Cvičiště č. 3

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 8:17 pm

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

pro **Shirui** Sat Jul 25, 2015 9:54 pm

Došli jsme na pro mě známe cvičiště a to ve mně zase probudilo mou dravost a soutěživost.
Když si sedla tak jsem k ní přiběhla a svůj kunai natáhla k jejímu krku.
Pak jsem jí podala ruku a pomohla jí se zvednout.
Pak začal náš cvičný souboj.
Cvičiště č. 3 - Stránka 20 Vo0vmb

Hirin se zpočátku chopila pozice agresora to se mi hodilo.Já zkušeně její útoky odrážela a občas jsem se vyhnula.
Pak jsem se rychle prosmýkla kolem ní a rychle jsem tasila meč a tím jsem jí útočila po krku.
Byla jsem téměř jistá, že můj útok zablokuje, ale byla jsem také připravená na poslední chvíli čepel zastavit.

pro **Hirin** Sun Jul 26, 2015 12:46 pm

Malém jsem zapomněla,že Shirui je akční a soutěžová. Avšak sama to připomněla. Když mi držela kunai před krkem. Pohlédla sem na ní s výrazem. Jako co to ku*va děla. Evidentně poslední dny měla Shuri rada vytahovat kunaie na mě. Pomohla mi vstanout. Poté začala rozcvička.
Zezačátku jsem na to šla lehce. Shirui se dostala za mě,což bylo nepříjemná situace. Uslyšela zvuk taseného meče. Skočila jsem dopředu,abych měla čas,přitom jsem vytasila oba meče. Samehadu jsem zatím nechala v klidu . Postavila jsem se do bojového postavení a čekal co udělá. Byla jsem pasivní.

pro **Shirui** Sun Jul 26, 2015 1:53 pm

Bylo mi jasné, že přímím útokem toho moc nezmůžu, měla dva meče, v záloze samehadu a ke všemu měla ten svůj pasivní postoj.
Málokdy si otevře slabinu útokem, většinou brání a zaútočí, až když to opravdu nečekáš.
A pak mi to došlo, věděla jsem, že jsem znatelně rychlejší, ale tuto výhodu ztratím jakmile udělám něco co by mohla čekat.Co bude zároveň neočekávané, ale také účinné?
Chvíli jsem přemýšlela a pak mi to došlo.
Musím zaútočit tou nejhorší možnou cestou pro mě.
A to je přimo čelem proti ní.
Tak jsem se rozeběhla z plných sil a co největší rychlostí přímo proti ní a mečem jsem jí směřovala přímo na srdce.
V té rychlosti jsem ale bohužel zavadila na kámen, kterého jsem si opravdu předtím nevšimla a zakopla jsem.
Několikrát jsem se převalila až jsem skončila před Hirin.
Zvedla jsem svůj zrak k ní.
Musela jsem vypadat vtipně, celá od prachu a poškrábaná.
Pak se pokusím vstát, ale na svojí pravou nohu se nemohu zaboha postavit, pravděpodobně to je zlomený kotník nebo něco podobného.

pro **Hirin** Sun Jul 26, 2015 2:28 pm

Čekala jsem než něco vymyslí. Nebylo to dlouho,ale čekala jsem něco rychlejšího. Rozeběhlá a já se zpozorněla. Upevnola si postoj. Nebyla pomalá,ovšem byla nepozorná. Dívala jsem se na ní jak dělala kotouli až ke mě. Mělala jsem vykulené oči sivila se,že se takhle dostala ke mě. Když chtěla udělat něco nečekaného. Tak se jí to povedlo na 110%.
Když se na mě koukla,placla jsem se do čela. Usmála jsem se. Katany schovala do pochev a klekla jsem si k ní.
"Si v pořádku,trdlo?" Zeptala jsem se,když jsem viděla,že se nemůže postavit.

