Nemocnice

Iwagakure Shinobi


Zatímco jedna část týmu se měla postarat o budovu Kage, naším úkolem bylo zničit nemocnici. Ono je to celkem logické, i kdybychom tuhle bitvu prohráli, ale zničili bychom nemocnici takže by se neměli kde jít léčit, takže další útok by byl úspěšný! Tohle by pochopilo i malé dítě! Doufali jsme taky že proti nám nepošlou nic moc extra silného, protože to by možná byl problém. Ale co no, neměli jsme čas na přemýšlení a tak jsme se rychle dali do práce. Do země jsme kolem nemocnice zakopali pár výbušných lístků, jako pastičky na možný příchod armády. Pak jsme vstoupili dovnitř nemocnice a hledali různá slabá místa, kde bychom mohli dát lístky, zatímco jeden z nás zůstal venku a hlídal.

Zastavila jsem se na střeše budovy těsně před areálem nemocnice a měla tak dobrý rozhled. Shi doskočila hned vedle mě a začichala ve vzduchu.
V tu chvíli mi hrozně připomněla- „Ani na to nemysli,“ zabručela Shi a přerušila tak tok mých myšlenek. Ušklíbla jsem se a pocuchala jí srst na vršku hlavy.
Seskočila jsem na zem a kývla na Jounina, který zneškodnil hlídku.
Jakmile začal útok na vesnici, podle běžných postupů započala evakuace nemocnice. Nebála jsem se tedy příliš, že by došlo k velkých ztrátám. Zničení budovy, na což se nepřátelé spíše zaměřili, mi dělalo větší starosti.
Díky lístkům jsem věděla, že tým u budovy Kage se dal do pohybu a míří směrem k nám. Po Shi jsem Jouninům předala rozkaz, aby se postarali o vetřelce v nemocnici. Já jsem zůstala venku a očekávala příchod druhé části výbušného týmu.

Iwagakure Shinobi 

Část týmu uvnitř nemocnice nevěděla, co se venku stalo a že přišli o svou stráž a tak jsou celkem nechránění. To jim nezabránilo v tom aby dál rozmisťovali své pastičky do těch nejzranitelnějších míst a taky do Operačních sálů, aby zničili co nejvíc vybavení nemocnice. 

Mezitím venku se pomalu k nemocnici přibližovala druhá část Výbušného Týmu. Když byli v dohledu nemocnice, všimli si že venku nikdo nehlídá a to jim připadalo divné. Nebylo to podle jejich zvyklostí a to jim připadalo podezřelé, proto si začali dávat pozor na to kdo je kde a taky na to kde se může objevit nějaký nepřítel. Svůj krok proto zpomalili a začali si hlídat snad všechny strany. Když stáli asi 2 metry před nemocnicí tak hodili kouřové bomby a když kouř vyprchal, normální člověk by je neviděl. Rozprchli se do všech stran a hlídali nemocnici ve všech možných vchodech, což byly jak okna tak dveře.

Kývnutím jsem reagovala na Reie a o chvíli později jsem stejné gesto zopakovala u Hiroshiho.
„Jsem si toho plně vědoma,“ odpověděla jsem na jeho upozornění ohledně nepřátel uvnitř nemocnice. „Blíží se,“ poznamenala jsem ohledně týmu mířícího od budovy Kage a chvíli na to se před námi objevil oblak kouře. Když se dým rozptýlil, nepřátelé nikde.
Shi se otočila jako na obrtlíku směrem k nejbližšímu oknu. Před ním stál jeden ze shinobi z Iwy a vypadal, že se snaží hlídat. Udiveně jsem zvedla obočí a pohledem přejela naší malou skupinku. Tak přehlédnutelní jsme zase nebyli.
Pokrčila jsem rameny, natáhla ruku a nejbližší z nepřátelské hlídky byl v mžiku obalen do kokonu z okvětních lístků irisu a nemilosrdně rozdrcen.
„Hiroshi, vezmi si západní stranu nemocnice. Reii, východ,“ rozkázala jsem.

Iwagakure Shinobi


Strážný na západě u jednoho z oken ani nevěděl co se děje, když ho lístky zabalily a v podstatě skoro okamžitě ho rozdrtily. Díky této rychlosti ani nebyl schopný vydat jakoukoliv hlásku a tím upozornit zbytek strážných. Jelikož nevěděli že nemocnice má střešní okno, tak Matsuo neměl vůbec žádný problém se dostat dovnitř. Uvnitř to bylo vážně nebezpečné, pastí bylo plno a ještě více tam bylo lístků, připravených na odpálení aby mohla být nemocnice zničena. Venku to však také začínalo být zajímavé. Rei si mohl všimnout u okna mohutného muže, který si ho zatím nevšiml ačkoliv se rozhlížel stále a všude. V jedné chvíli se však na střeše objevil další muž. Někteří ho mohli poznat, byl to Bakuton no Jin. Stál na střeše nemocnice a hleděl přímo Tsukikage do očí. "Zdravím Vás... dlouho jsme se neviděli..." řekl a při tom složil jednoduchou pečeť. "A už teď vám říkám, že dlouho neuvidíte i něco jiného...." dodal po chvíli a tiše vyslovil "Kai". V té chvíli se skoro celá Tsukigakure otřásla díky silnému výbuchu, který pohltil celou budovu Tsukikage. Netrvalo to ani pár vteřin a v místě kde před tím stála nádherná budova, byly pouze její kousky. Výbuch byl dokonce tak silný, že některé části budovy skončily někde na druhém konci vesnice.

