ale nebol tam. Chcela som mu odovzdať tie papiere, ktoré som mu mala priniesť. Nechcelo sa mi čakať, kto vie ako dlho by trvalo, než sa vráti. Radšej tam prídem trochu neskôr. Možno sa mi pošťastí a bude tam.
Rozhodla som sa teda ísť sem. Potrebovala som nejako začať s technikami, ktoré som si vyzdvihla a toto bolo najvhodnejšie miesto. Prudko som sa ale zastavila pri strome a s otvorenými očami sledovala Naokiho, ktorý bol na tom...Dosť zle. Odrazu udrel do zeme a tá pod náporom jeho sily praskla. Po chrbte mi prebehli zimomriavky. čo sa mu pre pána kráľa stalo? Vyšla som spoza stromu. Naoki? Vyslovila som jeho meno, trochu sa obávajúc jeho reakcie.

pro **Naoki Utsushi** Fri Jun 06, 2014 8:35 pm

Zase ke mně mluví. ,,Joo hmm, má vina. Možná máš pravdu, ale jak to, že moje vina? Vždyť ty jsi to udělal schválně, nebo né? Proč jsi mi v tu chvíli dal trochu tvé chakry? A potom, když jsem byl v nesnázích, tak jsi mi jí dal ještě více? Řekni mi důvod, proč jsi mi ji dal teda? Potom jsem se nemohl ovládat. Z ničeho nic jsem byl posedlý, tak proč jsi pokračoval? Aby ses zmocnil tohoto těla joo?" optal jsem se Rokubiho a zatnul zuby. Byl jsem naštvaný, strašně. Kdybych mohl, tak bych mu dal přes tlamu.
Když jsem si dopovídal s Rokubim, tak jsem uslyšel známý hlásek. Že by snad to byla...? Zvedl jsem pohled a přede mnou stála Yoko. Pousmál jsem se. ,,Ahoj Yoko, jsem rád, že tu vidím někoho známého." Koukl jsem se na ruku, která byla zaražená v zemi. Sakra, co jsem to zase dělal? Vytáhl jsem ji a oklepal se. Dal jsem ruce na čelo, tekly mi trochu slzy. Rychle jsem je setřel. ,,Jak se máš, Yoko? Posad se u mě, jestli máš čas." pobídl jsem ji. Byl jsem šťastný, že tu se mnou někdo je. Teda spíše že na mě někdo promluvil někdo, kdo se mě nebojí. Otočil jsem hlavu na stranu a zároveň ji koutkem oka okukoval. Už jsem ji douho neviděl, tak jakpak vypadá? pousmál jsem se a čekal, copak mi řekne nebo jestli si sedne ke mmě.

pro **Bijuu** Fri Jun 06, 2014 8:40 pm

Jeho otázky mě docela zarazily, nevěděl jsem, jak odpovědět. Proč jsem mu vlastně dal tu chakru, když ji potřeboval? Nemusel jsem. Mohl jsem toho prostě zneužít, ale neudělal jsem to. Vysvobodil mě až známý hlas.
,,Dal jsem ti chakru, a ty ses prokázal jako slabý. Když budeš jednat vždy takto, nikoho neochráníš, a ještě navíc ublížíš." s tím jsem se odmlčel. Nechtěl jsem docílit toho, aby mě začal ještě provokovat Choumei. Na něj jsem opravdu náladu neměl.

pro **Yoko Terumi** Fri Jun 06, 2014 9:16 pm

Čo sa ti stalo? Opýtala som sa. Všimla som si tie jeho slzy, čo ma znepokojilo. Určite ho niečo trápilo,. Ale čo? Došla som k nemu a sadla si vedľa neho, zvitky som rozložila pred seba a prepichla ho zvedavým pohľadom. Dnes sa mám výborne, ale ty zrejme nie. Vážne, povedz mi, čo ťa trápi. Povzbudivo som sa naňho usmiala, snažila som sa okolo seba rozšíriť pozitívnu energiu, ako som to robila vždy.

pro **Kataro Terumi** Mon Jun 09, 2014 5:24 pm

Nevěděl jsem co dělat, docela mi už chyběly nějaké mise, nejspíš zajdu za Faitem ať mi nějakou přidělí jinak se zcvoknu z toho nic nedělání. Postavil jsem se rovně a otočil jsem se směrem ze cvičiště. Mé nohy mě vedly k jeho kanceláři kde jsem doufal že ho najdu. (přesun)