pro **Shirui** Sun Jul 26, 2015 2:53 pm

Ano, opět to byla má nepozornost, která mě dostala do maléru, je těžké ale udržet pozornost, jako já.Jsem velmi roztržitá a často se z ničeho nic zamyslím.
Nemohla jsem se na tu nohu postavit, tak jsem vzala Hirin za rameno a usmála jsem se.
,,Co myslíš?'' pronesla jsem sarkasticky.
Stála jsem vedle ní a zase jsem mírně zčervenala a objala jí.
Pak jsem se jí koukla do očí a čekala, co se bude dít dále.
Nevěděla jsem, jestli se mám vydal do nemocnice, nebo to je třeba jen vyvrtnuté nebo jestli jsem zas jen bolístka.
Doufala jsem, že se za mě Hirin rozhodne.

pro **Hirin** Sun Jul 26, 2015 3:31 pm

Pomohla jsem ji vstát. Moje otázka sice byla taková blbá,ale radai bsem se zeptala. "myslím že to zvládneš sama,tak čau" odpověděla jsem se smíchem,ale nikam jsem nešla. Koukla jsem na ní,co bude dělat. Jen mě držela,byla tak bezbranná a roztomilá."Tak pojď,odnesu tě dom" pověděla jsem a vzala jsem jí do náruče. "Natohle si ale nezvykej" utrousila jsem poznámku. Ještě,že byla taková drobnější a já měla dost síly. Někdy jsem si připadala víc chlap než žena.
//přesun

pro **Shirui** Sun Jul 26, 2015 3:57 pm

Byla jsem opravdu bezbranná, ale Hirin jsem věřila ze všech lidí nejvíce.
Po tom co mi řekla to, že půjde jsem se na chvíli zhrozila, ale pak mi došlo, že je to zase jeden z jejích rádoby vtípků.
Jak mě tak nesla, přišla jsem si v bezpečí a zase to na mě přišlo.
Dala jsem svou ruku na její tvář a políbila jí.Polibek jsem pořádně protáhla.
Když jsme došli před můj dům, tak jsem Hirin podala své klíče a čekala jsem jestli u mne zůstane a bude o mě pečovat.

