Senju čtvrť

"Tady máte něco na památku," natáhl jsem ruku a soustředil čakru. Mokuton: Kamboku Koutan! V ruce mi začala růst červená růžička. Nejdřív byla malá větvička, pak se zvětšovala a objevilo se poupě. Jakmile byla růže dostatečně velká, poupě se zvětšilo a rozkvetlo.

Kašlal jsem na Reikiho, šel jsem do komůrky, kde jsem měl ještě svoje staré hračky. S úšklebkem jsem vytáhl míčky a naplnil je v koupelně vodou. Nehodlal jsem se ani mýt, ani se převléct. Trénink je důležitější. Vzal jsem si míček a předstoupil před svého bratrance z druhého kolena. "Teď něco uvidíš!" Uchopil jsem míček do levé ruky. Začal jsem soustředit čakru, nejdříve to bylo trochu čakry, pak jsem zesiloval a něco se stalo. Voda v míčku se začala pohybovat!

Pořád jsem ruku křečovitě držel a soustřeďoval čakru. Pohyboval jsem s vodou sem tam a snažil se prasknout míček. "Dělej ty kráme!" rozčílil jsem se a opět se pekelně soustředil. Dělej..dělej..dělej! "Uáááááááá!" začal jsem vydávat spoustu, spoustu čakry, a že jsem ji měl, byl jsem Senju. I vzduch v místnosti se tetelil. Začala mi hořet ruka a napjatě jsem očekával prasknutí.
Voda v míčku se pohybovala rychleji a rychleji, vydávala podivný zvuk až náhle míček vybouchnul. Sbíral jsem se ze země a ranní koupel jsem měl za sebou. Ale dokázal jsem to, ačkoliv to nebylo ono. Musím to zkoušet pořád a pořád, dokud to nedokážu udělat líp. Vzal jsem si do ruky další míček. Ruka mě trochu bolela.
"Pááni, co tomu říkáš?"

Překvapeně jsem se na něj dívala, ale pak jsem se jen usmála a přijala jí. 
"Působivé Hokage-dono, děkuji, já takové jemné věci dělat neumím." pomyslela jsem na své ocelové dovednosti stále jsem byla červená a nedokázala jsem se toho zbavit

Byl jsem naštvanej když odešel někam do koupelny a nevšímal si mě. Pak ale přišel s tím míčkem. Chvíli jsem si myslel že ho po mně chce hodit, ale on dělal něco jinýho. Díval jsem se na něj s otevřenou pusou. Pak míček vybuchl a voda polila i mě. "WOW! Odkud to umíš?! Že mě to naučíš, prosím prosím prosím!" řekl jsem a začal jsem ho na kolenou prosit.

"Není zač," jemně jsem se uklonil. "Přijdu Vás navštívit, nic neslibuji, ale pokusím se," podíval jsem se na její tváře. Byly rudé, což se mi líbilo.

"Trénuju Rasengan," nadmul jsem se a začal působit jako učitel z akademie. Promluvil jsem hlubokým a klidným hlasem. Zvedl jsem prst a odříkal zpaměti. Znělo to však hodně strojeně a vtipně. "Rasengan je technika Yondaime Hokage. Zvládl ji po tříletém tréninku, poté se ji naučil jeho mistr Jiraiya a ten to odkázal Šestému Hokage Narutovi. Tuto techniku se také naučil můj otec, Sedmý Hokage a sám vytvořil variaci rasenganu s podstatou vody. Já se to teď začínám učit od něj, je to rank A, proto se to genin jako ty, zatím nemůže naučit," chvíli jsem se tvářil vážně a pak vyprskl smíchy. Pořádně jsem uchopil další míček a trochu poodstoupil.

"Tak pojď!" oslovil jsem sám sebe a opět soustředil čakru. Tentokrát jsem se zaměřil na stejný pocit, jako jsem měl ve vteřině kdy míček praskl. Pochopil jsem, kde jsem udělal chybu. Moc čakry, jenže ovládání čakry není v mé specializaci.

Voda se začala pohybovat ze strany na stranu. Vzpomněl jsem si, že Žabí děda říkal, že musím točit doprava, až teď mi to dávalo smysl! Začal jsem tedy točit s čakrou doprava. Moc mi to nešlo a tak se voda v balónku přestala pohybovat. "Kso." Opět jsem natáhl ruku a druhou balónek chytl ze shora.

Začal jsem se soustředěním a točení čakry do prava. Voda v balónku se začala pohybovat rychleji než předtím, ale také jsem cítil pálení na dlani. Nevšímal jsem si toho a přimhouřil oči a pevně stisk zuby. Vypouštěl jsem čakru velmi opatrně a soustředil se na vodu. Voda se pohybovala čím dál rychleji. Doleva, doprava, nahoru, dolů, do všech stran. Bylo to i slyšet.

Pokračoval jsem se soustředěním a míček ne a ne prasknout. Naštval jsem se a přidal levou ruku, která držela míček ze shora jsem dal pryč a natáhl pravou. "TAK DO TOHO!" pobídl jsem sám sebe a voda v míčku se přestala točit.