pro **Naoki Utsushi** Wed Jun 11, 2014 12:08 pm

Když se mě optala, jestli jsem v pořádku, zarazil jsem se. Nevědel jsem, jestli jí mám říct, že jsem Jinchuriki jako ona, nebo že se to dozví jindy. Radši s tím ještě počkám, pro jistotu. ,,Mno nic mi není, jenom mě trápí jedna myšlenka, ale to neřeš." usmál jsem se nevinně. ,,A co? Jak jsi pokročila s tréningem?" optal jsem se a koukal na Yoko. Snažil jsem se nějak zakecat tu pěst v zemi, abych nemusel říkat, co se přesně stalo. Podíval jsem se očkem na záda a posmutněl jsem. ,,Ach joo, můj meč." koukl jsem si na ruce a ze sedu jsem si sedl do dřepu a dal ruku na tvář Yoko. ,,Jednou bude všechno jinak Yoko a uvidíš, že to bude nádherný pocit z mojí dlaně." na Yokoině tváři se udělala bublinka, která hřála. Dal jsem ruku pryč a vstal jsem. Protáhl jsem se a zeptal se: ,,Jdeme něco trénovat?" stále jsem se díval na Yoko. Snad jsem něco neudělal špatně, když jsem jí bez dovolení sáhl na tvář. V tom momentu jsem si uvědomil, co jsem vlastně udělal. Zarazil jsem se a čekal, co provede a hlavně co řekne.

pro **Yoko Terumi** Wed Jun 11, 2014 4:57 pm

Povzdychla som si. Niečo z neho vytiahnuť bolo vážne umenie. Tak teda, nebudem ťa k tomu nútiť, poviem ti len jediné, kedykoľvek budeš potrebovať, môžeš sa mi vyrozprávať, dobre? Usmiala som sa a naklonila hlavu na stranu. Roztiahla som pred seba tie dve zvitky s katonovými technikami, ktoré som si od Mizukageho vypýtala. Bolo tam všetko, pečate, popis techniky, čo mám robiť. No, tak som sa rozhodla konečne niečo začať trénovať. Zohnala som si tieto zvitky, no uvidíme, ako mi to pôjde. Musím sa predsa stať silnejšou a tým tupcom v klane ukázať, že nie som retard. Aj keď tak občas vyzerám a správam, ale to si netreba všímať. Mávla som len tak rukou. Keď spomenul jeho meč, povzdychla som si. Ešte stále si si nezohnal nový? Nadvihla som jedno obočie. Odrazu urobil niečo nečakané, na čo som sčervenala ako paprička, položil mi totiž ruku na líce. A-ako to mám chápať? Zakoktala som sa po jeho slovách, neschopná inej reakcie. Keď dal ruku preč, vzala som jemne bublinku do ruky. Nom, neviem, bolo by na čase začať s tými technikami. Usmiala som sa, ako by nič, rýchlo som sa upokojila a červeň z mojej tváre zmizla. Cítila som sa trochu trápne.

pro **Naoki Utsushi** Tue Jun 17, 2014 9:10 am

Pousmál jsem se a řekl: ,,Mno páni, jsi zaneprázděna. A jo, promiň, vyklouzlo mi to, nevím, co mě to napadlo, že se ti dotknu tváře. Omlouvám se." omluvil jsem se a koukl na ni. Sáhl do batůžku vedle mě a vytáhl kunai. Hodil jsem ho do vzduchu. ,,Zahrajem si takovou hru, co ty na to?" optal jsem se a pousmál se. ,,Kdo déle zůstane, bude vítěz." pousmál jsem se. Sáhl jsem do batůžku znova a hodil jich do vzduchu dohromady 11 a koukal na Yoko a pořád se smál. Schválně jestli to vydrží. ,,Radši ne." řekla jsem nakonec a vyskočil do vzduchu. Jakmile kunaie začaly padat dolů, všechny jsem je pochytal. Dopadl jsem na zem a pousmál se na Yoko. ,,To byl jen vtip."

pro **Yoko Terumi** Wed Jun 18, 2014 8:20 pm

Mávla som nad tým rukou. Ale to nič, neprekážalo mi to. Pokrčila som ramenami. Zrazu som si uvedomila, čo som povedala, a že to možno vyznelo trochu divne. Ja som to nemyslela tak, že mi to akože nevadilo, že by si v tom pokojne mohol pokračovať, teda, chcem tým povedať...Nie že by mi to nebolo príjemné, ale...Radšej som zmĺkla, lebo som sa zamotala ešte viac. Sakra, tvár sa že si nič nepočul. Podivne som sa usmiala. Čože? Nechápavo som sa naňho pozrela. Začal do vzduchu hádzať kunaie a ja...Ja som radšej ostala sedieť a nepripájala sa, pri mojom šťastí by som sa s tým svojim legendárnym hádzaním kunaiov trafila do oka. Hold, som šikula. Uškrnula som sa naňho. Vtip? Heh, ty si prípad.

pro **Naoki Utsushi** Thu Jun 19, 2014 11:01 am

Otočil jsem se směrem k vesnici ,,Hmm, divný pocit mám." pousmá jsem se a otočil na Yoko. ,,Promiň, ale musím jít. Zase se někdy uvidíme." pousmál jsem se na ni a šel směrem ke kanclu mizukageho. Než jsem odešel, zamával jsem Yoko a zavolal na ni: ,,Tak zase někdy ahoj." (přesun)

pro **Yoko Terumi** Tue Jun 24, 2014 1:17 pm

FILLER NA KATON : GŌKAYŪ NO JUTSU (C), KATON : RYŪKA NO JUTSU (C)

