Budova Tsukikage

pro Ayame Takahashi Sat Jul 13, 2013 9:21 pm

First topic message reminder :

Nejvýše položená budova ve vesnici.
Kancelář Tsukikage se nachází až v posledním patře. V nižších patrech sídlí rada, úředníci a mnoho dalších oddělení, která jsou nezbytná pro správný chod vesnice.
Kancelář je sice velká, ale také velice útulná. Je vedena v modrých odstínech a z velkého okna hned za stolem Tsukikage jde krásně vidět celá vesnice.
V rohu místnosti je velká, měkká a neuvěřitelně pohodlná pohovka. Kdo si na ni však sedne, toho čeká nemilý osud.
V nepřítomnosti Tsukikage se kancelář vždy zamyká. Jako po celé vesnici v ní poletuje několik okvětních lístků irisu. Také je zde přítomno několik koček.
Většinou je to lev přímo přede dveřmi do kanceláře, dva leopardi hlídkující na každém patře.
A kdo ví, jestli vás v kanceláři nečeká ještě nějaké to koťátko...

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Aug 09, 2015 9:31 pm

Pokývala jsem hlavou na znak, že chápu. Já čaje milovala, babička mě naučila vařit si je snad ze všeho, co rostlo kolem, takže jsem zkrátka k této oblibě vyrostla. Když se představil, pousmála jsem se, protože to z něj sice lezlo jako z chlupaté deky, ale i tak jsme se někam dostávali. Přišlo mi zvláštní, jak to říkal. Všímala jsem si takových detailů. Následně jsem vstala a vydala se k horké konvici. "Já jsem Pilikka, těší mě Yuki." usmála jsem se na něj z druhé strany místnosti, zalila si hrneček s čajem a nalila do skleničky studenou vodu. Tu jsem položila na stůl před něj a pokynula na volnou židli u stolu. "Kdyby jsi si to rozmyslel." poznamenala jsem a obešla stůl.
Začala jsem prohledávat stůl a okolní regály, abych našla jeho složku. S potěšením jsem musela konstatovat, že je tu pořádek a všechno pěkně přehledné. Nedělalo mi problém najít jeho složku, i když na mě spolu s ní vypadla i jiná, která zjevně souvisela. Nejspíš bych ji zase vrátila zpátky, ale zaujalo mě, čí byla. Shiro? Podle fotky uvnitř jsem zjistila, že se opravdu jedná o toho muže z baru. A taky druhou věc, kterou tihle dva mají společnou a která mě pěkně uzemnila do křesla.
"Ty.. ty jsi Ichibiho jinchuuriki?" zamumlala jsem, a bylo-li by to možné, zbělela bych jako stěna. Jak.. jak je tohle možné? Pokud je on jinchuuriki, pak Yoko.. Zvedla jsem k němu pohled a snažila se potlačit tu tisícovku otázek, které se mi draly z pusy. Pak mi došlo, že je to prostě jen kluk, do kterého zapečetili jednoocasého a že mi ty odpovědi dát nemůže. Pokusila jsem se ovládnout a snažila se zase tvářit shovívavě.
"Tedy.." odkašlala jsem si a pohlédla na něj. "Ráda bych věděla, jak jsi na tom se vztahem k Ichibimu?" bylo to zvláštní. To já jsem ho tenkrát do Yoko zapečetila a teď jsem se s ním setkávala podruhé. Co jsem si ale pamatovala, s Yo měli vztah dobrý. Yuki na to moc nevypadal. Nicméně jsem začínala chápat, proč se chová tak popuzeně. "Máš ho pod kontrolou? Co nějaké záchvaty, sebeovládání..?" mluvila jsem klidně. Bylo mi ho skoro líto, věděla jsem, jaké to je. Znala jsem to od Yoko, ale ta měla mě a babičku a já jsem nikomu z vesnice nedovolila, aby ji nenáviděli. Nebyla na to sama. Když jsem ale koukala do Yukiho složky, kde se psalo, že žádné příbuzné nemá, cítila jsem potřebu mu pomoct. Jakkoliv.

pro **Yuki Tsuki** Sun Aug 09, 2015 10:00 pm

"Znám tu ženskou, dávej si na ni pozor kluku..!!" To byla první Ichibiho reakce, když slyšel její jméno, asi i on si vzpoměl, kdo to za tím stolem vlastně sedí. Neznal jsem žádné další podrobnosti, no hovořit s ním jsem ještě nikdy nezkoušel, zatím na mě mluvil jenom on, celých šest let, co ho nosím.
Když se tedy zeptala na moje jméno, jen jsem kývl hlavou, Yuki mi v hlavě začal křičet jméno jeho předešlé Jinchuuriki. Chtěl abych ho zmínil, abych viděl její reakci, spíše aby ji viděl Shukaku. Měl jsem z něj celkem strach, proto mi nezbylo nic jiného, než ji zmínit. Přesně tak... stejně jako Yoko, chudák holka.. Řekl jsem sarkasticky. Vlastně každé slovo, co jsem řekl, mi nadiktoval Ichibi. V hlavě mi znělo jeho chichotání, choval se odporně, ale asi se něco stalo, co se ho dotklo. Ne každý přeci může být takto zlý od přírody.
Můj vztah s Ichibim je takový, že nevím co s ním mám dělat. Mým úkolem je být pouze nádobou pro něj...? Nebo mě také čeká nějaká budoucnost? Nevím si vůbec rady... Řeknu upřímně, využívajíc chvíle, kdy se Ichibi chichotá a nemluví. Ihned co jsem však svá slova dořekl, přestal se smát a byl opět značně mrzutý.
Záchvaty jsem netrpěl, ale problémy se sebeovládáním jsem měl často, velmi často. Prakticky mě naštvala každé maličkost, ať už to byl kluk, co mě předběhl ve frontě, a nebo vidlička, která spadla někomu na zem. Všechno mě vytočilo. Navíc ten nedostatek spánku. bylo na mě vidět, že pomoct skutečně potřebuji. Nejen ovládnout Saton, ale i tu bestii uvnitř mě.
Ovládat ho je pro mě těžké, nedá se ovládat... Odpovím chladným hlasem. Pro mě, jako pro 13letého chlapce nebylo tak jednoduché se hádat s něčím, co by mě v sekundě dokázalo rozmáčknout. Byl jsem v nesnázích, sám, ale stále jsem měl v sobě tu jiskru. Tu jiskru, která mi někde uvnitř, v srdci, zůstala. Byla to naděje, naděje, že jednoho dne budu i já šťastný.