Naštval jsem se a míček stiskl ještě pevněji. Zavřel jsem oči, abych se dokázal soustředit víc. Cítil jsem jak se voda pohybuje. Nejdříve pomalu a rychleji a rychleji až nakonec míček skutečně prasknul.

Zklamaně jsem sklopil hlavu a se sklopenou hlavou jsem odcházel z místnosti. U dveří jsem se ještě otočil na bratránka a zamumlal jsem: "Tak já zatím půjdu. Měj se." Pak jsem odešel zpět do svého pokoje. Vzal jsem si ručník a odešel jsem do koupelny se osprchovat. Po sprchování jsem se vrátil do svého pokoje a převlíkl se do svého oblíbeného oblečení. Vydal jsem do kuchyně. Všiml jsem si že dveřích stál strejda s tou paní ze včera. Strejda má asi nápadnici. "Dobré ráno" pozdravil jsem oba a vyndal jsem si ze špajzu mlíko a cereálie. Připravil jsem si je a sedl si ke stolu. Pak jsem se pustil do jídla.

"dřív se možná uvidíme na srazu kage, ale ráda vás uvidím." mrkla jsem na něj a pak jsem viděla přicházet Raikiho usmála jsem se i na něj
"Na shledanou." a i já jsem dala Assasinovi pusu na líčko a pak s úsměvem odcházela (přesun)

"Na shledanou,"[/b místo, kde mi dala pusu hořelo. Kdybych měl Katon, tak by hořelo i doopravdy. Pak se ukázal Raiki. [b]"Dobré ráno, co jste dělali nahoře, že jsme slyšeli Tobirův křik? Neprali jste se, nebo snad jo?" podíval jsem se na něj podezřívavě a vzal si růžovou zástěru a začal umývat nádobí. Respektive ho dávat do myčky.

S plnou pusou jsem strejdovi odpověděl: "No...možná trochu. Chtěl jsem Tobira vzbudit," spolkl jsem sousto, vesele jsem se usmál a pak pokračoval trochu naštvanějsím tonem: "ale on se nějak ubránil a pak šel trénovat Rasengan. Myslim že ještě pořád trénuje." dopověděl jsem a začal jsem znova jíst.

"Aha, takže rasengan," zdá se, že se opravdu snaží. Bylo načase. Přece nechce ztvrdnout jako Chuunin. Do uklidil jsem celý stůl a ostatní nádobí a sedl si naproti němu.
"Hm..Raiki, co říkáš na to, že tě naučím chodit po stromě?"

Dojedl jsem a opřel se o židli. Strejdův návrh se mi ohromně líbil a nadšeně jsem řekl: "Opravdu?To by byla bomba!"

"Yosh, tak půjdeš se mnou, dojdu do kanceláře a pak musím do hlavního města. Ty půjdeš se mnou," vstal jsem a šel se nahoru převléct. Během vteřinky jsem byl zpátky a měl na sobě jouninské oblečení a plášť Hokage. Šel jsem ke dveřím a vyšel ven. Nazul jsem si boty a šel směr ulice.
Přesun.

Zvedl jsem se ze židle a šel ke dveřím, kde jsem si nazul boty a čekal na strejdu. Pak jsem ho následoval někam do ulic.
/Přesun

Nehodlal jsem se vzdát, nebylo to ono. Ještě jsem to ani nehodlal ukázat tátovi. Na chvíli jsem si sedl na postel a přemýšlel. Takže na tu techniku nepotřebuji pečetě, naučí se jí i hlupák jako jsem já. Vždycky když ji použije, čakra v ruce rotuje. Takže, jako když jsem se učil chodit po stromě a po vodě. Nejdřív uvolním čakru a pak ji dám tvar. To jsou dva kroky, které je nutno udělat souběžně! Začínal jsem z toho být trochu mimo.

Můžu to vůbec zvládnout? S tímto podivným pocitem jsem uchopil míček. Chvíli mi trvalo, než jsem vůbec do něj začal pouštět čakru. Ale přece se teď nevzdám. Už jsem do toho dal hodně.. Začal jsem točit čakrou. Ale tohle nebylo ono. Míček musím rozbít, ne ho roztočit. Tak jsem se tedy soustředil na něco jiného. Vybavil se mi obrázek molekuly. Aha!
Začal jsem vodu točit všemi směry, míček se napínal a napínal až....až konečně praskl!

Po tréninku s míčkem jsem se šel prospat, spal jsem skoro celý druhý den. Nastal čas se probudit. Bolela mě pořád ještě ruka, ale neměl jsem čas tady nic nedělat a jen ležet.

Osprchoval jsem se, nasnídal se a převlékl do typicky ninjovského oblečení. Začal jsem tentokrát s krokem dva, vzal jsem si do rukou míčky. A teď jsem soustřeďoval čakru a snažil se prasknout jako tenkrát s vodním. Nic..Míček se ani nepohnul.

Sakra, je to stokrát těžší než s vodním balónkem. Pořád jsem držel v ruce jeden míček a snažil se ho pořád a pořád prasknout. A nic. Čím déle jsem to zkoušel, tím víc to bolelo. Lehl jsem si na postel a měl jsem těžkou depresi z vlastní neschopnosti.