pro **Hirin** Tue Aug 04, 2015 12:51 pm

Suiton: Goshokuzame
23.7-1.8

Pomalu jsem došla na cvičiště číslo 3. Dneska byl opravdu překrásný den,slunce svítilo a na obloze nebyl žádný mráček. Tohle cvičiště bylo pro mě ideální. Bylo tu jezero,které se pro učení suitových technik hodí. Nemusela jsem zbytečně plýtvat chakrou na vytvoření vodního prostředí.
Došla jsem až na okraj jezera. kde jsem si sedla. Vytáhl jsem svitek na kterém bylo napsané "Suiton: Goshokuzame". Otevřela jsem ho a pustila jsem se dočtení. Přečetla jsem si to jednou,dvakrát, tříkrát, prostě tolikrát dokud jsem to úplně nepochopila. Nebyla jsem až takový genius,abych se po jediném přečtení mohla vrhnout na trénovaní. Možná,kdyby to byla technika rank D možná i C, ale tohle byla B rank. A podle všeho nebyla náročná na pečetě. Stačilo dat ruce k sobě, nahromadit chakru a dát jí do jedné ruky,kterou pak položím na hladinu vody. Kde jí potom vypustím z konečku prstu a vytvořím tak 5 žraloku. Nevypadá to,že by to bylo těžké,ale to se zdá většina věci a přitom dají zabrat.
V tomhle jsem až tak velký problém neviděla. Spíš jsem tušila, že problém bude vytvoření žraloku ve vodě a následně jejích regeneraci ve vodě, kterou by měli umět. Velka škoda, že není nikdo kdo mi mě tohle mohl naučit. Bylo by to o hodně lečí a nemusel bych na všechno přijít sama se svitkem,který mi nic víc neřekne, pouze to co je na něm napsané.
"Yosh! Jdem na to!" povzbudila jsem se. Motivace je hrozně důležitá, bez ní by to vůbec nešlo. Vyskočila jsem na nohy a šla jsem doprostřed jezera."Ruce k sobě, soustředit,položit ruku na vodu, vytvořit žraloky" mluvila jsem k sama sobě. Nikdo tu nebyl aspoň ne v blízkosti.
Teorii jsem měl celkem zvládnutou, teď přišla ta horši část. A to byla praxe. Dala jsem ruce k sobě a soustředila jsem se. Měla jsem zavřené oči a cítila jsem mírný vánek,který okolo mě foukal. Otevřela jsem oči. V mých očích šlo vidět odhodlaní. Položila jsem pravou ruku na hladinu jezera. "Suiton: Goshokuzame" špitla jsem. Z konečku mé pravé ruky se uvolnila chakra. Spojila se a začala vytvářet spirálu pode mnou. Snažila jsem se vytvořit z ní vytvořit 5 žraloku, ale nešlo to. Jak jinak,že? Byla bych dost překvapená, kdyby se mi to povedlo na poprvé. Skoro každému,kdo se něco učil se to nemohlo povést na poprvé.
Povzdychla jsem si a dala pryč ruku z hladiny. Postavila jsem se rovně. "Půjde to, cítím to " povzbudila jsem se nahlas. Odhodlaní mi vůbec nechybělo. Zkoušela jsem to znovu a znovu. Na začátku svého tréninku jsem tušila, že tohle bude ta nejtěžší část a měla jsem pravdu. Vůbec to nešlo,ale moje odhodlaní zůstávalo pořad.
Den se pomalu chýlil ke konci. Slunce zapadalo za obzor a na obloze se vytvářely červánky. Byl to můj poslední pokus dneska. Soustředila jsem se, i když jsem byla dost vyčerpaná. Kdybych neměla takovou zásobu chakry padla bych. Položila jsem ruku na vodu a uvolnila chakru do vody. Z chakry,kterou jsem uvolnila jsem se snažila vytvořit žraloky,ale to byla chyba. Neuměla jsem vytvořit jednoho a já se celý dnešní trénink snažila vytvořit hned všechny. A proto jsem se při poslední pokus snažila vytvořit pouze jednoho. Chakra se začala formovat do podoby žraloka. Hlava, trup a až se doformoval ocas, přestala jsem uvolňovat chakru. Měla jsem svého první žraloka. Skákal bych 3 metry vysoko,kdybych nebyla unavená. Byla jsem šťastná,že dělám pokroky. Šla jsem domu si odpočinout.
Byl další den a já s nadšením došla zase na cvičiště. Protáhla jsem se. Byla jsem nadšená a skvěle jsem se vyspala. Vydala jsem se opět doprostřed jezera. První jsem si zkusila udělat toho jednoho žraloka, abych se ujistila,že to včera nebyla náhoda. Dala jsem ruce k sobě a nahromadila chakru, potom jsem položila ruku na hladinu. Uvolnila jsem chakru a zní vytvořila žraloka. "Jeden vytvořený, čtyři zbývají" pomyslela jsem si a usmála jsem se. Na nějakou dobu jsem se musela zamyslet, jak budu pokračovat.
Už jsem se rozhodla. Udělala jsem to co jsem trénovala vlastně celou dobu. Měla jsem to zamknuté, teď jen vytvořit těch 5 žraloku. Stačilo vytvořit ty další sjtejně jako toho prvního. Zdálo se to lehké, ale nebylo. Snažila jsem se ale dávalo mi to zabrat. Několik další
Dalších pár dní jsem trénovala. Od rána do večera. Jednou jsem dokonce zkolabovala a jen tak se vznášel na vodě. Konečně přišel den,kdy se všechny snahy spojili a vytvořili techniku,kterou jsem se učila.

