Budova Tsukikage

pro Ayame Takahashi Sat Jul 13, 2013 9:21 pm

First topic message reminder :

Nejvýše položená budova ve vesnici.
Kancelář Tsukikage se nachází až v posledním patře. V nižších patrech sídlí rada, úředníci a mnoho dalších oddělení, která jsou nezbytná pro správný chod vesnice.
Kancelář je sice velká, ale také velice útulná. Je vedena v modrých odstínech a z velkého okna hned za stolem Tsukikage jde krásně vidět celá vesnice.
V rohu místnosti je velká, měkká a neuvěřitelně pohodlná pohovka. Kdo si na ni však sedne, toho čeká nemilý osud.
V nepřítomnosti Tsukikage se kancelář vždy zamyká. Jako po celé vesnici v ní poletuje několik okvětních lístků irisu. Také je zde přítomno několik koček.
Většinou je to lev přímo přede dveřmi do kanceláře, dva leopardi hlídkující na každém patře.
A kdo ví, jestli vás v kanceláři nečeká ještě nějaké to koťátko...

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Sep 20, 2015 6:00 pm

Došla jsem k budově a několika rychlými kroky se dostala až ke kanceláři. Nějaký hodný člověk ji zavřel, takže jsem si odemkla klíčem a vešla. Bylo už celkem pozdě a chodba byla prázdná, což jsem ocenila vzděčným úsměvem. Díky těm všem v domě jsem měla zase na chvilku postaráno o zábavu, ale protože jsem byla z hor zvyklá na ticho a samotu, byla jsem ráda, že kancelář je opuštěná. Práce mě vždy dokázala uklidnit, stejně jako šálek dobrého čaje.
Ohřála jsem vodu, zalila hrníček a i s ním se posadila za stůl. Spokojeně jsem ocumlávala okraj hrnečku a do ruky vzala několik papírů, abych si je prostudovala. Ticho, klid, šero.. to bylo jako balzám na mou pocuchanou duši.

pro **Kisuke Uchiha** Mon Sep 21, 2015 7:16 pm

Cesta sem netrvala příliš dlouho. Nejvyšší budova. Jak originální. Vsadil bych své druhé oko že kancelář je v posledním patře. Kdybych tak učinil měl bych oči obě, protože jsem měl pravdu. Bohužel, musel jsem vyjít až nahoru. Jakmile jsem došlápl na posledni schod naskytl se mi pohled na dlouhou chotbu a dveře. Jedny jediné dveře mě zaujaly. Dokráčel jsem pomalu až k nim. Hlasy jsem u vnitř neslyšel, to nasvědčovalo že tam nikdo není nebo tam dokonce není ani Kazekage který měl zastupovat Tsukikageho. Zaklepal jsem tedy a ihned vešel. Pohled který se mi naskytl teď se nedal popsat. Ne, ona to být nemůže.. Je přece mrtvá ! Že by to byl jen trik Tsukikagrho který poznal že jsem to já ? Nenechal jsem na sobě nic poznat a pozdravil.

pro **Akasuna no Pilikka** Tue Sep 22, 2015 9:39 am

Má oáza klidu vydržela sotva pár minut, než se ozvalo zaklepání na dveře a následně se i objevil ten, jenž mě vytrhl ze zabrání do práce. Hádala jsem ho na muže, dle výšky a celkové tělesné konstrukce, ale jinak mi většina z jeho těla zůstávala skryta pláštěm a kapucí. Dokonce ani jeho tvář jsem neviděla. Přišlo mi to podezřelé a maličko jsem naklonila hlavu, obezřetně očekávala nějaké vysvětlení, ale muž po chvilce ticha pozdravil a ničím mi nedal najevo, že bych se měla strachovat.
Odsunula jsem se, zvedla a mile se usmála. Zásady slušného chování se zajisté stahovaly i na zahalené tajemné noční návštěvníky.
"Dobrý den. Jsem Akasuna no Pilikka, zastupuji Tsukikageho. Mohu vám nějak pomoci?" znovu jsem mu věnovala přívětivý úsměv a kývla k židli na druhé straně stolu. "Prosím, posaďte se. Dáte si čaj?"

pro **Kisuke Uchiha** Tue Sep 22, 2015 10:03 am

Pozorně jsem ji sledoval. Byla stejně naivní jako ta Pilikka kterou sem si pamatoval. Že by to byla opravdu ona ? Že by nějak přežila ? Proč ale hrála mrtvou ? Nechápal jsem to. Nevěděl jsem co mám dělat. Mel jsem jo říct kdo jsem ? Měl jsem jo říct proč tu jsem ? Ne. Rozhodl jsem se jinak. Rozhodl jsem se nechat Kisukeho Uchihu mrtvého. "Ne, děkuji." Slušně jsem odmítl její nabídku čaje. "Mé jméno je Ichiro Nagasaki. Byl jsem přítel vašeho přítele. Jde o Kisukeho Uchihu. Kvůli něj zde sem. Není tajemstvím že ste měli k sobě hodně blízko. Proto tato zpráva náleží i vám. Kisuke Uchiha je mrtev, zemřel v boji s Itachim Uchihou. Původně byla tato zpráva určena pro vašeho syna. Nemáte tušení kde bych ho našel ?" Vyklopil jsem ze sebe a pozoroval její reakci. Jestli to byla opravdu ona, jak zareaguje ?