pro **Shiro** Sun Aug 09, 2015 10:10 pm

Dorazil jsem až před kancl. Potřeboval jsem nějakou misi, nebo cokoliv, co by mě dokázalo zabavit. Svitky s technikami? No, možná! Nevím, jestli jsem se chtěl teď učit. To každopádně bylo jedno. Když jsem tam došel, byla tu fronta delší než čínská zeď. No do prdeleeee. Pomyslel jsem si a otráveně se opřel o stěnu vedle dveří. Na chvíli jsem přivřel oči a mžitky mi létaly před očima. Tentokrát už mě to nešokovalo, byl jsem zvyklí. Jen jsem se nad tím pousmál a povzdechl si. "Shukaku..." Jen jsem nadzvedl obočí. "Hm? Kde? Cítím ho, ale nevidím." Podíval jsem se na každého před kancel. Pak jsem až zjistil, že to šíří z kanceláře. Jen jsem se pousmál a pomalu se začal smát, dal jsem si před ruku ústa, aby to nešlo před společností poznat, nebyl jsem přece nezdvořák, no ne? "Copak? Je to pro tebe šok?" Zazubil jsem se do široka v podvědomí. "Jo, už jsem ho dlouho necítil, tse." ....Hned jak tuto větu Son Goku řekl, jsem měl slzy v očích, protože jsem si tuto větu dopověděl. Jo, necítil jsi ho dlouho...v sobě. Nad touto svou myšlenkou, kterou jsem nevyslovil nahlas, jsem se začal smát. Opravdu, jak v podvědomí, tak na veřejnosti. Po chvilce jsem se uklidnil a protřel si obličej. Bylo to fakt zoufalý, když jsem dokázal pobavit sám sebe! Nu což...mě to nevadilo, smích prodlužuje život, takže jsem doufal, že budu nesmrtelnej. Jen...jediná možnost, kde bych mohl umřít je vážně tady, v té frontě. Bože...Otravaaaaa. Jen jsem kývl na pozdrav všem okolo a doufal, že na mě nebudou mluvit. Jedinýho, kterého jsem už někdy viděl, byl Kangae.

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Aug 09, 2015 10:33 pm

Poslouchala jsem Yukiho, opravdu se zdálo, jako bych viděla malou Yo, která si nevěděla rady. To jsem teď měla před sebou.
"Takže si vzpomínáš.." mluvila jsem teď spíš k Ichibimu, než k Yukimu, ale to bylo taky tak to poslední, co jsem s ním hodlala řešit. Nemínila jsem ho brát jako schránku, to byla věc, která byla důležitá. Možná to jiní nechápali, ale já jsem zažila, jaké je to mít v sobě démona a věděla jsem, že ať je Yuki jaký chce, je to pořád dítě, které potřebuje cítit, že ho ostatní berou jako člověka, jako lidskou bytost, která má city.
Usmála jsem se na něj. "Vím, jak se cítíš. Yoko, o které mluvil, je moje sestřenice. Byla jinchuuriki před tebou. Myslela jsem, že jí ničím život, když jsem ho do ní zapečetila. Ale ona byla silná, postavila se tomu a dokázala sebe i jeho kontrolovat. Neznám lepšího jinchuurikiho, než byla Yo." musela jsem se usmívat, milovala jsem Yoko víc než kohokoliv na tomto světě a jen vzpomínka na ni mě naplňovala štěstím. Proč jsem mu to ale říkala? Vstala jsem a přešla k oknu. Mrzelo mě, že z okna nevidím nekonečné pouště, tak jako tomu bylo v Suně.
"Nepopírám, že jinchuuriki to mají nesmírně těžké.. ale mají šanci na stejně šťastný život, jako kdokoliv jiný.." otočila jsem se k němu čelem. "Jen se tomu nesmíš poddat, nesmíš ho nechat, aby tě ovládal. Možná se neznáme, ale vím, že je důležité neuzavírat se nebo utíkat. Nikdo nemá být sám. Proto ti chci pomoct." pár kroky jsem se dostala zpět ke stolu.
"Ve vesnici je ještě jeden jinchuuriki, starší než ty a podle složky taky mnohem zkušenější. Chtěla bych, aby jsi se s ním setkal, promluvil si s ním, řekl mu o svých problémech. On je ten, který ti bude nejlépe rozumět. On si prošel tím, čím teď ty." podívala jsem se mu do očí, nedělalo mi to problém, nebála jsem se ani necítila odpor. Vždycky jsem byla až moc zúčastněná a brala si problémy ostatních osobně a možná to bylo špatně, ale taková jsem byla a nemínila to měnit.
"Co se týče technik, nejprve počkáme, jak to půjde se sebeovládáním. Později tě budu trénovat já. Bohužel písek neovládám a nebudu ti schopna poskytnou sto procentní trénink, ale nejspíš tomu budu nejblíž. Znám totiž někoho, kdo je přímo legendárním uživatelem." pousmála jsem se, Gaarovu loutku jsem nepoužila už dlouho a docela jsem se na to těšila. K senseii jsem vždy cítila úctu.

