Trosky chrámu

Hned jakmile tam přišel ten muž dal jsem ruku na jednu ze svých kos (Rudou viz. Spoiler). Nebylo to, že bych chtěl zaútočit nebo tak, ale přeci jen dneska už se nedá věřit skoro nikomu.
''Stejně tam nic nenajdeš.''
Řeknu mu.
''Zbytečně z toho budou akorát komplikace.''
Pomyslím si s dále ho opatrně sleduji.
''Ale víš co ? Odbouchni to, ale beze mně já pracuji sám.''
Dodám a stále mám ruku na své kos kdyby náhodou i když jsem věděl, že nemám moc velkou šanci kdyby se něco stalo, ale byl jsem připravenej.

Soshi

Byl jsem skutečně vděčný, že zakročil ten druhý muž. Neznal jsem ho, on neznal mě, a stejně se mě zastal. Usmál jsem se na něj s velkou úlevou. Ale úsměv mi rychle zmizel.
"Co-cože? Vyhodit do vzduchu? Proboha! Tohle je kulturní památka stará několik set let! A ty ji chceš zničit, protože si myslíš, že tu něco najdeš? A ještě ke všemu chlast? To...To prostě nemůžeš!" zvyšoval jsem hlas.
"To ti nemůžu dovolit!"
Mírně jsem se rozkročil (skoro, jako bych se chtěl prát) a díval jsem se na ty dva.
"To prostě nejde. Vyvolal bys zbytečný konflikt, o který vesnice určitě nestojí."

''Uklidni se Soshi na jednu stranu má pravdu. Ten Alkohol by jsi mohl prodat a dostat dost peněz. Na druhou stranu máš pravdu i ty.''
Řeknu a vytáhnu obě kosy a začnu si je prohlížet.
''A jelikož dneska peníze jsou vše tak at' to udělá. Ale chci na tom svůj podíl.''
Rychle jsem změnil svůj názor když jsem zjistil, že je tam alkohol. Stál jsem si tak krvelačně prohlížel své kosy a přitom se chvilkama díval na ty dva. Ve své mysli jsem se docela šíleně smál.

Soshi

"Vážně? Kvůi chlastu a penězům poskvrníte tradice cizí země? To si říkáte shinobi?"
A znovu to bylo tady. Znovu jsem se choval jako můj otec. Problém byl v tom, že můj otec byl Edo tensei, genjutsu master, bývalý Mizukage a muž, co se, alespoň v mých očích, nedal porazit. Já jsem byl jen genin, který zdědil pýchu a aroganci, a když na to přišlo, bylo mi jedno, koho seřvu. Hlavou mi prolétla myšlenka na to, jak jsem zjebal legendární sanninku a jejího švagra.
"Že se nestydíte! Místní vás sem přijmou, nabídnou vám jídlo, spánek, snaží se vypadat ve vašich očích co nejlépe. A co za to mají? Zničení chrámu, který ctí jako svou památku. A jistě si, pokud vás tedy někdy někdo chytí, vymyslíte, že to bylo v řádu vyššího dobra a necháte se z toho zpovídat vaše diplomaty, že?"
Akuma začal skládat pečetě. On nás vyhodí do vzduchu?
"NE!" křikl jsem a zavřel jsem oči. Čekal jsem výbuch, bolest a pach spáleného masa. Ale nic se nestalo. Pomalu jsem otevřel oči. Všechno bylo tak jako dřív.
A Akuma prostě odešel zkontrolovat, co se děje. Na řeči mladého chlapce nikdo nedá...

''Nic se nestalo divné. Takže tu ještě někdo je.''
Pomyslel jsem si a odskočil o něco dál kde jsem vše pozoroval. Kosy jsem si vrátil zpět na záda.
''Hm měl bych odsud zmizet, ale tak ještě chvíli počkám jestli se něco nestane''
Proběhlo mi hlavou a dál sleduju co se děje.

Nohy nás donesly až sem k troskám chrámu, kde bylo celkem hlučno. Byla jsem však od nich trochu dál. Otočila jsem se na Katara. " Trochu to tu prozkoumáme. Ty to prozkoumáš očima, já vyšlu své zvědy. " Pak jsem se otočila na okolí a vytvořila pečetě, přičemž jsem položila obě ruce na zem. Ze země začali vyléztat hadi a rozprchli se po okolí. Bylo jich mnoho a obzvlášť pro tento případ jsem přivolala ty malé kvůli nenápadnosti. Budou po okolí odposlouchávat rozhovory a potom mi podají informace. Někteří trochu prozkoumají i vše pod povrchem chrámu. Byla jsem zvědavá jak se to všechno vyvine.

https://www.youtube.com/watch?v=mxay1y0Blv4&list=RDmxay1y0Blv4

Soshi

Cítil jsem se tak méněcenný. Všichni začali hledat někoho, kdo sabotoval výbuch. Zmateně jsem se rozhlížel, ale neměl jsem ponětí, jak by ho někdo jako já mohl najít. Už jen to, že o něm ostatní ví a mně to došlo až později, mě přesvědčilo o tom, že jsem tu nejnižší pozice. Když se mě ale dotkla cizí ruka, můj reflex byl jasný - loket dozadu, z otočky ruku odklonit a kolenem pod žebra. Nebyl vůbec žádný problém tomu uhnout, ale pokusit jsem se musel.

