Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

Uběhl jsem 35 koleček sprintem a z ničeho nic u neznámé dívky stála Hitomi! Zamávala na mě a já v tu chvíli nedával pozor, a tak jsem naboural do stromu. ,,Auu!" spadl jsem na zem jako pytel brambor. Když jsem se vzpamatoval, zvedl jsem se a zamával Himi, i když se zpožděním, taky. Došel jsem ke svým věcem a koukal na Hitomi, jak si povídá s tou dívkou. 'Hmm, já si tu chvilku posedím a nebudu je rušit. Kdyžtak pak půjdu za nimi, kdybych chtěl pokecat. Pořád mi ale vrtá hlavou, kdo to je?' Nemohl jsem se pořádně soustředit, jak mně bolela hlava. Pousmál jsem se. 'Jojo, jsem nemehlo, když se ani stromu se nevyhnu.

Pousmála jsem se, když mi řekla, že nic neumí.
,,Nepodceňuj se. Dokončila jsi akademii, kde jste se učili teorii a základy. To, že se někteří naučili techniky navíc, to je jejich věc. Každý má na něco talent, jen ho stačí objevit." snažila jsem se ji povzbudit. V tu chvíli jsem natočila hlavu na stranu a v tu chvíli jsem zahlédla Naokiho, jak narazil do stromu. Slabě jsem se rozesmála.
,,Vidíš? Každému se něco někdy nepovede." utrousila jsem poznámku směrem k Naokimu a na něj se z dálky usmála.
,,Tak mi o sobě něco pověz. Co ti jde, co ti nejde, jaké jsou tvoje cíle a sny? Pokud to není tajné samozřejmě." vyhrkla jsem na ni otázky. Chtěla jsem, aby se trochu rozpovídala.

Poslouchala jsem ji se zaujetím. Kritizovala se, ale na druhou stranu mi prozradila, co ji baví a jde jí.
,,Takže neběháš? No, to není moc dobré. V boji to potřebuješ. Na druhou stranu.." zamyslela jsem se.
,,Být medikem je něco skvělého. Já sama léčit neumím, ale ti, co to umí, jsou v týmu nepostradatelní. Ve válkách jsou strašně důležití. Vůbec se nemáš za co stydět." usmála jsem se.
,,Našla jsi alespoň něco, v čem se nekteří s tebou nemůžou rovnat. Přehnané to určitě není." zakroutila jsem hlavou. Podívala jsem se směrem k Naokimu a zazubila se.
,,Nemusíš se bát. bude ho jen bolet hlava, ale jinak je v pořádku. Je to Utsushi a já vím, že ti něco vydrží." zvedla jsem ukazováček do vzduchu. ,,Navíc je to chlap, ten se musí poprat se vším." zasmála jsem se. Z batůžku, který nosím uvázaný kolem pasu, jsem vytáhla takový papírek.
,,Něco vyzkoušíme. Tenhle zázračný papírek reaguje na tvou chakru. Dle toho zjistíš, jaký element k tobě pasuje." podala jsem jí papírek.
,,Soustřeď do něj svou chakru. Pokud je tvým elementem Suiton, tak zvlhne, jestli Fuuton, tak se roztrhne na dvě půlky. Jestli Raiton, tak se zmuchlá, pokud Katon, shoří. No a jestli Doton, tak se papírek rozpadne." vysvětlila jsem jí, co má očekávat.

(vyber si něco, co tě zajímá...Když se nebudeš chtít elementární techniky učit, budeme znát pouze tvůj element, toť vše ^^)

Všiml jsem si Hitomi, jak na mne ukazuje. 'Mám tam jít? Hmm, tak asi jo.' Vstal jsem, vzal jsem si katanu na záda a šel jsem pomalim krokem k Hitomi a k neznámé dívce. ,,Dobré odpoledne přeji oběma." pousmál jsem se. ,,Mohu se připojit k vám?" Oči jsem neustále upíral na tu dívku. Připadala mi tak mile. 'Hmm, ale kdo to asi je?'

