Trosky chrámu

Bylo celkem zvláštní když se snažíte špehovat a najednou přijde Hokage a mává na vás z dálky. Bylo tam však až moc lidí, tak jsem jen zamávala a soustředila se na průzkum. Docela mě to zajímalo, ta informace o Matatabim. Já ho nutně něchtěla získat, ale nechtěla jsem aby padl do špatných rukou. Má budoucnost je totiž nejistá, takže nechci podepisovat smlouvu s dalším ďáblem, když vím co mě čeká. Moji hadi stále ještě prozkoumávali oblast na povrchu i v podzemí. Kdyby se něco stalo, určitě by mi dali hned vědět.

Pokračoval jsem v zkoumání oblasti svým byakuganem, ale zatím jsem nic nenašel. Musel jsem se trochu víc přiblížit abych mohl lépe zaostřit. Proto jsem dal znamení a přiblížil se více k troskám. Hemžilo se to tu však všude chlapama z naší vesnice. Všude plno stanů a lidí, tudíž mi dost překáželi. Začínalo se to dosti komplikovat, ale byli jsme tu naštěstí dva, takže jsem se mohl spolehnout i na Shiranui, která už dávno nechala postavit svoji výzvědnu síť. Kdekoliv se co šustlo, tak jsme se o tom mohli dozvědět. Hadi nám také mohli pomoc najít tajné průchody. Možná, že už je našly, ale zatím se k nám nedonesly zprávy.

Následoval jsem zbytek až sem na tohle místo. Přiznám se, že mě trochu zarazilo to, co jsem spatřil. Bylo tu tolik lidí, že to snad nebylo ani možné. Svoje lidi jsem poznal hned. Byl tu Hideo, Soshi, Airis a další lidé z Konohy. To ale nebylo všechno. Dokonce jsem v dálce rozpoznal i Lizzy, se kterou jsem se nedávno setkal. Co si budeme povídat. Pohoda na pláži byla mnohem lepší.
Každopádně jsem zatím nic neříkal. Byla to trochu složitější situace na zorientování. Většina lidí jen tak stála. Hideo a Akuma po sobě něco házeli. Zakončila to Airis, která chytla jeden ze svých záchvatů a to asi nebylo dobře. Říkat ji, aby se uklidnila, raději nebudu riskovat.
Nicméně jsem si po chvíli uvědomil, že já vlastně nic dělat nemusím. Takže jsem si sedl na zem, opřel se pohodlně o nějaký kámen, i když to moc pohodlně nešlo, ale nebudu kvůli tomu brečet. Nasadil si svoje sluneční brýle a začal pozorovat situaci. Samozřejmě jsem si nezapomněl vzít svůj drink z pláže, takže jsem z něho pomalu usrkával a nasával pohodu. Kéž by mohl každý řešit problémy jako já. Na světě by prostě bylo báječně... Summer paradise však pro mě pokračuje dále.

Soshi

Zatímco všichni byli ohromeni tím, co se tu dělo (včetně granátů a čehosi, co se nazývalo UNESCO, páč to měli napsané na čelenkách), já jsem jednal rychle. Rozeběhl jsem se pryč, k té nejzadnější stěně chrámu. už dříve jsem si tam všiml nahromaděných kamenů, mezi které jsem se mohl schovat. A jestli tu něco bouchne, budu v bezpečí. Ze svého úkrytu jsem pozoroval situaci a zároveň přemýšlel, zda tohle není moc velká provokace dvouocasého, který může být kdekoli, takže i tady.

Zatímco ostatní se bavili, já jsem prohledávala každý koutek trosek kde nikdo nebyl. Bylo to tu celkem rozlehlé, ale stále jsem nenacházela nic nezvyklého. Avšak jsem nepřestávala s hledáním a pokračovala dál ve své práci. Kus od nás někdo něco řval u hlavního davu, já jsem ho však vůbec neslyšela, protože jsem byla moc daleko a tak jsem se s tím ani netrápila. " Kde jen může být nějaký vstup? Neříkejte mi, že tu nikde nebyl vstup do katakomb, když to jsou trosky chrámu. " Zastěžovala jsem si nahlas a zkusila ještě víc rozšířit svou informační síť, ale i hadi začínali být po těch hodinách unavení, takže jsem toho radši nechala a dala jim volno, ať si odpočinou. Byl čas na šlofíka, tak jsem si našla nějaký pěkný strom u kterého jsem si sedla a opřela se zádama o něj. Chvíle odpočinku po tom všem chaosu přeci nemůže nikdy uškodit, když tu mám parťáka, který mě hlídá. Na chvíli jsem zavřela oči a odpočívala.