pro **Akasuna no Pilikka** Tue Sep 22, 2015 10:31 am

Stále jsem si jej prohlížela, snad ještě víc než jsem poslouchala jeho slova, ale jisté konkrétní jméno mě z pozorování dokázalo vytrhnout. Trhla jsem sebou, když vyslovil Kisukeho jméno. Všechny vzpomínky, všechny pocity se vrátily jako mávnutím kouzelného proutku. Jeho chladná tvář, výčitky, hádka,.. to všechno, náš poslední rozhovor jako by se byl udál včera. Cosi mě bodlo u srdce, to že mě můj nejlepší přítel nenáviděl, že jsem ho nedokázala přimět odpustit mi, že jsem žila s neustálými výčitkami a vinou. A teď..
"Kisuke je.." snažila jsem se, ale to poslední slovo jsem nedokázala vyslovit. Nebylo to možné. Nemohlo být! Nemohla jsem ztratit další osobu, nemohl být mrtvý! Bylo tolik věcí, které jsem mu chtěla říct. Vážně bude poslední společná chvíle hloupá hádka o jedno pitomé oko?
"Promiňte.." otočila jsem se k němu zády. Nepotřebovala jsem, aby viděl mou pokořenou tvář, mé stíny beznaděje, strach, bolest a zoufalství. Rukama jsem si objala ramena, jako bych se tím dokázala ochránit. Ten pocit jsem znala tak dobře.. Doufala jsem, že ho už nikdy nepocítím. Spravedlnost neexisuje..
Obrátila jsem se zase zpět a pokusila se o úsměv, ale žalostně jsem selhala. Nedokázala jsem si udržet netečnou tvář, nemohla jsem. "Můj syn odešel na misi. Nemám o něm zprávy." hlas mi přeskakoval, jak jsem se snažila udržet masku klidu.
"Pokud je to všechno.." ukázala jsem ke dveřím. Toužila jsem být sama.

pro **Kisuke Uchiha** Tue Sep 22, 2015 10:45 am

Jen jsem tam tak stál a koukal na ni. Její reakce mě překvapila. Ne že bych ji od ní nečekal, nečekal jsem spíše že by to mohla být opravdu ona. Pocity se vr mě mísily. Radost, smutek, vztek.. Nevím co bych teď radši, jestli bych ji obejmul nebo spíše zabil. Rozhodl jsem se pro třetí cestu. "Mrzí mě vaše ztráta, ale je tu ještě něco. Chtěl bych nabídnout své služby Tsukikagemu, ten zde bohužel není. Takže mohl bych nabídnout své služby vám ? Jsem správně informován o vašich neshodách s lady Otokage ?" Zeptal jsem se. Naznačoval jsem snad nějaký úmysl této otázky ?

pro **Akasuna no Pilikka** Tue Sep 22, 2015 4:36 pm

Moc jsem neposlouchala, přemýšlela jsem nad Kisukem, nad tou ztrátou, nad vzpomínkami. Kolikrát to člověk musí zažít, aby se konečně naučit to zvládat? Aby objevil, jak se k tomu postavit? Jak si mám zvyknout.. Zemřelo už tolik mých blízkých, čekala bych, že se něco změní, ale vnitřní prázdnota byla pořád stejně sžíravá a syrová, jako by to bylo poprvé.
Zvedla jsem k němu nepřítomný pohled. Reina? Jak o tom ví? Věděl to Kisuke vůbec? Nebo to bylo až poté, co odešel? Měla jsem ve vzpomínkách zmatek.
"Neshody? Pokud se zabití manžela, únos syna a rozpoutání války, ve které mi zemřel dcera dá nazvat neshodami pak ano, mám s lady Otokage neshody." ironii jsem nedokázala ovládnout, bylo jen málo věcí, které mi dokázaly smazat úsměv z tváře a on na jednu z nich narazil. Věnovala jsem mu chladný pohled. Co tou otázkou vlastně sledoval?

pro **Kisuke Uchiha** Tue Sep 22, 2015 8:17 pm

Zajímavé. Z jejího hlasu šla slyšet zloba. To se mi líbilo. Že by mi mohla pomoct ? Jak ale získat její důvěru ? Netušil jsem, masku jsem si moc sundavat nechtěl."Jen jsem vám chtěl říct že se pracuje na vyřešení vašich 'neshod'." Doufal jsem že Ruki přijde co nejdříve. Nevěděl jsem jaký má vztah k Reině, doufal jsem však že by mi mohl pomoct. "To by bylo asi vše, jestli pro mě nemáte nějakou práci mezi tím co bych s vašim svolením počkal na Lorda Taukikageho a vašeho syna." Měl jsem celou dobu stejný kamenný postoj, nehnul jsem ani prstem. Zvláštní. Ten postoj vojáka. Vše nasvědčovalo tomu že jsem absolvoval tréning nějakého shinobi útvaru. Najde pro mě nějakou misi ? Snad, nechtěl bych se zde zdržovat bez zábavy.

pro **Akasuna no Pilikka** Tue Sep 22, 2015 8:39 pm

Naklonila jsem hlavu na stranu a chvíli tiše mlčela. Pracuje se na vyřešení mých neshod? Tím chtěl říct, že se děje něco s Reinou? Přemýšlela jsem nad tím. Věděla jsem, že Reina už není čím bývala, nebo alespoň tak se to říkalo.. nicméně já své křivdy zapomenout nedokázala a třebaže jsem aktivně nic nedělala, v hloubi duše jsem si přála svou pomstu. Jediná věc, která by mě dokázala odradit, by bylo blaho mé vesnice. Pochybovala jsem ale, že slečna Otokage by Suně dokázala jakkoliv pomoct. Nevím, jestli jsem měla podobné věci podporovat, nebo prošetřovat, možná že můj postoj vůči té věci byl neprofesionální a já si měla držet odstup. Ale nešlo to. Pomalu jsem kývla na souhlas. Má rodina u mě byla vždy na prvním místě a díky Reině už žádnou rodinu nemám.. nemohla jsem jen tak zapomenout.
"Samozřejmě, pokud by jste cokoliv potřeboval, ráda vám pomohu. Můžete si prohlédnout vesnici. Než vám dám nějakou práci, ráda bych si o tom promluvila s Tsukikagem, pokud vás to příliš neobtěžuje." věděla jsem, že Tsuki přijímá shinobi ze všech koutů světa, ale neměla jsem s tím žádné zkušenosti, za mých dob se to zkrátka nedělo, proto jsem doufala, že mi v tom Tsukimaru pomůže. Nevypadal, že bude dělat problémy, přesto jsem zase až tak moc nainí nebyla..