pro **Yuki Tsuki** Sun Aug 09, 2015 10:46 pm

V mých očích se zablýskalo. Naděje, že budu i já šťastný, to byla moje hnací síla. Nechtěl jsem být Ichibiho loutkou, no nevěděl jsem, jak být jeho loutkařem. Jestli byla moje předešlá Jinchuuriki tak skvělá, asi ji nikdy nepředčím. Nebyl jsem ten typ Shinobiho, který se všem problémům staví čelem, já raději utíkal, vždycky jsem utíkal. A to je právě důvod, proč jsem se Jinchuurikim stal.
Ichibi zuřil, ale já hltal její slova jako chléb boží. Nebýt sám, být šťastný, porazit démona uvnitř sebe. Přesně tohle všechno mi slíbila a přesně pro tohle se budu snažit Ichibiho porazit. Kdybych se toho nedočkal, asi bych podlehl Ichibimu, neboť by mi to zbrotilo vůli, nyní však ne. Nevěděl jsem jak, ale věděl jsem, že ho musím dokázat porazit a ovládnout, i když nebude chtít... třeba se mi podaří i usnout, aniž bych se musel bát o své blízké!
Arigato... kde toho muže najdu? Zeptal jsem se s hlasem vyrovnaným, u mě poněkud zvláštní. Chtěl jsem se to naučit, protože pokud neovládnu ho, jen těžko ovládnu Saton. A jestli mě budu učit někdo, jako je právě Pilika, nebudu moct být přeci tak marný! S upřímným úsměvem se culím na Piliku a radostně čekám na její odpověď.
Něco mi však říkalo, že ta osoba je velmi blízko... a taky to, že tu někde smrdí opice... Ichibi povídal.. ( innocent ^^ )

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Aug 09, 2015 11:07 pm

Pousmála jsem se, ta změna se mi líbila. Bála jsem se, že se k tomu postaví negativně, ale očividně chtěl se svým životem něco dělat a já mu věřila, že to zvládne. Někdy prostě stačí málo, důležité je udělat ten první krok.
"Počkej, napíšu ti adresu." zazubila jsem se a podle složky opsala pár slov a číslic, které udávali sídlo klanu, ze kterého Shiro pocházel. Měla jsem z toho radost, asi prostě to, že jsem sama měla děti, mě nutilo myslet na všechny okolo více.. mateřsky. Navíc chránit svou vesnici a lidi v ní byl můj úkol.
Vstala jsem od stolu a podala papírek Yukimu. Doufala jsem, že Shiro mu zvládne poradit, protože v tomhle ohledu jsem nemohla dělat nic. Nevěděla jsem, jaké to je, cítit silné nutkání, nemoct ovládat sám sebe.. Znala jsem to jako někdo zvenčí, ale doufala jsem, že ti dva se navzájem mohou něco naučit.
Přešla jsem místnost, abych Yukiho vyprovodila. Zastavila jsem se ve dveřích, které jsem otevřela a dodala. "Jo a ještě, ten koho hledáš se jmenuje-" vykoukla jsem do chodby a zarazila se. "Shiro?!" trochu udiveně jsem na něj koukala. Vážně, byl tady jako na zavolanou! Já snad začnu věřit na zázraky!
Krátce jsem se na Shira usmála. "Ty mi jdeš zrovna do rány." zakřenila jsem se, chytila ho za ruku a vtáhla do kanceláře.
"Yuki, to je Shiro." ukázala jsem na staršího muže a pak k němu otočila svou pozornost.
"Shiro, Yuki je jinchuuriki Ichibiho." něco mi říkalo, že už to o sobě vědí. "Má s tím trochu problémy, ale to ti poví sám. Byla bych ráda, kdyby jsi na něj dal pozor a trochu mu s tím pomohl, protože s tím už máš nějaké zkušenosti." byla jsem ráda, že se to všechny vyřešilo tak hezky.

pro **Shiro** Sun Aug 09, 2015 11:21 pm

Z mého smíchu mě vytáhlo až otevření dveří, že kterých vykoukla Pilikka. Jen jsem nadzvedl obočí, když mě tak najednou vtáhla do kanceláře. Ze začátku jsem si myslel, že mám průser? Nebo mě možná chtěla pochválit? Bože, byl jsem na váškách! Ve chvíli, kdy mě představila tomu chlapci, který tu stál, jsem tak nějak poznal, o co jde. Dokonce mi to Pilikka potvrdila, to, co říkal Son. Jen jsem se na ní mile pousmál. "Aha, už chápu. Už jsem se bál, že mě někdo chce zmlátit, znásilnit nebo zabít, hehe." Mrkl jsem na ní a do široka jsem se usmál na Yukiho. "Ahoj, Yuki. Jsem Shiro, Jinchuuriki Yonbiho." Mile jsem se na něj pousmál a podíval se na Pilikku. "Vím, že venku máš frontu, slečno Akasuno. Jen bych chtěl něco vyzkoušet tady, pod tvou kontrolou, pokud to nebude vadit." Podíval jsem se jí do očí a pak jsem se do široka usmál. Musela tu mít případně pečeť na oslabení chakry, kdyby něco. Ale tušil jsem, že to bude v pohodě. Nastavil jsem k Yukimu svou pěst, aby o ní mohl ťuknout. "Dřív než spolu někam vyrazíme, potřebujeme s NÍM mluvit." Podíval jsem se na něj stylem, že mi může věřit. Z menší části jsem se usmíval. Dát mi najednou chlapce, který je ve věku, kdy to má nejtěžší, bylo riskantní. Kdyby Shukaku protestoval, musel bych se nějak pojistit. Pomoc mu mi však nedělalo nejmenší problém.