„Iste, maj sa!“ Kývla som rukou na Naokiho. Neviem, kde sa tak ponáhľal, ale tak, aspoň som mala čas na poriadne preštudovanie si tých dvoch katonových, a hlavne jediných techník tohto elementu v dedine. Ani neviem, koľko som tu sedela. Možno len pár desiatok minút, možno hodinu a možno celý deň. Každopádne, keď som zvitky dočítala a pochopila, čo presne musím urobiť na to, aby som tieto techniky zvládla, prudko som vyskočila na nohy a rozbehla sa k jazeru. Bude najlepšie, ak budem trénovať na vodnej hladine, aby som náhodou nepodpálila nejaké stromy, trávu, čokoľvek horľavé, čo by mohlo spôsobiť poriadne problémy.
Chcela som začať s technikou Gōkayū no jutsu. Prišla mi trochu komplikovanejšia než Ryūka no Jutsu. Podľa môjho názoru je lepšie začať s ťažším, aj keď...Sú to techniky rovnakého ranku. V zvitku písalo, že je dôležité nahromadiť dostatok chakry v pľúcach, ktoré následne vypustím v podobe obrovskej katonovej gule. Nahromadiť bola jedná vec, vytvarovať druhá.
Tak teda, trochu som sa rozkročila a sústredila sa. Bolo to o čosi ťažšie, páč som stála na vodnej hladine a musela som neustále sústrediť chakru aj do nôh, aby som sa náhodou neprepadla pod vodu. Celkom by to aj bodlo, ale nemala som teraz na také čas.
Privrela som oči. Poskladala som potrebné pečate a pomaly, ale isto som hromadila chakru v pľúcach. Neprestala som, až kým som necítila potrebu zbaviť sa toho, bola som tak divne nadutá v tvári, až som sčervenala. Odrazu som chakru z pľúc vypľuvla. Nemalo to však taký efekt, ako som si myslela. Miesto obrovského množstva ohňa som „vychrlila“ malú ohnivú guličku, o veľkosti pingpongovej loptičky, ktorá náhle spadla do vody, zasyčala a zhasla.
„Mám talent.“ Zabrblala som si popod nos. Čakala som, že sa mi to aspoň na prvý krát podarí v trošku lepšie. Zrejme som precenila vlastné schopnosti. Začula som smiech. Pohrdavý. Vychádzal z môjho vnútra. Chytila som sa rukou za brucho. ...taká hlúpa a netalentovaná...Ozvalo sa mi v mysli. Bol to...Chōmei? Nevedela som ako reagovať. Nevedela som, čo robiť. Nemala som žiadne skúsenosti s Bijū. A už vôbec som netušila, že sa môže so mnou rozprávať. Doteraz bol ticho!
Každopádne, mienila som mu ukázať, že nie som taká hlúpa, ako o mne vravel. Netalentovaná, možno. Ale nie každý musí talent mať. Ja nie som schopná ani prebudiť Yōton. Kto vie, či som ho vôbec zdedila.
Na mojej tvári sa usadil odhodlaný výraz. Opäť som poskladala pečate, nahromadila chakru v hrudi a vypustila ju v podobe väčšej ohnivej gule. Zatiaľ to nebolo nič moc, tá guľa mala priemer možno sedem centimetrov, ale zlepšujem sa. Ak takto budem pokračovať ďalej, možno sa mi tú techniku podarí ovládnuť. Musím trénovať, musím! Cvičiskom sa opakovane ozýval názov techniky. Neustále som z úst vypúšťala oheň, raz väčší, raz menší. Raz som bola so svojim výkonom spokojná, raz nie. A hoc som tam prestála dosť dlhú dobu, nevzdávala som sa.
Skúšala som to stále dookola. A ak sa mám priznať, strácala som pomaly nervy. Technika stále bola neúplná, ohnivá guľa nepresahovala priemer väčší než jeden meter a to ma vytáčalo. Až raz som si povedala, že do toho vložím všetko...Dokončím svoj tréning ešte dnes...Musela som sa ešte naučiť tú druhé techniku. Prudko som sa nadýchla, hromadila chakru vo svojich pľúcach. Najviac, ako sa dalo. Opäť som sa v tvári nadula a sčervenela, srdce mi bilo ako šialené. Musela som to zvládnuť, musela! Verila som si. Verila som, že to dokážem. To bol základ. Odrazu som chakru vypustila v podobe ohňa, ktorý sa náhle vytvaroval do takej gule. Bolo toho omnoho viac, než predtým. Bolo to väčšie, a myslím, že to bola konečná verzia techniky. Keď som si všimla, ako to ohromné množstvo katonu vyparuje vodu na hladine jazera a popritom v nej mizne, celá šťastná som si až poskočila do vzduchu. Nesmierne ma to potešilo. Zvládla som to! Konečne! Moja snaha sa vyplatila!