pro **Kisuke Uchiha** Thu Sep 24, 2015 5:26 pm

Pozorně jsem jí poslouchal a následně kývnul na znamení souhlasu. "Děkuji, nic potřebovat nebudu. Vesnici si mimochodem prohlédnu velmi rád. Takže jsme skončili." Uklonil jsem se na znamení respektu. "Budu čekat na vaše zprávy lady Kazekage, teď když mě omluvíte vrhnu se na tu prohlídku. Nashledanou." Rozloučil jsem se a pomalým krol vyšel z kanceláře pryč (přesun)

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Sep 24, 2015 6:19 pm

Slušně jsem se s ním rozloučila a vyprovodila ho ke dveřím. Sledovala jsem, jak odchází a cítila se zvláštně. Jako by.. bylo možné, že jsem se s ním už někdy setkala? Zavrtěla jsem hlavou. Ne, jsem jen zmatená z té zprávy, kterou mi přinesl. Ah ano, ta zpráva..
Vešla jsem zpět do kanceláře a zavřela za sebou. Posadila jsem se do křesla a začala se věnovat práci, nemohla jsem se ale soustředit, písmenka mi nedávala žádný smysl, věty ztrácely souvislosti, až jsem nakonec dokumety odložila a obrátila se na židli k oknu. Pozorovala jsem venku panující tmu a přemýšlela. Nechtěla jsem se vracet domů. Chtěla jsem být se svým smutkem sama. Netoužila jsem po tom, aby mě zase někdo litoval. Musela jsem se jen srovnat a znovu nahodit masku. Nikdy to už nebude jako dřív, to jsem věděla, ale ty rány bolely pořád stejně a žádný čas je nedokázal zacelit. Teď jsem si na pomyslný seznam mohla udělat další zářez. Kisuke.. mrzí mě, že jsme se spolu nestihli usmířit. Toužila jsem znovu vidět jeho tvář a říct mu, jak moc je mi to líto, že jsem k němu nebyla upřímná. Byla jsem hloupá a naivní a už jsem nic z toho nemohla vzít zpět.
Dál jsem mlčky sledovala oblohu a vzpomínala.

pro **Rōen Gekkou** Thu Sep 24, 2015 6:43 pm

Svetlo z kancelárie sa ťahalo až von. Nepochyboval som, že by vnútri nikto nebol, vždy tam niekto je, no mal som aspoň istotu. Vykročil som k dverám, aby som ako každý iný vyšiel po schodoch až do kancelárie, ale zdržal som sa a zadíval na stenu, pomaly smerom až k oknám. Svitol mi nápad. Moje telo odrazu postupne vymizlo. Sám ani neviem, prečo mi to napadlo. A keby aj, tak prečo to skôr robím, no.. nikdy som veľmi nepotreboval extra dôvody. Vyšiel som bez výčitiek po stene až k oknu, cez ktorý práve Kazekage pozerala von na oblohu. Čakal som tu Tsukikageho, no toto bolo trochu príjemnejšie prekvapenie. Jej výraz bol ale.. ustarostený. Teda, myslím tým veľmi ustarostený. Muhehe, presne prípad pre mňa. Rád som ľudí rozveseľoval, ak to šlo. Priamo pred jej očami, držiac sa zvonka za stenu, som sa jednoducho iba nechal zviditeľniť. Najprv to nemusela vidieť, pretože som sa začal objavovať smerom od nôh vyššie, no nakoniec mohla zazrieť moju postavu od pása vyššie. Ako sa na ňu s príjemným úsmevom cez okno škerím. No.. som si istý, že jej to bude pripadať divne, ale čo sa dá robiť.

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Sep 24, 2015 9:22 pm

Stále jsem byla ztracená v myšlenkách a vůbec nevnímala svět, kdyby někdo vešel dovnitř, stěží bych ho zaregistrovala. Nicméně když se mi začal kdosi jen tak z ničeho nic vynořovat ze tmy, přece jenom to se mnou polekaně trdlo. Skoro jsem spadla ze židle, protože jsem se podpírala rukou a trhnutím se mi svezla po opěradle dolů. Párkrát jsem zamrkala, jestli jsem se přece jen nezbláznila, ale protože hnědovlásek tam stále stál, usoudila jsem, že mozek mi stále ještě funguje. Naklonila jsem hlavu, až mi černé vlasy spadly přes ramena a pozorovala ho. Nakonec jsem se jen chytla za srdce.. tedy, kdybych tam nějaké měla a s lehkým úsměvem vstala. Ještě jednou jsem si ho prohlédla přes sklo, než jsem natáhla ruku a okno otevřela.
"U nás se vždycky chodilo dveřmi, ale oceńuji váš originální přístup." zazubila jsem se vesele, protože ať se mi to zdálo sebevíc divné, jedno se mu muselo nechat. Díky němu jsem z hlavy vypustila všechny nepříjemné myšlenky.

pro **Rōen Gekkou** Thu Sep 24, 2015 10:46 pm

Nadvihol som obočie pri sledovaní jej reakcie. No.. niežeby som čakal niečo iné, ale vždy ma to aj tak istým spôsobom prekvapilo. Čo by tak ľudia robili vo svete duchov.. to by tu bol infarkt za infarktom. Pousmial som sa a počkal som, kým mi Kazekage otvorí, čo bolo o krátku chvíľu. Opatrne som vliezol do kancelárie, trochu sa upravil a rozhliadol. Nič som zatiaľ nevravel, skôr som si to tu obzeral nejakú chvíľku, až som spočinul pohľadom práve na Kazekage, ktorá ten svoj utrápený výraz už nemala. Neviem, či to iba hrala, aby ako kage zakryla svoje trápenie pred verejnosťou, no práve predo mnou by to už bolo neskoro. Čo sa týka týchto vecí, veľmi ľahko som si ich overoval. No a druhá možnosť bola to, že skutočne prešla na príjemnejšie myšlienky takto rýchlo.
"Éh, ďakujem za pochvalu, ale.. poprosím tykanie, nie som až taký starý," poznamenal som trochu pobavene škrabúc sa na krku. Viem, že to bola slušnosť, ale práve na tejto slušnosti som si ja vôbec nepotrpel. Ona sama vlastne nevyzerala vhodne na vykanie, no ale.. to už zas bola jej vec.
"Mimochodom, ospravedlňujem sa, ak som vás vydesil, nebol to môj zámer," dodal som trochu rozpačito, načo som sa iba opäť pousmial a sám som si prešiel kanceláriou ďalej, než som sa dostal pred stôl. Nie, nechcel som zaujať miesto návštevy. Jednoducho som si zľahka sadol na kraj stola, natočil sa trupom ku Kazekage a zvedavo som na ňu hodil pohľad.