Přemítal jsem a vzpomínal na to, jak Rasengan vlastně vypadá a co umí.
Rotace, síla, udržení čakry..ach to je ono! Plácl jsem se do čela. Nejdřív jsem trénoval rotaci a uchování čakry, teď trénuju sílu!

Doslova jsem vyskočil z postele a uchopil do ruky míček. Čím víc čakry vypustím, tím, víc mě to bude bolet. Ale tak pochopím, kolik čakry je třeba na prasknutí. Musí ta čakra doslova bouchnout!

"Uááááá!" křičel jsem jako na lesy, bolelo to, ale musel jsem to vydržet. Míček se začal pohybovat až praskl takovou silou, že jsem spadl zpátky na postel.

"Sakra, to bylo boží!" chvíli jsem se unášel tím pocitem, a pak mi došlo, že nedokážu pořádně ani sevřít ruku v pěst. Sakra..Sakra.. utíkal jsem do koupelny, kde jsem si ruce dal pod studenou vodu, pak je utřel do sucha a zavázal si je obvazem z lékárničky. Hm, asi si půjdu pro misi...Tak se techniky nejlépe učí.. pak jsem se sbalil a odešel do kanceláře.

Objevil jsem se doma. V první řadě jsem si vzal zkumavku s okem. Opatrně se vší opatrností a medik uměním jsem si implantoval nové a zdravé oko do svého pravého důlku. Vše dělal s největší precizností. Zahojil jsem ranku Shosenem. Umyl jsem si zkrvavený obličej.
Svlékl jsem si ten těsný Hokage plášť a šel si obléct jouninskou vestu. Uvázal čelenku. Vzal jsem si sadu kunaiů a vytáhl ze skříně bojový plášť.
Za chvíli jsem zpátky. a zmizel jsem.

Toulal jsem se Konohou, nevěděl kam jít, v bolestech jsem už nic jiného nevnímal, podvědomě jsem našel svůj dům.
"Heh" ušklíbl jsem se a sundal jsem si boty před vchodem. Vstoupil jsem dovnitř. Motal se semnou celý svět. Chytl jsem se zábradlí a pomalu vystoupal po schodech nahoru. Kdybych tady nevyrůstal, tak pravděpodobně ani netrefím ke svému pokoji. Otevřel jsem posouvací dveře, svlékl se a jen v trenkách jsem si lehl na postel. Pořádně se zakryl a schoulil pod dekou. Byla mi nějaká zima, možná jsem měl i teploty..Kdo ví.

Assasin byl doma mohla jsem to čekat, nevypadal moc dobře, když odcházel aspoň měl tolik rozumu jít si domů lehnout. Vešla jsem do domu, byl prázdný, jen jeho ložnice ne. Spal, byl tak krásný, když spal, ale jeho tváře vypadali jako dvě rajčata. Sáhla jsem mu na čelo. Měl horečku. Odešla jsem do koupelny a udělala mu obklady a přinesla jsem mu deku z vedlejšího pokoje a přikryla jsem ho a pořádně zachumlala. Obklad jsem mu dala na čelo a pak odešla do kuchyně udělat mu zázvorový čaj na pocení.

Tátovi boty. zrychlil jsem, sundal si rychle boty rychlým pohybem nohou a vešel do bytu. V kuchyni byla Daimyo.
"Co se stalo? Kde je táta?"

"Je v posteli. Asi je nemocný má horečku, v pořádku postarám se o něj." pokusila jsem se o úsměv a šla jsem s Tobirem do jeho ložnice

Viděl jsem, že táta na tom asi nebude zrovna nejlíp.
"Proč? Co se stalo na srazu Kage? Ta holka říkala, že Madara na Vás zaútočil, pak žabí sennin říkal, že se něco hrozného stane..co to má všechno znamenat?" trochu jsem se zamračil. Vůbec jsem nic nechápal.

Zastavila jsem ho, než jsme vešli do Assasinovi ložnice.
"Tsuchikage nás zradil a poslal na nás někoho, kdo si říkal Madara, ale tvůj táta přišel na to, že to není ten pravý Madara, přesto byl natolik silný, aby dostal na lopatky všechny kage a zničil celou Soru no kuni. Měli jsme štěstí všichni. Tvůj táta byl hrozně statečný, zachránil mi život." usmála jsem se a položila mu ruku na rameno.
"Ale teď by si ho asi neměl vysilovat otázkami, měl by někdo upozornit úřad, že se necítí dobře a bere si volno."

"Ach, takže měli pravdu?" zastavil jsem se a cítil se vážně zoufale.
"Táta bude v pořádku, my Senju máme něco, co ostatní ne," ušklíbl jsem se. Alespoň doufám.
"No, co vy tady vlastně děláte?" přeměřil jsem si ji nedůvěřivým pohledem.

"Starám se o tvého otce, dlužím mu to." A nejen dlužím, já chci...pokračovala jsem dál do jeho ložnice. Musela jsem uznat, že rozhovor s Tobirem mi docela zvedl náladu. Bokem jsem otevřela dveře a tác s čajem položila na noční stolek tak, abych ho neprobudila.