Ale radovala som sa predčasne. Môjmu tréningu zďaleka nebol koniec, ale potrebovala som si odpočinúť. Preto som si na nejakú tú polhodinku podriemala pod stromom, a potom som sa ešte najedla a napila. Mama mi opäť nabalila desiatu, za čo som bola vďačná, aspoň som sa nemusela niekde kvôli hladu trepať a mohla sa rovno venovať svojmu tréningu.
Teraz bola na rade technika Katon : Ryūka no Jutsu, ktorá síce vyzerala jednoducho, ale počas nasledujúceho tréningu som sa dozvedela, že až taká jednoduchá na ovládnutie nie je. Desiatu som zabalila do tašky, na chvíľku ešte roztvorila zvitok a preštudovala ho, aby som sa náhodou nepomýlila. Technika pracuje na podobnom princípe ako Gōkayū no jutsu, avšak je od nej rozdielna. Tu nevytvorím jednu veľkú ohnivú guľu, ale viacero maličkých. Tomuto sa človek až tak ľahko zrejme nevyhne.
„Tak teda, hor sa trénovať!“ Šepla som si viac menej pre seba. Vyskočila som síce na nohy, ale bola som trochu ticho. Keby náhodou chcel ten gigantický chrobák moje počínanie nejako okomentovať. Ale bol ticho. Ani známka potom, že by vôbec existoval. Napadlo ma, že je možno náladový. Neviem, nepoznala som ho, ani som nevedela, čo mám robiť. Bála som sa rozprávať s ním. Veď bol...Tak veľký!
Zavrtela som hlavou a ladnými krokmi sa vrátila späť na hladinu jazera, kde som len pred chvíľou zvládla jednu z dvoch katonových techník, ktoré som mala možnosť naučiť sa.
Rozkročila som sa. Sústredila som sa, poskladala potrebné pečate a nahromadila v pľúchach chakru, ktorú som následne prudko cez ústa vypustila. Na moje nešťastie som nevychrlila niekoľko malých ohníčkov, ale jednu obrovskú, ktorá patrila k technike Gōkayū no Jutsu.
„Ups, zrejme to bude ťažšie než som si myslela.“ Poškrabala som sa za hlavou. Áno, presne tak, trpela som mamomluvou, ale čo už. Nikto sa o tom nesmie dozvedieť, ešte by som skončila na psychiatrii.
Rozmýšľala som, ako na to. Nemohla som nahromadiť také mnžstvo chakry a následne ju vypustiť tak, aby sa vytvarovala do formy gule, musela som to nechať plynúť do rôznych strán a smerov.
Povzdychla som si. Musela som to vyskúšať, či to tak pôjde. Tentoraz som nahromadila menšie množstvo chakry, ktoré som sa tesne pred vypustením snažila rozptýliť. Vznikli z toho len jedna malá ohnivá gulička o veľkosti pingpongovej loptičky. Musím uznať, že toto sa mi vážne „podarilo“. Prehrabla som si rukou vlasy. Musela som sa viac snažiť.
Ako pri predošlej technike, ani pri tejto som sa nevzdávala. Nebola som kyľavá. Teda, bola, ale teraz som si musela nahovárať že nie som, aby som aj niečo dokázala. Kto kedy niečo zvládol s prehnane nízkym sebavedomím? Nikto! Človek musí veriť vo svoje schopnosti, v seba samého. V duchu som sa podporovala, vravela som si, že to dám a bola som úprimne rada, že sa ten chrobáčik neozýval. Zbytočne by mi tak kleslo sebavedomie, ktorého som aj teraz mala málo, ale stále to bolo lepšie, ako predtým.
Poskladala som potrebné pečate. Nadýchla som sa, nahromadila chakru do pľúc. To zvládneš, to zvládneš! Dodávala som si v duchu odvahu tesne predtým, než som vypustila z úst oheň. Ako drak, konečne sa to nevyformovalo do tvaru gule. To bol pokrok. Síce sa mi to v skutku podarilo, ale toho ohňa bolo jaksi málo. Zrejme som nahromadila aj málo chakry.
Bol problém uhádnuť, koľko chakry mi treba. Musela som to skúšať, postupne som pridávala po trochu chakry, až som konečne narazila na jej správne množstvo.
Musela som to vyskúšať. Urobila som všetko, čo bolo potrebné. Vychrlila som hneď prúd ohňa, ktorý ako naschvál zletel rovno do vody. Povzdychla som si. Začalo ma to opäť štvať. Keď som si myslela, že to mám, stalo sa toto. No ďakujem vážne pekne, nič ma nevie viac potešiť, ako takáto situácia.
Mala som sto chutí sa na to jednoducho vykadiť. Komu sa chce niečo stále dookola opakovať, pričom sa stále nájde nejaký problém, aj keď si myslí, že to už má na dosah?
Zatla som tuky v päsť. Urobím to posledný krát. A ak sa mi to nepodarí, vzdám to. Cítila som, že tú techniku ovládnem. Nejaký tichý hlások v hlave mi vravel, že to nemám vzdať. Preto som poskladala do pečate a nabrala do pľúc vzduch, pričom som do nich hromadila dostatočné množstvo chakry. Tú som následne vypustila v podobe prúdu ohňa, ktoré tentoraz nekydol rovno do vody hneď na začiatku, ale rozptýlil sa do všetkých možných strán, tak ako to má byť.
Skoro som sa zbláznila, keď sa mi konečne podarilo tú techniku dotiahnuť do konca a naučiť sa ju. Zvískla som a začala behať po jazere dookola, neskôr som sa radšej presunula na breh, pretože som už bola vyčerpaná. Strávila som tu trénovaním dosť veľa času. Zbalila som si veci, vzala zvitky s technikami a so širokým úsmevom na perách sa vybrala kto vie kam. (presun)