Usmívala jsem se, když se soustředila na to, co jsem jí řekla. Papírek se zmuchlal.
,,Výborně, tak se v budoucnosti můžeš soustředit na techniky týkající se Raitonu. Blesk patří už odjakživat mezi obávané elementy, i když každý má něco do sebe." pokývala jsem hlavou. To už u nás byl Naoki.
,,Zdravím, Naoki. Trénuješ?" usmála jsem se na něj.
,,Jo a..Když budeš chtít, znám se s jednou opravdu výbornou medičkou v Konohy. Učila ji samotná legenda Tsunade-sama, Godaime Hokage. Obě mi kdysi zachránily život. Třeba by ti s učením medical jutsu pomohla." navrhla jsem jí.

Usmál jsem se a podal jí taky ruku. ,,Moc mě těší, Hikari. A děkuji, ty máš také krásné jméno. Světlo - to se k tobě hodí." začal jsem se červenat. ,,Mno, zas tak moc netrénuji, spíš se nudím." pousmál jsem se. ,,A co tady robíte vy dvě?" sundal jsem si katanu ze zad a sedl si k nim. ,,Hmm, koukám, že tu máme dalšího uživatele raitonu, gratuluji. A ty jsi medic, jo? Těch není nikdy dost. Jsou potřeba všude a taky jsou nejsilnejší částí týmu." povzbudil jsem ji s úsměvem, přičemž jsem se podíval na Hitomi. V hlavě mi ale běhaly myšlenky typu: 'To snad ne, Naoki, co tu děláš? Proč se vtíráš? Ale na druhou stranu je fajn být mezi lidmi a trochu si popovídat. Alespoň nebudu sám a trénink počká.'

,,Když se začínáš učit, tak nemůžeš udělat ostudu. Proto se to učíš. Ostuda by to byla teprve vechvíli, kdybys byla známá a tys udělala nějakou banální chybu." pousmála jsem se.
,,Jinak ano, myslela jsem Sakuru-san." přikývla jsem, zatímco jsem pozorovala jejich seznamovací akt.
,,Tak koukej trénovat, abys byl pořádně připravený na trénink šermířů a na Jouninskou zkoušku." otočila jsem pohled na Naokiho.

Pousmála jsem se. ,,To možná ano. Něco se naučit navíc vůbec neškodí." přikývla jsem. ,,Přesto se nemusíš bát. Každý musí nějak začít. Ne každý je hned od narození talentovaný." mrkla jsem na ni a postavila se.
,,No, mládeži. Dneska sezení rozpustím. Zítra se tu zase sejdeme a tentokrát začneme s tréninkem, Hikari. Dneska to bylo jen o seznamování." poskládala jsem pečetě.
,,Ty můžeš vytáhnout na trénink Daisukeho, aby ti pomohl s tréninkem, Naoki. Zkusíš si alespoň trénink se šermířem. A on pohyb taky potřebuje." zasmála jsem se. ,,Tak se zatím mějte." usmála jsem se a pomocí Shunshin no Jutsu jsem se přemíštila pryč ze cvičiště, tedy minimálně těm dvěma z dohledu. Pak jsem už jsem během pokračovala domů.

Koukl jsem se na Hitomi a řekl "Hmm, dobře. Tak ahoj Hitomi." a zamával jí. Když odešla, tak jsem koukal na Hikari a poslouchal co říká "Dobře Hikari. Já tě taky rád poznal." pousmál jsem se a sebral katanu ze země. "Mno.. tak jdeme taky domu. Zase zítra. Doufám že se zase potkáme Hikari." -Přesun-

Pomalým krokem jsem došla na cvičiště. Zatím tu nikdo nebyl kromě mě. Posadila jsem se tedy někam pod strom a čekala, než se tu Hikari objeví. Zaklonila jsem hlavu, čímž jsem si ji opřela o kmen stromu, a dívala se na bílé chumáčky beránků, kteří pluli po obloze. Nebe nad Kirigakure nebylo tak čisté, jako kdybychom například v Konoze, i přesto tu bylo opravdu příjemně. Bylo by mi ale lépe, kdybych byla s někým. Povzdychla jsem si. Už dlouho jsme nebyli všichni tři spolu. A mě to bolí..
,,Měla bys mu to říct, až budete spolu mluvit." ozval se Choumei.
,,I tebe slyším po dlouhé době, sedmo." vytáhla jsem koutky rtů do úsměvu.
,,Jo no, odpočíval jsem. A ty by sis s ním měla promluvit, jestli se nechceš zase trápit." poradil mi a já jen vzdychla.
,,To já vím..Ale téměř se nevidíme, kdy s ním mám mluvit?" optala jsem se s hořkých úsměvem na rtech.
,,Uvidíš, že se šance naskytne." povzbuzoval mě. Byla jsem mu za to opravdu vděčná, ale zůsala jsem nohama na zemi.
,,Začínám o tom pochybovat. Připadám si, jako bychom byli dva cizí lidé, kteří žijí pod jednou střechou." zvedla jsem pravou ruku před svůj obličej. Prohlížila jsem si lesklý kov, který mi zdobil prsteníček. Vzpomněla jsem si na chvíli, když jsem mu řekla ano. Byla jsem opravdu štastná. Co ale bude dál, když se stále oddalujeme? A jak na to vůbec nahlíží on?..