pro **Yuki Tsuki** Sun Aug 09, 2015 11:31 pm

Už když jsem toho chlapa poprvé viděl, věděl jsem, že to bude úchyl. Vypadal na to a k tomu všemu byl určitě na nějakých drogách. Jen jsem nechápavě nadzvedl obočí, když mi řekla, že tento chlap mně má pomoct zvládnout Ichibiho. Je to vůbec Shinobi?
Měl jsem o něm pochybnosti, no o slečně Pilice ne, proto jsem se rozhodl jí důvěřovat, určitě věděla, co dělá. Jestli ne, pak jsem na tom byl špatně. Poslouchal jsem, jak si Ti dva povídají. Někde jsem tam zaslechl i pozdrav mě, no nějak jsem se v nesouvislé řeči Shira ztratil a společně s tím také slova.
Až když mi na stavil pěst, tak jsem se zamyslel nad tím, co všechno vlastně řekl. "Heroin? Pervitin?" Tázal jsem se sám sebe, načež mi Ichibi poprvé odpověděl: "Zaručeně heroin."" A to bylo poprvé, co jsem slyšel v hlase Ichibiho strach. Vypadalo to trapně, když jsem jen tak stál s ruka v kříž, než jsem se po pár minutách odhodlal ťuknout si se Shirem, snad věděl co dělá, jinak ho osobně uškrtím.

pro **Shiro** Sun Aug 09, 2015 11:48 pm

Nejdřív jsem nedokázal rozeznat, co si o mě ten kluk myslí. Nejspíš že jsem asi úplnej cvok, ale to mi nevadilo. Časem, až mě pozná, pochopí, proč je lepší úsměv, než smutný obličej, naznačující ublížení, které jen tak někdo nezahojí. Když mi konečně ťukl pěstí, přivřel jsem oči. "Tak to seš nakonec opravdu ty!" Yonbi zněl spíš tak nadšeně, ale zároveň podrážděně. Trošku jsem stiskl svou pěst a pousmál se. Když jsem uviděl Ichibiho, podíval jsem na něj a do široka jsem se usmál. "Ahoj, Shukaku." Pořád jsem se usmíval a podíval se za sebe, na Yonbiho. "Ten tvůj sladkej úsměv mi leze na nervy. Každej by se z toho nejradši poblil." Byl zase netaktní, ale to mi nevadilo. Mě teď šlo o jediné. Podíval jsem se v podvědomí na Yukiho a za ním byl Ichibi. Vypadal jako v kanclu, sklesle. Nic jsem však neřekl. Znovu jsem se podíval na Shukakua. "Ten chlapec není slabý, jak mu to celou dobu předhazuješ. Doufám, že nebudeš dělat problémy. Jedničko." Můj pohled se změnil. Z toho milého, usměvavého a z části sympatického se změnil na odhodlané zamračení, kterým jsem přímo propichoval pohled Ichibiho. Son Goku mě neměl moc rád. Ale dokázal jsem využívat jeho Yoton. Ne však plně jeho chakru. Nějaký ten vzájemný respekt tam byl. Ale když jsem viděl ty dva...připomínal mě, kdysi dávno.

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Aug 09, 2015 11:58 pm

Vesele jsem se na něj zakřenila, měla jsem lidi jako on ráda, člověk si z toho života taky občas musí udělat legraci. Hezky se smál a bavilo mě ho poslouchat, po všech těch smutných zážitcích a zklamaných tvářích mi jeho rozzářený obličej připomínal světlo na konci tunelu. Byla jsem ráda, že všechno přijal tak v pohodě, vlastně až teď mi došlo, že jsem to na něj hodila, aniž bych se zeptala, jestli vůbec chce, nebo proč do kanceláře přišel. Provinile jsem zamrkala, ale nechala to být. Doufala jsem, že by se když tak ozval.
Co chtěl s Yukim dělat jsem nevěděla, ale věřila jsem, že ví, co dělá. Podle složky na tom byl velmi dobře a já situaci snad nějak zvládnu. Co snad, zvládnu! Kývla jsem proto na souhlas, že má mé povolení zkusit, co potřebuje.
Když jsem viděla Yukiho váhání, postavila jsem se vedle něj a položila mu ruku na rameno v uklidňujím gestu, nebo to alespoň tak mělo působit, načež jsem mu věnovala úsměv. Pak už jsem jen sledovala, co se děje a doufala, že se nic nestane. Tsukimaru to tady měl fakt hezké, nechtěla jsem mu zašpinit koberec nebo tak!

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 12:00 am

Inside my head

Byli jsme v jakési prázdnotě, kde jen dole pod námi tekla voda, nic víc tu k vidění nebylo. Stál jsem tedy v nicotě, za sebou jsem cítil Ichibiho a přede mnou jsem viděl Shira a Yonbiho. Vypadali odhodlaně, oba dva. No my s Ichibim jsme taky ladili, mrzuté výrazy jsme měli oba. To však nemělo trvat věčně.
Když Son Goku promluvil, Ichibi se začal ďábelsky smát, doslova pukal smíchy ve švech.
Nevím, jaký z Vás je větší opičák! Jestli Ty, Son Goku a nebo tvůj pomatený Jinchuuriki. Vypadněte okamžitě a nechte mého kloučka být, jinak Vás hodlám oba zbít! Řekl vysmátě Shukaku. Na jeho hlase bylo vidět, že neblafuje, byl opravdu rozzuřený.
Nevěděl jsem, co mám dělat, stál jsem tam a čekal, co se bude dít. Ačkoliv to na mě nešlo moc vidět, jelikož jsem držel svůj klasický, mrtvý výraz v obličeji, měl jsem obrovský strach z toho, co se bude dít.
Shukaku položil ruce na zem a svým ocasem začal až nebezpečně mávat, jakoby bojová pozice, chrání si své teritorium.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 12:11 am

