Budova Tsukikage

Techniky jsem si převzal bez problému, no lehce jsem se ho dotkl a v tom momentě mi přeběhl mráz po zádech náhoda? intuice? bůh ví ... Poté začalo vysvětlování ohledně mise, začal jsem si to probírat v hlavě " Kdo se bojí nesmí do lesa" řekl jsem s klidným výrazem na tváři, což mělo naznačovat že se vydám sám a nechci žádnou tzv. ochranku, třeba bych se musel starat, no potom jsem si uvědomil, že tu moc lidí neznám " Ale jestli chcete někoho poslat, aby získal zkušenosti nemám s tím problém, navíc tu ani moc lidí neznám " Nebylo to dlouho jsem se se přidal do vesnice, takže jsem vlastně neměl příležitost se s někým seznámit, takže pokuď mi někoho přidělí doufám v nějakou vyzrálejší ženu if you know what i mean ...

Jen jsem se uklonil a zmizel z kanceláře splnit svůj úkol.

(Snad nevadí že píšu přímo sem a ne na bránu jestli jo gomeeen)

Po misi jsem přišel do budovy podat zprávu i misi Tsukikagemu, vylezl jsem do patra, stál před jeho dveřmi a zaklepal. Pořád jsem byl lehce zmatený a nevěděl co mu mám říct.

Lehce jsem se nadechl a vstoupil do dveří " Zdravím Tsukikage-dono, mise splněna pravděpodobně tuším, kde mají rebelové skrýš, nebo spíš jsem schopen jí vám ukázat hned teď a tady, avšak je tu jedna věc, o které bych s vámi rád mluvil " Chtěl jsem s ním mluvit o tom, zda by nemohl ušetřit osoby žijící tam, hlavně Naomi jelikož nemohli za to, co se jim přihodilo.

Jak víte moje mise byla je pouze najít podle vašich slov o eliminaci nepadla ani zmínka, i když jsem si vědom, že ta měla proběhnout též " Podle těchto slov Tsukimaru mohl poznat, že mise nebyla úplně splněna [color=#00ffff]" Jde o ty bandity, oni se jen brání, nemají nejmenší tušení o situaci ve vesnici, bojí se stále Reiny a snaží se jen přežít nic víc. "[/color] O skupině jsem si trošku vymyslel, nevěděl jsem to s jistotou, ale slečně co jsem potkal v parku jsem musel věřit, bylo to podle mě správné.

Misi jsem již přijal, tak jí dokončím pane " Řekl jsem lehce smutným hlasem, věděl jsem co mám udělat, ale vyhladit řekněme tomu celý klan, bylo opravdu nad moje síly, no byli to moje rozkazy, které jsem hodal splnit " Omlouvám se za svou pošetilost pane " S těmito slovy jsem již byl připraven odejít no rozhodl jsem si poslechnout, co mi Tsukikage řekne. No to že Ayame se stala Tsukikage na plný úvazek jsem netušil, věděl jsem jen to, že Reinu sem tam zaskakovala.

V pořádku nezklamu vás rozkaz, na jednu stranu jsem svou misi nesplnil, no hodlám jí dokončit na úspěšnou, selhání nepřipadá v úvahu " S těmito slovy jsem ihned odešel a vydal se na lov. Vyšel jsem ze dvěří a viděl jsem tam nějakého ninju no moc jsem to neřešil.

Nakonec jsem kancelář našla. Tohle byla třetí vesnice, ve které jsem ji musela umět najít. Paradoxně vzato na nich bylo vždycky něco podobného. Většinou schody!
Vyběhla jsem je s elánem, jako kdyby mi navíc dělalo radost snažit se je překonat. A zvítězila jsem. Na chvíli jsem se přede dveřmi do kanceláře zastavila, abych popadla dech, než jsem zaklepala. Bylo to energické zaklepání, plné chuti vejít. Doufala jsem, že tenhle vůdce vesnice bude... plný života. Ne jen zahrabaný v papírech a plánování vražd jako ti, se kterými už jsem měla tu čest. Navíc mnou cloumala zvědavost.