Procházel jsem vesnicí a zahlédl jsem Hikari. ,,Hmm, a sakra, teď mě napadlo, že je dneska trénink, nebo proč jsme se tam měli sejít?" rozešel jsem se za Hikari, ta už si povídá s Hitomi. Přišel jsem k nim tak, že jsem skočil na větev stromu, u kterého Hitomi seděla, posadil jsem se na ni a pozdravil ty dvě. ,,Ahojky dámy." usmál jsem se. ,,Nejdu pozdě?" optal jsem se, přičemž jsem se díval na Hikari, jak jí to dneska sluší.

Z mých vlastních myšlenek mě vythla Hikari. Přepla se tedy do módu senseiky a soustředila se na ni. Pro začátek jsem se na ni usmála.
,,V pořádku. Neupřesnily jsme si čas." mávla jsem nad jejím sebeobviňováním rukou. V tu chvíli se tu objevil i Naoki.
,,Ahoj. Právě se chystáme s tréninkem začít." usmála jsem se i na něj.
,,Dobře, Hikari. Na akademii vás učili základní věci. Ty chceš být medik a pro toho je důležité umět soustředit a soustředit chakru, pokud se nemýlím." rozumovala jsem. Nadechla jsem se a pokračovala.
,,Dneska tě proto naučím chodit po vodě. To je to základní, co by měl umět každý shinobi, ať je to bojovník, stratég nebo medik." pousmála jsem se. Jelikož jsem v tom měla praxi už řádnou, nemusela jsem se ani nijak extra soustředit a prostě jsem vstoupila na vodu. Chodila jsem po hladině rybníčku.
,,Zkus to. Nejprve se soustřeď na chakru a  potom určité množství přenášej do chodidel. Zkus to nejprve pomalu. Až si budeš myslet, žes chakru správně přenesla, zkus vstoupit na vodu." radila jsem jí.
,,Pokud se ti to nepovede hned, nezoufej, ani mně to zpočátku nešlo, když jsem byla genin. Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem na to přišla. Popravdě, zabralo mi to téměř dva celé dny." zazubila jsem se na ni.
,,No dobře, tak tu trénuj, ukázala jsem ti, co máš dělat." pousmála jsem se. ,,Brzy za tebou zase zajdu a pochlubíš se mi, co ses naučila." kousla jsem se do prstu, krví jsem si přetřela pečetě le valé ruce a vyvolala jsem dvě malé lišky - Kitsu a Kitsune.
,,Tak se zatím měj hezky." zamávala jsem jí a lištičky pobíhaly přede mnou. Jakmile jsem se jí otočila zády, zase na mě padla chmura. (Přesun)

Koukal jsem když Hitomi odešla. "Hmm, tak nic mno." koukal jsem se pořád na Hikari. Když to Hikari zkusila poprvé, tak se tam chvilku udržela a zničeho nic byla pod vodou. Koukal jsem jestli vyplave, ale pořád byla pod vodou. Chtěl jsem už za ní skočit, ale najednou se objevila u břehu. "To jsem si oddechl." pozoroval jsem ji dál a koukal co zas dělá. Každou chvilkou došla dál a dál. "Mno takle se to musí. Jen tak dál Hikari!" když si sedla pod strom, tak jsem na ni koukal a strašne jsem se styděl. 'Tyjo.. ještě víc jí to sluší, když je celá mokrá.' Usmál jsem se a seskočil na vodu a hned jsem se posadil do tureckého sedu. Zavřel jsem oči a nadechl se nosem. Okolo mně začali létat malé bublinky. To nebyla žádná z mých technik. To udělal Rokubi aniž bych o tom věděl. 'Hmm je to příjemné..' když se ňáka bublinka dotkla mé tváře, byla tak jemná a hezky teplá na dotek. Vypadalo to jako meditace a uklidňovalo mě to. Když jsem se natolik dal myšlenkama pryč, tak jsem pořád myslel na Hikari jak je krásná, mladá a jak se snaží. Bylo to roztomilé sedět naproti ní a přemýšlet o ní. Usmál jsem se a řekl "Nádhera." ... " Tak jo. Odpočiň si a zkus to znova Hikari."