Díval jsem se na situaci. Shukaku nebyl nikdy milý, příjemný. Problém měl však v tom, že já znal dějiny. Četl jsem deníky Jinchuuriki. Předstoupil jsem pár kroků vpřed a ukázal prstem na Shukakua. "Ty jsi byl vždy takový, co? Jsi stejný jako Kurama. Až na to, že ten ti kdysi řekl, že jsi nejslabší článek." Nejspíš jsem právě udeřil do nejcitlivějšího místa, které Shukaku měl. Věděl jsem toho spoustu. Ne však od Sona. "Shirooooo!! Jak se opovažuješ toto zmiňovat! Neposlouchej ho Shukaku, mluví sračky, jako vždy." V tu chvíli mohla Pilikka vidět, jak jsem ještě víc zmáčknul svou pěst a mírně se zamračil. Měl jsem ho však pod kontrolou. Po tom, co jsem do Shukakua tak slovně udeřil, jsem se na konec pousmál. "Jen proto, že ti nějaká liška řekne toto, neznamená, že to tak je. Každý z vás je jedinečný a silný. To ale neznamená, že můžeš Yukiho přesvědčovat o tom samém, o čem tě přesvědčoval Kurama. Protože i ty víš, že to tak není." Opět jsem se zamračil, ale do toho jsem použil svůj odhodlaný úsměv. Měl to ale smůlu, že se musel setkat zrovna semnou a se Sonem, který na nějakou dobu sklapl hubu a jenom čuměl na tuto situaci. Bylo mi jedno, že je Shukaku v bojové pozici. Tady mi nemůže nic udělat. Tento prostor jsem měl pod kontrolou jenom já. A Pilikka případně věděla, co dělat.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 2:12 am

Inside my head

Shukaku se pohoršeně podívá na Shira a potom pohledem sjede na Gobiho. Bylo na něm vidět, že je doslova nasraný, a že se chce mstít. Z jeho rukou se začaly stávat vlny písku, které mě nadzvedávaly tak dlouho, než jsem se dostal na úroveň hlavy Shukaka, odkud se pak stupeň z písku, na kterém jsem stál, přeměnil v písečnou ruku, která mě pevně uchopila a položila na Shukakovu hlavu.
Nikdy jsem neřekl, že tenhle chlapec je slabý. Je to můj Jinchuuriki a to, co mi říkáš Ti nijak nepomůže Shiro! Abys věděl, nasral si mě! Myslíš si, že si přijdeš a zničíš mi můj šťastný život?! Jsem pořád jen v někom zapečetěný! Konečně se s tímhle hochem cítím svobodně, můžu si dělat co chci! Nebudu na tom nic měnit! Ty SLABEJ ČLÁNKU! Zaječel na Shira Shukaku. Celá desetiletí byl v někom zavřený, o svobodě mohl číst tak v knížkách a zrovna Shukaku nebyl jeden z těch, co si svobody nevážili. Zrovna pro Shukaka byla svoboda stejně důležitá, jako pro Kuramu. Bylo jen pár Jinchuuriki, u kterých byl rád, vzpomínal si sám jen na tři... Mnich, Gaara a Yoko, jinak nebyl nikdy dostatečně spokojen a ani u nich neměl tolik svobody, jako u Yukiho. Cítil, že se bude moct již brzy uvolnit a vypustit spoušť! Byla to jen otázka týdnů, pokud nikdo nepomůže.
Já sám jsem stál na hlavě Shukaka, rukama se dotýkajíc jeho hlavy. Cítil jsem jeho chakru. Byla odporná. Sám písek, ze kterého byl, páchl krví. Musel jsem něco udělat, jen jsem pořád netušil, co mám udělat a co mám říct...

pro **Goku** Mon Aug 10, 2015 8:16 am

"Nehovorím o zabíjaní, keď je živý, má jeho telo rovnakú ohdnotu ako keď je mŕtvy.." Vysvetlil som mojej novej žiačke a znova som sa cítil ako taký hrdý sensei. Len škoda že v takomto nešťastnom topiku.
"Navyše je pod moju úroveň." Bolo vidieť, že jeho slová úplne ignorujem. Ako keby som ani neregistroval že na mňa nejak reagoval. To však nemal šahať svojou rukou na moje telo. Nie.. rovnakú chybu nespravím dva krát. Stačili mi moje súboje s Konohagakurským veliteľom Jouninov a toho špecialistu z Tsukigakure. Rozhodne na seba teraz nenechám šiahnuť. Na druhú stranu však upriamil moju pozornosť na jeho. Síce v podobe tasenej katany, ktorá sa nebezpečne dotýkala jeho krku a vytvárala medzi nami istým spôsobom .. istý.. odstup. Ako som však tak rýchlo dokázal tasiť katanu? No to sa mohli obaja len diviť. Ani len nezaregistrovali že u seba nejakú mám a zrazu som ju držal v rukách a dosť nebezpečne s ňou Kangaeho ohrozoval.
"Vidíš tiež nie som tak slabý, ako si o mne množstvo ľudí môže myslieť." Vysvetlil som mu zo sladkými úsmevom a len som mu hlavou naznačil, aby odtiaĺto vypadol. Nie že by som ho nemal rád.. nebolo v tom nič osobného len, som mu jednoducho neveril.
"Vieš Sumi.. s takýmto odpadom treba zaobchádzať rázne.. rozhodne nikoho nenechaj nech sa ťa dotkne. V tomto svete sú shinobi, ktorý ťa vedia dotykom zabiť.. alebo ovládnuť hm?" žmurkol som na ňu no stále som si dával pozor na Kangaeho. To že ma pravdpeodobne videla tá neznáma osoba v kancli, ktorá uchmatla toho neznámeho chlapíka za mnou, mi až tak neprekážalo.
"Počkaj chvíľu!" Pozastavil som ešte Kangaeho. Pozrel som sa mu priamo do očí a nahodil som pomerne nepríjemný úsmev.
"Viem že si krysa... a plánujem o tom oboznámiť Tsukikageho.. byť tebou tak zdrhnem." Dodal som .. a pravdepodobne som to myslel úplne vážne.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 8:20 am