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Sep 24, 2015 11:10 pm

Sledovala jsem ho tak napůl zvědavě napůl pobaveně. Já zažila za svůj život už spoustu různých lidí, ale klobouk dolů, něco takového teda ne. S pozvednutým obočím jsem sledovala, jak se prochází po kanclu, aniž by mi řekl jediné slovo. Takže jsem asi měla očekávat, že se nebude chovat jako ostatní lidé. Něco mi říkalo, že důvod jeho návštěvy je druhořadí, nějak jsem ale nemohla přijít na to, co by měl být ten důvod číslo jedna. Zvědavost? Nuda..?
Nechala jsem to plavat, když nakonec promluvil. Znovu jsem se tak lehce pousmála. Měl pravdu, vypadal dost mladě, ale ze zkušenosti jsem věděla, že věk někdy může dost klamat. Pokývala jsem na souhlas. "Kdybych znala vaše.. em, tvoje jméno, tykalo by se mi lépe." nebyla jsem naštvaná ani uražená, nepřišlo mi, že by dělal něco špatného, naopak jsem se docela bavila, to tradiční pojetí s klepáním a hlášením jména a hodnosti bylo přece jen poněkud strohé a únavné.
Natáhla jsem k němu ruku. "Jsem Pilikka. Sice nejsem asi tak mladá jako ty, každopádně to tykání bych taky upřednostnila." zakřenila jsem se. Byla jsem celkem dobrá herečka a ano, aby jsem vychovaná tak neukazovat před ostatními své niterní pocity, ale rozhovor s ním mě odváděl od rýpání se v minulosti a to bylo fajn. Možná jsem ve skutečnosti nebyla tak veselá, jak jsem se tvářila, každopádně jsem ale byla na dobré cestě.
"Jen tak se před někým zjevíš a není to tvůj záměr? Zajímavé." pozvedla jsem zvedavě obočí a dívala se, jak si sedá na můj,.. no ve skutečnosti to byl spíš Tsukimarův stůl, ale zkrátka seděl na něm, takže jsem se ani nesnažila mu nabídnout židli a posadila jsem se na tu svou.
"Takže, co tě dovedlo k našim dve- oknům?" naklonila jsem hlavu na stranu a vzala do ruky hrníček od čaje. "Mimochodem, dáš si něco?" zase jsem se zvedla a odkráčela dát vařit vodu. Vážně mě docela zajímalo, co z něj vypadne tentokrát.

pro **Rōen Gekkou** Thu Sep 24, 2015 11:30 pm

Keď naznačila, že s mojím menom by sa jej tykalo lepšie, trochu som vypúlil oči, po tom som prekrútil očami a len tak z nespokojnosti som si proste priložil k spánku ukazovák s prostredníkom na znak, že sa chcem zastreliť. Hneď po tom som ale zoskočil zo stola, energicky sa zastavil pri nej a so širokým úsmevom som jej ruku jemne chytil. Nie podal, chytil.
"Rōen či Rō, teší ma," zľahka som hlavu uklonil k jej ruke, ktorú som doteraz jemne držal a pustil som ju až po vystretí sa. Rozmýšľal som, že jej ruku aj pobozkám, ale.. to by bolo asi prehnané. Veselo som sa zazubil a vrátil k pohodliu sedenia na stole, keď som sa usadil presne rovnako ako som tam sedel i prv.
"Nie si mladá ako ja? Hm.. možno klameš telom, no podľa mňa si," poznamenal som zamyslene a s provokačným mrknutím. Že bola kage a ja som si trochu viac dovoľoval? Náh, a čo ako? Hlavy dedín mali denne desiatky rovnakých nudných, suchých a obyčajných stretnutí.. ja som nechcel byť len niekým do rady. Navyše, divnosťou si vás druhý človek bude ľahšie pamätať. Takto budem mať istotu, že na mňa Kazekage bude mať hneď rozspamätané!
"Tak, dá sa to využiť aj na strašenie, ale to ma prešlo už pred pár rokmi. Je lepšie si taký moment užiť, ak ho neplánujem, než keď viem, že ten človek hodí výraz strachu," pokrčil som ramenami a mierne sa pousmial, obzrúc sa k variču vody, ku ktorému prešla po otázke, či si niečo nedám. Ešte predtým chcela vedieť, prečo som tu, no znova, na chvíľu som akoby nevnímal a hľadel som si svojím smerom.
"Hmm.. káva? Káva! Jo, máš kávu?" s menším zábleskom energickosti som sa spýtal a niekoľkokrát som potiahol obočím, načo som zakrútil hlavou a zatváril som sa spôsobom, čo do pekla sa mi stalo. Následne som si rukou prešiel pred tvárou, aby som po odhalení tváre mal znova vážny výraz, s ktorým som pozrel na Kazekage.
"Poprosím kávu," s hraným intelektom nad bežnou hranicou som preniesol, tváril sa vážne ešte nejakú chvíľu, než som sa znova uškrnul a už to nechal tak.
"Hmm.. je nutný dôvod príchodu? Ak áno, kľudne si niečo vymyslím," poznamenal som znova s poškrabaním sa vo vlasoch a letmým obzretím sa po kancelárii. Hľadal som ešte čosi, s čím by som sa mohol babrať. Ale veľa tu toho nebolo no..