"Suiton: Goshokuzame" pověděla jsem a položila ruku na hladinu. Z chakry, kterou jsem uvolnila do vody, se ztvárnili 5 žraloku. Byla jsem šťastná, že se mi to povedlo. Avšak ještě jedná věc tu byla. A to jestli se dokážou zregenerovat. "Mizu Bunshin no jutsu" vytvořila jsem klona,aby to vyzkoušel za mě. Klon skočil do vody a čelil útokům žralokům. Jeho údery neměli moc účinek. Po každé ráně se žraloci opět zregenerovali.Byla jsem šťastná. Naučila jsem novou techniku.

pro **Kairi Utsushi** Sun Aug 09, 2015 8:28 pm

Nebola som si istá, čo presne by tu chcela Hirin robiť. Chcela ma však naučiť variť v ninja štýle? No bola som nazoaj zvedavá a vlastne aj celkom natešená. nemala som však teraz čo robiť kým nepríde. Bolo to celkom depresívne. Byť v tak mladom veku bola aj celkom nevýhoda predsa len.. toľko možností ešte zatvorených.. nah.

pro **Hirin** Sun Aug 09, 2015 8:46 pm

Objevila jsem se za Kairi. "Snad si nečekala moc dlouho" pověděla jsem s úsměvem,ale já za to nemohla to ta řada v řeznictví. Koukla jsem na ní a byla celkem natěšená,aspoň se mi to zdalo.
"Budeš si muset,ještě počkat,neprv všechno musím nachystat,ale mezitím si můžeš zatrénovat s mým klonem, ale taky mi můžeš pomoct " navrhla jsem dvě možnosti, nějak jsem tušila,že si určitě tu první,přeci už v kuchyni mi moc nechtěla pomoct,tak proč teď?.

pro **Kairi Utsushi** Sun Aug 09, 2015 9:09 pm

Nečakal som až tak dlho. Hirin bola predsa len shinobi a tak jej nákupy dopadli pomerne rýchlo teda.. asi, dúfam.
"Bola to len chvíľka." Uistila som ju s úsmevom na tvári a začala som sa kukať po jej oblečení, prípadne taške. Chcela som vedieť čo kúpila.
"Hmm.. asi by som ti pomohla.." Navrhla som po chvíĺke zamyslenia sa. Nemala som teraz moc náladu na tréning pretože no.. ani som v tom nijak neexcelovala. Bola som dosť priemerný shinobi. Moc som sa na tie chuninske teda netešila.

pro **Hirin** Sun Aug 09, 2015 9:21 pm

"Ach to jsem ráda" ulevilo se mi, že na mě skoro vůbec nečekala. Usmála jsem na ní,když si mě prohlížela. Určitě chtěla vědět co mám.
"Jsi zvědavá,co?" položila jsem řečnickou otázku,ale bez tak to tak nepochopí,co už byla ještě dítě. Nemohla chápat všechno."Nebudu tě napínat.Budeme opékat klobásky" pověděla jsem.
"Chce pomoct?" udivila jsem se, nijak jsem to nezakrývala. "Dobře, jak chceš" pověděla jsem s úsměvem. "Takže, budeme potřebovat nějaké to dřevo,takže zkus nějaké najít, budu taky hledat neboj" pověděla jsem a ukázala jsem směrem ke stromům. Byly jsme sice u jezera,ale stromy se tu našly a nějaké popadané větvé taky,

pro **Kairi Utsushi** Sun Aug 09, 2015 9:40 pm

Zazubila som sa a len som prikývla hlavou. Samozrejme že som z vedavá bola, bola som v podstate dieťa a nikto nie je zvedavší než deti. Keď vytasila klobásky, takmer sa z mojich úst spustili potoky slín. Bolo vidieť, že by som ich bola schopná zjesť v takomto nie príliš opečenom stave. No našťastie pre mňa mala prácu. Nadšene som prikývla a vbehla som do lesa, kde som začala hľadať papeky a podobne. No nie že by to tu bolo všetko úplne dokonalé, keďže má Kiri vlhké prostredie a dosť veľa dažďou. Nájsť niečo suché bude ťažké. Hľadala som hlavne spadnuté drevo, konáre, haluze a podobne. Predsa len zo živých stromov to nanič horelo, toľko som sa na akadémií ešte naučila. Taktiež som však bola pomerne maličká, takže som toho moc nevedela zobrať. Ani nie tak silovo, ako skôr objemovo.
Po pár minútach som sa však doťarchala s plnou nárućou drevených halúz a konárov, ktoré sa mi zdali aspoň trocha suché. Vyzerala som celkom nadšene, tešila som sa na tie klobásy.

