Trosky chrámu

Soshi

Mile jsem se usmál na Shiranui, ovšem cizinec mě vyvedl z míry.
"Já jsem..." přemýšlel jsem, jestli říct své jméno. A jestli ano, které. Prý je z Tsukigakure.
"Já jsem tu s ní..." ukázal jsem na Heiwu a své jméno jsem neřekl.

Původně jsem od ostatních byla dál, abych se mohla soustředit, ale najednou se ten dav pomalu spíš přibližoval ke mě. Nakonec dorazí i sám Hokage, že se chce přidat a mě klepne. Povzdychla jsem si nad tou myšlenkou, ne nad těmi dvěma, kteří se tu objevili jako první. " Ano, je tu se mnou, stejně jako s ním. " Ukázala jsem na Katara, který byl o něco dál a hlídkoval. Nemíchal se však do naší konverzace. Tohle jsem si musela pro jednou vyřešit sama. " Zdá se, že jsme ani jeden noc nezjistili. Třeba někdy příště " Trochu jsem se pousmála a říkala si v duchu jak jsem špatná herečka, ale zatím to zabíralo. Alespoň můj úsměv vypadal upřímně a mile. To mi dávala body k dobru.

Soshi

Dal mi dle jeho nelichotivou přezdívku. Už jsem měl horší.
"Ne, už jsem jedl." odsekl jsem.
"Mám tu práci."

" Ne, díky. Momentálně nemám hlad, ale díky za nabídku. " Odmítla jsem slušně, aby se necítil pak ublíženě. Ještě jsem ani moc hlad neměla, tak jsem ho odmítla. Kdo ví, možná později ano. Jedla jsem totiž jen ve vyhrazený čas, abych nestloustla. Žádná žena přeci nechce stloustnout a i těm kterým je to jedno se o to alespoň nenápadně snaží. " Vypadá to, že se nám ta konverzace trochu vytrácí. Nikdo nemá hlad, nikdo nechce na rande a to nevíme co bude další " Dala jsem si ruku před ústa a se zavřenýma očima se trochu pousmála kam to spěje. No, ale dávala jsem tomu ještě šanci, třeba se ještě něco najde.

" Tak určitě " řekla jsem s humorem a pozorovala ho. Chvíli jsme tam stáli a jen tak se bavili. Když už to ale vypadalo, že z toho nic nebude a já chtěla něco říct, tak se ozvalo hlasité kručení v břiše. Bylo mi dost trapně, že to tak vyznělo. Bylo to neslušné a dost trapné takto na veřejnosti, ale vůbec jsem to nečela. Uběhlo celkem dost času a mě nakonec z toho mluvení i vyhládlo. Nebyla jsem však shopna něco říct, když jsem předtím říkala, že vůbec nemám hlad. Bůhví co si teď asi myslí, když to slyšel.

Bylo mi to trapné, ale přijmula jsem od něj ten burger. " Tak teda děkuji, jeden si vezmu " Najednou jsem mluvila rozpačitě, skoro vypadala až roztomile, jelikož mi bylo trapně kvůli tomu kručení v žaludku. Občas jsem takové stavy měla. Nejdřív ostrá a pak milá. Klasická tsundere. Často se stávalo, že jsem si pak protiřečila, ale taková jsem už zkrátka byla. Avšak to, že jsem se takhle teď zachovala neznamená, že kdykoliv svou povahu zase nemohu nahodit zpět. Nebyla jsem žádná lehká holka a už vůbec bych se neprodala za burger. " Tak tedy dobrou chuť " řekla jsem a zakousla se do burgeru.

Dojedla jsem svůj burger a podívala se na hozený batoh ke svým nohám. Poté jsem se podívala na něj, který mi ho sem hodil a pověděla mu. " Já ve skutečnosti nehledám Matatabi. Náš Hokage je trochu šprýmař a pověřil mě prohledáváním trosek. Slyšel, že je tu někde šíleně velká zásoba starého alkoholu vysoké kvality. Přivedl si sebou spoustu lidi, protože je toho prej tak moc, že bychom to sami přenášeli strašně moc dlouho. A co ty? Ty snad víš něco o Matatabi? " Usmála jsem se, ale další burger jsem si nedala. " A ještě jednou děkuji za ten burger, ale jeden mi prozatím stačí. "

" No vidíš kolik si už sehnal informací, a my tu musíme hledat naležiště alkoholu. Nejspíš má pro Hokageho větší cenu než Matatabi. Alespoň bude nějaká velká oslava a zas bude ve vesnici veselo. " Usmála jsem se a trochu uhla hlavou a chtěla se podívat po okolí. Nevím jesli se mi to jen zdálo, ale jako by se začínalo oteplovat. Možná konečně zas začíná teplé období, i když v tuto roční dobu je to zvláštní, jenže každý rok je to jiné a počasí pár let už je nějaký zmatený, takže se není čemu divit.