Lístky obalené kolem strážného u okna, se od něj po jeho rozdrcení odlepily a splynuly se mnou. Mrtvé tělo, teď už ničím nepodporované ve svislé poloze, se zhroutilo na zem.
Zvedla jsem od něj pohled směrem ke střeše, na které se objevil Bakuton no Jin. Než jsem mu stačila odpovědět (ne, že bych projevila nějakou snahu), Hiroshi na něj zaútočil. Vzápětí se za námi ozval silný výbuch a až k nemocnici se dovalilo mračno prachu.
Na okamžik jsem ztuhla a zadoufala, že se s nad Taiyo dostal včas domů. Pokud ne, nejspíš by se dostal do nějaké rvačky, která by pravděpodobně vyústila v jeho smrt.
Rychle jsem tu myšlenku vyhnala z hlavy a poskládala několik pečetí. Neútočila jsem však a čekala na jeho další krok. V pozici nad námi měl výhodné postavení.
A nejspíš byl nejvyšší čas to začít brát vážně.

Iwagakure Shinobi


Když byl Matsuo uvnitř zaneprázdněný zneškodňováním jedné z větších pastí, mohl pouze slyšet hlas jednoho z shinobi Iwy. "Doton Kekkai: Dorō Dōmu" a v té chvíli se kolem Matsua vytvořila velká kamenná polokoule, která jej uzavřela tak, aby nemohl dále zneškodňovat pasti. Matsuo to možná nevěděl, ale při každém doteku zdi této polokoule, z něj shinobi z Iwy vysával část chakry. 

Mezitím na střeše, kde se nacházel Jin, se objevil Hiroshi, který na Jina vypustil po střeše nějaké blesky. Jin pár krát uskočil dozadu a když už byl úplně na kraji nemocnice hodil pod sebe kouřovou bombu, čímž se na chvíli ukryl před zraky ninjů. V mraku kouře použil techniku Bunshin Daibakuha a on sám seskočil dolů z nemocnice, překvapivě na místo kde nikdo nebyl. Jakmile dým vyprchal, klon už s kunaiem v ruce běžel přímo proti Hiroshimu. Ve chvíli kdy byl asi metr od něj se technika aktivovala a klon vytvořil celkem velkou explozi, která musela Hiroshiho donutit aby taktéž opustil střechu nemocnice. 

Ve chvíli, kdy se Rei pokusil se někam přesunout, na sebe bohužel upozornil a muž u okna se podíval přímo na něj. Ve chvíli kdy si ho všiml, začal rychle dělat pečetě a když byl Rei asi na polovině cesty do svého dalšího úkrytu, tak se zem pod ním změnila v plovoucí bahno. "Doton: Doryū Taiga" řekl muž a teď už vypadal že je připraven bojovat.

Iwagakure Shinobi

Bohužel, když jsme viděli v jaké situaci jsme, museli jsme pozměnit plán. Podíval jsem se na situaci. Miny od jednoho kluka byli příliš silné a vybuchovali tak, že jsme měli velké problémy se dostat k nemocnici v počtu jaký byl plánován.
"Protentokrát jste vyhráli..." Řekl jsem chladným tónem a dal povel rukou na to aby se všechny jednotky dali k ústupu. Mise byla nesplněna.

//Přesun

Nepřátelští Shinobi začali zničeho nic ustupovat. Vydala jsem rozkaz, aby je vojáci Tsuki nechali jít. Znovu jsem vyskočila na jednu z neponičených budov a rozhlédla jsem se, abych zmapovala škody.
Taiki se mezitím s mrzutým výrazem pustil do zneškodňování svých nášlapných min. Zjevně doufal v ještě trochu zábavy. Matsuo dokončil zneškodňování pastí, s dvěma dalšími Shinobi dokončil kontrolu nemocnice a pak se se zbytkem týmu rozprostřel po vesnici.
Dívala jsem se na zničenou budovu Kage, když vedle mě skočila Shi. Z kožichu si vyklepala prach a hlínu, která tam byla převážně díky Taikiho kouskům.
Díky lístkům jsem mapovala pohyb ustupujících Iwagakure Shinobi. Když zmizel i poslední z nich, v lese jsem stále cítila cizí přítomnost. Většinou bych tam někoho poslala, ale tahle konkrétní skupinka upoutala mou pozornost.
A když už jsem venku z kanceláře, proč se tam nejít podívat.
Oprášila jsem si plášť a s v úsměvu zvednutými koutky jsem se rozpadla na lístky irisu. Shi seskočila na zem a volným krokem se rozešla k bráně.

Probudil se na lůžku a vedle viděl, Aimi a povzdechl si. "Aimi proč jsi to udělala? Právě jsi mi pokazila osudový skon." Pak se snažil, sednou, ale bolest byla velká, tak radši ležel. "Ah.. to bylo tak vidět ta fobie? A neměla bys být na cvičišti se Sensei?" Opravdu nečekal, že tu bude čekat a už vůbec né že ho někdo zachrání.  Vypadáto že ještě pobude, na tomhle světe a bude sledovat ze zvědavosti Aimi.