pro **Hirin** Sun Aug 09, 2015 10:15 pm

Byla rozomila,když byla zvědavá. Líbila jsem mi čím dal tím víc. Když začala slintat, dostala mě do kolen, začal jsem se smát. "Promiň,promiň" omluvila jsem a uklidnila. "Jdem na to!" zavelela jsem a koukal jsem na Kairi, jak šla do lesíka.
Nebude to mít lehké, určitě bude hledat suché dřevo a to v takovém prostředí nebude lehké. "Možná jsem jí mohla říct, že mám katon,ale co už" pomyslela jsem si a usmála jsem sem. Z batohu jsem si vytáhla do lesíka,snad mě hajny nenačapá. Vyhlídla jsem si pěkný stromek ,byla to spíš takový suška, takže správce by nemusel mít nějaké velké kecy.
Setnutí stromku nebyla zas takový problém,nebyl jsem tak slába,jak se mohlo na první pohled zdát. Pád stromu udělal určitě nějaký randál. Kdo ví, jak to pochopila. Mohla si pomyslel,že někdo trénuje poblíž. Vzala jsem strom a táhla ho na cvičiště,kde už byla Kairi. Neměla toho moc ale já byla spokojená, že se snaží, Cenila jsem si toho moc. A nejvíc, že byla nadšená. Musela jsem ten strom nařezat. Vytvořila jsem dva klony,aby mi strom podrželi.
"Těšiš se?" zeptala jsem Kairi.

pro **Kairi Utsushi** Mon Aug 10, 2015 8:38 am

Kto vie, ako som mala reagovať na to, že tu Hirin skolila nejaký strom a teraz mi išla predviesť svoje tesárske umenie. S ústami dokorán som sa na tento div pozerala a no.. nechápala som ako je to možné. Síce sa mi zdalo, že pri obrane deidny tiež niekto obyčajnou katanou presekol strom, ktorý naśledne po tej veľkej veci hodil... ale že by takých shinobi bolo viac? Tento svet sa mi začínal páčiť čím ďalej, tým viac.
"Whuaaau hai hai! Budeme mať obrovskú vatru!" Zvolala som nadšene. Teda snáď tu nepodpálime celú dedinu.

pro **Hirin** Mon Aug 10, 2015 9:12 am

Její reakce mě bavili. TEn její výraz,když mě nesla nést strom a její odpověď. Usmála jsem se,že široká. "Budeme, budeme" pověděla jsem nadšeně "a neboj,kdyby něco vody je tu dost" dodala jsem a zakřenila jsem se na Kairi.
Pilkou jsem nařezala strom. Pot mi tekl po tváři,když jsem to měla hotova. Postavila jsem a setřela jsem si pot. "Yosh, to bychom měli" pověděla jsem radostně. "Takže, musíme to zapálit, na to poslouží malé kousky dřeva, suchá tráva nebo taky papír. Použiješ křesadlo,nebo sirky, popřípadě zapalovač. " pověděla jsem,trošku lekce z táboření nikdy neuškodí. Mezitím jsem si poskládala kusy dřeva do takové pyramidy. Kairi jsem vzala větvičky, prostě všechno co nasbírala a dala to dovnitř doprostřed.
"A nebo použijeme jutsu." ušklíbla jsem. "Radši ústup" dodala jsem a počkala až ustoupí.
Vyskočila jsem, poskládala jsem pečetě."Katon: goukakyuu no jutsu " zamumlá jsem.

