Nemocnice

Nově postavená a zmodernizovaná nemocnice ^^
(Prosím, odmyslete si ta auta, auta v Kiri ještě nemáme xD)

Došla jsem do budovy nemocnice. Hned ve vstupní hale jsem se informovala, kde Yuuki leží. Jakmile jsem se dozvěděla číslo jejího pokoje, rozeběhla jsem se tam.
Otevřela jsem dveře , vstoupila a zase je za sebou zavřela. Přistoupila jsem k posteli a posadila se na židličku vedle postele. Sledovala jsem Yuuki, která spí. Teda doufala jsem, že jen spí.

Pípanie prístrojov ma otravovalo, všetko ma akosi bolelo no skôr som bola prekvapená že mi niekto prerušil meditáciu. Otočila som hlavu a zapozerala som sa na Hitomi. Takže ti povedal čo sa stalo? Prehovorila som zachrípnutým hlasom do ticha. Pomaličky som sa posadila na posteli no snažila som sa až príliš nenatiahnuť. Boli vo mne ponapichované hadičky, dokonca som mala hadičky aj v nose! Otravné.
Hitomi... mala naša rodina nejaké barierové techniky? Spýtala som sa. Potom som si ale povedala že bude lepšie pokiaľ jej ukážem čo sa stalo. Preto som aktivovala suitongun a sústredila som chakru do celého tela, nado mnou sa objavila modrá, skoro priesvitná vrstva vody, tá potom spevnela že vyzerala ako plexisklo avšak keď som vydýchla tak sa rozpadla na sneh ktorý hneď zmizol. 
Je možné že som objavila niečo čo je buď nejaká technika klanu Botan alebo Yamada... alebo je možné že je to výsledok Manzouových testov na mne... Povedala som jej unavene.
Tak či onak, pokiaľ sa to naučím... a spevním to... je možné že budem schopná natiahnuť to na oblasť veľkú ako celá naša dedina... dodala som nakoniec.

Yuuki nakonec nespala. Otočila se na mě a já se na ni pousmála. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ona mě však předběhla. Nechala jsem pusu zase sklapnout a poslechla si ji. Nakonec i sledovala.
Zamračila jsem se. ,,Jsi v nemocnici, připoutaná na lůžku s hadičkami všude možně, tak trénování nech být!" upozornila jsem ji jemně, přesto přísně. Pak jsem se zamyslela.
,,Nevzpomínám si, ale tuším, že ne. Tvůj klan byl zaměřený na ANBU a hlídání klanu Yamada, a i když se specializovali na obranné techniky, bariéry tuším nevyužívali. Alespoň jsem se o tom nedoslechla. A klan Yamada taktéž ne. My jsme rozvíjeli Hyouton a dolaďovali k dokonalosti, proto nikdo z nás neumí pečetící, lékařské ani beriérové techniky." zavrtěla jsem hlavou.
,,Jsem ráda, že zase trénuješ a myslíš na vesnici, ale nepřeháněj to. Vesnice potřebuje obranu a tu spolehlivě uděláš ze shinobi. Bez tebe by bariéra byla k ničemu, tak se šetři." usmála jsem se.

Prekvapene som zaklipkala očami. Oh? Tr- Rei-sama! Usmiala som sa a snažila som sa mu aspoň zamávať rukou ale nešlo to. Som šťastná že som vás ešte mohla vidieť, prepáčte mi za ten tréning.... Opatrne som zdvihla ruku a dala som si neposlušný pramienok vlasov za ucho.
Veď ja sa odtiaľto dostanem! Potom skočíme na pohárik... žmurkla som naňho.
Potom som sa zapozerala na Hitomi. Sama vieš že mi je jedno ako dopadnem. Pokiaľ by mi to jutsu zaručilo úplnú obranu dediny počas, Jashin nedopusť, vojny... tak mi je jedno či skolabujem alebo umriem. Ty, tvoja rodina, dedina, vy všetci... ste pre mňa dôležitejší než všetko ostatné Hitomi. Usmiala som sa. Môj život je nahraditelný, môj osud nezmenitelný, nemám žiadny osobný vzťah z nikým, neplánujem zakladať rodinu... nie žeby sa našiel blázon ktorý by so mnou nejakú chcel. Dodala som potom a zasmiala som sa.

Nafúkla som sa, baka. Potom som sa ale prestala tak nafúknuto tváriť a ukázala som aby si predsa sadol bližšie. Lepšie som sa posadila a uvolnila som miesto na posteli. Ukázala som na kraj postele a usmiala som sa.
Nuž, Jashin nedopusť aby som sa teraz nejako strápnila. Poprosila som ho v mysli a oprela som hlavu o stenu. Nemocnica zostala stále rovnaká... bleh, tá biela mi už lezie na mozog. Ofrflala som a preložila som si ruky na bruchu čo ma dosť zabolelo.