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Sep 25, 2015 4:45 pm

Když se mi konečně představil a ještě tak nečekaně galantně, nemohla jsem se neusmívat. Vážně jsem byla překvapená asi z každé druhé věci, kterou udělal, pokud ne z každé jediné! Musela jsem ale uznat, že ten jeho nekončící optimismus a krásný úsměv mě baví. Dřív, když jsem byla neustále vnitřně naštvaná a rozezlená, mě podobný typ lidí neskutečně vytáčel, zatím co já viděla jen všechno černé, oni jako by měli na očích růžové brýle a to jsem nemohla překousnout. Teď mi to vůbec nevadilo, spíš jsem se upřímně bavila.
"Rō-chan, to zní hezky." pochválila jsem jeho jméno s neskrývaným zájmem. Asi měl vážně pravdu v tom, že na něj nejspíš jen tak nezapomenu.
"Hmmm.. nějak tak.." odpověděla jsem se smíchem na to, že klamu tělem, protože ač o tom nemohl mít ani tušení, ano, trefil se přímo do černého. Každopádně o věku jsem se s ním bavil nechtěla. Věděla jsem, že dřív nebo později to budu muset řešit, ale vůbec se mi do toho nechtělo a přece se o tom nebudu bavit s ním, když jsem ho poznala asi tak před pěti minutami!
"Jak.. dospělé." tentokrát jsem se na něj drze ušklíbla já. Že se ke mě choval tak, jak se choval? Nevadilo mi to, nikdy jsem neměla ráda nějakou přehnanou autoritu, respekt si člověk musel zasloužit činy, ne proto že ho posadili za tenhle stůl. Bylo milé pro jednou neslyšet jen zdvořilá oslovení a studený odstup. To teda od něj nehrozilo. Byl spíš jako naspídovaná veverka, úsměv sem, úsměv tam. Až jsem nechápala, kde se v něm ta energie bere.
"Fajn, takže kávu.." zazubila jsem se, ne že bych mu ten intelektuální výraz věřila. Připravila jsem druhý hrníček, chvilku se hrabala v poličkách, než jsem našla přísluškou krabičku a nakonec oba hrnky zalila vodou. Na tácek jsem pro jistotu rovnou dala i mléko a cukr, abych se nemusela vracet a přesunula se i s tím nákladem zase zpátky k němu, abych tác položila jen kousek od něj. Že mi sedí na stížnostech jsem nikterak nekomentovala.
"Takže-" podala jsem mu hrneček, vzala si ten svůj a posadila se do křesla. Nějak mi nepřišlo nutné udržovat formální řád, takže jsem si nožky pohodlně hodila na stůl a ušklíbla se. "Většinou je nějaký důvod, proč jdeš za hlavou vesnice, v mém případě za jeho zástupem." pronesla jsem zamyšleně, ale vlastně u něj mě ani moc nepřekvapovalo, že žádný důvod nemá. Napila jsem se čaje a zvedla k němu zvědavé oči. Už dlouho se nikomu nepovedlo, abych mu věnovala takovou pozornost. Palce nahoru!

pro **Rōen Gekkou** Fri Sep 25, 2015 8:50 pm

Nadvihol som opäť raz obočie a spokojne som sa pousmial, keď na moje meno padla pochvala. Bolo to po prvý raz, čo mi meno niekto pochválil. Bolo to zvláštne.. neobyčajné.. a fakt príjemné! Vedel by som to počúvať aj viackrát za deň. Aj keď, už to asi také čaro ako po prvý raz nebude mať. Hm.. toto pravidlo platí pri toooľkych veciach.. Jej komentár, to s dospelosťou, som prešiel mlčaním, len som si sám pre seba prekrútil očami no tak, aby si to všimla. Menšia provokácia, nič viac v tom nebolo. Aby to však ale pre istotu nevzala nejak.. vážne, hneď som sa usmial a očami som sa zapichol na ňou pripravovanej káve. Doniesla ju na tácke až ku mne spolu s mliekom a cukrom. Natiahol som ruku k mlieku, jeho trochou som kávu dolial a vzal do ruky cukor. Um.. v prvé momenty som si do kávy ostal sypať len po zrnku, doslova po kryštáliku cukru.. snáď akoby som chcel zakryť svoje bláznivé chute, no.. nakoniec som to tam vysypal.. väčšie množstvo a všetko som to zamiešal. Stačilo už len vziať hrnček k ústam a trochu si usrknúť.
"Mmm.. i v kaviarni by si bola dokonalá," poznamenal som pobavene. Nechcel som ju tým samozrejme urážať, bola to len taká nevinná poznámka. Radšej som však aj nahodil patrične nevinný výraz, ľudia si dnes k srdcu brali rôzne veci. Ponechal som si hrnček v ruke a prešiel som pohľadom pod seba na papiere, sťažnosti. Zasvietili mi očká a voľnou rukou som hneď jeden zdrap vytiahol a začal si ho čítať s výrazom vedca, ktorý kontroluje svoj objav. Alebo rovno reč pri odovzdávaní..
"Hmmm.. sťažnosť na zástupkyňu Tsukikageho.. nevhodné správanie na verejnosti," začal som si akože mumlať to, čo je na papieri, no háčik bol v dvoch veciach. Prvý v tom, že som to čítal tak, aby to naschvál počula a aby mohla reagovať. A druhý bol v tom, že nič také na papieri ani len nebolo. To skôr by sa asi našla sťažnosť na mňa než na ňu. Napríklad.. za špehovanie, eh.. ale to by som nemohol byť taký dobrý! Prešiel som pohľadom k tomu, ako si vyložila nohy na stôl a uškrnul som sa.
"Sťažnosť na zástupkyňu Tsukikageho.. neslušný prístup k nábytku," znova som si zamumlal, ale teraz s pohľadom na nej, čiže jej ľahko mohlo dôjsť, že si to už vymýšľam. Ak to teda šikovne nezistila už prv! Papier som hodil naspäť na stôl, usrkol som si z kávy a po menšom záblesku novej energie v hlave som len trhol hlavou párkrát do strán, načo som sa aktívne pozrel na Pili.
"Nó, keď už si tu ty, tak poviem, že som sa prišiel pokochať naším zástupom kageho," usúdil som zamyslene. Provokácia, lichôtka, nevinnosť.. nah, za toto by som mal dostávať ocenenia.