Vytvořila jsem ohnivou kouli,kterou jsem nasměrovala na hranici. Vytvořila jsem malou kouli,nechtěla jsem to hned spalít,pouze zapálit
"Tak oheň máme, teď už jen opéct klobásky" pověděla jsem s úsměvem.

pro **Kairi Utsushi** Mon Aug 10, 2015 9:53 am

"Hai hai, keby niečo, viem to uhasiť pomerne ľahko!" Oznámila som sama. Predsa len som stále bola shinobi, čo to som poberala. Aj keď bol Hyouton extrémne náročný na prevedenie.. hlavne v mojom veku a v tomto čase, kedy ma jednoducho nemal kto čo naučiť. Nikto ako ja tu už nebol, bolo to trocha smutné. No prestala som na podobné veci myslieť a len som sa pozerala na to, ako narezala strom. To bola tá nudnejšia časť.. taká neshinobi. Až na to že to teda bol strom a nie len pár vetvičiek. Začala mi vysvetlovať ako sa zapaluje oheň well.. asi ju to bavilo, tak som sa na ňu len trocha pobavene pozerala a prikyvovala som ako taká poslušná žiačka. Povedala, aby som ustúpila, čo som aj spravila.. a v tom? No.. nedivila by som sa, keby že tým tú pyramídku úplne spáli.
"Eh.." Poškrabala som sa vo vlasoch a trocha neisto som sa na tú vatru pozerala. Bola naozaj veľká, ale bol to taký podvod pche.. že katon...
"Uhm a na čom ich budeme opekať?" Spýtala som sa. Predsa len sme nemali žiadne ražne ani tak.

pro **Hirin** Mon Aug 10, 2015 10:33 am

"No co" pověděla jsem na její reakci ohledně toho mého podvůdu. Ale co, všichni nemůžeme hrát podle pravidel. Byla jsem ráda,že se mi to nepovedlo hned spálit všechno na popel.
"Dobrá otázka" odvětila jsem a sedla jsem si na zem. Na to jsem vůbec nepomyslela. Zamyslela jsem se a přemýšlela jsem,jak to vyřeším. Po chvíli jsem se usmála a koukla na Kairi. "Kolik si jích dáš?" zeptala jsem se a podle její odpovědi jsem nachystala klobásky. Klony,které jsem si vytvořila na pomoc ke řezaní dřeva, jsem hodlala ještě využít. Klobásky jsem měla nachystané,položila jsem je na sáček. Vytáhla jsem jehlice a drát. Drát jsem připevnila jsem k jehlicím. A probodla klobásky a natáhla je na drát. Klony to vzali a drželi nad ohněm. Když jsem se na to tak dívala, mohla jsem takhle sušit prádlo. Doufála jsem ale,že to nespádné do ohně,to by mě mrzelo.

pro **Kairi Utsushi** Mon Aug 10, 2015 8:08 pm

Ťažko povedať, čo sa mi práve preháňalo hlavou. Znova som sa na poćínanie Hirin pozerala komickým úškrnom. Dúfala som, že nechce spraviť to, čo naozaj nakoniec spravila. Tento krát komický výraz nahradil pobavený šokovaný výraz, až som sa rozosmiala. Nemhola som si pomôcť. Vyzeralo to tak komicky, ako keby si Hirin z dvoch klonov spravila otrokov a teraz ich využívala na úplne podradnú prácu. Takmer som umrela od smiechu, začalo ma bolieť brucho a ja som sa len vládala váľať po zemi a až plakať od smiechu. Normálne som sa až začala dusiť.

pro **Hirin** Tue Aug 11, 2015 5:15 pm

Klobásky se pěkně opékaly a Kairi měla radost. V2lkou radost a při jejím smíchu sem se bála, že se začne dusit. Což se i stálo, pomohla jsem jí,aby se přestala dusit. Úsměvem jsem se vrátila zpátky k "práci". Vytáhla jsem deku a rozložila. Na deku jsem položila talířky a příbor. "Co myslíš, už budou?" zeptala jsem se jí a sedla si na deku. Ani jsem si neuvědomovala,že se z toho stál takový piknik.