pro **Rin Saito** Tue Oct 28, 2014 9:41 pm

Pravidelné branné cvičení

Dnes v Kirigakure svítilo slunce, já si vzal svojí misi a poctivě jsem na ní šel. Po cestě jsem dokončoval na sobě vzhledové doplňky a nakonec jsem dorazil na cvičiště. Nešel jsem nějak rychle spíše pomalu, ale přišlo mi hloupé nechat ty lidi čekat. Nakonec jsem si povšiml obrovského davu lidí, kteří na mě čekali. Protože mám pomalejší vedení, tak mi až po chvíli došlo, že čekají na mě. Lidí bylo nejméně sto a všichni vypadali odhodlaně se něco přiučit. Pomalu tedy příjdu k nim a na všechny se odhodlaně podívám. Tak, určitě jste tu všichni kvůli tomu, aby jste se přiučili něco ohledně obrany. Tak proto jsem tady, chci aby jste mě poslouchali a soustředily se. Nebylo mi nijak moc dobře a proto jsem chtěl aby mi práci usnadnili. Odskočil jsem trochu dál a opět se na ně podíval. Teď chci aby jste si všichni našli partnera s kterým budete spolupracovat. Všichni dělali ihned co jsem řekl. Po chvíli si našli všichni partnera, až na jednoho. Byl to chlapec měl asi patnáct let. Hej ty !.. Jak se jmenuješ. Chlapec se na mě nevinně podíval a slušně odpověděl. Jmenuji se Usami Fataro. Chvili jsem si ho prohlížel a poté jsem mu rukou naznačil ať jde ke mě. Budeš tedy trénovat se mnou. Postavily jsme se na proti sobě a zbytek lidí ovšem také. První věc je že se musíte ubránit obyčejnému výpadu. Podívám se na Usamiho.. Tak... Protivník vždy utočí na vaše nejchoulostivější místo, a nebo když už nemá jinou možnost tak vždy útočí na břicho. Tak chci aby si mě udeřil co nejvíce do břicha Usami. Udiveně i docela vystrašeně se na mě podívá ale poté sebere nejspíše svojí odvahu a co největší silou mě chce udeřit do břicha. Celkem svižně se jakoby otočím a bouchnu ho do ruku kterou má nataženou.. Poté spadne na zem. Viděli jste názornou ukázku a chci aby jste tohle začaly cvičit uvidíme jak vám to půjde. Já se opět podívám na Usamiho a zvednu ho ze země. Poté to zkoušíme dál a dál. Asi po patnácti minutách. Všem řeknu dost. Tak to jsme zvládly všem vám to šlo úplně bezvadně. Každý z nich udělal spoustu chyb ale nechtěl jsem je za to kárat nikdy to přece jen nedělaly. Další věc co budeme cvičit obranu proti kopu z boku. Ukážu vám jak váš spolupracovník kopne a jak se kopu vyhnete. Pootočím se na Usamiho a naznačím že ho kopnu z boku do úrovně břicha. Tak takhle vypadá kop z boku a jak se mu ubráníte. Tak Usami chci tě poprosit aby si mě co největší silou kopl z boku do břicha přesně jak jsem to ukázal. Usami po chvilce opět nabral sílu a nohou mi mířil do úrovně břicha. Teď se hlavně musíte soustředit na sílu v rukách. Když na mě letí docela velkou rychlostí Usamiho noha zapřu nohy tak aby byly jako zakořeněné do země a napřáhnu loket.. Usamiho noha narazí do mého loktu mělo vy to trochu více bolet. Tak viděli jste a teď to zkoušejte vy mezi sebou. I já s Usamim to zkoušíme několikrát znovu. Po chvíli řeknu Usamimu ať si na chvilku odpočine. Procházím se kolem dvojic a dívam se jak jim to jde po případě jim pomohu. Za chvíli jsem opět zase na svém místě. Tak to by jsme měli.. Prosím přestaňte. Teď si na chvíli všichni odpočiňte a za chvíli zase budeme trénovat. Mezi odpočinkem.. Určitě jste si všimli zbraní které jsou tu na to aby jsme s nimi trénovali. Chci aby jste si každý z vás vzal jeden kunai do ruky. Vytáhnu kunai a začnu si s ním točit na prstu. Usamimu dám jeden svůj, po chvilce odpočinku všem řeknu. Všichni vstaňte. Jak už víte budete trénovat s kunaii. Ukážu vám zase jak to má vypadat a pak to zopakujete několikrát. Vezmu kunai pevně do ruky a naznačím výpad proti Usamimu. Poté naznačím Usamimu aby udělal to samé ale proti mě. Usami neváhá a výpad zopakuje. Rychle dám kunai před sebe a Usamiho útok zablokuji. Samozřejmě záleží taky na síle protivníka. Kdyby byl o hodně silnější než vy prostě se jen vyhněte. Usami udělej výpad ještě jednou. Usami opět neváhá a výpad zopakuje. Bez potíží se vyhnu. To by jsme měli teď chci vidět jak to děláte vy. Zase se procházím kolem dvojic a koukám jak jim to jde nebo naopak nejde. Po chvíli dojdu na místo a trénuji i s Usamim. Tak to by stačilo. Pro dnešek si už odpočiňte, bylo mi ctí s vámi spolu pracovat a chtěl bych aby jste si to cvičili každý den aji u vás doma. Usměji se a ukloním se. Tak prosím, rozchod. Pomalým krokem odcházím..