"Lizzy?" Překvapeně jsem si uvědomil, koho před sebou mám, ale když mmě oslovila pravým jménem, orosil mě ledový pot. Stál jsem jako přibitý a díval jsem se jí přímo do očí s ohromeným výrazem.
"J-jak?" Jak to ví? Jak ví, jak si vůbec může myslet, že měl můj otec čas na známost. Jak jí mohlo dojít tak rychle, že jsem jeho syn? To ty oči? To vystupování? Vím, že jsem udělal několik chyb, ale musela mého otce znát velmi dobře, když poznala jeho potomka.
"Já...jsem v pořádku. A ano, jsem to já. Nezabíjej mě, prosím..." řekl jsem pokorně.
"Nemám s otcem nic společného, navíc, on už není důležitý, nemá cenu ho rozeštvat."
Lizzy si mohla všimnout, že ze ěm sebevědomí dost rychle vyprchalo. Třásly se mi ruce a rty, ale tělo bylo stále napjaté k souboji.
Doufal jsem jen v jednu věc: Že to ostatní neslyšeli.

''Dansaku?!''
Vykřikl jsem omylem a stál na místě.
''On je Dansaku?! Sakra tak tohle není dobrý tohle vůbec není dobrý.''
Pomyslel jsem si a vytáhl obě kosy a hodil je na zem jako znak toho, že nemám nic v plánu a nechci ani útočit.
''Sakra co to semnou je? Tohle je ten samej pocit jako kdysi. Tohle fakt není dobrý.''(Viz. Životopis)
Bylo vidět, že trochu strach jsem měl přeci jen Faito Dansaku byl velký a silný člověk.
'' To se nesmím o nic pokusit klan Dansaku tomu přece jen bych měl spíš sloužit. KSO ! ''
Proběhlo mi ještě hlavou.

Jak mi řekla Shiranui tak jsem aktivoval svůj byakugan abych se porozhlédnul po okolí. Některé trosky vypadaly podivně, ale mohlo se mi to jen zdát. Spíš mě zaujala ta parta o kus dál, kterou jsem sledoval. Teprve jsme přišli, takže nejdřív je důležité se seznámit se situací v oblasti a zmapovat ji. Nejlepší úkol pro senzibilskou jednotku. Byly jsme na místě, kde jsme nebyli nápadní, takže jsme byli v klidu. Kolem nás nikdo jiný nebyl. Sice jsem nebyl ještě na takové úrovni jako moji nadřízení, ale alespoň tohle jsem mohl dokázat.

Sebral jsem své kosy ze země a přišel blíž k Soshimu. Tentokrát jsem se tvářil už vážně a díval jsem se mu přímo do očí.
'' Jelikož jsi Dansaku nemám jinou možnost. Cokoliv potřebuješ řekni. Pro někoho z klanu Dansaku bude čest pracovat.''
Řekl jsem a uklonil se mu.
''Faito Dansaku....nejlepší shinobi všech dob. A on má syna? Tak to ne budu se snažit ho chránit jak to jen jde.''
Pomyslím si a stále ho sleduji. 
''Když o tom tak přemýšlím neměl by jsi být na tomhle místě někdo tě najde zjistí právě odkud jsi a zabije''
Poté jsem se podíval na tu ženu jak jen ji oslovil Lizzy mám dojem.
''Tebe se skutečně nebojím. Jsi možná silnější, ale nejsi tak nebezpečná jako byl právě Faito Dansaku. A pochybuji, že by jsi byla lepší než byl on. ''
Podíval jsem se na ní a ďábelsky se usmál. 

Soshi

Ze vteřiny na vteřinu se začalo vše měnit. Ti, kteří mě tu zkoušeli z ryb, mi klečeli u nohou, Holka, se kterou jsem si povídal v ubytovně, je ve skutečnosti mocná kunoichi, přišli jsem Konožané. Bylo toho prostě moc.
"A proto jsem nechtěl říkat, kdo jsem..." pronesl jsem sarkasticky k Lizzy, a otočil jsem se na Shimira.
"Takže stačí zvolit vhodné jméno a tvá lhostejnost se změní v maximální poslušnost?"
Pomyslel jsem si něco o hlouposti výše postavených shinobi. V Konoze máme taky takové.
"Co, když jsme tady s tou sehraní a je to další část mého přestrojení, protože víme, jak mocný je můj otec?"
Myšlenkové pochody některých lidí mě nepřestávaly udivovat.
"Přestań. Všichni přestaňte. Svého otce jsem většinu svého života neznal. On ani neví, že je můj otec. A já se nehodlám schovávat za jeho slávu. Takže jestli mi chcete všichni splnit nějaké přání, pak vás požádám, abyste zapomněli na to, co se tu stalo a..."
Můj proslov přezvučely zvuky megafonů. Pohlédl jsem směrem dolů k přístavu, kde jsem viděl ohromné lodě (viz přístav Benitu-so).
"Co se to...děje?" řekl jsem si spíš pro sebe a hleděl na množství lidí, kteří sem přicházeli, včele s...
"Hokage-sama!"
Klekl jsem do trávy a uklonil jsem se, až se čelo dotklo země.
"Co se děje, Hokage-sama? Proč tu je naše armáda?" zeptal jsem se. Jak jsem byl rozhovořený, nedošlo mi, s kým mluvím. Když jsem si to uvědomil, okamžitě jsem zmlknul a ani neočekával odpověď.

Všiml jsem si jak letí ten granát přímo na Hokageho.
''Ah to je blb. Rozpoutá něco co jsem si myslel, že nebude. ''
Řekl jsem si tak sám pro sebe potichu a kosy jsem si vzal zpět do ruk a na záda.
Kdyby cokoli mířilo na Soshiho byl jsem připraven zakročit. Hold jak jsem říkal klan Dansaku chci chránit i když byl z vesnice proti, které bojoval ten z naší.


''Tohle není dobrý, sice vím, že vyhraje Hokage, ale sakra tohle je problém i pro mně. Tak jako tak já neutíkám i když je tu tolik lidí, že bych ani nemohl. Snad se ještě uvidí co se bude dít. ''
Pomyslím si a sleduju je