Byl arogantní a namyšlený. Myslel jsem si, že s tím budou problémy. Nebyl jak Son Goku. Neměl pochopení, svoboda byla všechno, co si vůbec dokázal představit. Byly jsme však v mé a Yukiho hlavně. To já tu držel kontrolu nad tím, co se děje. Proto dřív, než se stihl přilepit na Yukiho, jsem luskl prsty. Shukaku byl v cele a Yuki několik metrů od něj. Avšak, i přes to, tato situace mohla způsobit jednu věc. Pilikka mohla cítit, jak z Yuki sálá poněkud Shukakuova chakra, byl naštvaný, to šlo poznat. Jen jsem se z venčí pousmál. Dřív než by Pilikka použila pečeť. "Dej mi ještě šanci." Do široka jsem se pousmál se zavřenýma očima. Bylo to mířené na Pilikku.
"SHUKAKUUU! Dělej tohle dál a víš co se stane. Začnou tě všichni znovu nenávidět, tu svobodu nebudeš mít nikdy! Vzpomeň si na Yoko, ten vztah byl dobrý! Spolupracoval jsi!" Podíval jsem se na Sona a pak zase před sebe. Ukázal jsem na Yukiho, na kterýho mířil pískem (myslím tím, jak jsi psal ty vlny). Jen co jsem stoupl na špičky, tak jsem se dostal k němu. Tou rychlostí, kterou jsem si dodal, se písek zastavil. Mile jsem se na něj pousmál a položil mu ruku na hlavu. Skrčil se do jeho výšky a do široka jsem se usmál.
"Shukaku je arogantní a nesnáší, když si nemůže dělat co chce, hm? Jestli v tobě zůstala ještě kapka naděje na ten šťastný život, kterou jsem měl kdysi i já, využij toho právě teď." V tuto chvíli to bylo buď a nebo. Buď to se začne chakra po Yukim rozšiřovat, nebo si naopak uvědomí, že to on je tu pánem, on je majitel a Shukaku je pouze jeho nájemník. Nesměl se nechat tak rychle a lehce zmanipulovat. Shukaku byl oříšek.
"Shukaku! Nikdy v životě bych nedovolil jen tak Shirovi užívat mou chakru. Nikdy jsem mu neřekl, že to je můj přítel, jakým byl Naruto. Stále toužím po svobodě! Ale tento stav, který s ním mám, je kolikrát lepší! Zabiješ další lidi a lidé budou vnitřně zabíjet tebe. Ty moc dobře víš, o čem mluvím. I Kurama ti to kdysi říkal. Nenávist nás naplňuje, ale zároveň nás oslabuje. Přemýšlej nad tím, příteli." Od pohledu na Yukiho jsem zvedl hlavu k Shukakuovi. Položil jsem svou ruku Yukimu na druhou stranu ramena (v hlavě) než jí měla Pilikka.
"Všude kolem jsou shinobi. Dokonce jedna z nich vlastní omezovací pečeť. Jsem tu navíc já. Neradil bych ti dělat nějaký hlouposti, nebo krutě dopadneš." Byl jsem rozhodnutý, tohoto chlapce si jako žáka vezmu. Připomínal mi sebe a Sona, až na to, že já na tom byl kolikrát hůř a do teď jsem toho litoval. Letmo jsem jen sklouzl do Yukiho tváře a počkal, co udělá. Toto bylo na něm. O jeden krok jsem od něho ustoupil a podal mu ruku. Buď to mi jí vezme a Shukaku dá pro tentokrát pokoj, protože už ho nikdo nebude v tomto "světě" podporovat v tom co dělá, nebo ustoupí vzad a já budu muset udělat něco, co jsem nechtěl. Doufal jsem, že Yuki nabere tu odvahu, kterou má každý Jinchuuriki. Měl šanci na to být šťastný, já mu jí tímto gestem nabídl. Bylo to však celé na něm.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 9:58 am

Když se Shukaku ocitnul v kleci, ozval se obrovský řev, kromě písků byl taky vládcem vzduchu, tlaková vlna, kterou uměl vyvolat, byla schopná rozbořit i vesnice. Když se tedy rozeřval, pěkně všechno zadunělo. Necítil se svobodně, byl uzavřev v kleci, zatímco byl v kleci, tedy v Yukim! Bylo na něm vidět, že Shira od srdce nenávidí a nejraději by ho zabil. Klec mu to však nyní nedovolovala, to však neznamenalo, že se jí nepokoušel rozbít, to se snažil. Neposlouchal nikoho, jen s sebou mrskal a řval na celé kolo. Nezajímal ho Son Goku, nezajímal ho Shiro, nezajímal ho ničí názor. Jediné, o co se skutečně zajímal bylo, jak se dostat z téhle klece a potom z Yukiho. Právě kvůli těmto chvílím lidi nesnášel, když mu brali svobodu.
Já jsem však kromě Shukakova řevu musel poslouchat také Shira. Ani nevím, co bych poslouchal raději. Chtěl jsem klid, ale ani jednoho jsem se ani z jedné strany dočkat nemohl. Nechtěl jsem však žít ve stínu svého strachu, nechtěl jsem žít nešťastný život, nechtěl jsem žít to, co jsem doteď žil. Chtěl jsem žít něco úplně jiného, lepšího.
Možná toho budu litovat, protože jsem se rozhodl věřit, ale natáhl jsem k Shirovi ruku. Nevím, co se mělo stát nebo stane, vím však to, že kdo nic neriskuje, nic nezíská.
Nezklamte mě... prosím... Řeknu při podání ruky smutně, jakobych se bál toho, co se stane, když mě zklamou.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 10:33 am