pro **Akuma Saito** Fri Nov 14, 2014 9:22 am

Akuma Saito

Trénink- Bakemono Shibari

Přišel jsem na cvičiště s jediným úmyslem, naučit se novou klanovou techniku. Toto cvičiště u vody jsem vybral schválně, protože mě pohled na neporušenou hladinu uklidňoval, což pro mě znamenalo hodně. Klid s Yinem v hlavě jsem totiž nikdy moc neměl. Ani spát jsem kvůli němu dobře nemohl, ale dělal mě silnějším a to pro mě bylo důležité. Dával mi sílu, kterou jsem mohl chránit to, co jsem tak miloval, vesnici.

Na břehu jsem se zastavil a svým zrakem jsem hleděl až kamsi do dálky. Tělem jsem byl zde, ale myslí jinde. Přemýšlel jsem nad událostmi, které se v posledních dnech udály. Od tažení proti Iwě až po záchranu Mizukageho. Za chvíli mě to ale přešlo a zaměřil jsem se opět na to, proč jsem sem přišel. Yin do mě celou tu dobu navíc hustil, že je třeba zabít dalšího Nukenina, inu po posledním zabíjení Nukeninů to vypadalo s mojí prací dost bledě. V tu chvíli mě ovládl Yin snad úplně celého. Věděl jsem, že to už nesmím dopustit.

Posadil jsem se na břeh a vytáhl svitek, který mi poslal po jednom členovi z klanu otec. Byl to další stupínek, který bylo potřeba vyšlápnout, abych se na pyramidě posunul zase o krok nahoru. Rozložil jsem svitek do písčitého břehu a díval se, o co se to vlastně jedná. "Mmm, takže paralyzační Genjutsu určené pro mé Kekkei Genkai, to se celkem hodí na mých misích." Řeknu si v duchu a dál si pomalu pročítám svitek. Pomalu jsem přicházel na kloub celé této technice. Ono je potřeba znát všechny své techniky do nejpodrobnějších detailů, protože pak se nemůže stát, že uděláte při souboji chybu, která vám bude osudnou. Každá nevýhoda, každá výhoda, každé slovo popisující techniku a každá pečeť byla pro mě důležitá. Tato technika navíc nebyla nejlehčí pro úspěšné užití.

Když jsem skončil s teorií, byl čas začít praktikovat. Stoupl jsem si a trochu se oklepal od písku. Tak, jdeme na to, světě těš se, jen se těš. Povzbudil jsem sám sebe a směle jsem se posunul blíže k břehu, voda takřka "olizovala" konečky mých prstů u nohou. Začal jsem skládat jednu pečeť za druhou, ne nijak rychle, protože mi při tréninku pečetí mi to vždy chvíli trvalo. Jak jsem ale mohl poznat, že techniku úspěšně ovládám, když se to nemohlo nijak projevit? Často jsem při tréninku Genjutsu jen stál a do prázdna se snažil dobře a co nejrychleji složit pečetě. Až když jsem měl natrénováno a byl jsem si jist, že ji dělám správně, tak jsem techniku používal proti lidem. Nyní jsem byl v té fázi čarování do prázdna. Pečetě techniky jsem opakoval znovu a znovu, dokud jsem si nebyl jist, že je dělám správně. Trvalo to asi hodinu, než jsem si na ně mé prsty navykly a až teď byl čas o pokus na lidech. Jenže tady nikdo nebyl a odsud jsem teď v průběhu tréninku odejít nemohl. Věděl jsem však, že kolem jedné hodiny odpoledne sem chodí trénovat Geninové, kteří právě dokončili akademii a nebo se pořád nemůžou dostat na úroveň Chunina. Každopádně pro mě to byla skvělá příležitost, jak si potrénovat moji novou techniku. Odběhl jsem tedy od břehu a posadil se do korun stromů, kde jsem se schoval a čekal, až sem nějaký ubožáček dorazí.