pro **Kiseki Mirakuru** Tue Aug 11, 2015 5:36 pm

Strechy domov, vrcholky stromov a skok do rieky, ktorá viedla až cez toto cvičisko. Na vode som privrel oči vytiahol som katanu a zdvihol ju smerom hore. Okolo mňa sa začala stáčať voda v podobe menšieho víru a ja som sa rozbehol. Do nôh som nahromadil chakru, aby som bol ešte rýchlejší. Keď som sa dostal na súš okolo mňa začali lietať tiež v podobnom víre aj lístky zo stromov, ktoré som sa snažil po ceste sekať katanov. Bolo to naozaj ťažké sa trafiť do niečoho tak malého, ako tí chrobáci na poslednej misii. Mal by som sa naučiť niečo, čo by mi pomohlo bojovať proti takým krpcom alebo niečo také, čo by dokázalo detekovať nepriateľa, ktorý sa skrýva. Premýšľal som nad tým a vôbec som nepozeral na cestu ale sústredil sa na tie lístky, ktoré som sekal a pozeral na ne. V tom som zaregistoval, že sú predo mnou ľudia a bolo to naozaj tesné. Než sa mi podarilo vraziť do Hirin akosi som sa jej tesne vyhol a netrafil ju ani katanov, no v tom bolo na zemi akési čudo, ktoré som už už išiel zašliapnuť ale potkol som sa skôr, ako sa tak stalo a preto som ju preskočil. Skôr som cez ňu prepadol a začal sa kotúľať poriadne ďaleko, keďže som bol rozbehnutý poriadnou rýchlosťou. Skončil som v hustom kríku, ktorý tam na mňa bol určite nastražený. Aspoň viem, prečo som taký lidumil. Ležal som na chrbáte a nohy boli vo vzduchu, lebo boli položené na jednom z konárov vo vnútri toho kríka, kde som sa nachádzal. Nehovorím, že to je ich vina, mal som pozerať na cestu ale skoro som zabodol katanou ich a teraz skoro aj seba. Povzdychol som si a snažil sa dostať z toho biedneho kríku von.

pro **Kairi Utsushi** Tue Aug 11, 2015 8:25 pm

Už som chcela odpovedať Hirin, keď sa ponad mňa prepadol nejaký chalan. A to som sa prestala smiať no.. a znova to bolo tu. Slzy mi tiekli potokom a mne sa zčalo štikať. Ako keby ma niekto neustále šteklil. Nakoneic som to dokončila odgrgnutím a ťažkým rozdýchavaním.
"Kiseki-kun!" Posadila som sa a pri zavolaní som na neho aj zamávala.. teda na jeho nohy trčiaze z kríkov? Ako pekne sa snažil dostať von.. ale asi nepotreboval pomôcť.
"Pridáš sa k nám? Tuto Hirin mi ukazuje ako sa zabiť pri príprave klobások!" Podpichla som tým vlastne aj Hirin ale vážne? Ak by som ja vytvorila toľko klonov a použila toľko techník kvôli pár klobáskam, skolabovala by som od vyčerpania. Taktiež som hodila otázny pohľad ku Hirin, či jej to nevadí a tak.

pro **Hirin** Tue Aug 11, 2015 9:24 pm

Byla jsem ráda,že se Kairi neudusila. Nevím co bych si tu sní počala. Byla jsem rozhodnutá,že je čas snít klobásky ,ale co se nestalo.

Jeden kluk se tu procházel jako by mu to tu patřilo. Ale co nejvíc mě mohlo naštvat bylo, že si nevšiml mé maličkostí a mé malé společnice. Té katany jsem si nevšimla,měla jsem skvělou náladu a moc jsem detaily nevšimla. Když dělal svoje akrobatické kousky, nahodila jsem facepalm,který trvál do doby než skončil v křoví. Povzdychla jsem si."Ach ta dnešní mládež" pomyslela jsem si a zakroutila hlavou.
Koukla jsem na Kairi s udiveným výrazem. Divila jsem se,že toho chlapce zná. "Ale neblázní, to nic není" odvětila jsem Kairi na její poznámku,že si zahrávám se životem. Opravdu to nic nebylo. Dva kloni, jedna technika a setnutý stromek. Málem bych zapomněla na ty klobásky. Klonové přinesly klobásky a dali je na talířky. Bohužel pro Kisekiho měla jsem jen dva talířky,ale klobásek bylo dost. "Jestli chceš,přídej se k nám, jídla je dost a Kairi tě rada vidí" pověděla jsem s milým tonem a usmívala jsem se.