Sledoval jsem Skukakua. Jeho řev byl obrovský, Son už nic neříkal, jen se na něj nešťastně díval, stejně jako já. Něco takového se nezmění na lusk prstu. Tím jsem si byl jistý. Věnoval jsem teď ale pozornost Yukimu. Když se rozhodl mi podat ruku, otočil jsem s ní o 90 stupňů na bok. Na Ichibiho spadlo několik bran, které mu uvěznili ocas, hlavu a tělo. Nedokázal bych to sám. Toto byl alternativní svět, nebyla to technika, ale pouze moje vůle a síla. Kdyby mi tu ruku Yuki nepodal, bylo dost možné, že by Pilikka musela zakročit. Usmál jsem se na něj. Bylo mi jedno, co si o mě myslí. Byl to Jinchuuriki, věděl jsem, co si prožívá, co všechno musí snášet a i kdyby mě Yuki nenáviděl stejně jak Shukaku, tak mu pomůžu.
"Spolehni se, už nebudeš nikdy sám." Usmál jsem se na něj. Myslel jsem to tak, že si tímto gestem našel u mě místo. Stal se mým kámošem, stejně tak jsem věřil, že to bude brat i Pilikka. Tato místnost se pomalu ale jistě začala plnit světlem a dřív, než jsme zmizeli, jsem se ještě podíval na Shukakua.
"Doufám, že jednoho dne, si v tomto chlapci najdeš tu důvěru, jako v Yo." Hned po tom, co jsem to dořekl, jsem opět otevřel oči a podíval se na Yukiho. Chvíli jsem přemýšlel, ale na konec jsem se tak jako tak do široka usmál.
"Dobrá práce, Yuki. Náš tréning začne za pár minut na cvičišti. Před tím, než ale začneme, bych si s tebou chtěl ještě popovídat. Mohl by jsi na mě prosím počkat na chodbě? Shukaku teď bude nejspíš nějakou dobu ticho." Potřeboval jsem si ještě rychle promluvit s Pilikkou osamotě. Navíc, hned bych byl u něho. Stejně si s ním ještě budu potřebovat promluvit.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 11:24 am

Když jsem viděl, jak na Shukaka padají brány, dostal jsem o něj strach. Ano, možná byl zlý, ale bohužel už byl součástí mě a kdyby se mu něco stalo, stalo by se něco i mě ne? A to jsem rozhodně nechtěl, i když jsme se třeba zrovna nemuseli.
Slova, že už nikdy nebudu sám mě hřála u srdce, poněvadž já byl již od dětství sám, měl jsem jen sirotčinec a nakonec jen Shukakua. Svět, ve kterém jsme byli začal pomalu mizet a já se objevil v tom pravém. Jen jsem párkrát zamrkal očima a uvědomil jsem si to, toto byl už pravý Svět.
Hai, počkám na chodbě... Řeknu smířeně, rozloučím se ještě s Pilikou a zavřu za sebou dveře, přičemž si sednu do stejného křesla, ve kterém jsem seděl předtím, než jsem tam šel. Abych pravdu řekl, cítil jsem se nyní mnohem lépe než předtím. Cítil jsem se více... vklidu. Užíval jsem si to, co se mi šest let nedostalo. Ještě jsem neměl odvahu na to usnout, ale alespoň zavřít oči a dát jim odpočinout.

pro **Akasuna no Pilikka** Mon Aug 10, 2015 12:39 pm

Mlčky jsem ty dva pozorovala. Věřila jsem, že to oba zvládnou, ať se v jejich světě dělo cokoliv. Dříve jsem nevěřila, ale po tom, co jsem viděla Yoko a její vztah k Ichibimu, jsem byla přesvědčena, že záleží na člověku a jeho přístupu. Přiznávám, v jednu chvíli, když z Yukiho začala unikat Shukakova chakra, jsem chtěla zasáhnout, živě jsem měla před očima jeho útok na Sunu, než jsem ho zapečetila do Yo, ale Shiro mě uklidnil a tak jsem se rozhodla mu dát ještě jednu šanci. Vyplatilo se.
Oba se vrátili během chviličky a já jsem pochopila, že ten pokus byl úspěšný. Nevěděla jsem, o čem mluvili, ale stačilo mi, že nedošlo k přeměně.
Na Yukiho jsem se před odchodem nadšeně usmála. "Dobrá práce!" pochválila sem ho. "Dávej na sebe pozor." dodala jsem, když vycházel ze dveří a pak svou pozornost přesunula k Shirovi.
"Děkuju, že si ho vezmeš na starost. A omlouvám se, že jsem tě s tím otravovala hned mezi dveřmi. Ani jsem se nezeptala, proč jsi přišel." provinile jsem se usmála. "Takže, co se mnou chceš probrat?" netušila jsem, jestli to je něco o Yukim, nebo proč přišel, každopádně jsem na něj zvědavě koukala.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 12:52 pm

Když Yuki odešel, pohled jsem stočil na Pilikku. Byl jsem rád, že mi dala ještě šanci. Kdybych v tu chvíli nezachoval klid, nejspíš by to tu bylo v hodně špatné atmosféře. Jen jsem zakroutil hlavou a otočil se k ní čelem.
"V pohodě, potřeboval jsem se nějak zabavit. Nic nedělání mi nedělá moc dobře, takže proto tu jsem. Navíc, děkuju. Ten chlapec to nemá lehké a nemá nikoho. Navíc, Ichibi nese všechno nejhůř. Jsem rád, že tu pro někoho můžu být nějakou oporou. Je to přeci jen poprvé v životě." Podíval jsem se jí do očí a po chvíli jsem se usmál. Měla krásné oči, trošku jsem se v nich ztratil. "Dokážu ho naučit se ovládat a využít schonost Shukakua. Jeho chakru ale ne. Sám jsem to zatím nedokázal. Bude potřebovat ještě učitele na samotnou schopnost manipulace s pískem, ale mám pocit, že to už dávno víš. Já jsem chtěl poprosit o lísteček s pečetí na omezení chakry. Nemůžu slíbit, že vše proběhne vždycky v pohodě, může se mi vymknout kontrole. Jediné co teď pro něj bude hnacím strojem jsme my a jeho pocit, že někomu na něm záleží." Mrkl jsem na ní. Chtěl jsem tím říct, že i ona udělala velký krok. Že ho podpořila, byl jsem rád, že ona nás bere jinak. Přeci měla zkušenosti s předešlím Jinchuuriki. Málo lidí se na nás dívalo právě tak, jako ona. Právě proto byla ona tím mým pilířem, díky kterému jsem se držel a byl odhodlaný jít dál, i přes tu bolest. Ona to však nemohla vědět, však mě ani neznala. Já jí však znal docela dobře.