Netrvalo to dlouho a už byl tady. Genin, nejspíše úplně čerstvý. Z pusy mu ještě teklo mléko. Jedno se mu však muselo nechat. Vypadalo to, že i když je to jen Genin, patřil k těm snaživcům, kteří to později dotáhli na vysoké posty. Chlapec zamířil k terčům, kde se snažil shurikeny trefit střed, inu moc mu to nešlo, avšak bylo jasné, že do toho dává naprosto všechno. Připravil jsem se na seskok ze stromu co nejblíže k němu. Ozvala se rána, když jsem nohama tvrdě dopadl na zem, sílu jsem však zmírnil chakrou v nohách, takže jsme si je nedolámal. Chlapec se bleskově otočil a když mě uviděl, sklopil hlavu dolů.

Chlapče, vidím tvé snahy, byl jsem v tvé kůži také a byla strašná škoda, že jsem neměl nikoho, kdo by mi pomohl. Ty máš však štěstí. Můžu Tě naučit, jak vzdorovat proti Genjutsu, což se ti v boji proti iluzionistům jistě hodí. Co ty na to? Řekl jsem s veselým hlasem a rozcuchal jsem chlapci rukou vlasy. Chlapec poté zvedl s nadšením zrak a díval se na mě, jako na Boha. Poslední shuriken, co držel v ruce si schoval do balíčku a s úsměvem kýval hlavou. To by jste byl moc hodný pane ANBU. Řekl chlapec a já tedy jen přikývl. Pustil jsem mu vlasy a složil pečetě na mé nové Genjutsu. Chlapec zmaten čekal, co se bude dít dále. "Genjutsu: Bakemono Shibari" Řekl jsem si v hlavě a aktivoval jsem techniku. Aplikaci jsem provedl očním kontaktem. Následovalo strnutí provázené urputnou bolestí cíle. V Genjutsu byl chlapec naskrze probodán dřevěnými kůly, kterému nedovolovaly se dále hýbat. Jeho krev po kůlech stékala na zem a bolest byla neúprosná. Kdyby mohl mluvit, asi by řekl, že to strašně bolí a ať to zruším, faktem však pořád zůstávalo, že mluviti nemohl.

Já: "Povedlo se, to čumíš co? Yine."

Yin: "Mohl bys být lepší."

Nechtěl jsem se hádat, tak jsem to nechal být a podíval se do očí tomu chlapci, pomohl mi vyzkoušet si novou techniku. Už jsem chlapce potrápil dost. Rozhodl jsem se tedy již techniku zrušit, takže jsem pomocí pečetě Genjutsu uvolnil a chlapce se skácel k zemi. Čupl jsem si vedle něj a začal jsem na něj hovořiti. Když se dostaneš do situace, kdy jsi lapen v Genjutsu, nevěř tomu, co vidíš nebo cítíš. Jako první krok si způsob bolest. Když je Genjutsu na nízké úrovni, často se po utrpěné újmě Genjutsu zruší. Když to nepomůže, pak je na řadě Genjutsu kai, ale to u vysokorankových technik, jako je například tato jen těžko zabere. Nejlepší variantou je přerušit tok chakry do mozku,tím zruším nejvíce Genjutsu vůbec, protože Genjutsu jako takové manipuluje s tvojí chakrou uvnitř tvé hlavy, tam pramení céla síla Genjutsu. Řeknu mu a pomůžu mu vstát. Už se z toho otřepával. Splnil jsem si to, co jsem chtěl. Natrénováno jsem měl a chlapce jsem tak trochu poučil. Bylo mi však hloupé jen tak odejít, takže jsem tu s ním ještě chvíli pobyl a pomáhal jsem mu také s bojem na krátkou vzdálenost a vrhem shurikenů, snad mu k něčemu bude můj ztracený čas. Jakmile jsme tedy oba skončili, sbalil jsem se a odešel jsem ze cvičiště.

// Přesun

pro **Kaori** Wed Mar 18, 2015 7:01 pm

Dnes mě má kontaktovat Tanaki. Snad si stihl odpočinout. Rozhodla jsem se počkat na Tanakiho tady na cvičišti u vody, protože to je údajně nejlepší místo na koncentraci.Uvidíme.
Sedla jsem si na břeh jednoho z uměle vytvořených jezírek. Vypadalo to jako jezírko. Pravděpodobně je nějak propojeno s těmi dalšími v okolí.
Nejedla jsem, jak Tanaki žádal. Proto mi občas kručelo v břiše. Zvláštní na tom je to, že jsem teď však hlad neměla. Kručení v břiše tvrdilo ale něco jiného.

pro **Goku** Wed Mar 18, 2015 9:46 pm

Nakoniec sa mi ju podarilo nájsť. Popravde to bolo celkom jednoduché. Možno si to neuvedomovala, no priťahovala pozornosť. To trebalo zmeniť. U niekoho ako som bol ja, a u niečoho, čo som z nej chcel spraviť, nebolo nič horšie než nechcené priťahovanie pozornosti.
Na sebe som mal podobné oblečenie než včera, len bez taktických pomôcok. Teda bez chráničov a podobne. V podstate som bol len v krátkom jednoduchom čiernom tričku a krátkych čiernych nohaviciach. Nebolo síce úplne najteplejšie no.. bol som zvyknutý.
"Aká bola hladovka?" S tými to slovami som pozdravil Kaori, ktorá sedela na okraji jednom z umelo vytvorených jazier. Išiel som k nej popri kvázi brehu, po jej pravej strane.

