Budova Tsukikage

,,Je tady nuda,‘‘ ozvala se mi v hlavě Shi roztahující se na své pohovce v poloze, která se už od pohledu zdála být značně nepohodlná. Ležíc na zádech máchala velkými tlapami ve vzduchu a hlavu měla přes okraj gauče zakloněnou dozadu. Nevypadalo to však, jako že jí to vadí a dál na mne upírala pichlavý pohled svých modrých očí.
,,Nedívej se na mne tak. Buď ráda za tu trochu klidu,‘‘ vyčetla jsem jí, napila se čaje z hrníčku, který ležel na mém pracovním stole, a opět jsem se odvrátila k prosklené stěně kanceláře. Měla jsem dokonalý výhled na celou vesnici. Musela jsem se usmát.
,,Myslím to vážně!‘‘ zvolala tygřice a snad aby svému prohlášení dodala na větší vážnosti (nebo aby zabrnkala na mé nervy), seskočila ze své pohovky a vyskočila na můj pracovní stůl (který pod její vahou nahlas zanaříkal).
,,Shi,‘‘ promluvila jsem tónem, jakým se obvykle mluví s malými dětmi, zavřela jsem oči a v duchu počítala do deseti. ,,Slez z toho stolu,‘‘ poručila jsem jí a zoufale se rozhlédla po poletujících dokumentech, které stihla rozmáchat svým ocasem. Už zase.
,,A když ne?‘‘ Vyplázla na mne jazyk a vyzývavě si mě přeměřila očima. ,,Tak tě z něj shodím.‘‘ Oplatila jsem jí její pohled a pomalu se zvedla z křesla. Shi z hrdla uniklo tiché zavrčení a sotva patrně se nahrbila.
Dění, narušujíc poklidné slunečné odpoledne, upoutalo pozornost Tenshiho i Taiya. Oba leželi na zemi poblíž dveří a teď pozorně sledovali nás dvě, uši našpicované.
Věnovala jsem jim krátký pohled, než jsem se znovu obrátila k Shi, na tváři šelmovský úsměv. Udělala jsem malý krok kupředu, avšak Shi se pohnula ve stejný okamžik. A rozhodně se nedržela zpátky. Vyskočila ze stolu a přistála rovnou na mně s jasným úmyslem – shodit mne na zem (což se jí úspěšně podařilo). Z úst se mi vydral výkřik přidušený její srstí, to když jsem zády dopadla na tvrdou zem. Rty se mi ale kupodivu roztáhly do širokého úsměvu a uniklo mi uchechtnutí.  
,,Co?‘‘ vyhrkla tygřice podrážděně a tiše zavrčela. Postavila se a probodla mne pohledem. ,,Jsi pryč z mého stolu,‘‘ poznamenala jsem spokojeně, div jsem na ni nevyplázla jazyk, a zvedla se do sedu.
Shi chvíli těkala pohledem ze mě na stůl, nakonec však sklopila uši a vycenila na mě zuby, což mě jen znovu přimělo k smíchu. Nakonec se tygřice – ovšem s řádkou nemístných poznámek – odebrala zpátky na svou pohovku, kde si lehla a hlavu položila na překřížené přední tlapy. Já se mezitím přesunula do svého křesla.
,,A stejně je tady nuda,‘‘ zabrblala Shi po chvíli a doplnila svůj názor hrdelním zavrčením.

Následovali jsme mladého chuunina až sem a teď jsem vyčkala jestli nás představí on nebo jestli první krok mám udělat já. Nicméně jsme se otočila ke studentům.
"Budete se chovat slušně ne jako ten výstup u Kazekageho jasné?" poslušně kývli ale neubránili se myšlence na Kazekageho opilého pobočníka.

Jun doprovodil Crystal a její studenty až do budovy Tsukikage. Když došli před dveře její kanceláře, nejistě těkal pohledem mezi Daimyo a dveřmi. Nakonec nesměle zaťukal a pak se rychle klidil z cesty. V tu chvíli mu došlo, že by asi bylo slušné otevřít dámě dveře, takže se s červenými tvářemi zase vrátil a čekal na vyzvání.

Sotva se ozvalo zaťukání, Shi nastražila uši. ,,Někdo je tady, někdo je tady...'' začala si pobrukovat a než jsem stačila říct Dále, už seskočila z pohovky a stála u dveří. Celá natěšená z toho, že někdo přeruší nudnou monotónnost tohoto dne se předními tlapami opřela o dveře a hned na to se spustila na kliku. Bylo s podivem, že to dveře vydržely, nicméně se začaly pomalu otevírat. Tygřice do nich strčila hlavu, aby je rozrazila úplně.
,,Počkej, až ti ji jednou někdo usekne,'' ušklíbla jsem se na ní. Odměnou mi bylo tiché zavrčení rychle nahrazené jakýmsi nadšeným zakňučením. Hned na to Shi uskočila dozadu. ,,Je tu nějaká ženská!'' oznámila mi, nadšeně. Věnovala jsem jí divný pohled.
,,Oukej...'' řekla jsem nejistě, než jsem zatřepala hlavou a věnovala příchozím milý úsměv. ,,Dobrý den. Jak vám mohu pomoci?'' zopakovala jsem snad již posté naučenou frázi a postavila se z křesla, abych je mohla lépe pozdravit.
Shi je mezitím obcházela a s rozzářenýma očima a rozpustilým výrazem je pozorovala.

Otočila jsem se tedy zpět ke dveřím, ale to už z nich koukala velká chlupatá hlava. 
"Tygřík to by měla Nekomata radost." poznamenala jsem s úsměvem a kývla s vděkem na toho chlapce a vešla dovnitř a ocitla se před Tsukikage. Usmála jsem se na ní. Konečně taky žena ve vedení.
"Crystal Takaishi, Daimyo Sora no kuni." podala jsem jí ruku.

,,Ayame Takahashi, Yondaime Tsukikage,'' představila jsem se, potřásla si s ní rukou a pak jsem jí pokynula směrem ke křeslu před mým stolem.
,,Jak vám mohu pomoci?'' zopakovala jsem svou otázku. Pak se ve mě vzbudily hostitelské zvyky. ,,Dáte si čaj, vodu, kávu?'' zeptala jsem se s úsměvem.

"Jsem na výpravných politických cestách, kde navštěvuji naše dříve spřátelené vesnice, abych se ujistila osobně, že jsou v pořádku popřípadě nepotřebovali naše služby. A hlavně....zajistit informace o zájmu na spolupráci." započala jsem svůj monolog, který jsem opakovala jinými slovy již počtvrté.
"naše vesnice včetně mě zaujala místo po zničené Zemi Železa. Sraz Kage se blíží. Je mou povinností Vám toto oznámit." stále jsem se vlídně usmívala, i když jsem se neskonale těšila do postele.

,,Tsuki je na tom teď dobře, ovšem zájem o spolupráci určitě máme,'' odpověděla jsem jí. Přestože mi neodpověděla na otázku ohledně pití, vyndala jsem ze skříňky hrníček a z konvičky na stole jí nalila ovocný čaj.
Při zmínce o srazu jsem lehce nadzvedla obočí. ,,Už je známo datum?'' dotázala jsem se a napila se z vlastního šálku, který doteď ležel přede mnou na stole.

Uchopila jsem šálek do rukou a s díky se na ní usmála a usrkla si čaje.
"Ještě ne zbývá mi obejít ještě Kumogakure a potom se o všem rozhodne. Dám Vám včas vědět, kdy přesně se bude konat, mohu Vám dát k dispozici podle potřeby své studenty mediky nebo senzibily a nebo vy k nám můžete posílat své lidi, aby se naučili něco nového, nemáme s tím problém, ale musím o tom dopředu vědět. Jsme neutrální vesnice, rádi pomůžeme každému, kdo si to zaslouží a naši pomoc potřebuje." usmála jsem se na ní

Kývla jsem na znamení toho, že chápu. ,,Budu na váš vzkaz čekat,'' řekla jsem s úsměvem a pak jsem se na chvíli zamyslela. To když se zmínila o učení v Sora no kuni. ,,Proberu to s vedoucím naší nemocnice a pak vám dám když tak vědět,'' odpověděla jsem nakonec s úsměvem.
To už Shi přestalo bavit poskakovat kolem a připlížila se k Crystal, což při velikosti tygřice nebylo zrovna dvakrát nenápadné. Posadila se u ní, zvedla k ní své nebesky modré oči a opřela si svou mohutnou hlavu o její nohu.

POusmála jsem se na tygřici a pohladila jí po hlavě, to mi připomnělo, že jsem už dlouho nevyvolala svého sumona. 
"Je krásná jak se jmenuje?" podrbala jsem jí za ušima. 
"Všimla jsem si, že u brány byl leopard máte hodně ráda šelmy?"

Shi začala spokojeně příst. Zavřela oči a ještě trochu víc se o Crystal opřela, takže jí už nejspíš musela začít bolet noha.
,,Shirayuki-hime,'' poslala jí myšlenku, ale spíš to zavrněla, než že by to 'řekla'. Přitom spokojeně šmidlala ocasem sem a tam.
,,No, řekněme, že bez nich nemůžu žít,'' odpověděla jsem na její otázku s tichým smíchem. Když už jsme byly u toho, kde jsou sakra ti tři, prolétla mi hlavou myšlenka na Tenshiho, Taiya a Subarashiiho, kteří se dnes ráno vypařili do ulic.
,,Vy máte nějakého...mazlíčka?'' zeptala jsem se se zájmem.

"Nemám, ve zdravotnickém prostředí si ho nemůžu dovolit, ale jako sumona mám Nekomatu, jistě by si spolu rozuměli." napila jsem se zase čaje a pohlédla na ní.
"Ani nevíte, jaká je obchůzka vesnic náročná ještě s partou puberťáků." vydechla jsem unaveně

Při zmínce o Nekomatě se Shi trochu naježila a tiše zabručela.
,,Nemá ráda děvčata. Alespoň většinu,'' vysvětlila jsem její chování, ale pak jsem se usmála. ,,Ale třeba by byla Nekomata jedna z výjimek,'' dodala jsem.
Dopila jsem čaj ve svém hrnečku a ten potom položila na stůl. ,,Jsem ráda, že takové cesty nemusím provozovat příliš často. A když ano, většinou mám s sebou pouze Shi.'',,Ačkoliv to je někdy horší, než banda puberťáků,'' otočila jsem se na ní v myšlenkách s úšklebkem na rtech. Vysloužila jsem si za to její ostrý pohled a vzdorné vypláznutí jazyka.

Tenshi si to spokojeně ťapkal směrem ke kanceláři. Hbitě vyběhl těch několik posledních schodů a v naprosté tichosti doběhl až před kancelář, v tlamě balíček zabalený do bílého šátku.
Všiml si, že na lavičce sedělo nějaké děvče. Chvíli těkal pohledem mezi dveřmi a děvčetem, než došel vedle Kaomi, posadil se na zem a balíček položil před sebe. Pak si bez většího zájmu o okolí začal olizovat levou přední tlapu.

"No nebudu vás již dlouho  zdržovat moje cesta pokračuje v Kumogakure, dám vám vědět ohledně termínu srazu. Těšilo mě Tsukikage-sama." vstala jsem a podala jí ruku a ještě podrbala tygřici na hlavě a už jsem byla na odchodu, ale ještě jsem se otočila.
"Och málem jsem zapomněla." vynadala jsem dohodu s pečetí. 
"Je to dohoda o neútočení a spřátelení. Přinést mi ji můžete, klidně až na sraz." usmála jsem se a otočila se ke svým studentům a zavelela jedním pohledem odchod. 
"Brzy na shledanou." a těmi slovy jsem odešla z kanceláře (přesun)

Také jsem vstala a potřásla si s ní rukou. ,,Nápodobně,'' usmála jsem se na ní. Dohodu jsem hned po obdržení bezpečně uschovala do jednoho z šuplíků a sama pro sebe si poznamenala, že nesmím zapomenout, že ji mám.
,,Šťastnou cestu,'' popřála jsem ještě jí a jejím studentům a Shi se rozloučila tichým lítostivým zakňučením.

Tenshi si dolízal tlapu zrovna ve chvíli, kdy Kaomi stáhla svou ruku. Všimnouc si, že o něj děvče projevilo nějaký zájem, zvedl k ní své šedé, lehce nazelenalé oči.
S hlavou nakloněnou na stranu ji chvíli pozoroval. Nakonec zvedl levou přední a několikrát jí zahrabal ve vzduchu, přičemž po posledním máchnutí ji nechal dopadnout na Kaominu nohu. Celou tu dobu ji bezelstně pozoroval s výrazem andílka.
Když se otevřely dveře, ze kterých vyšla Crystal se studenty, stočil pohled k osobě za stolem. Sundal tlapu z Kaominy nohy, znovu do tlamy popadl bílý balíček a s radostí rozzářenýma očima vběhl dovnitř. Oběhl stůl a zastavil se až před brunetkou s modrým melírem.

Když jsem si všimla Tenshiho, na tváři se mi rozzářil široký úsměv. Proběhl celou místností až ke mně - což se neobešlo bez Shiiného dotčeného zamručení - a v tlamě svíral jakýsi balíček. Měla jsem představu, co tam asi bude a mé tušení se potvrdilo po té, co jsem si ho vzala a rozbalila. Večeře.
Co bych bez Wilse jenom dělala...?
,,Vy na mě takhle myslíte, kluci?'' zeptala jsem se leoparda a začala ho drbat za ušima.
Pak jsem si všimla malého děvčete za stále otevřenými dveřmi kanceláře. Usmála jsme se na ní a pokynula jí, aby šla dál.

,,Zdravím, Kaomi,'' laskavě jsem se na ní usmála. Ještě teď se mi v hromadě dokumentů na stole někde válela její složka, kterou jsem četla už před značnou dobou. ,,Jak ti mohu pomoci?'' zeptala jsem se jí.
Shi ji mezitím se zájmem pozorovala. Sotva odešla jedna oběť, hned dovnitř vpochodovala druhá. Úplné Vánoce. Chvíli Kaomi obcházela, než k ní zezadu přišla a položila jí hlavu na tu její. Spokojeně zavřela oči, naprosto ignorujíc fakt, že by se pod ní to děvče mohlo každou chvíli složit.
Tenshi se odklidil na Shiinu pohovku. Byl jediné žijící stvoření, které za to nečekal žádný trest. Sednul by si na ní kdokoliv jiný, už by nejspíš neměl hlavu.

Když Kaomi spadla na zem, Shi to ani za mám nečekala - přece to dítě musí něco vydržet! Její přesvědčení se bohužel ukázalo mylné, takže tygřice přepadla dopředu. Kdyby pod sebe rychle nedala přední nohy, už by se taky rozplácla na podlahu. Rychle však vyskočila a dvěma dlouhými skoky byla u stolu, na kterém ne příliš úspěšně Kaomi balancovala.
Postavila jsem se, abych mohla Shi spražit, ale to už Kaomi padala přímo na mě. Rychle jsem ji chytla za pas, aby nespadla a o chvíli později jsem ji už stavěla na zem.
,,Raději by sis asi měla sednout,'' nabídla jsem jí křeslo před mým stolem, v kočičích očích mi pobaveně jiskřilo. Pak jsem se ale obrátila ke své tygřici a všechno veselí z nich zmizelo.
,,Jdi si sednout,'' řekla jsem Shi v myšlenkách, nebylo potřeba dělat nějaké velké scény nahlas. Tygřice mne probodla vzpurným pohledem a nehnula se z místa.
,,Hned!'' Zorničky se mi zúžily do úzké čárky a dokonce jsem ukázala rukou na její gauč. Ještě chvíli si mne měřila, než se s remcáním odebrala k Tenshimu.
Opět klidná jsem se posadila, dokonce jsem vykouzlila úsměv. ,,Omlouvám se,'' řekla jsem upřímně. Stále ještě jsem čekala na odpověď na mou úplně původní otázku.

S hlasitým dupáním jsem vyběhla schody. Rozhodně jsem za ten hluk nemohla, jen jsem se pustila do zvláštního veselého tance s botama, které samozřejmě měly podpatky. Ve skutečnosti jsem se snažila stepovat. Cestu ke kanceláři jsem si tak prodloužila z necelé minuty na minut pět, všechny provázené příšernými zvuky, jejichž rej ukončil až pád na podlahu. Naštěstí přímo přede dveře. 
S vesele zářícíma očima jsem musela uznat, že lépe jsem si cestu naplánovat nemohla. Jakmile jsem pak byla přede dveřmi, nemělo už cenu vstávat a tak jsem zase zaujala pozici lotového květu a se zaujetím přemýšlela, jestli o mě ten, kdo první otevře dveře, zakopne, jestli se mě vyděsí nebo jestli pro něj budu příjemné překvapení.

V rukách som držal minimapu Tsukigakure no sato, čo bola vlastne klasická turistická prácička aby prípadný návštevníci vedeli, kde a čo nájsť. Rozhodne som ju považoval za odfláknutú prácu no turistom bolo asi ukradnuté, kde sa nachádzajú sklady zbraní, strategické rozloženie jednotiek či strážnikov a podobne. Už to robím zasa.. myslím na prácu v Iwe.. aj keď pre mňa už skončila. Povzdychol som si. A pohľad som obrátil po tom, čo som vyšiel po schodoch, ku osobe ktorá zaujávala (xD) polohu lotosového kvetu. Môj výraz sa vôbec nijak nezmenil. Stále viac menej chladný pohľad som presunul z mapy na dievča a naśledne znova na mapu. 
"Ste v poriadku slečna?" Spýtal som sa čisto profesionálnym hlasom a očakával som nejakú odpoveď.