pro **Akasuna no Pilikka** Mon Aug 10, 2015 1:38 pm

Stočila jsem pohled na Shira a souhlasně pokývala hlavou. "Myslím, že jsi to zvládl skvěle. Dle mého potřeboval vědět, že je někdo, kdo mu rozumí. Mohu mu pomoct v tom, že ho podpořím, ale ty jsi zažil, co si prožívá on, proto věřím, že to pro vás oba bude přínosné." pousmála jsem se spokojeně. Vděčně jsem mu na kratičký okamžik stiskla ruku, než jsem se rozešla přes místnost na druhou stranu.
"Hai, samozřejmě. Lísteček s pečetí tu určitě někde bude." poznamenala jsem a chvíli se přehrabovala v šuplících, až jsem našla hledaný předmět a vítězoslavně s ním zamávala nad hlavou.
"Tady." podala jsem mu ho, cítila jsem se klidněji, když jsem věděla, že Shiro dá na Yukiho pozor a nebude následovat nějaká katastrofa. "Co se týče písku, budu ho učit já.. bohužel nikoho s pískem neznám, ale mám někoho, kdo to zvládne za mě." zazubila jsem se. Nikoho jsem sice s pískem neučila, ale lepší něco než nic, ne?
"Máš pravdu. Nikdo nechce být sám." zopakovala jsem svá předchozí slova. Ani já jsem nevydržela být bez svých přátel a společnosti, třebaže jsem se děsila, že se znovu něco stane a znovu zažiji tu bolest ze ztráty. Silnější byla ale má touha sdílet svůj život s někým dalším.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 2:18 pm

Na jejími slovy jsem se pousmál. Bylo mi jasné, že to není jen tak, že jsem jeho sensei. Doufal jsem, že mu půjdu aspoň dobrým příkladem a stanu se jeho oporou, přeci jen, něco takového, jsem vždycky chtěl, takže to prospěje určitě i mě.
"Na pohled je sice smutný a jde vidět, že mu bylo ublíženo, ale jsem si jistý, že je silný, jen se toho...bojí." Bylo to ale úplně normální. Když mi Pilikka podala lísteček, vděčně jsem se na ní usmál.
"Moc děkuju, doufám, že to nebudu muset použít." Založil jsem si lísteček do zadní kapsy a vyslechl si její reakci na manipulaci s pískem. Kývl jsem hlavou na souhlas. "Dobře, bude nejspíš potřeba vzájemná spolupráce, když ho to budeme učit, pokud ti to samozřejmě nějak nepřekáží, nebo, někomu jinému." To široka jsem se usmál a když už jsem byl na odchodu, její poslední věta mě potěšila. Držel jsem už kliku, ale znovu jsem na ní stočil pohled. "Dobře, až budeš mít čas a budeš tu sama, přijď...nebo příjdu já!" Zasmál jsem se, opět na ní mrknul a mávnul rukou. "Budu se těšit, zatím se měj." Otevřel jsem dveře a za sebou jsem zavřel. Nejspíš mohl vstoupit další? Nevím, pohled jsem stočil na Yukiho, na kterého jsem se usmál, tak uklidňujícím způsobem.
"Dobře, jsi připravený? Půjdeme přes ulice, můžeme si cestou popovídat." Čekal jsem, jestli se zvedne. Měl jsem pocit, že je docela unavený. Ale podrobnosti si zjistím až na cvičišti.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 2:23 pm

Já bych raději tou nejkratší cestou, nemíním lenit, dokud je železo žhavé! Zavelím, načež předběhnu Shira a utíkám ke cvičišti tou nejkratší cestou, jaká tu je. To jsem byl celý já, zkratky a utíkání, tři slova, jeden život.

//Přesun cvičiště, po Shirovi, nechám ho dojít prvnho

pro **Akasuna no Pilikka** Mon Aug 10, 2015 2:38 pm

"Dobře.. i já se budu těšit." pousmála jsem se při vyposlechnutí jeho poslední věty mířené mě a jen sledovala, jak dochází. Měla jsem z toho dobrý pocit, z celé té věci. Yuki to zvládne, Shiro mu pomůže a všechno bude krásné a sladké jako doteď. Úplně jsem z toho dostala chuť péct sušenky! Ještě docela dlouho jsem tam tak stála, dívala se na zavřené dveře a prostě se jenom tak pro sebe culila. V tu chvíli jsem moc nechápala, proč jsem se tak moc bála vrátit se mezi lidi. Zatím jsem potkala jen samé milé, přátelské a pozitivní. Dodávalo mi to jistý druh energie a celkem dobře to zahánělo mé temné vzpomínky někam do kouta mé sužované duše.
Nakonec jsem se ale probudila, Shiro měl pravdu, venku fronta jak na banány a já tu koukám do zdi jak zamilovaná školačka. Zavrtěla jsem hlavou a ušla těch pár kroků oddělujících kancelář od chodby, abych mohla otevřít. Překvapeně jsem zůstala koukat na ten výjev přede mnou, vážně, to se tu chtějí dneska všichni pozabíjet?!
"No tak! To jste si všichni dneska dali nadměrnou dávku testosteronu nebo co?!" pár rychlými kroky jsem se dostala mezi oba muže a zůstala koukat na toho, který tu byl zjevně nový, a který taky katanou mířil na Kangaeho krk.
"Trochu sebeovládání, prosím!" položila jsem pomalu ruku na rukojeť jeho zbraně a maličko se zamračila. Nechtěla jsem mu rozhodně nic dělat, jen jsem nechápala, že všichni chtějí řešit svoje spory násilím! Já vedla cestu sušenek a čaje!

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 2:46 pm

Nemohl jsem od Yukiho čekat, že bude pro. Proto jsem se jen pousmál a kývl hlavou. Nemělo cenu ho přemlouvat. Avšak i přes to, že šel nejkratší cestou ke cvičišti, jsem si našel jeden ze sámošky kolem, kde jsem koupil zmrzlinu. Bylo vážně teplo a doufal jsem, že mě v tom nenechá sám. Byl docela rychlý, proto jsem přidal do kroku, abych nebyl až tak pozadu!

Přesun

pro Sponsored content

Budova Tsukikage

Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage