Okolí Omoikane

Procházel jsem se tu už celkem dlouho, dalo by se říct, že už mám zmapované okolí, když tu se najednou objevil další chlápek v plášti. " Dneska už znova ne. " řekl jsem a chtěl jsem ho něčím praštit, ale zastavilo mě pak jeho další chování a tak jsem složil zbraně a trochu se uklidnil. Nejdřív mě ale napadlo zeptat se kdo to vlastně je. " Kdo si a co po mě chceš? " Nebylo divu, že jsem byl podezíravej potom co se mi dnes stalo. Měl jsem toho akorát tak dost a chtěl  bych si prostě odpočinout když jsem si tuhle oblast zmapoval. Ne, on se tu musí objevit někdo další a skazit mi mé plány. Obvykle jsem byl pohodář a veselej, ale jen do doby když mi nikdo nenarušoval můj program.

Viděl jsem jak si mě prohlíží, byl také podezřívavej, ale ne-li víc než já. Já jsem mu stoprocentně nevěřil. Nebyl to nikdo z mé vesnice a ještě byl takovej tajemnej. S takovými si já nechci nic začínat. Dal jsem mu to proto jasně najevo. " Řeknu ti to narovinu, nevěřím ti a ty nevěříš mě. Tak co kdybychom šli každý svou cestou? " Asi nejčastější slova, která se říkají když někdo někomu nevěří a nebude riskovat. " Informace sdílím jen s těmi, které znám. A je mi jasné, že by ste se snažili mi vrazit kudlu do zad jakmile by bylo po všem. Blbej rozhodně nejsem. " Upřímnost nadevše.

Mohl mi dávat nabídky jaké chtěl, podstata se nemění. On chce bijuu, tudíž bych ho já nemohl získat pro Oto. Takže z toho žádná spolupráce nebude ať už by se snažil říct cokoliv. " Musím tě zklamat, ale to nic nemění. Ty ho získáš pro sebe a pro ostatní už nebude. Co tě vede k dojmu, že ho nechci také získat? Tudíž není spolupráce možná, šli bychom si hned po krku. Takže bych radil, kdybychom šli každý radši svou cestou než začneme něco co už nevrátíme zpět. Souhlasíš? " Byl jsem zkrátka upřímný a říkal věci které jsem si myslel.

Nelíbil se mi jeho tón. Neuměl prohrávat, chce jen aby všichni skákali jak on píská a pak jim bodně kudlu do zad a zahodí jako odpad. Lidi jako je on jsem neměl rád. A jejich způsob mluvi když jsou v prdeli ještě víc. " Je mi jedno čím pro tebe jsem. Já si jdu svou cestou a jen proto, že si mi vstoupil do cesty nehodlám svou cestu měnit. Pokud mě chceš kvůli tomu zabít, posluž si. Já se smrti nebojím. " Znal jsem věci horší než smrt, ať si zkusí něco s naštvanou Reinou a Madarou a pozná, že měl radši držet pysk a krok. Ani bijuu by ho neochránil. Já vždy radši poslouchal rozkazy svých nadřízených a byl loajální své vesnici. S nikým jiným nespolupracuji.

Genjutsu byla moje parketa, vypadalo to, že jeho taky, ale tohle na mne zdaleka nestačilo. Věnoval jsem se tomu s takovou pečlivostí jako hudbě a tak nebylo divu, že na mne tato technika nepůsobila. Kdybych skočil na genjutsu této úrovně, nemohl bych se podívat Reině do očí. Nechtěl jsem ji zklamat, a proto jsem trénoval a chtěl ji nějak potěšit když už to nedělá nikdo jiný. Abych trochu ukázal, že nejsem jen nějakej amatér, tak jsem si ze svitku přivolal své náhradní housle. Pro každého kdo nezná co dovedu ani odkud jsem by to bylo zvláštní. Nezahrál jsem však ani jeden tón, připravoval jsem se však zakročit kdyby šlo do tuhého. Nechtěl jsem ubližovat když nemusím a tak jsem doufal, že odejdeme v míru.

Vypadalo to, že se chce nakonec přeci jen prát. Doufal jsem, že je chytřejší a nebude se pouštět do nesmyslného boje, ale asi jsem se v něm spletl. Řetěz který na mě hodil byl celkem rychlý, naštěstí se mi podařilo díky své ohebnosti uhnout, aby mě řetěz nezasáhl. Byl jsem mimo dosah řetězu, takže mě netrefil, ani kdyby udělal nějaký prudký pohyb. Což bylo vážně štěstí, jelikož nejsem zrovna na přímé boje, ale v uhýbání to je něco jiného. " Vážně to tak chceš? Nebude už cesty zpět. " Varoval jsem ho. Nechtěl jsem aby se komukoli něco stalo, ať už mě nebo jemu.

Konečně jsem dorazil k hranicím Omoikane a šel jsem hlouběji do země.  Už od hranicích, zde byla překrásná příroda a já jsem se kochal na každým kroku veverkou, ptáčky dokonce rybami v jezeře nakonec jsem viděl i divoké prase…....  „Počkat proč se to prase na mě dívá tak spatně.“ Na chvíli jsme se na sebe koukali a pak prasátko na mě zaútočilo. Prasátko nějak se nechtělo uklidnit a pořád mě pronásledovalo a začal jsem na něj rvát… „Co ode mě chceš?“ jenom za kňučelo … „Nic jsem ti neudělal tak mě ne……..“  Bohužel jsem nedával pozor a zakopl jsem a skutálel jsem se přímo do jezera. Prase už mě konečně nechalo na pokoji, ale za jakou cenu byl jsem promočený až na kost. Rozhodl jsem se, že si udělám ohniště a chvíli tu zůstanu a budu se kochat přírodou.

Najednou jsem se začal nudit a něco jsem chtěl dělat tak jsem měl zase namířeno do Přístavu Benisu-to.

/Přesun

No měl jsem chuť Kangaeho zabít když je v tomhle stavu nebo to jenom hrál? Těžko říct zatím jsem to nechal být. "Nuže dobrá zastavíme." Usmál jsem se a kouknul jsem se po okolí. Stal jsem u Kangaea který se usadil podstromem. Taky mluvil že už stejně ví kde jsme tak jsem čekal kdy se objeví. "Jestli jsem zesílil?" Trošku jsem se zamyslel a odpověděl jsem Kangaeovi. "Ne furt jsem stejný." Usmál jsem a chtěl jsem se zeptat na to samí, ale pak mi došlo, že to je zbytečný aby nestala řeč tak jsem se zeptal. "A co ty Naučil jsi se nějaké ty mocné techniky?" Nemyslel jsem to vážně jen jsem nechtěl aby stála řeč.

Zajímavé… Pomyslel jsem si a promluvil jsem. "Někdy mi to musíš ukázat zničit ostrov." Nejvíc mě zaujalo, že si myslí, že jsme kamarádi. "Kamarádi? Proč jsi to myslíš?" Nevěděl jsem co si o tom myslet. Uvidíme, co řekne pak se dozví jestli jsme kamarádi. Co na to říct nějak se mi to nelíbilo, když někdo začal s tím, že jsme kamarádi, nikdy to nevěstilo nic dobrého.  Nebo začínám být zase paranoidní?