pro **Kaori** Sun Mar 29, 2015 6:00 pm

"Hladovka? Ne, já nejedla protože jsem hlad neměla." Lhaní mi nejde. Teď navíc v kombinaci s dalším kručením v břiše mé slova působila o to více nedůvěryhodně. "Ty ale vypadáš." Na chvíli jsem se před posledním slovem zamyslela. Nevěděla jsem totiž, jak brát Tanakiho stav. To netypické oblečení. Ten jeho výraz. Chci ho brát vážně, ale to s tím oblečením nešlo. Bylo tu tak -5 °C. Jestli mu ale není vážně zima, a je mu v tom pohodlně, má můj obdiv a respekt.
Mě zima trochu je. Myslím, že se to ale brzo změní. Co si Tanaki asi tak pro mě připravil?

/Omlouvám se, že tak pozdě Crying or Very sad

/

pro **Goku** Mon Mar 30, 2015 12:32 pm

Na chvíľku som sa zastavil a pohľad som obrátil k jej topánkam. Možno by bolo dobré zobrať nejakú gumičku, dať jej ju na ruku a povedať, že pri každom klamaní by si za ňu mala zaťahať. Nechcel som sa však hrať na nejakého mnícha a vyprávať jej tu nejaké zásady správania, takže som to nakoniec prešiel bez komentára. Znova som pohľad podvihol k jej tvári, a znova klesol po jej oblečení.
"Ja?" Tento krát som sa neubránil tichému smiechu. Ten bol minimálne tak studený, ako okolité počasie. Naozaj som si pre ňu pripravil niečo.. zaujímavé.
"Poď za mnou, toto miesto je príliš.. verejné." Bola pravda, že ako Anbu som sa snažil tréningu na podobných miestach vyhýbať. Preto som chodieal niekam, kde sa moc ľudí, hlavne v týchto nepokojných časoch, neodvážilo.
(presun)

pro **Kaori** Mon Mar 30, 2015 1:35 pm

Jsem zvědavá, co si pro mě připravil. Přikývla jsem na jeho návrh, nebo raději pokyn, k přesunu, a pak se za ním vydala. Tuším, proč chtěl změnit místo k tréninku. Nerad by aby se jeho techniky dostaly na veřejnost. Možná za tím vězí ale i něco dalšího, co je spjato s mým tréninkem. Snad nebudu šermovat na nataženým laně nad kilometrovou propastí. Nepochybně by to byl nezapomenutelný zážitek. Najdou se ale určitě i nějaké zápory, které by podobný trénink obnášel. (Přesun)

pro **Hisa Kaguya** Wed Jun 17, 2015 7:15 pm

Po hodině a půl aktivního běhání jsem doběhla k vodě. Bylo načase se rozcvičit a protáhnout. Nevěděla jsem co mě čeká. Začala jsem rozcvičkou a pak jsem pokračovala protažením. Byla jsem ráda, že jsem si pamatovala svoje akrobatické dovednosti. Hvězda i přemet mi ještě šli. I most ze stoje. Byla jsem ráda. To pak Kashikemu musím ukázat. Bylo na čase na reflexy. Tak jsem vzala kunai a shurikeny a házela je z různé dálky do stromu, který byl přes říčku. Tak jo to by jsme měli. Teď ty kosti.
Začala jsem se soustředit a postupně si nechávala z těla vytahovat kosti a zase je zastouvat dovnitř, abych si navykla na ten pocit. Ovládat své kosti bylo docela lehké. Zopakovat techniky o něco těžší.

pro **Kashike** Thu Jun 18, 2015 10:54 am

Ampliony po celé vesnici náhle ožili za charakteristického praskání statické elektřiny a z nich se ozval hlas, jež byl znám většině obyvatel Kirigakure:

Občané Kirigakure. Moji bratři a sestry. Volám vás naléhavě v tuto těžkou hodinu a vyzývám vás všechny, abyste se dostavili na nádvoří před Hlavní budovou. Začíná se psát nová kapitola našich dějin.

pro **Hisa Kaguya** Thu Jun 18, 2015 11:07 am

Zrovna když jsem byla v tom nejlepším se ozval hlas. Povědomí hlas. Kashikeho hlas. On....on to dokázal. Rozsvítily se mi oči a já sebrala své věci a bylo mi jedno jak moc spocená jsem. Běžela jsem na místo srazu

(přesun)

pro **Hirin** Sat Jul 25, 2015 9:43 pm

Došli jsme sem. Cvičiště číslo 3, bylo tu krasné jezero. Pro suitonisti nejlepší prostředí,i když mě to bylo celkem jedno. Otočila jsem se k Shirui. Tak co tady, bude ti to stačit? řekla jsem s úsměvem. Měla jsem pro boj všechno potřebné. Ale nechtěl jsem jí moct ublížit. Sedla jsem si na zem ,chtěla jsem si ještě povědět o tom našem treninku.

pro Sponsored content

Cvičiště č. 3

Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3