Nevím ani proč ale občasně jsem se podívala na toho kluka. Připadal mi skutečně zvláštní, samo sebou jen v dobrém slova smyslu. Hned po chvíli jsem zase svoje oči zavřela a snažila se odpočívat. Byl milý, nebo se tak zatím choval.
Když jsem znovu otevřela oči, hlasitě jsem si povzdychla a pokusila se vstát. Moje vlasy pomalu usychaly. Trochu jsem se popousnula dozadu. Možná že kdyby za mnou nestál strom, povedlo by se mi i upadnout.
"Uhm, hai." Kývla jsem na něj mile. "Víš že jsi...docela milý?" Nadhodila jsem když jsem pokračovala k vodě. "Milejší než ti kterí znám." Dodala jsem a pokusila se znovu vstoupit na vodní hladinu. Ze začátku to byly nesmělé kroky. Občas jsem se trochu otřásla. Ale nakonec jsem se uklidnila a stála naprosto klidně. Další kroky byly o něco jistější. "Yatááá, nebyla to náhoda." Usmála jsem se na celé svoje okolí.

"Gratuluju Hikari a děkuju.." Začal jsem se červenat. "Hmm.. jsem milý to je to nejhezčí co mi kdy holka řekla." Usmál jsem se na ni a viděl jak je vyčerpaná. "Tak jo. Vím jak tohle vyléčit. Pojď!" Sedl jsem si ke stromu a sundal si katanu ze zad. Z batůžku jsem vyndal dango.

"Tady máš Hikari. Vedla sis dobře. Až přijde Hitomi, tak jí to předvedeš a určitě projdeš." usmál jsem se na ni.

Když jsem si vyslechla Naokiho, chtěla jsem trochu protestovat, ale to vyčerpání a můj žaludek mě přesvědčili že to dělat nemám.Když jsem uviděla dango vypískla jsem radostí a pevně jej objala. Hned na to jsem mu dala malou pusu na tvář.
"Arigato Naoki-kun." Pravila jsem a snědla jednu kuličku. Bylo to skutečně vynikající.
"Uhm,geniální" Hlesla jsem okamžitě a dala si další sousto. "Budu tě muset někam pozvat. Abych ti to oplatila." Dodala jsem mile a posadila se. Seděla jsem klidně a pomalu jedla. I když ta chuť mě nutila abych to do sebe naházela jako kdybych před tím držela hladovku.

Šla jsem na cvičiště ale nešla jsem jako každý normalní člověk , já jsem to totiž vzala přes stromy. Zastavila jsem se na jednom stromě a pod nim. Podívala jsem dolu a hele koho pak jsem tam uviděla svou mladší nevlastní sestřičku a vedle ní byl nějaký chlapec. Mám je rušit či ne?.Snad mě neukamenují i když tu v oklí nevidím žádné kameny.
"Neměla bych snad něco vědět nee-chan?" řekla a podívala jsem se na ně. Měla jsem na sobě plašt jediné co šlo vidět bylo můj obličej, tot vše nic víc, nic mín. V celku mě zajímala její odpověď.

Jakmile jsem zaslechla onen známý hlas, měla jsem pocit že se udusím. Začala jsem nepříčetně kašlat jako kdybych se neuvěřitelně lekla. Což vlastně i byla pravda. Měla jsem pocit že moje sestra je někde mimo vesnici ale jak se zdálo tak se už stačila vrátit.
"Uhm, nee-chan!" Vypískla jsem jakmile jsem se přestala tak dusit a vyskočila jsem na nohy. Ihned jsem jí pořádně objala a dala si do úst další sousto.
"Tak ....to ale není!" Zaprotestovla jsem a snažila se nějak bránit.
" Kde jsi byla? Co jsi dělala? Jak jsi se měla?" Vypálila jsem na ní hned několik otázek a jak jsem přežvykovala dango, čekala jsem nějakou odpověď. Byla jsem nesmírně ráda že se moje nee-chan vrátila.