pro **Akasuna no Pilikka** Sat Sep 26, 2015 3:33 pm

Držela jsem hrníček oběma rukama, jako bych se snažila si ruce zahřát, což v mém případě poněkud pozbývalo smysl, ovšem byl to zvyk z dětství, protože jsem byla vždy zvyklá na obrovské teplo, kdekoliv jinde než v Suně mi byla stále zima. Beze slov jsem sledovala, jak si zrnko po zrnku sype cukr do té kávy a jen tiše a pomalu kroutila hlavou. Dělat něco obvyklým způsobem u něj zjevně nebylo přijatelné. Nakonec to ale i jeho zjevně přestalo bavit a proces urychlil.
"Ať žije cukrovka." poznamenala jsem se smíchem na to množství, které si do hrníčku nasypal. Ne, že já bych se měla co ozývat, na sladké jsem měla slabost a třebaže teď jsem se většinou krotila, lízátka nebo lentilky jsem milovala stále.
"Třeba jednou, až mě přestane bavit vyřizovat stížnosti na nevhodné chování zástupce Tsukikageho půjdu dělat servírku. Ovšem než se tak stane, měla bych vyplnit jeden formulář na neurčitou osobu, co má neslušný přístup ke stížnostem." ušklíbla jsem se a shrnula tím více méně to jedno téma. Ne, že bych kvůli tomu nohy sundala, spíš jsem si je opřela ještě pohodlněji a hodila na něj drzý úsměv. No upřímně, když začal mluvit o stížnosti na mé nevhodné chování na veřejnosti, vyvstanula mi v mysli vzpomínka na ten večer s Takerem v tom bordelu, což by se nejspíš dalo považovat za dost nevhodné chování, ale naštěstí mě druhou větou přesvědčil, že obsah první stížnosti byl nereálný. Díky bohu, už jsem mu skoro uvěřila! Nejspíš bych mu tím udělala velkou radost, takhle jsem si mohla v duchu gratulovat.
"Ty se mi vážně jenom zdáš." zakřenila jsem se nakonec a napila se čaje. Vážně jsem ho totálně nechápala a nestíhala, to mi ale nebránilo v tom bavit se. Opravdu jsem byla zvyklá v kanceláři řešit většinou všechny ty vážné a důležité záležitosti a ten zbytek si nechat domů, no jeho jsem si vážného představit nedovedla. Možná to bylo to množství cukru nebo kofein. Zazubila jsem se.
"A jaký je tvůj názor na zástup kageho?" pousmála jsem se nakonec a pohlédla mu zvědavě do očí. Byla jsem ráda za všechny ty zdánlivě bláznivé kousky a otázky, protože babrat se v sebelítosti jsem nakrásně mohla posunou na později. Natáhla jsem se do tašky, kterou jsem tu posledně zapomněla a vylovila z ní balíček sušenek. Domácí se mi doma kvůli těm dvěma nepovedli, tak alespoň tyhle. Rozbalila jsem je a natáhla ruku k němu.
"Šušenku?"

pro **Rōen Gekkou** Sat Sep 26, 2015 6:40 pm

Prudko som podvihol hlavu, prižmúril oči a pozrel sa na ňu. Môj výraz.. bol určite divný, jednoducho šokovaný, prekvapený a všetky tieto podobné prívlastky. Stalo sa tak po tom, čo povedala to s tou cukrovkou a ja som na ňu teraz kukal ako puk. Ktovie čo si mohla myslieť, no určite to o mne neboli zrovna normálne myšlienky.
"Cukrovka žije?" zaklipkal som očami a v tejto chvíli som si istý, že v miestnosti nastalo po takejto otázke hrobové ticho. Znova som do toho iba párkrát zamrkal a naklonil zvedavo hlavu, stále ju pozorujúc s týmto výrazom. Až po hodnej chvíli ma toto ďalšie divadlo prešlo, uškrnul som sa a pokrútil som nad sebou hlavou. Sklonil som pohľad znova na kávu a prižmúril som oči. Nemal som lyžičku, tak som teda kávu ešte zamiešal prstom, ten som si následne strčil do úst, aby som ho kávy zbavil a po tom som sa už iba kávy napil rovno z hrnčeka. Až po tomto som sa pozrel znova na Pili a usmial som sa akoby nič.
"Iste iste, len by si to odťahovala," pokýval som provokatívne hlavou na jej slová o sťažnostiach, pričom som hneď po pokývaní začal hlavou krútiť. Akoby som bol snáď skúsenejší než ona a len sa nestačím diviť nad jej profesionalitou. Aj keď pravda bola.. silne opačná. Po jej ďalšej poznámke som sa pousmial a nadvihol iba jedno obočie. Šálku kávy som položil na stôl, následne som sa oň oprel rukou a trochu som sa naklonil k nej, pričom som pohodil hlavou, aby mi vlasy.. spravili čo len chceli v tomto pohybe.
"Ak sa ti snívam.." začal som prívetivo, pričom som sa iba jemne pousmial a privrel k tomu i patrične oči, "..tak ťa ľutujem, pretože ja môžem byť len nočná mora," dodal som už ale so smiechom a odtiahnutím sa, po čom som sledoval, ako si ešte viac pohodlne upravila posed nôh na stole. Vonkoncom mi to samozrejme nevadilo, ja sám som to robieval, ale tu som predsa musel hrať! Teda.. chcel, nie musel. Ešte k tomu jej drzý úsmev..
"Zástup kageho? No.. je milý a pekný, ale asi by potreboval prevychovať," pokýval som znalecky hlavou a ako nejaká panička som sa natiahol po kávu a ešte aj s malíčkom hore som si od nej slušne usrkol. Až po tom mi došlo, ako som to vlastne.. teplo spravil, takže som si druhú ruku priložil k čelu na menší facepalm, pri ktorom som si usrkol už normálne.
"Občas mám pocit, že patrím do blázinca," zašomral som si a otočil pohľad naspäť k Pili. Ta práve z tašky vytiahla.. sušienky. Okay, asi by mnou nepohlo nič, keby odtiaľ vytiahne aj novodobú zbraň iného sveta, len by som to prešiel mlčaním, ale.. mhmm.. sušienky?! Zhrýzol som si peru a ani som neskrýval svoj zaujatý pohľad, hoc výraz som sa snažil ešte schválne krotiť, tváriť sa nevinne je vždy dobré!
"No.. jednu by som si hádam mohol.. možno iba polovicu, nechcem veľa.. odlom mi malý kúsok, vieš.. iba chibi kúsok.. koľko ich máš?" kým som rozprával o tom, aký veľký kúsok mi má dať, posúval som sa bližšie po zadku na stole ťahajúc so sebou aj kávu, až som skončil pri nej. I môj tón sa zmenil, najprv pokojný a skromný, kým som hovoril o malých kúskoch, ale keď som sa už spýtal na počet, no.. môj tón hlasu bol viac než iba sušienkami zaujatý.