Ty... ty môžeš byť taký rád že ti nemôžem dať po hlave... Zahundrala som smerom na Reia no potom som sa uškrnula. Ty si tam musel stráviť asi veľa času keď vieš aké pekné to tam je Tralala-chan... Natiahla som sa a šťuchla som mu do ramena. To som hneď oľutovala pretože ma rozbolela celá ruka. Čím skôr objavím to jutsu, tým lepšie.

Jasné... náhodou... Zasmiala som sa. Myšlienkami som sa ale stále upierala na jednu vec, bariéru. Čo ak by som prišla na spôsob ako uzamknúť prah bolesti? Ale to by znamenalo že moje telo úplne vypne... alebo?
Yuu-chan? Kde je tvoja povaha Tralala-chan? Pohľady ala 'Hurr-durr som nahnevaný' ? Kde sú? Vyplazila som naňho jazyk.

Alebo to možno bude tým že som ten nektár zvládala lepšie než ty... čo sa týka alkoholu... veľmi dobre ho nezvládaš, predsa-len! Chcel si mi ozvracať postel! Nafúkla som sa a pootočila som hlavu nabok.
A to som mala v pláne navštíviť sú tvoju dedinu, nuž pokiaľ ťa takýto chlast dokáže tak zložiť... ten váš alkohol musí byť teda až príliš slabučký na moje chute... Uškrnula som sa.

Yuuki mi tohle vštěpovala do hlavy pořád, ale..Lehko se to řekne, pravdou je, že člověk je nenahraditelný. Nikdo už nebude jako ten, kdo zmizí. Co je vesnice bez lidí. Když to takto budou brát všichni, tak umřou a bude...prázdno. S tímhle jsem nikdy nesuhlasila a souhlasit nebudu.
Všimla jsem si, že ti dva se k sobě mají. To bylo dobře. Jen jsem je poslouchala a usmívala se. Nakonec jsem se zvedla.
,,Dobře, vypadá to, že budeš v bezpečí, když tu s tebou bude Rei. Měla bch se vrátit konečně taky domů za malou. Když budete něco potřebovat, budu buď v kanceláři nebo u sebe." usmála jsem se na oba a zamířila ke dveřím. Tam jsem se ještě zastavila.
,,Yuuki, ne že odtud zase utečeš. Akorát by ses zničia a techniku už bys nevytvořila." vyplázla jsem na ni jazyk, na oba jsem mávla a zamířila pomalu domů.

Ale noták Hitomiiiiiiiiiii! Zakňučala som, odhalila ma! Chcela som sa už dávno zdvihnúť a pozvať Tralaláča na pohárik.
Kso.
Nafúkla som sa teda pre zmenu a povedala som, Pozrela by si sa na tie techniky? Stačí ak mi ich potom nejako pošleš... prosím... Jemne som sa usmiala.
Od tvojej krásy? Jediná krásna som tu ja! Vyplazila som naňho jazyk a zasmiala som sa. A pokiaľ by som bola v rozpakoch tak by mi krv tiekla z nosa a nie z oka... to skôr znamenalo že nie si taký krásny ako o sebe tvrdíš. A červená!? Nato nemáš dôkazy!Rýpla som do Tralala-chana.

Trošku inak!? JA ŤA- ! Čertila som sa na posteli a nadávala som. Veď počkaj, poď sem bližšie! Priviažem ťa o túto postel a potom ti niečo urobím! Veď počkaj! Nafúkla som sa a urazene som otočila hlavu na stranu.
Dôkaz? Potrebujem dôkaz nato že som sa ti dostala pod kožu? Heh! Určite to bolo kvôli tomu aká som krásna! Povedala som mu sarkasticky a uškrnula som sa. Popravde, moja sebadôvera čo sa týka toho ako vyzerám... bola pod bodom mrazu.

Nebolo by to obťažovanie pokiaľ by si nemal námietky... Zaklipkala som nevinne očami, žmurkla som na Reia a zasmiala som sa.
Sebakritiky? Tse, také nepotrebujem! Stačí pokiaľ uznáš že som krásna! Vyplazila som naňho jazyk a zasmiala som sa. Takže... môžeš tu zostať ešte jeden deň čo...? Mám návrh! Povedala som naraz a lepšie som sa posadila na posteli.

No ja neviem, to musíš vedieť ty.. Povedala som tichým hlasom a dala som si vlasy za ucho. Potom som sa však usmiala.
Pokiaľ ma odtiaľto dostaneš, pôjdem s tebou až k hraniciam Tsuki! Mienim ťa otravovať celú cestu čo pôjdeš domou! Zamávala som päsťou vo vzduchu a zasmiala som sa. Čo? Nebodaj si si myslel že ti navrhnem niečo neslušné? Rýpla som do Reia.