Ležela jsem si tak v klidu pod stromem, kde byl klídek a příjemný větřík. Nebyla jsem nikým rušena a moji hadi si dávali pauzu. Nebyly však nikde vidět a tak alespoň neplašili okolní zvířata a nikdo o nich nevěděl. Kataro zatím pozkoumával okolí svým byakuganem zatímco já jsem odpočívala, později ho však vystřídám aby si také už odpočinul, ale dohodli jsme se, že on bude mít hlídku první. Spokojeně jsem si polehávala opřená o strom, když tu po nějaké době mi přistála voda na obličeji a zároveň mi namočila vlasy. Hady to zaktivovalo tak rychle, jako by byli naprogramovaní. Byl to však pouze jejich základní instinkt, chránit svou paní. Ze země se vynořili kolem Kangaeho těla velmi rychle aby neměl čas nějak zareagovat. Omotali ho a sevřeli dost silně aby se o nic dalšího nepokusil. Až taková byla jejich loajalita vůči mé osobě. Když si člověk s nimi utvoří přátelský vztah i vázaný na respekt tak pak vše může být mnohem lepší. Mezitím jsem vstala naštvaná a přibližovala se k tomu mladíkovi, který si podepsal svůj vlastní ortel smrti, když mi tohle udělal. Tohle se odpočívající dívce zkrátka nemá dělat, ani ze srandy. " Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?!! "

Byla jsem u něj, když tu v tom se okolí měnilo a kolem se začala tvořit voda, avšak velmi pomalu na mé poměry. Dokázala bych to tedy rychleji. Voda se tvořila zatímco něco vykládal. Jeho poslední slova se mě však dotkla. To mi tak hnulo žlučí, že jsem se vůbec nemohla ovládat. Natáhla jsem mu tak moc, že jsem se vůbec ani nedržela zpět. Tohle ho bude ještě nějakou dobu bolet. Mělo by ho to odpálit docela daleko, hadi by se samozřejmě potom odpojili, aby s ním tak daleko neletěli. Ten pocit z té pěsti musel být ale poněkud zvláštní, jako death punch. Existuje totiž ve světě od počátku věků jedno základní pravidlo a tím je, že nikdy nesmíte nasrat ženu a to je definitivní. Tahle rána však nikoho nezabije, nemám zas takovou sílu jako legendární Tsunade-hime a Sakura, ačkoliv se k nim už celkem blížím. Neměla jsem totiž nejvíc na světě ráda frajírky, kteří si myslí, že jim vše projde a můžou si dovolit cokoliv. Tenhle byl jedním z nich, a proto jsem se nedržela zpět kvůli jeho chování. Moji hadi po celém okolí byli však v pohotovosti od chvíle co tohle celé on začal. Blbé vtípky se hold nevyplácí, ale byl jsem ochotná mu odpustit pokud se slušně omluví a už nikdy to neudělá. Zároveň bych se mu i já omluvila za to, že jsem se nedržela zpět a natáhla mu.

Zachytila ho nějaká vodní kopule, která nás už obklopovala, zem však ještě byla celkem v pořádku. Ale nebála jsem se. Mohla jsem kdykoliv přivolat obří hydru nebo využít sennin mod, ale neudělala jsem to. Upřímně jsem se nebála, jsem studentka hokageho Assasina a žiji v Konohagakure no Sato. Už jsem také zažila dost věcí i ty, při kterých jsem ležela na lůžku smrti. Jeho poslední poznámce jsem se však pěkně upřímně zasmála. " Tak tohle jsem už dlouho neslyšela. Ne, démon nejsem a praštila jsem tě kvůli tvému neurvalému chování. " Pověděla jsem mu a chvíli sledovala situaci, při která jsem byla v klidu a mezitím jsem čerpala přírodní energii. Přírodní energie nejde vidět, ale lze jí cítit skrz sennin mod nebo sennina. " Neskončíme radši s tímhle divadlem, kvůli tomu tady snad nejsme. "