pro **Kiseki Mirakuru** Wed Aug 12, 2015 10:47 am

V tých kríkoch mi nebolo dva krát príjemne, preto som využil vetru, ktorú ma aspoň trocha nadniesol a ja som konečne stál na vlastných nohách. Pri tom, ako som sa staval na nohy som zaregistroval dva ženské hlasy. Jeden z nich som už určite niekde počul ale nevedel som si spomenúť kde až po kým som ich nevidel na vlastné oči. "A-ahoj." Pozdravil som zo slušnosti a taktiež na obe kývol. Skryl som katanu do pochvy, aby už nemohla náhodou niekoho prebodnúť. Kairi som poznal z akadémie, keďže sme boli v rovnakej triede. Nemôžem povedať, žeby som ju poznal nejako osobne, keďže sme sa dokonca ani osobne nepredstavovali. Svoje mená sme vedeli len vďaka tomu, že v triede ich bolo možné často začuť. Predsa len na akadémii som sa vyhýbal deťom a rovesníkom. Vždy som sedel za lavicou sám. To už je ale dávna minulosť, ktorá mi bola ukradnutá. "Prepáčte mi za ten karamból ale, akosi som vás prehliadol." Tento fakt nemusel prekvapiť maximálne Kairi, lebo ak si na mňa aspoň trochu pamätá vie, že som sa dokázal zasniť a stratiť prehľad o okolí behom sekundy. Zabiť pri príprave klobások? Pri tejto vete mi zacukali kútiky. Neskôr ma oslovila dokonca aj Hirin. "Nechcem Vás tu otravovať, prišiel som si sem zatrénovať, len som nevedel, že si tu bude niekto grilovať." Môj prístup nebol nepriateľský, nerozosieval som zlo, len som sa snažil ostatných držať od tela. Viem, že sa máš chuť vytratiť a ísť si trénovať ale skús sa zamyslieť. Máš tu pred sebou dve osoby a jedna z nich ti môže pomôcť s tréningom. Sám si toho už natrénoval veľa a sám vieš, že už si dosiahol limitu. Viac sa toho takouto cestou nenaučíš, skús ich poprosiť o pomoc. A tak mi v hlave prehovoril Khairuni, ktorý chcel, aby som si našiel sparing partnera. Nepozdávalo sa mi to, určite ich to bude otravovať a to som nepotreboval. V jednom mal ale pravdu, sám už sa budem ťažko zlepšovať. "Ettó ... mohol ... by som vás po jedle niečo požiadať?" Vykoktal som napokon zo seba. Človek sa môže snažiť, ako len chce ale aj keď chce byť sám sú okamihy, kedy je nutné vyhľadať aj niekoho iného a spoľahnúť sa aj na nich. Aspoň pri tréningu je to dôležité, inak sa jedinec nedokáže vyšvihnúť vyššie.

pro **Kairi Utsushi** Wed Aug 12, 2015 11:01 am

"Hai hai.. mňa by to položilo." Vyplazila som na ňu jazyk. Predsa len som nemala nijak úchvatnú výdrž pretože.. som jednoducho bola mladá. Kiseki sa spoćiatku chcel vyhovárať no v mojom zamračenom výraze bolo vidieť autoritu! Nemal na výber, napchám mu tie klobásky do huby či sa mu to páči, alebo nie. Našťastie nakoniec prikývol a tak som sa len usmiala, spolu s Hirin, ktorá síce poznamenala že máme len dva tanieriki.. no čo ? ja som jeden vedela vytvoriť.. z ľadu ale tak to nevadí!
"Tak poď sem poď! Najprv jedlo, potom otázky!" Vyhlásila som a sama som sa usadila do tureckého sedu na zem, pri čom som potľapkala vedľa seba.
"Hiriiin.. !! šup šup!" Popohnala som ju a načiahla som ruky k nej, aby mi podala tanier sp árkami.. alebo k jej klonom? No who knows.

pro Sponsored content

Cvičiště č. 3

Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3

Re: Cvičiště č. 3