pro **Akasuna no Pilikka** Sat Sep 26, 2015 8:20 pm

Celkem zaujatě jsem sledovala jeho překvapený výraz a vážně zvědavě čekala, co z něj vypadne za moudro tentokrát. Něco mi říkalo, že to nebude nic normálního, ale když to vyslovil, opravdu nastalo hrobové ticho, jak jsem na něj zůstala koukat a snažila se vstřebat, co mi právě řekl. Nakonec jsem se rozhodla si pro jednou tu hru zahrát a nasadila smrtelně vážný výraz.
"Jo, když si nedáš pozor, v noci ti sebere děku." cukaly mi koutky, ale snažila jsem se to ovládnout. Nechápala jsem, jak jsme se sakra dostali k oživlé cukrovce a proč to vůbec řeším, ale.. prostě tak! Když jsem viděla, jak si kouká do toho kafe a nakonec jak ho míchá, jen jsem se zasekla uprostřed pohybu a můj nedořečený poznatek, že bych mu tu lžičku donesla, zůstal němě viset ve vzduchu. Nee, proč se tu snažit!
"Kdo by měnil teplé měkké křeslo v kanceláři za uběhané nohy a nevděčné návštěvníky?" hodila jsem na něj očkem. Sebe jako servírku jsem si moc představit neuměla. I když jsem vždy byla trpělivá a ke všem slušná, třeba by mi to šlo. No nakonec mě z představ sami sebe v zástěrce vyrušil tím, jak se ke mě naklonil. Já pro změnu naklonila hlavu na stranu, jak jsem očekávala neočekávatelné, ale když dokončil větu, jen jsem se tiše zasmála. Jeden by skoro řekl, že má pravdu, ale něco na tom jeho bláznivém chování bylo.
"Naopak." prohlásila jsem upřímně. Já věděla, co to znamená mít noční můry a vidět znovu a znovu všechny chyby a všechny ty promrhané šance, a on se jim neblížil ani omylem. Tím svým chováním mi spíš připomínal slunce, než nějaké temné můry. Zas tak lichotit jsem mu ale nechtěla, stejnak měl ego až na půdu.
"Ten pocit s tebou sdílím." ušklíbla jsem se nakonec, když jsem ho se smíchem pozorovala, jak si to tam snobsky pije. Připomínal mi mou a Yočíninu pratetičku Zeldu, div jsem z toho nevyprskla čaj. V tom se ale jeho pozornost zaměřila na sušenky a já věděla, že moje filozofie sušenek a čaje zase jednou vyhrála na plné čáře.
"Hodně.. a jestli si nepospíšíš, sním ti je. Jsem totiž milý a pěkný, leč nevychovaný zástup kageho." jednu sušenku jsem si vzala do ruky a kousek z ní hned ukousla. Hloupost, dala bych mu třeba všechny ty balíčky, co jsem je měla v tašce, ale zahrát si na zlou čarodějnici místo kmotřičky víly bylo někdy fajn. Sladce jsem na něj zamrkala a věnovala mu nevinný úsměv..

pro **Rōen Gekkou** Sat Sep 26, 2015 11:11 pm

Pobavene som sa pousmial a sledoval, ako sa pridáva ku mojej hre. Ak mám pravdu povedať, toto som často nevídal. Vždy ma.. slušne povedané, posielali len preč, ignorovali, vrhali pohľady vraha a podobné veci. Len málokedy sa niekto pridal a bol som rád, že tento prípad bol i tu. Bola by škoda to pokaziť!
"Tak to som v pohode, deku nemám," hrdo a spokojne som vystrčil bradu hore, privrel oči a ostal sa takto pýšiť na pár sekúnd. Ale to tiež netrvalo moc dlho, popadol ma slabší smiech a len som si po ňom ponechal úsmev. Čo sa týkalo jej druhej poznámky, prešiel som ju mlčaním. Akosi.. ma ta téma nevábila, na rovinu povedané. Nebola až taká živá, obsahovala moc faktov.. bláh, next one please! Aj keď sa dalo provokovať v tejto téme, i tak som sa k nej už nevyjadril. Provokovať som vedel.. heh, vždy a pri všetkom. Teraz šla ale provokácia bokom, keď mi povedala len to jedno slovíčko. "Naopak" .. mm.. bral som to ako lichôtku, aj keď to tak byť nemuselo! Možno bola len zdvorilá. Ale to by znamenalo, že ma nechce uraziť a stratiť! Wuu.. v mojej hlave sa to začínalo zamotávať viac ako mucha v pavučine. Priblblo som sa tomu zaškeril, potriasením hlavy som aj zabudol na to, čo som v hlave mal a začal som sa sústrediť na ďalšie veci. Témy, otázky..
"Hele, najprv pochvala a teraz zas toto?" nadvihol som obočie a s krútením hlavy som jej iba poklepal ukazovákom vo vzduchu. Nemôže raz chváliť a potom takto dráždiť.. pf, aj keď som asi fakt ten blázinec potreboval. Ale všetko šlo samozrejme bokom pri sušienkach! Oblízol som si pery a pozoroval ju, ako aj počúval. Hodně.. to slovo sa mi v hlave ozvalo ešte niekoľko krát po tom, čo to vôbec vyslovila. Pozoroval som špeciálne to, ako si z jednej odhryzla akoby nič, sladko zamrkala a nevinne sa usmiala. Téda, niekto si tu fakt koledoval..
"Hm.. jo, to teda si," poznamenal som pobavene na jej zopakovanie mojich slov, pričom som sa rukami zaprel o kraj stola. Bol som divný, nemal som hranice a zábrany a to mi dovoľovalo robiť si čokoľvek s kým chcem a kde chcem. Doslova, bez jedinej výnimky. Jedinej! Podopretý rukami som sa natiahol trupom a bez okolkov som proste nahol hlavu ku nej. Mohla sa až vydesiť, ako blízko idem, ale ja som sa len sklonil k jej ruke, v ktorej mala sušienku a z ktorej som si bez opýtania proste odhryzol. Ale len malý kúsok, koľko mi to moja poloha dovoľovala. A tiež určite čas a podobne! Následne som sa iba kúsok odtiahol, spokojne privrel oči pri sladkej chuti a následne som kukol na ňu. Nič som teraz ale nepovedal, len som si drzo, ale pritom s nevinným výrazom otvoril ústa a čakal som, že mi zvyšok sušienky dá aj sama. To bola istota, pf, šak som bol nevinný!!