Poslouchala jsem zatím co říká, vedle to už ani nevím kam, zdali to bude zajímavé nebo ne záleží, zda se on bude snažit. Kouzlem mě tedy moc neohromí, znala jsem ty triky rádoby kouzelníků a tak mě po nějaké době přestali bavit úplně. Bylo to sice smutné, ale je to pravda. Uvidíme s čím se vytasí on. Určitě využije nějak své ninjutsu a něco mi předvede, nejspíš něco s tou vodou, s kterou nás obklopil bez vytvoření jakékoliv pečetě. " Můžeš to zkusit " řekla jsem a sledovala jsem jeho takzvané kouzelnické představení.

Z ničeho nic vytáhl nějakou flašku alkoholu což mě tedy moc nepotěšilo. Já jsem alkohol neměla ráda z mnoha důvodů a taky mi prostě nechutnal, tudíž budu muset jeho nabídku odmítnout. " Musím tě zklamat, ale já alkohol nepiju. Takže je celá tvoje " Nedalo se nic dělat, když nemám ráda alkohol a násilím jsem ho do sebe lejt nechtěla. Bylo by to proti mým zásadám. Tím že nepiju jsem měla alespoň jistotu, že mě nikdo neopije a nebude se mnou provádět různé činnosti, aniž bych vnímala co vlastně dělám. Proto jsem byla vždy střízlivá a měla pojem o to co ve skutečnosti dělám a co se kolem mě děje.

Soshi

Celou dobu jsem bez hnutí pozoroval onu diskusi. Říkal jsem si, že kdybych se pohnul, otočil by se ten čahoun znovu na mě a začal mě krmit svými moudry. Když odešel, podíval jsem se na Heiwu.
"Místní toho moc neví. Vyzívdal jsem i u cizinců v ubytovně, ale nikdo nic. Zajímalo by mě, kdo nám dal tuhle stopu. Protože jestli to byl někdo podobný tamtomu..." kývl jsem Kangaovým směrem
"...tak si tu z nás jen dělá legraci."

Netrvalo to moc dlouho a někteří lidé odešli. Hideo tu však zůstal. Vypadalo to, že usnul. Vést armádu je asi dost unavující. Naštěstí se probral a konečně se dostal i ke mně. Bohužel jeho první slova mě nepotěšily. Došlo mi, že příště budu muset odjet na dovolenou někam hodně daleko, kde nikdo nebude. Měsíc by možná byl ideální. Zde na ostrově jsem však chtěl navštívit i jiná zajímavá místa, ale asi už k tomu nebudu příležitost.
Každopádně dovolená skončila. Sundal jsem tedy sluneční brýle a položil je na kámen, o který jsem se opíral. Pak si Hideo přisedl ke mně a zeptal se na Matatabi. ,,To je přeci jasné. Budu to já." S úsměvem jsem se na něj podíval. Myslel jsem to však ze srandy. Zatím jsem o kočce moc neuvažoval. Spíše tu jen zabíjím čas a sleduju, jak se o ni rvou jiní. ,,Podle toho, co jsem zatím viděl, tu pár horkých tipů mám." Bylo to fajn s ním zase mluvit. Už to bylo pár týdnů, co jsme spolu nemluvili, protože měl každý svoje povinnosti.

Byl jsem rád, že nezapomněl na ten drink, který jsme si slibovali. S radostí jsem ho přijal a začal z něho upíjet. Ok, sice vedle sebe seděli dva chlapi a popíjeli drink z kokosu a zároveň se usmívali, ale nic víc v tom nebylo! Přeci jen, já čekám na svoji ženu a Hideo... No, snad je taky na holky. Drink byl ale dobrý.
Zpátky k věci. ,,Je to příslib moci. Lidé vždycky touží po moci. Tak to bylo, tak to je a taky to tak bude." Zadíval jsem se na nebe a na chvíli zavřel oči. Pak se Hideo zmínil o pokladu. ,,Poklad? Nejsi snad už dost bohatý?" Tak on si hledá poklad, ale že by nám zvýšil plat, to už ne.
,,V pohodě. Mám ve vesnici člověka, který na situaci dohlíží. Kdyby tam byly nějaké potíže, tak tam budu během sekundy." Díky Hiraishinu bych byl zpátky ve vesnici hned, takže si Hideo nemusí dělat kvůli Satsuki zbytečné starosti.