Kangae se mohl snažit jak chtěl, ale mé srdce neobměkčí nějakými sladkými slůvky nebo popřípadě dárky. První dojem je první dojem a ten nezačal vůbec dobře. Navíc ještě k tomu nebyl z Konohy, což vede ještě k větší podezřívavosti. Jsem totiž vesnici věrná a nikdy bych neudělala něco co by poškodilo pověst mé rodné vesnice. " Tvou omluvu tedy příjímám, ale rande musím odmítnout. Nepůjdu s nějakým cizincem, který se ke mě tak neurvale zachoval na rande. Takový typ dívky já nejsem, možná si zvyklý na dívky, které ti spadnou na hruď jakmile se trochu usměješ, ale já ne. Předpokládám též, že pocházíš z Kirigakure no Sato. Mám pocit, že už jsem tě tam kdysi i viděla když jsem šla za Mizukagem. " Dořekla jsem. Byla jsem i celkem podezíravá což mu tedy moc nenahrávalo do karet. Možná jsem se nechovala jak ukázková tuctová baba, kterou si omotá každej chlap okolo prstu, ale já jsem už zkrátka taková.

Hm, takže přešel k jiné vesnici zajímavé, určitě ale za tím bude mnohem větší příběh než co mi tu právě teď povídá. Nemyslím si však, že by mi něco takového řekl. Poslouchala jsem ho i tak dál, když se rozhodl povídat dál o sobě a raději se mě začal ptát na mé jméno. " Promiň, kam jsem dala jen tu zdvořilost. Mé jméno je Shiranui a jak si pravděpodobně zjistil, tak jsem z Konohy. " Jen to jsem zatím dodala na jeho otázku. Nebylo třeba zmiňovat mé příjmení. Můj rod nevynikal zrovna v ničem, byly jsme obyčejná rodina v shinobi vesnici kde jsem se já rozhodla být kunoichi. Jméno rodu Heiwa nebylo totiž ve světě vůbec známé, alespoň já nic takového neslyšela. Občas si lidé i pletli mé příjmení s mým křestním jménem.

Soshi

Mezi kameny jsem se trochu uklidnil. Bylo tu moc lidí. Nejsem zvyklý na takové armády. Rozhlédl jsem se okolo a rozhodl se najít místo, kde by bylo trochu ticho a klid. Uviděl jsem jednu z našich jouninek, jak se baví s podivným vysokým klukem, věkem okolo dvaceti. Ten mladík vypadal mnohem hrůzostrašněji než ona, takže bylo jasné, že ona je ta silnější.
Když se kolem mě proplazil had a zamířil k Shiranui, rozhodl jsem se ho následovat. Jouninka zrovna vysvětlovala tomu cizinci, že s ním nikam nepůjde, páč není její typ. Nebo tak něco.
Přišel jsem, ale mlčel jsem. Čekal jsem než domluví, a když mě Heiwa zpozorovala, hluboce jsem se uklonil a usmál.

" No původně ano, než sem přijel Hokage. Je tu víc než dost lidí, takže není kam spěchat. " Informace, které jsem nasbírala jsem mu ale nemohla říct. Přeci jen to bylo kdo z koho získá Matatabi. Je v tom zároveň i strategická výhoda pro danou vesnici, která ho získá a zdali ho získá někdo rozumný nebo nějaký šílenec. " Prozatím jsem nic nenašla. " Možná, že mí hadi něco našly, ale tyto pozice jsem si prozatím nechávala jen pro sebe. Z dálky jsem zahlédla Soshiho. Teď už jsem ho lépe poznala než z té dálky, i když jsem se s ním moc neviděla. Když jsem se tak dívala na Soshiho, říkala jsem si, kdepak asi je Raiki. Toho klučinu jsem už nějakou dobu neviděla. Dala jsem Soshimu znamení, že jsem si vědoma jeho přítomnosti.