pro **Akasuna no Pilikka** Sat Sep 26, 2015 11:49 pm

Neudržela jsem se a začala se smát. Ten měl vážně odpověď na všechno, nemluvě o jeho postojích. Za normálního bych ho teda fakt neoznačila, ale nějak mi nepřišlo, že je to v tom špatném smyslu. Choval se divně? Rozhodně! Ovšem po tom všem mi to nepřišlo nijak špatné.
"To aby jsi měl od všeho trochu, rovnováha, víš?" zazubila jsem se. Zatím co on na mě ukazoval ukazováčkem, já se jenom spokojeně smála. Skoro bych zapomněla, jak takové provokace mohou být zábavné. Vždyť já dřív bývala tak ironická, a ne taková konzerva jako teď. Nemusela jsem přemýšlet, netížily mě myšlenky, prostě jen zábava a klid. Vděčně jsem se pousmála, ten kluk byl vážně hrozné trdlo, ale vážně milé.
Jenže tak jako on přestal řešit všechno ostatní kvůli sušenkám, já udělala to samé, když mi té mojí kousek ukousl! Taková drzost! V jednu chvíli jsem se culila jak měsíček, v další vážně se špetkou zděšení a nechápavosti koukala, jak blízko se ke mě naklání. V tu chvíli mě napadlo asi padesát věcí, co by tak mohl udělat, ale když jsem sledovala, jak se sladkost s pro mě nevýslovně hlasitým *křup* dělí na části, z nichž jedna mizí v jeho ústech, jen jsem na to zvládala ohromeně zírat.
"Ah no tohle! Začínám si to brát osobně!" přetočila jsem na něj pohled, jak spokojeně si vychutnává moji sušenku. Stočila jsem pohled na svoji ruku, kde se smutně krčila poslední třetina sušenky. Zatvářila jsem se jako děcko, co mu někdo sebral lízátko. Nakonec jsem k němu zvedla oči, ah, proč se tváří tak nevinně?! Nafoukla jsem tvářičky a tvářila se jakože děsně drsně, ale nakonec jsem ruku natáhla a opravdu mu tu sušenku dala do pusy. Sakra, ta má slabost na kawai výrazy..

pro **Rōen Gekkou** Sun Sep 27, 2015 12:12 am

K rovnováhe som sa už vyjadriť nestihol, oveľa viac ma zaujímalo dianie pri sušienke. Koho by aj mohlo zaujímať niečo iné?! Sledoval som, aké menšie zdesenie a šok mala v očiach, keď som sa priblížil. Musel som sa tomu tiež zasmiať v duchu, vyzerala v tom momente fakt rozkošne, ešteže si všímam také drobnosti! No teraz to ešte chcelo získať ten zvyšok! Prehltol som sladký mini-kus, ktorý som si sám získal a teraz poslušne som čakal, čo urobí.
"Ber si osobne len pravdu, to je iba jedna polovica vyslovenej myšlienky," poznamenal som s úsmevom, pri ktorom som naklonil hlavu, ale zas som sa dal do pozoru, pretože sušienka bola stále v hre! Ale jej vtipné, rozkošné výrazy tiež. Ako sa tvárila, keď videla, že zjavne musí prísť o ten kúsok.. ah, to by sa hodilo normálne do rámčeku. Nakoniec mi ale sušienku vložila do úst a ja som spokojne ostal prežúvať, až som prehltol a oblízol sa. Ostal som však aj tak pri nej a zablúdil som očami k taške, odkiaľ sušienky vytiahla.
"Hmm.. aby to bolo fér.. zahráme sa! A výhra kola bude znamenať sušienku!" vyhlásil som odrazu. Mal som rád spoločenské hry a hocičo, čo sa spájalo so spoločnosťou a činnosťou. Bolo to lepšie ako len žobrať o ďalšie, nie?

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Sep 27, 2015 12:47 am

Ještě chvilku jsem držela minutu ticha za tu nebohou sušenku, i když nakonec jsem mu ji já sama nabídla, takže jsem asi neměla co se tvářit jako by mi uletěli včely. Takže nakonec jsem na něj stočila pohled a usmála se. Alespoň ta sušenka zažila nějakou zábavu.
Sledovala jsem očima jeho pohled až k tašce. No jo, bylo mi jasné, že přijde s něčím, co bude souviset s další sušenkou, ale když prohlásil, že si o ni zahrajeme, zatvářila jsem se vykolejeně. Zahrajeme si o sušenku? Na chvilku jsem nasadila poker face, je mi přece tolik, nejsem žádné dítě, abych si tu hrála a navíc.. fajn, cukly mi koutky a já nadšeně kývla hlavou. Zalovila jsem v tašce a vytáhla druhou sušenku jako nějakou cennou trofej.
„Dobře!“ kývla jsem hlavou a položila neotevřený balíček k tomu prvnímu a přetočila na něj pohled. „Tak co navrhuješ?“ nevěřila jsem, že mě strhával k těm svým bláznivým nápadům! Nikdy jsem nebyla soutěživý typ, většinou jsem nechala vyhrát Yo nebo Daikiho. Ale nemohla jsem si pomoct, těšila jsem se jako děcko na Vánoce, prostě si mě nějak získal a já to sice nechápala, ale nechtěla řešit.

pro Sponsored content

Budova Tsukikage

Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage