Okolí Omoikane

pro **Hokori Mai** Mon Dec 14, 2015 5:22 pm

First topic message reminder :

Lesy, propasti, řeky a místy dokonce i skály. To tvoří okolí kolem nejslavnějšího místa na tomto ostrově, hory Omoikane. Můžete zde narazit na různorodá zvířata, takže, když tudy budete procházet, měli by jste si dát pozor. Extra nebezpeční predátoři tu ale nežijí, takže buďte klidní.

pro **Akuma Saito** Sun Jan 03, 2016 7:30 pm

Akuma Saito

Ani jsem nemusel mít všude kolem špehy abych poznal, že tu tihle dva jsou, byli hluční až až a podle všeho byl Kangae zase nalitý. Poslouchat ty dva mluvit byla prča, proto když jsem sem dorazil, ukryl jsem se za jeden z mnoha stromů, kde jsem si sedl a tiše ty dva sledoval.

Bůh ví, co všechno z nich vypadne, třeba něco užitečného, třeba taky ne. Třeba mi o sobě i ten jeho přítel, se kterým jsem již měl tu čest v přístavu prozradí, když nebude tušit, že je poslouchám. Byl jsem mistr ve skrývání, živil jsem se tím. "Uvidíme, jak se to tu ještě vyvine, nemyslíš Yine?" Zeptal jsem se Yina (v hlavě), načež mi jasně odpověděl. "Vyvine se to tak, že Kangae nakonec polovinu toho ostrova skutečně zničí." Řekl mi v hlavě a já už jen čekal, co dál o sobě řeknou.

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Jan 03, 2016 7:58 pm

O Akumovi jsem bohužel zatím nevěděl, ale měl jsem na starost právě Reie, který chtěl vidět jak zničím celý ostrov.
,,Jo neboj, jednou Ti to ukážu." Zasmál jsem se a pokračoval v pozorování okolí z krásného stínu stromu, než Rei přišel s otázkou, proč jsme vůbec kamarádi.
,,Jsme spolu ve vesnici a byly jsme i tým. Navíc jsi mi hodně-krát pomohl, ne?" V tuto chvíli ze mě však upadl nátlak a alkohol začal pracovat. Akuma byl pryč a moc mi chyběl. Z ničeho nic jsem zasténal a vykřikl.
,,Akumo už vylez!" Netušil jsem však, že mě slyší, ani že tu je. Myslel jsem to čistě obrazně tak, že chci aby se už ukázal.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Jan 03, 2016 8:08 pm

Z hospody jsem dorazila až sem a doufala jsem, že mě Rino následuje. Kolem nikdo nebyl a narazila jsem na docela odlehlou část v těchto místech. Odložila jsem svůj plášť ke stromu a pohlédla na Rina. Byla docela zima, ale to mě za chvíli nebude trápit. "Mám u sebe několik léčivých pilulek. Technika se jmenuje Raiton no Chimera. Lidé z mé vesnice a vlastně samotné velení jí označilo jako S+ rankovou techniku, protože v plné formě máš po technice velké riziko. Abych ale nepředbíhala, ještě jsem se posadila pod strom na svůj plášť, abych mu techniku před tím, než jí předvedu, vysvětlila. "Jde o skoro stejný proces jako technika Raiton no Yoroi, jen si představ, že jsi Jinchuuriki. Tvé panenky se ti zúží, z nehtů se ti stanou drápy a Raiton prochází celým tvým tělem. Staneš se omnoho silnější a rychlejší, avšak na tvou obranu, pokud budeš zasáhnut, to nemá žádný vliv. Pokud se ti tato technika někdy vymkne kontrole, je tu riziko. Dalo by se říci, že to je podobné jako u Jinchuurikiho. Ztratíš nad svým tělem a myslí kontrolu a ty se staneš samotným zdrojem Raitonu...Každopádně, jsi schopen někoho jedním dotekem ochromit. Tato technika, ona...vyžaduje maximální potřebu kontroly nad Raitonem. Tím, že prochází celým tvým tělem, ti Raiton koluje i kolem důležitých orgánů, jako je srdce a mozek. Doktoři po této technice ti taky nemůžou poskytnout klasickou lékařskou péči, protože výboje ti z těla jdou stále a jim to ubližuje pokaždé co by se ti snažili pomoc. Proto tu jsou pilulky, které by ti měli zklidnit tvoje tělo po technice. Musíš si je ale dát před použítím. Jedno špatné uvažování nad svým tělem a Raitonem a zbude z tebe jen pouhý zdroj elektřiny. Já mám Hijutsu, díky kterému pro mě je elektřina živou bytostí. Dokážu si všechno zjistit přes pouhý elektrický obvod, nebo spotřebič poháněný elektřinou. Jsou mým zdrojem informací, stejně jako moje dedukce lidí. Jak jsem řekla, jsem mistr v Raitonových technikách a tuto techniku ovládám jenom já. Chce to čas, ale dokážu tě to naučit a případně včas zastavit. Ale nejdřív mi řekni, jaké techniky Raitonu umíš. Abych věděla, jak moc pokročilý v Raitonu jsi." Pousmála jsme se na něj. Ano, tato technika byla až příliš, byla to ultimátní technika Kumo, neměla bych to dělat, ale já jsem jí vytvořila, takže bylo na mě, kdo všechno by tuto techniku uměl, no ne? "Jo a zapoměla jsem zmínit, že s blesky, které vychází z tvého těla dokážeš manipulovat svou vůlí. Můžeš je ztvarovat různě, jako křídla a tak. Ale to už je pokročilá verze." Cukla jsme koutkem nahoru a čekala na jeho odpověď k mé otázce, abych potom mohla usoudit, jestli by to na něj nebylo až příliš.

pro **Rei Casius** Sun Jan 03, 2016 8:15 pm

Zajímavá odpověď. "To že jsme byly v týmu z nás kamarádi neděla a to že jsem ti pomohl třeba jen chci ab……." a ztichl jsem. Porozhlídnul jsem se po okolí. Hm… jen se mi to zdálo?. Pomyslel jsem si. Zpátky jsem se otočil na Kangaeho který vykřikl Akumovo jméno. Bylo to zajímavé ještě jsem ho neviděl v takovým stavu. Hned jsem navázal na tu jeho větu, protože jsem opravdu nechtěl doříct větu, protože jsem si uvědomil, že to není dobrý nápad. "Určitě za chvíli příjde.." Uvědomil jsem si že Kangaeho uklidnuji a taky nevím proč bylo by jednoduší tady ho nechat. Podíval jsem se a na Kangaeho a připomnělo mi to můj incident. Nemohl jsem Kangaeho v tomhle stavu tady nechat. "Sakra já tě tak nenávidím.." zamumlal jsem a čekali jsme na Akumu.

pro **Rino Hatake** Sun Jan 03, 2016 8:28 pm

Cestou jsem se snažil mít zavřené oči jak nejdéle to šlo, občas jsem dokonce zakopl, málem i spadl, ale po nějaké době jsem v sobě ten alkohol rozchodil. Užitečné to pilulky. Než se Akemi zastavila, byl jsem prakticky v pořádku i po fyzické stránce.

Odložil jsem si batoh, sedl si do tureckého sedu a bedlivě ji poslouchal. Bylo mi mnohem více než jí, tím jsem si byl jist, ale i tak jsem tu seděl jako mladý student a poslouchal jsem každé její slovo jako když jsem byl na akademii. Čím více techniku rozebírala, tím více mě zajímala. Úžasná technika, rizika ohromná, ale stála mi za to. Neměl jsem už co ztratit, s mým stylem života už sem jinak než špatně dopadnout stejně nemohl.

"Chápu. Možná je ta technika na mě až moc těžká. Je také pravděpodobné, že jednou právě na ni zemřu... a nedokážu splnit tvoje poslední přání, nii-chan." Pomyslel jsem si. Slíbil jsem bratrovi, že mu ochráním syna i kdyby jsem měl umřít, touhle technikou třebas budu moct ochránit nejen jeho, ale celou vesnici! Usmál jsem se. Tohle totiž pro mě byla výzva. Posledních pět minut slávy než pověsím aktivní kariéru Shinobiho na hřebík. Praštil jsem nadšeně pěsti do země a hleděl na Akemi.

"Raikiri a Rasengan na bázi Raitonu a potom mé vlastní..." Řeknu neutrálně... no možná trochu nabručeně, páč jsem prozradil hlavní triumfy. Taktéž ji mohl přijít divné, proč riskuji užívání Raikiri bez Sharinganu, byla to zcela jistě velmi nebezpečné. Jedna chyba a mohl bych skončit. Já takto na hraně přežíval dlouho. "Ochráním všechny, bratře." Řeknu si v hlavě a u srdce mě zahřeje. Oddaně hledím na Akemi a čekám, co dále.

pro **Akuma Saito** Sun Jan 03, 2016 8:37 pm

Akuma Saito

Tak jo, teď bylo moje krytí doopravdy na hranici s prozrazením. Hysterický křik Kangaeho by rozesmál každého. Zvláštní, vlastně ten člověk ve mě probouzel ty pocity, které jsem v sobě celou tu dobu pohřbíval. Teď se mi skutečně vylézat nechtělo, chtěl jsem si z nich ještě nějak udělat legraci, třeba je nechat bojovat s iluzí obrovské kočky, to by byla legrace.

Nakonec jsem se však rozmyslel, nasadil jsem si černý šátek a kapuci, potom jsem se až vydal za nimi. Když jsem je uviděl, letmě jsem se uklonil a rozevřel přátelsky ruce, jakoby jsme je telepaticky objímal, no ať se mi radši ani jeden nedotýká. Prohlédl jsem si je oba okem a pak řekl Kangaemu: "Skutečně chceš zabít právě tohoto? Myslím, že jeho vnitřnosti Matatabi nenalákají..." Řekl jsem potemnělým hlasem, hrál jsem si na takového toho satanistického kněze. Rei by se nemusel ani divit, kdybych teď vytáhl obsidiánový nůž a vyrval mu srdce z těla. Samozřejmě jsem si dělal legraci, ale to Rei vědět nemusí a jak znám Kangaeho, bude hrát tu hru se mnou.

_______________________________________________
EDIT
Ihned potom jsem se však rozběhl pryč a zmizel pro ně opět neznámo kam.
//Přesun

pro **Akemi Kagayaki** Sun Jan 03, 2016 8:46 pm

Rino očividně hodně pečlivě poslouchal každé moje slovo. Taky jsem si všimla toho, že musí být starší než já, ale na věku v tomto ohledu nezáleželo, no ne? Dokonce někdy ani na hodnostech tolik nezáleží. Pokud máte dobrou strategii, jste schopni zničit jako genin i jonina.
Rino mi prozdradil své techniky a hned si zasloužil mou plnou pozornost. "Ty jsi uživatel Sharinganu?" Nadzvedl jsem obočí. Protože kdyby byl, kdo ví, kam by tuto techniku až mohl dovést. Bylo by to pozoruhodné. Klasicky jsem se na to zeptala, protože i já zkoušela samotný Raikiri, nebo alespoň něco na jeho bázi, protože tato technika náleží plně Konohagakure, ale nikdy jsem se nedoklubala k tomu, aby byla totožná a abych po této technice neutrpěla poranění.

pro **Rino Hatake** Sun Jan 03, 2016 8:53 pm

Usmál jsem se nad poznámkou, zda-li mám Sharingan. Nebyla jediná, kdo si myslel, že ho ovládám, no pravda byla taková, že jsem takové štěstí neměl. Nebyl jsem Uchihou ani jsem od nikoho takového zrak nedostal. Místo toho jsem byl však vynalézavý a našel jsem způsob, jak obejít nevýhody Raikiri a ovládnout ho, jakoby jsem ho měl. Bylo to jen o troše vynalézavosti.
"Nemám Sharingan." Odpovím prostě a uchechtnu se jako malý. Vlastně jsem ale po Sharinganu vždy skrytě toužil, no život mi to nedopřál a nikomu ze své vesnice jsem oči krást nemínil. "Našel jsem jiný způsob, jak se nevýhod tak rychlé techniky zbavit." Dopovím ještě a čekám, zda-li bude pokračovat ve své výuce a nebo jí to natolik zaujme, že se bude ptát dále.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Jan 03, 2016 9:13 pm

Jeho odpověď mě překvapila. Doposud jsem totiž nepoznala člověka, kdo by ovládal tuto techniku bez Sharinganu, takže tím na mě udělal ještě větší dojem. Jen jsem se v duchu upřímně pousmála. Pokud byl tak dobrý, jak obejít riziko Raikiri, neměla by mu tato technika dělat až takový problém, pokud by to zvládl svou inteligencí obejít, ostatně jako já. Jen jsem pokývala hlavou.
"V tomto případě výuka této techniky by neměla být až tolik namáhavá, jak jsem si myslela, uvidíme, jak si s tím poradíš." Nemusela jsem se ptát na to, jak to obejít. I mě napadlo spoustu možností, jak tuto techniku obejít, jen jsem nikdy neměla příležitost poznat ruční pečetě a celkový princip. Vždy jsem o tom jenom slyšela. Ale co bylo Konohy tajemství, to by jí taky mělo zůstat. Tato technika byla hodně známá a proslavená. Však já si taky někdy najdu způsob, jak se jí zmocnit. Samozřejmě, nikdy jsem to nechtěla dělat násilnou formou. Bylo ale docela chladno a já si už plášť sundala, proto jsem mu hodlal svou techniku ukázat. Hodila jsem do sebe pilulku a stoupla si několik metrů od něho. Složila jsem rychlé pečetě. Moje vlasy začaly bělat a nabírat až příliš zářivou barvu. Mé tesáky se zvětšily, stejně jako se z nehtů staly drápy. Vypadal jsem téměř jako Jinchuuriki, jen kolem mě koloval velkou silou Raiton a kolem mě byl vekký tlak, že i sníh, který byl podemnou na pár metrů zmizel a byla vidět jenom zežloutlá tráva. Raino si mohl všimnout, že Raiton kolem mě koluje sám, jako kdybych ho vůbec neovládala. Podstatou ale bylo tuto techniku ovládnout, proto jsem si stoupla zpět na nohy a Raiton zformovala do křídel a vzlétla. Po chvíli jsem znovu dopadla nohama na zem a veškeré výboje, které ze mě šly, jsem zformovala do dlouhého a tenkého meče. Ten jsem potom namířila na řadu stromů kolem nás. Čistý sek, jak od skalpele. Tato technika měla různá využití, toto bylo opravdu až pokročilejší. "Ze začátku se budeš zaměřovat spíš na rychlost a sílu a hlavně kontrolu svého těla. Už teď cítím, jak se mi snaží malinkaté Raitonové střípky propíchnout srdce. Musíš vědět, jak Raiton funguje. Všechno má svůj systém, i Raiton se pohybuje v pravidelných kurzech. I přes to, že to tak nevypadá, protože to je element, který nemá téměř žádné hranice." Najednou jsem Rinovi zmizela před očima. Jako kdybych se dokázala zneviditelnit, ale nebylo tomu tak. Mohl si mě všimnout na jedné z koruny stromů opodál. Rychlost v této technice mohl zpozorovat jen někdo, kdo byl vlastníkem Sharinganu, nebo jiného Doujutsu, který mu poskytuje vidět rychle pohybující se předměty, nebo je kopírovat.
Ke konci jsem opět doskočila zpět na místo, kde jsem před tím stála a techniku jsem zrušila. Po této technice je tělo vždycky oslabená a proto mě to složilo na kolena a chvíli jsem to rozdýchávala. Moje tělo bylo stále nabité a proto by bylo lepší, aby se mě nikdo nedotýkal.
Vzhledem k tomu, že techiku ovládám už dlouho, jsem byla schopna se po minutě zvednout a dojít zpět za Rinem. Opřela jsem se zády o strom a hodila přes sebe plášť. "Yosh, vyčerpá tě to ale skvěle. Ani ne tolik při spotřeba chakry, spíš tvoje tělo si potom zvyká na normální váhu a normální práci." Musela jsme se zasmát, nad sebou.
"Věříš, že i Kagové z Kumo po mě chtěli tuto techniku, ale nikdy jsem jim to neposkytla? Opravdu moc mi záleží na Matatabi..." Opět jsem nahodila svůj kamenný výraz. Nevím proč, ale Kumo teď byla to jediný, co jsem měla. Na čem mi ještě v životě záleželo a co mi jen tak někdo lehce vzít nemůže, rozhodně ne tak rychle, jako člověka.

pro **Rino Hatake** Sun Jan 03, 2016 10:19 pm

Při její poznámce, jak se s čím poperu jsem se jen ušklíbl, musel jsem nyní pozorně sledovat, co se bude dít dále. Jednalo se o velice rychlou techniku, o tom jsem nepochyboval už než mi to předvedla... možná proto, že mi to řekla.

Nejspíš si toho Akemi ani nevšimla, nebyl jsem moc nápadný, ale na chvíli, zatímco si ode mě dělala určitý odstup, začal jsem koncentrovat chakru do očí. "Kyooka Kankaku" Řekl jsem si v duchu. Cítil jsem sílu v očích, doslova jsem měl chuť pohlédnout na Svět novýma očima. Zorničky jsem měl stažené do tečky ani ne o moc větší než je tečka za větou, přesto jsem měl nyní oči výkonnější než předtím. Udělal jsem to jenom z jednoho důvodu, chtěl jsem stíhat každý její pohyb a to do detailů.

Rychlé pečetě a po nich následovala přeměna na to monstrum. Bylo to nádherné, mé oči toho viděli hodně, ale nic se krásou nevyrovnalo tomu, co jsem tu viděl. Tady jsem měl pocit, že člověk dohnal bohy, že jsme se jim přiblížili zas o něco blíže... Vždyť ona simulovala Jinchuurikiho! Spojení člověka a démona! Navíc ta síla, ta preciznost, to všechno. Bylo krásné to všechno vidět jako ve zpomaleném filmu. Vnímat každou unikající jiskru z této Raitonové zbroje, nechtěl jsem si ani nepředstavovat, jak těžké musí být ovládat tuto techniku.

Síla byla skutečně obrovská, dokázala se i vznést, připomínalo mi to něco, co už jsem viděl v Konoze před dvěma lety. Připomínalo mi to Susanoo. Bylo to tolik technik v jedné, že jsem se až divil, jak to člověk může snést. Dokázala i tvořit zbraně, už chápu, proč tuto techniku ovládá jenom ona, nikdo jiný by jí na její úrovni asi těžko zvládl. Dokonce i já jsem už předem věděl, že má verze téhle techniky bude vypadat podstatně méně kolosálně než ta její.

"Nádherné..." Zmohl jsem se pouze na toto slovo, nic jiného ze mě nebylo schopné vylézt. I když rychle zmizela, netušila, že mám zaplou techniku, která mi umožňovala ji stíhat, reflexy mých očí se lehce vyrovnali Sharinganu, to byl klíč k správnému užívání Raikiri právě pro mě.

Sledoval jsem ji s úžasem a stále méně jsem chápal, proč chce tuto techniku naučit právě mě. Kvůli jedné kočce? Nebylo za tím něco více? S touto technikou by ji dokázala porazit i bez mojí pomoci. Nebo jsem snad něco nevěděl?

Když dopadla zpátky na místo, kde začala, vypadala značně unaveně, skoro bych řekl, že k smrti vysíleně. Pochopil jsem, že nebýt těch lékařských pilulek či co, vypadala by podstatně hůře než teď. Chápal jsem techniku a její principy. Důležité bylo udržovat neustálý koloběh Raitonu v těle a starat se o to, aby důležité orgány nedostaly zásah tímto elektrickým proudem.

Nejdřív jsem se zvedal, abych jí pomohl, ale vzpomněl jsem si, co mi říkala, není moudré se uživatele po této technice dotýkat.

"Jsi... skvělá. Tohle si vytvořila a ovládla sama a bez cizí pomoci?" Nemohl jsem uvěřit tomu, že tak komplexní techniku vymyslela sama, tomu jsem zkrátka nemohl uvěřit. Otázku jsem jí samozřejmě položil, až se z toho vzpamatovala a mohla mluvit bez toho, aby se jí jiskřilo z jazyka.

"Mám pár otázek, nejen k technice. První, proč sis vybrala mě, kterého znáš pár hodin, jako nového uživatele téhle techniky, výměnou za pomoc s Matatabi, když jsi dostatečně silná na to, aby si ji porazila sama...?" Poukazoval jsem na to, že Raiton no Yoroi byla dostatečně silná technika na poražení Hachibiho, jak ukázal jeden z bývalých Raikagů. Tahle technika byla o mnoho vyšší úrovně než Raiton no Yoroi, s touto technikou se síle Matatabi vyrovnala. Dojdu ke svému batohu, ze kterého vytáhnu vodu a pomalu jdu k Akemi. Nebudu se jí radši stále dotýkat a normálně jí tam tu láhev položím k nohám.

"Víš, všechno je takové divné, cítím se, jakoby jsem lezl do nějaké kraviny, ale... život by nebyla zábava, kdyby jsem ty kraviny nedělal. Možná mě zradíš, možná mě necháš na pospas hladové kočce, možná zdrhneš a nenaučíš mě tuhle úžasnou techniku... ale i tak Ti pomůžu." Řeknu jí mile. Tady už nešlo ani tak o tu techniku. Jistě, byla úžasná a milerád by sem se jí naučil, ale nebyl jsem hlupák. Nedala tuto techniku ani Raikagemu, natož mě. To jsem si myslel. Možná mě překvapí, možná taky ne. Plánoval jsem na tu ale vlítnout se vší parádou.

Sáhl jsem do prsní kapse a vytáhl jsem mapku ostrova. Většina Konožských jednotek vykopávala alkohol u starého chrámu, zbytek ostrova byl nikým neprohledaný, myslel jsem si. Těžko říct, kde začít s hledáním. Sedl jsem si do tureckého sedu a pozoroval mapku. Zatímco jsem promýšlel obchodní strategii, čekal jsem na její odpověď.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Jan 04, 2016 6:04 pm

Když jsem seděla u stromu, mohla jsem Rina jenom poslouchat. Netušila jsem, že se mu bude moje technika tolik líbit a jemu se líbila-pro mě-nepředstavitelným způsobem. Usmála jsem se, po hodně dlouhé době to byl upřímný úsměv, bez přetvářky, kterou jsem měla jenom proto, abych působila mile. Měl nejspíš v něčem pravdu a to tu, že já mu tu celou pravdu neřekla."Arigato-gozaimasu." Kývla jsem na něj a když přede mě položil vodu, napila jsem se. Bylo to od něj milé, po dlouhé době zase od někoho...
"Netušila jsem, že se ti technika bude tolik líbit...Popravdě, není ještě dotažená do konce." Dodala jsem a zabalila se víc do svého zimního pláště, takže mi po chvilce bylo teplo.
Když se začal ptát na tyto věci, jen jsem se koukala na padající sníh, který dopadl na zem k několika dalším vločkám.
"Rok zpět jsem byla těhotná. Čekala jsem dítě s někým, koho jsem nepředstavitelným způsobem milovala. Odstěhovaly jsme se daleko mimo vesnice, do hor, kde nás nikdo neměl najít. Jenomže našel. Nikdy jsem tuto techniku nikoho nenaučila z jediného důvodu...Nedokázal jí nikdy nikdo ovládnout." Odkašlala jsem si a stále pozorovala ty vločky.
"Moje sestra, jakožto bývalá Raikage zmizela, žije si svůj život někde v ústraní. Nikdo o ní nic neví. A když jsem se o to pokusila já, osud mi to všechno vzal. Měla jsem v plánu tuto techniku naučit své dítě. Jenže...právě kvůli této technice jsem potratila. Jak jsem řekla, není dotažená do konce. Pokusila jsem se zaměřit na to malé, ale mozek mi začal kolabovat a abych zachránila alespoň svého manžela, musela jsem to obětovat. Ale i ten padl." Pohlédla jsem konečně na Rina a dívala se mu do očí. Jeho panenky byly malinkaté a já se musela pousmát.
"Bingo." Ušklíbla jsem se.
"Pravda, asi si musíš říkat, proč to chci naučit zrovna tebe jenom kvůli Matatabimu, když jsem tuto techniku nikdy nikoho nenaučila. Pravdou je to, že nikdo se to bez mé pomoci nedokázal naučit, ani Raikage. A proč ty? Je to náhoda, nechtěla jsme to udělat, ale když jsem se tě dotkla nabitá Raitonem, nereagoval jsi jako všichni. Bylo vidět, že ho používáš a vzhledem k tomu že jsi z Konohy, už tvé příjmení mi napovědělo, že se na něj budeš zaměřovat. To že neovládáš Sharingan, to v mé dedukci bylo chybné. Ale teď jsi mi ukázal, že přeci jen dokážeš pozorovat detaily, které ostatní přehlédnout. Kvůli tomu dokážeš ovládat Raikiri. Jsi doposud jediný, který by měl šanci tuto techniku ovládat. Naívíc...Kumogakure pro mě hodně znamená, ale shinobi tam se spíš zaměřují na svůj osobní život. Nemám tam moc přátel, protože spíš cestuji, proto ani nenosím čelenku. Potřebuji tuto techniku někomu předat, někomu zručnému, s inteligencí a schopností Raitonu, s tvým zrakem to půjde snadněji a jednou, pokud umřu, budu vědět, že tu je někdo z vesnice, která je jednou z njemírumilovnějších vůči svým shinobi. Někdo, kdo to předá dalším generacím, pokud to uzná za vhodné. Tato technika je celý můj život. Je pro mě důležité, aby nepadla do špatných rukou. Protože...je až příliš silná pro někoho nezodpovědného, bez lidstkosti, pochopení." Chvíli jsem se odmlčela a přemýšlela, co mu říct na Matatabiho. Už jsem mu řekla celou pravdu, tak už nemělo smysl nijak lhát, bylo v tom víc než obrana vesnice. "Matatabiho potřebuji, aby tato technika byla dokonalou. A potřebuji s ní pomoc, protože pokud jí do sebe dostanu v této technice-což jinou možnost bych sama neměla-zabilo by mě to na místě a Matatabi by byl znovu všem po ruce." Při jeho další větě, která se mi ale vybavila, jsem se zamračila a bouchla ho pěstí do ramene. Sakra, já mu tu ukážu ultimátní techniku a on si stále myslí toto?! Copak jsou shinobi opravdu tak moc nedůvěřivý? Teda, já mám co říkat, taky nevěřím většinou všem. Díky za mou dedukci, opravdu si jí vážím. "Blbečku. Už jsem ti snad jednou řekla, že já své slovo držím, no ne? Navíc, teď už víš, že k tomu mám pádný důvod, abych ten slib neporušila. Na to ti můžu dát znovu své slovo." Pousmál jsem se. Podívala jsem se znovu do prostoru a snažit přestalo. Jenom poslední vločka po mém dialogu padla na zem a já měla menší halucinaci, jako kdyby cinkla. Ty vločky mi trošku něco připomínali...spojitost. Když je sama, tak se rozteče na zemi během vteřiny. Ale když jich je víc pospolu..nerozpustí se hned, pokud na ně nebude svítit slunce. To samé bylo i semnou. Pokud bych do toho šla takto sama, umřu během vteřiny, co by se do mě Matatabi dostal .Doufala jsem jenom, že to Rino pochopí. Že mu to nebude nijak překážet. Neměla jsem často srdeční výlevy, ale pokud jsem si chtěl získat někoho důvěru, věděla jsem, že je potřeba říci pravdu. Byla jsme dost silná na poražení Matatabiho. Ale příliš slabá na to, abych ho do sebe dostala v této technice.
Všimla jsem si, že se dívá navíc do mapky, čehož jsem si moc vážila, že už se chystal vymýšlet nějakou strategii a plán cesty.

pro **Rino Hatake** Mon Jan 04, 2016 7:10 pm

Mlčky jsem pozoroval mapu, zatímco si Akemi vylévala své životní strasti. Dojemné, to skutečně ano. Smutné však bylo, že spousta lidí má taktéž smutný životní příběh, já nebyl výjimkou. Měl jsem svůj smutný příběh taktéž. Nechtěl jsem se s ním ale svěřovat, byl to můj osobní problém... možná ani ne tak problém, jako zdroj mé síly. Naučil jsem se dávat pozor na své blízké, nikdy jsem je už nehodlal vidět umírat.

"Tak mladá a prožila si něco, co nechce prožít žádná matka. Někdo říká, že Svět je krásný, to ale asi nesnesli bolest, kterou na svých bedrech musí nosit lidé, jako jsem já nebo Akemi..." Řekl jsem si v duchu a mlčky ji poslouchal dále. K tomu se ani nedalo nic říct, nehodilo by se to. Vedle Akemi jsem se cítil mladší, ani nevím proč. Možná to bylo tím, že jsem byl po dlouhé době něčím učněm, i když třeba jen na jednu techniku. Dmula se ve mě dokonce hrdost, když mluvila o tom, že jsem jediný, o kom ví, že tuto techniku zvládne. Takhle jsem se cítil naposledy, když jsem byl aktivnější ve službě. Nesměl jsem zklamat ji, pokud bych totiž zklamal ji, zklamal bych hlavně sebe.

Při jejím udeření do mého ramene jsem se uchechtl. Vyrostl jsem v době, kdy nebylo dobré věřit nikomu než sám sobě a nějak mi to zůstalo, vždycky jsem počítal spíše s horší variantou, protože pokud to dopadne dobře, můžu být jen mile překvapen. Pokud špatně, nemůžu být zaskočen. Uvidíme, musel jsem jí nechat, že má v sobě silného ducha. Taky jsem se ale bál, že by tuhle sílu jednoho dne možná zneužila proti mojí vesnici, kdyby třeba vypukla válka. Povzdechl jsem si, zda-li je správné, co dělám. Ve svých myšlenkách jsem pravdu najít nemohl, zkusil jsem proto hledat pravdu v jejích očích.

"Mrzí mě, co se Ti stalo. Nikdo nechce vidět umírat své děti, natož si vyčítat jejich smrt. Je to břímě, se kterým musíš žít, ale nejsi jediná, kdo trpí tady.." Řeknu, míříc si prsty na hruď, na srdce. "Musím Tě však zklamat, ty se smrti tak rychle nedočkáš. Nebudeš umírat s pocitem, že si předala svoje tajemství, svoji techniku, do správných rukou. Dokud mé srdce bije, ty budeš žít, rozumíš mi?" Řeknu s notnou dávkou heroismu a milým úsměvem. Uzavřel jsem kontrakt, misi. A ty já se ztrátou neodevzdávám. Nevím jak to dělala, ale začínala se mi čím dál tím více líbit, co se týkalo povahy. Neměla to v hlavě pomotané, nebyla zblnutá silou, kterou měla a nezneužívala ji, to se ve Světě často nevidělo. Většina lidí, co se dostala k obrovské síle totiž ráda svoji sílu ukazovala, aniž by si uvědomili, kolik toho o sobě vlastně prozrazují. Nebudu teď jmenovat, abych nikoho jmenovitě neurážel, ale každý, kdo se v tom uvidí, se v tom prostě uvidí, za to já nemůžu. Já neměl sílu jako ostatní, ale byl jsem rád nezatemňovala mi úsudek.

"Je tu spousta míst, kde by bylo dobré začít, ale úplně nejlepší by bylo najít způsob, jak monitorovat větší část ostrova. Nikdo neví, kde se čičinka skrývá, což hraje takové malé skupince, jako jsme my dva, do karet. Dokážeme se totiž nepozorovaně prosmýknout snad všude.. Hledat u chrámu nemá smysl, kočka by se neměla jak dostat do tunelů, kde vnouček hledá. To znamená, že musí být ukrytá někde pod zemí, jinak by si jí už všimli Hyuugové Konohy, tak velké věc se ani v lese neschová..." Řeknu zamyšleně, zorničky se mi pomalu začínají roztahovat a přizpůsobovat brzy zapadajícímu Slunci, byla Zima. Zamyšleně jsem hleděl do mapy a občas střelil okem po Akemi. Skutečně mi bylo líto jejího manžela i dítěte, ale tím, že s ní o tom budu mluvit budu rýpat jen do hojící se rány, lepší bylo to nechat plavat a zajímat se o práci, zajímal mě taky její názor.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Jan 04, 2016 8:10 pm

Zakroutila jsem jenom hlavou ze strany na stranu. Nechtěla jsem od Rina nějakou soustrast, nebo litování. To vůbec, řekla jsem mu to z jednoho jediného důvodu.
"Děkuji, ale je to minulost. Neříkám ti to proto, že bych chtěla, aby mě někdo litoval, to ani v nejmenším. Ale potřebuji tvou důvěru. Bude to hodně potřebné, při boji. Určitě tam nebudeme jediní, kdo bude snažit o Matatabiho." Podívala jsem se na Rina, když ukázal při další větě na sebe. Jen jsem se mírně lítostně pousmála a kývla hlavou. Všichni v tomto světě mají těžký život. Všichni, kteří žijí život shinobi prožili smrt a ztrátu někoho milovaného. Bylo mi jasné, že i Rino nebyl vyjímka. Na to, že jsem ho znala chvíli, tak jeho slova, který řekl, se mě dotkly u srdce. Samozřejmě na venek. Já už city neprojevovala dost dlouho, ty pravé a slíbila jsem si, že to už ani neudělám. Ale s ním mi bylo líp, nevím, zvláštní.
"Je pozoruhodné, jak shinobi dokáže milovat, hm? Obyčejní lidé, kteří ztrátu v životě neprožili, si neváží někoho, nebo něčeho, než to ztratí. To je ta jediná věc, kterou na shinobi miluji. Ví, co znamená láska k někomu a chrání toho-nebo to dotyčné, i za cenu svého života. Nejsou zbabělci, kteří by utekli, aniž by ochránili něco, je jim drahé. Toto je jediná světlá stránka, kterou tento svět má. Emoce. Ať už jsou jakékoliv podoby." Pravda, už jsem trošku žvatlala z cesty, ale měla jsem potřebu to říct, do teď mi tyto věty kolovaly hlavou pouze jako myšlenky a bylo příjemné, je jednou říct nahlas s tím, že vím, že mě někdo poslouchá. Rino byl ten jeden z mála shinobi, kteří mají nějakou zodpovědnost a slušené chování. Alkohol se nepočítá, ten je součástí každého dospělého člověka, pokud ho má rád. Šlo mi spíš o povahu. Po tom, co řekl strategii a na co došel při koukání na mapu mě překvapilo. Vždy jsem v nějakém týmu byla totiž já, která všem musela říct podrobné informace a plán mise, když už jsem byla velitelkou. Bylo příjemné to slyšet z druhé strany. Často si totiž připadám jako jednou z mála, která kvůli těmto věcem už v dnešní společnosti moc nezapadá do "party", jak se říká.
"Moc vhodné informace. Děkuju. Každopádně, neměli by jsme se zaměřovat pouze na Matatabiho. Bude tam spoustu shinobi, silných shinobi. Možná se mezi nimi bude nacházet i nějaký Kage. Je to až moc rozhlášené. Jako první věc, kterou bych udělala je to, najít pobyt Matatabiho, což s tvou logikou bude docela hračka. Potom bych chvíli zůstala v ústraní. Ti mladí a nerozvážní po něm půjdou jako první. Bylo by fajn, kdyby byl Matatabi jednu chvíli oslabený. Ovládám jednu techniku, ne silnou, ale normální shinobi oslepne na nějakou chvíli. Jmenuje se to Raigen Raikōchū, jedna ze specialitek naší vesnice. Navrhuji sledovat situaci s Matatabim opodál. Až ti mladí odpadnout a nahrnou se tam smečky Joninů a shinobi s A až Srankama, začala bych jednat taky. Jen jediný problém který máme je pečeť. I když Matatabi je jistým způsobem jeden hmotný zdroj chakry...ale stále je potřeba ta pečeť. Pokud mám správné informace a ne ty zastaralé." Podívala jsem se Rinovi do očí a čekala, co mi na to řekne. Asi neměl jen tak nějakou pečetící techniku schovanou v kapse. Leda by měl jiné informace než já a Matatabi se mohl zapečetit do člověka i jiným způsobem, než pečetí.

pro **Rino Hatake** Mon Jan 04, 2016 8:56 pm

"Bez ztráty není láska, bez ztráty není soucit, bez strachu z jejich ztráty život pozbývá smyslu, v dnešní době to mohou pochopit jen Shinobi, protože jsme za lidi převzali tu zodpovědnost, aby zvedli zbraně a chránili se sami. Moji nejsilnější zbraní nejsou ruce ani techniky, ale právě láska, vím že je tu něco, co musím ochránit, svým životem." Usměji se mile. Byl to můj názor z toho, co jsem si prožil, každý to měl asi jinak, ne každý si prožil to stejné, každý to necítil stejně a nikomu jsem nemohl zazlívat jiný názor. Proč jsem tvrdil, že bez ztráty není soucitu? Když lidi zabíjíte bez sebemenšího zaváhání, neuvědomíte si, že v podobné situaci se může ocitnout někdo Vám blízký a protivník s ním nebude mít slitování, tak jako jste neměl Vy. Až někoho takto ztratíte, uvědomíte si že nemůžete jednat bez soucitu, aniž by jste mohli od ostatních čekat něco jiného. Nebo alespoň tak jsem to bral.
"Někdo tvrdí, že nejsilnější je člověk, co už nemá co ztratit, já tvrdím, že nejsilnější je člověk, který stále co ztratit má." Zašeptám spíše než abych nějak troubil do Světa, tak tiše, že jsem doufal, že to ani Akemi neuslyší. Promnul jsem si po technice oči, trošku jsem začal slzit, když se mi tak velké množství nakoncentrované chakry vyplavilo zpátky do těla. Uvědomil jsem si, že má vlastně i ona pravdu, na ostatní jsem ani moc nemyslel, nějak jsem opomněl, že na ostrově nejsme sami. Měl jsem však na jejich seskupení jiný názor. Šlo o to, že jsem si nemyslel, že všichni Chuuninové a Geninové budou tak hloupí, aby tam za Matatabim lezli jako první. Bylo by moudřejší je bezbolestně vyřadit z boje dříve, než se do něj dostanou. Matatabi jistě nebyl klidné a vyrovnané povahy, kdyby je rozsápal ve svém zuření, bylo by to špatné. Měl jsem proto trošku jiný plán. V sázce byli i zbytečně zmařené životy.
"Geninové a Chuuninové přeci nemohou porazit Matatabi, musím je zastavit, dokud na to bude čas. Ať už s Akemi nebo bez ní, tohle udělat musím, alespoň pro ty ze svoji vesnice, ne každý bude se synovcovou armádou.." Řeknu si v duchu, přiložíc si ukazováček k ústům. Zhluboka jsem se nadechl, abych svoje strasti svěřil i Akemi.
"Máš pravdu, budou tam i ostatní, ale mám lepší nápad. Nenápadně bych se snažil odstranit ty slabší členy vesnic ze hry. Nemají šanci proti démonovi, to je jasné. Jejich životů by byla škoda. Pokud uvidíme děti, použijeme přiměřené násilí k jejich odstranění ze hry. " Řeknu a prst si nenápadně okoušu, lépe řečeno nehet, když jsem nevěděl a byl jsem nervózní, kousal jsem si nehty. Mírným násilím jsem měl na mysli omráčení a svázání, nahození do čená dodávky atd... však to znáte. "Jinak souhlasím, bude v ústraní a počkáme, až nám tu kočičku naklepou!" Nadšeně dodám a nastavím Akemi pěst na ťuknutí.

pro **Lizzy** Mon Jan 04, 2016 9:13 pm

"Chce sa mi z nich vracať.." Povzdychla som si. Úprimne som na túto dvojku nenarazila na začiatku ich pobytu na tomto mieste. Na druhú stranu mali možno práve tú smolu, že ja som jednému slabšiemu členovi mala v pláne pomôcť.. a započula som práve Rinove posledné slová. Ako ? No.. povedzme že sluch patril k mojim.. silným stránkam. Úprimne po príchode Konohy sa tu nič zaujímavého nestalo takže.. bolo na čase to zmeniť no nie?
"Už viem odkiaľ mal Hideo-chan tak hrozne presladené reči ... Hatake-san." Tento krát som tieto slová zakričala, aby som na seba upútala pozornosť oboch. Úprimne mi bola známa len jedna osoba z tejto dvojice a to bol práve Hatake.
"Zúčastníte sa na lovu Matatabi? Bohužiaľ.. mi nevyhovuje ani jeden z vás takže.. vás o to požiadam len raz.. zmiznite z tohto ostrova. ♫ Ďakujem! ♫ " Posledné slovo som takmer zaspievala. Usmievala som sa ako blbá a možno som blbá naozaj bola. No mala som byť od koho.. viz môj kage, totálny magor.. pomaly storočie starý somár ktorý použil telo svojej vlastnej dcéry ako schránku pre svoj nesmrteľný sarkazmus.
Ruky som založila za chrbát a len som sa oprela o jeden zo stromov, niekoľko desiatok metrov vzdialená od ich.. osôb.
"Tak? Vaša odpoveď?" Žmurkla som na Akemi a pri pohľade na jej.. rysy, som si mimovoľne jazykom prešla po spodnej pere. ten typ, pri ktorom mi z úst takmer začali tiecť sliny.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Jan 04, 2016 9:49 pm

Rinova slova byla docela silná, často jsem takto mluvila jenom já, byl to pro mě docela šok, potkat někoho, kdo to dokáže říct nahlas. Právě shinobi jsou ti, kteří tyto slova neříkají, protože si po nich z hrdosti a ega připadají slabí...naivita. Nechala jsem ho přemýšlet nad plánem a názorem na ten můj. Měl zajímavé uvažování. Stále jsem ho celou dobu, co se zamýšlel nad plánem pozorovala. Od hlavy až k patě. Členové klanu Hatake jsou opravdu...pohlední. Musela jsem se nad svou myšlenkou pitomě pousmát-v duchu. Chvíli na to řekl svůj názor.
Poslouchala jsem každé jeho slovo a bylo vidět, že je opravdu z Konohy. Myslel na ty naivní děti. Já s nimi moc zkušeností neměla, vlastně...ani mít už nebudu.
"Máš pravdu, přijít o život při takovéto blbině. Zvlášť děti...eh. Zabere nám to nějakých pár minut, hádám, ale snad by to neměl být problém. Případně mám u sebe záložní plány, kterým se přizpůsobíš během chvilky. Tvůj mozek na to určitě postači." Samozřejmě, byl to náznak toho, že není hloupý. Normálně jsem to každému členovy týmu musela říct do podrobna a záložní plány byly opravdu záložní a rychle a většinou propracované až z místa, navíc, on byl stratég. Proto jsem se toho ani v nejmenším nebála.
Když na mě namířil s pěstí a jeho nadšení bylo až do nebe volající. Chvíli jsem i já zaváhala. Toto dlouho nikdo neudělal...navíc...Konoha to převzala od nás! Což se mi líbilo ještě víc. Jen jsem kývla hlavou s lehčím úsměvem a ťukla jsem si s ním. Byl to fajn pocit, mít parťáka, alespoň po tuto kratší dobu.
"Yosh! Snad z toho nebude další pohřeb. Shinobi jsou schopni do toho dát maximum, nejen proti Matatabimu, ale i proti ostatním. Eeh, problém bude s nima. Ale každá situace má své řešení." Dodala jsem, než jsem uslyšela dívčí hlas opodál. Opravdu řekla toto? Upřímně? Nejsem ani tak Jonin, jako spíž špeh a lehčí senzibil. S povzdechem jsem se jen postavila a všechno co řekla bylo naprosto bezmozkové.
"Několik let si kladu otázku...Proč jsou shinobi tak hloupí a vytahují si svý silný slova na každého koho potkají? Copak tě doma neučili, že se máš vyhýbat cizím lidem?" Možná jsem mohla znít až moc arogantně, ale já k ní mluvila stylem, kterým si zaslouží. Dospělý jsou stále děti, někdy se děti chovají jak dospělí...hold život. Tato dívka měla smůlu, že promluvila. Možná kdyby byla ticho a jen poslouchala-a ano, je docela možné, že bych si jí v tu chvíli hned nevšimla-mohla vědět mnohem víc. Inteligence shinobi nezná hranic. Jen jsem si povzdechla. Ne že bych jí nebrala nijak vážně. Očividně to nebyl genin, i když se tak chovala. Proto jsem pro případ byla stále ve střehu, i když...docela mě to pobavilo.
"Nejsem typ člověka, který by nedával druhé šance. Máme práci, jak jsi nejspíš slyšela a hrdinsky se ozvala. Tak mi prosím ulehči těch pár minut, co by jsme to s tebou urovnali a vrať se ke svým lidem, nebo rovnou domů." Usmála jsem se na ní mile-samozřejmě ironicky. Nebyl můj styl, se zahazovat s lidma bez inteligence. Nepochybovala jsem o tom, že když má takovýto kecy, tak bude něco umět. Ale proč to ti lidi dělají? Opravdu jsem poslední dobou přestávala chápat tyto individua. Každopádně, měla šanci odejít. Kdyby se to stalo pár let zpátky, nejspíš bych měla slitování při boji. Ale od jisté události ty hranice slitování nemám. Pokud by si něco začala, mohla si být jistá, že to bude na život, nebo na smrt a vzhledem k tomu, že mě táhl čas s Matatabim. Bych nezačínala lehkým krokem.
"Modli se ať odejde, nebo se to vyřeší rychle, nesmíme ztrácet čas." Řekla jsem Rinovi. Bylo mi jedno, jestli mě uslyší, nebo ne. Neřvala jsem to, spíš jsem to řekla tiše, ale pokud to uslyší, nebo ne...to mi bylo jedno. Celou dobu jsem jí pozorovala. Tak nápadný člověk...divila jsem se, že tato holka ještě žije. Možná je v boji opravdu zručná-pokud bych brala to, že by bojovala s idioty. Což bylo pravděpodobné.

pro **Rino Hatake** Mon Jan 04, 2016 10:12 pm

Poprvé, co jsme se nedotkly a mě tělem neprojel žádný elektrický náboj, to byla příjemná změna, řekl bych. Vypadalo to tu lépe a zajímavěji, než kdyby jsem pil, dokud by mi játra nepraskla. Evakuace nezkušených byla moji prioritou, potom Matatabi, ne opačné pořadí, pokud nepůjde Akemi o život.

Chtěl jsem něco říct, ale přerušila mě ta dívčina, co právě přišla. Podle mě? Byla na prášcích. Navíc ji po stehně stékala krev, menstruační cyklus byl nebezpečný pro každou ženu, včetně Kunoichi. Nehlídat si správně vloženou vložku bylo velice nebezpečné, jeden špatný pohyb a vložka se mohla uvolnit. Vždycky jsem svým žačkám, které se mnou mimochodem dlouho nevydrželi, doporučoval nosit na mise tampóny, bylo to bezpečnější. Krev se dala lehce vycítit pro lidi, kteří mají vycvičený čich. Mnohem lépe, než pot. Když jsem byl malý, měl jsem psa, Benta. Když jsem se zranil v lesích a nemohl jsem najít cestu ven, našel mě a pomohl mi najít cestu domů. Nenašel mě tak rychle kvůli ničemu jinému, že cítil moji krev. Predátoři to tak zkrátka mají, co dodat. Také Vám, slečny, při nošení tampónů nehrozilo, že nějaký šílenec přijde, odebere vaši krev ze špatně dané vložky a získá vaše Kekkei Genkai, pokud jste ho měli. Samozřejmě, ani tampóny nebyly neomylné a měly své mouchy, bylo jich ale o mnoho méně než u vložek.

Asi bych ji na to upozorňovat neměl, nebylo to vhodné, kór když si dala tu práci a zjistila si moje jméno. Zamžoural jsem na ni, měl jsem pocit, že jsem ji někdy viděl. "Zdá se mi to, nebo je to ta slečna ze strip baru -Mlsné bradavky-..? No ano, to byla to, co mi dělala soukromí taneček na klíně! Poznávám jí! Umělé poprsí, přihlouplí hlas, blondýna, prostě klasická Jéééčivka. (Kdo viděl HIMYM, pochopí Jééčivku xD) " Pomyslel jsem si v hlavě, políbil jsem si tři prsty a s prosebným pohledem jsem se otočil k nebesům. Věděl jsem, že jsem neměl svádět striptérku, nepoužívají antikoncepci, jen ať zní nevypadne, že je těhotné a malé Hatáče už je na cestě z jejího lůna.

Měl jsem pocit, že Akemi ji znala, byla na ní nějaká napružená. Kdyby jsem měl první dát odpověď já, řekl bych, že odejdu, ale neodešel bych. Akemi na to šla ostřeji než já, byla jako nůž, co právě rozkrajuje narozeninový dort. Povzdychl jsem si, rivalita mezi ženy znamenala vždy jen jediné, problémy. Už jsem skoro tasil krabičku cigaret ze své kapsičky, když v tom mě napadlo, že to možná není až tak dobrý nápad, jestli budu utíkat, potřeboval jsem mít dost kyslíku v plicích.

Nasadil jsem drsný pohled a přímou, chladnou řeč. Žádná taktika hodnej a zlej polda, jenom zlej a zlej polda. "Nechci ublížit tvému mladému srdci, ale dnes Ti budu muset dát kopačky, nemám na tebe čas, zdekuj sa. Jestli chceš boj nebo vyhrožovat, budiž, ale až získám Matatabi." Nemínil jsem potopit svého parťáka, když zaujal agresivní pozici, musím podpořit. I když jsem skrytě doufal, že si svá největší esa schovám až na boj s Matatabi.

pro **Lizzy** Tue Jan 05, 2016 1:00 am

Najprv sa do mňa pustila Akemi. Ah taká škoda.. a to som ich tak slušne poprosila aby odišli. Aj keď to nebolo slušné a rozhodne to nebola prosba. Dokonca som aj poďakovala. Po jej slovách sa v mojej tvári objavil prázdny výraz, ktorý sa rýchlo zmenil na takmer plačúci. No rozochvené pery .. a tá vlna pocitov ktorými ma svojimi slovami zranila. To nemusela robiť, človeka dokážu slová zraniť a keď je zranený, robí nepekné veci. "M..m..moje srdce.. toto asi nezvládnem." Vzdychla som sťažka a s jednou rukou na hrudi som sa zapotácala o pár krokov dozadu.

Netrvalo to však dlho a vlna pocitov odviala do Narnie, zatiaľ čo Hatake znova fantazíroval nad svojimi vlhkými predstavami o ženských menštruačných cyklusoch ktoré sa diali momentálne tak v jeho hlave a pravdepodobne pomerne tajných predstavách. Asi to bol masochista kto vie.
"Uh?.. vy dvaja.. malý a roztomilý párik chce .. získať Matatabi.. Haha!" Po smiechu sa mi však kútiky úst znova dali len do pobaveného úškrnu.
"Ako som povedala.. druhý krát vás o to žiadať nebudem. Nehľadajte v tom nič.. osobného. Je to len biznis." Žmurkla som na nich a vyzeralo to tak, že sa chystám lusknúť. Kto vie, či to bolo len tak z rozmaru, alebo nie.

pro **Akemi Kagayaki** Tue Jan 05, 2016 5:49 pm

Docela jsme se divila, že se Rino přidal ke mě. Musela jsme se v duchu pousmát. Parťáci drží při sobě, no ne? Očividně to bral hodně vážně, za což jsem mu byla víc než vděčná. Tato holka nám ale krátila čas a to nemálo. Proč? To jsem nechápala. Možná chtěla sex, ale já byla čistě heterosexuál. Vypadala už od pohledu mírně...sexuchtivě. Jen jsem nad tím pozvedla obočí a pak si povzdechla. Nejspíš měli ve školce a ve škole dramaťák. Docela jí to šlo, byla jsem si jistá, že vyhrála nějakou cenu za demenci-aneb skvělý herecký výkon.
"Bože, potížista." Ani jsem nechtěla reagovat na její kecy. Bylo to zkrátka zbytečné, ta holka na něčem jela...určitě.
Ve chvíli, kdy se chystala lusknout, jsem se jenom pousmála a zamávala jí jak nějaký svaťoušek. Pozorovala jsem jí už delší dobu. Bude zaměřená na rychlost. Byla štíhlá a měla atletickou postavu. Její kecy směřovaly k tomu, že asi bude něco málo umět, protože by si o sobě jinak tolik nemyslela. Její ruka, která naznačovala lusku byla docela komická, protože teď by se spíš měla zaměřit na sebe. Byla v hodně velké nevýhodě...Otázka. Proč? Bylo zimní období, všude byl sníh. Co je sníh? Ledové krystalky zmrzlé vody...a jsme doma. Co bylo moje zaměření?..Ten kdo odpoví jako první, získává zlatého bludišťáka! Raiton, správná odpověď! Jaké jsou moje schopnosti? Do nebe volající a tato slečna se nechávala až příliš dlouho očumovat. Víte, to tak bývá i ve filmech. Člověk luskne a něco na něj vyletí, z jaké strany, kdo ví. Ale já si rozhodně začínat nebudu. Pokud se pokusí lusknout, nebo udělat nějaký krok oproti nám, mohla si být jistá jednou věcí...a to tou, že vůbec dlouho nevydrží. Navíc, ona nemohla vědět, že se zaměřuji na Raiton, což mi hrálo ještě do karet. Ta holka mě vůbec neznala a schopnosti dedukce rozhodně s její inteligencí neměla. Takže nevím, kdo by se tu měl bát víc. Jestli já o to, že příjdu o záchranu pár geninu a chuuninů, protože budu mít skluza. Nebo ona o svůj život.

pro **Rino Hatake** Tue Jan 05, 2016 7:32 pm

Dobře, ta žena mi začínala vadit. Nebudu brát v potaz její tělo, kterým tu provokovala, dokonce ani to, co říkala, ale ten tón. Klasická Jééčivka. Uvědomil jsem si však jednu podstatnou věc... ta striptérka měla tetování na rameni, ona ho nemá tudíž tahle žena zcela jistě není striptérka z klubu "Mlsné bradavky"!

"Nehledej v tom nic osobního, ale já nikam nejdu, je tady dost věcí, co musíš ještě udělat..." Teď jsem nemluvil jen o Matatabi, mluvil jsem taktéž o Pálence předků, které se tu prý nacházela a kvůli čemu sem přijela celá Konoha.

"Ale jestli chceš, můžeme se rozloučit a můžeš si představovat, že jsme odešli, to zní taky dobře ne?" Řeknu s milým úsměvem a zamávám.

pro **Lizzy** Tue Jan 05, 2016 7:43 pm

Luskla som.. pozornejší shinobi by si všimol, že moje lusknutie nevydalo žiaden zvuk. Aj tak však vzduch trocha oťažel alebo.. sa mi to len zdalo? Znova som len pohodila rukami do vzduchu.
"Koniec srandy hm?" Milo som sa pousmiala, no úsmev mi znova tak rýchlo aj zmizol. Pozrela som sa na Rina a kývla som hlavou na nesúhlas.
"Pravdepodobne nešlo, mám svojho vlastného favorita pre Matatabi... je to genin, veľmi milý bielovlasý chlapec. Ah s jeho otcom som si zažila svoje.. " Chvíľka nostalgie, až ma striaslo no... kto by sa aj nezaspomínal? Pravda bola taká že som len naťahovala čas. Techniku som aktivovala, teraz bolo na nich, či si to vôbec všimnú alebo.. či s tým niečo spravia. Ich čas sa krátil. Neplánovala som ich zabiť, mohli sa mi ešte zísť ale... ak budú len pokračovať v konverzácií, ich šance na zapojenie sa do lovu matatabi značne klesnú.

pro **Akemi Kagayaki** Tue Jan 05, 2016 8:12 pm

Tato hra mě přestávala bavit. Tato blondýnka mě už začala dost štvát. Čas nám opravdu ubíhal. Mezi tím, co se vykecávala s Rinem, jsem jen v klidu stála na svém místě, občas jsem prokoulila očima nad jejíma kecama. Hold, kunoichi, která má místo mozku mrazák...Prsty neluskla, tak jak to měla v plánu. Paralýza? Dalo by se říci, že to tak bylo. Tím že stála nohama na zemi, všude byl sníh a já už jí před tím varovala, jsem si dovolila poslat několik Raitonových proudů přímo na ní. Otázkou zbývá, jak jsem to udělala? Raiton no Chimera byla super technika nejen v tom, že byla tak mocná. Ale i v tom, že moje tělo bylo nabité elektřinou celou dobu, proto jsem byla schopna před nějakou dobu poslat Raitonový výboj i do Rina, když seděl opilý u baru. Moje koncentrace nad touto podstatou byla mnohem vyšší úrovně, než samotného Raikageho, nebo jiného uživatele Raitonu. A nyní otázka, jak to asi vypadalo? Ve chvíli, kdy se pokusila lusknout jí tělem projel Raiton, tudíž její prsty se od sebe ještě před dotknutím se-aby způsobily tvz. lusk-"odžduchli". My jsme mohli vidět jenom několik Raitonových paprsků z jejího těla.
"Bye, bye, baby." Pousmála jsem se a dala ruce k sobě. Raigen Raikōchū V tu chvíli se po několikatimetrovém prostoru přímo ze mě objevila neskutečně velká záře. Zastavilo by to i shinobiho v průběhu techniky, protože oči nedokážou pojmout tolik světla a tělo vždy instinktivně dá před svou tvář ruku, nebo se zavřou oči. Rinovi snad mohlo být jasné, co chci udělat. S touto ženskou nebudu trávit čas po dobu lovu, kvůli kterému jsem přišla. Měli jsme jen hodných 15 vteřin na to, aby jsme se jí ztratily z dohledu a jsem jsem taky udělala. Vyskákala jsem na stromy, abych nedělala za sebou stopy ve sněhu a prostě zdrhla, počítajíc s tím, že Rino jde hned za mnou.

pro **Rino Hatake** Tue Jan 05, 2016 8:30 pm

Očividně tuhle ženskou znala, to se mi potvrdilo. Nebudu se tápat toho, odkud ji znala, nebyla to moje starost, ale rozhodně jsem neplánoval nasazovat svoji vlastní kůži, když jsem neznal protivníkovi techniky ani schopnosti. Normálně využívám lstí, no s ohledem na to, jak rychle reagovala. Asi byla něčím nebezpečná, co já vím. Nebo prostě jednala z reflexů a neznala ji, to byla právě na tom všem krásné, těch tisíc různých možností.

Vlastně jsem to udělal trošku jinak než Akemi, zatímco ona paralyzovala Lizzy, složil jsem pečeť na Shunsin no Jutsu a zmizel jsem do pryč. Zůstal po mě jen mrak kouře a pár lístků, tančících ve vzduchu. Kam jsem zmizel? Těžko říct, ale kdo hledá, ten najde. To platilo i pro Akemi. Měl bych jí pak poděkovat za to, že mi koupila čas.

pro **Lizzy** Tue Jan 05, 2016 8:47 pm

Zaregistrovala som raitonové iskričky ktoré.. pravdepodobne bolo vidieť, predsa len ak ich chcela poslať po snehu, to nebol práve najlepší vodič, aj keď ani izolant. No stále by tam iskri byť mali, keďže tam prúd preskakoval z vločky na vločku a podobné veci boli vidieť aj na suitone. Čo mi to však spraví? Zabije? Uvidíme. Nakoniec sa nestalo nič a lusknutie naďalej.. nastalo. Prečo? No.. paralýza nefungovala na princípe .. elektrického šoku. To bola celkom blbosť. Nevypustila do mňa tak silný prúd, aby sa mi každá časť tela stiahla v kŕči, aby ma seklo o zem a ja som sa začala klepať na mieste. Vlastne ma jej šok celkom nakopol, takým tým spôsobom, ako keď človek vopchá prsty do zásuvky.
"Ah niečo na tejto úrovni nebude fungovať." Poškrabala som sa vo vlasoch a spravila som niekoľko krokov kupredu. Rin sa chcel.. shunshinnúť preč. No čo sa stalo? Hualá.. druhá Lizzy. Aj Akemi mohla pocítiť "druhú chakru", alebo lepšie povedané zdroj druhej chakry, ktorý sa Rinovi postavil do cesty. Mohlo ju napadnúť že sa celý čas rozprávali s klonom, keďže táto nová ja mala chakry omnoho, omnoho... omnoho viac. Prečo ma však pred tým necítila? No.. bola som majster infiltrátor, aj keď by to s mojim detským slovníkom a detinským správaním do mňa nikto nepovedal. Oklamať Senzibila na to.. som bola cvičená značnú časť svojho života.
"Toto sa nerobí Hatake-san, takú mladú slečnu nechať samú... a čo ja? Bola by to nuda.. no ták.. zahraj sa so mnou." žmurkla som na neho, zatiaľ čo klon spravil ďalší krok smerom ku Akemi, stále tam ale bola istá.. vzdialenosť. Pochybovala som, že by sa tento krát posnažila raiton viesť cez sneh do oboch mojich entít, zasiahla by tým aj Hatakeho a ja som stále mala pár trikov v rukáve. To svetlo ma však prekvapilo, teda skôr môjho klona keďže, sama o sebe som sa teraz pozerala Rinovi do očí a ten bol otočený niekam do teplých krajín pri jeho pokuse o útek? Kto vie. Možno to bol len taktický ústup, možno nás chcel len sledovať, získavať informácie a po tom zasadiť protiútok. Nemohla som mu niečo také dovoliť. Ako klon, tak aj ja ako originál, sme si začali pískať pomerne veselú melódiu len.. bez melódie. A infrazvuk pokračoval ďalej.. a ďalej.. a ďalej... do ich uśí.. tela.. svalov, srca.. pľúc? Ktorý orgán si vybrať?

pro **Akemi Kagayaki** Tue Jan 05, 2016 9:27 pm

Rino se Shunshinem dostal na docela jiné místo, než já, což jsem nečekala. Tse... Odfrkla jsem si a pozorovala Lizzy. Neměla jsem nejmenší ponětí, kdy stihla vytvořit klon, protože ke klonům je potřeba ručních pečetí, které nevytvořila. Leda že by klon stál přímo před námi, což se tak stalo. Buď to ho musela vytvořit někde jinde a přesunout se s klonem už k nám. Tuto kunoichi jsem nikdy neviděla, nemohla ani za mák vědět, kde jsme, leda by nás už od příchodu pozorovala. Neměla nejmenší ponětí, proč tu jsme, ale i tak si nás vyhledala. A i kdyby se dostala k nám, přeci nemohla počítat s tím, že budem chtít jít k Matatabimu. Takže...jak mohla vytvořit klon? To mi bylo otázkou po celou tu dobu. Navíc, pokud by klon stál předemnou a i přes to, že by jí můj Raiton neochromil tak jak jsem doufala, klon by se rozpadl. Na paralýzu člověka musí být vynaloženo mnohem víc Raitonu, než pouhé kopnutí elektrického proudu, který s vámi jen mírně zachvěje. A i kdybych vzala v předpoklad to, že je to jenom jeden klon s velkou dávkou chakry, i můj Raiton s větší dávkou chakry by ho měl paralyzovat, nebo ihned zničit.
Každopádně, zaměřila jsem se spíš na ozvěnu pískotu-ano, už díky své omračující technice jsem pískot neslyšela přímo, ale jenom pouhou ozvěnu. Tato holka byla hodně hlučná a ten pískot a samotné lusknutí nebylo jenom tak. Zvuk...melodie...zvukové vlny...genjutsu, možná? Paralýza? Tlak? Všechno jsem si pospojovala dohromady, až mi to na konec došlo. Vzhledem k tomu, že jsem použila techniku Raigen Raikōchū, jsem měla čas na to, se od ní dostat pryč úplně. Co zabrání lapení do techniky zvuku... Řekla jsem si v duchu a stále běžela dál od ní. Vzdálenost, na určité vzdálenosti se zvuk přenese přímo, když je člověk dál, je to pouhá ozvěna, až na konec neuslyší nic. Opět začaly kolovat mé myšlenky. Cítila jsem chakru Lizzy i Rina a proto jsem se od nich dostala na několik metrů daleko, až jsem neuslyšela její pískot. Byla jsem hodně rychlá, navíc mi moje technika dala 15 vteřinový náskok. Za tak krátkou dobu jsem se mohla dostat tak minimálně 100 metrů daleko od ní. Když jsme byla v dostatečné vzdálenosti od jejího pískotu, složila jsem rychlé pečetě a čekala, co se bude dít dál. Jako senzibil jsem kontrolovala tu mohutnou chakru Lizzy a tu Rinovu. Byly od sebe nedaleko, ale dál ode mě. Jen jsem čekala, co se bude dít dál. Jestli uslyším výbuch? Nebo snad zašumění? Nevím, já měla svůj záložní plán a jednat budu ve chvíli, kdy se něco posere. Vlastně, mohla bych tu Rina jen tak nechat a jít si ulovit Matatabiho sama. Ale já mu dala svou důvěru, takže jsem jen v duchu doufala, že jeho krok nebyl myšlen jako zrada. Proto jsem tu taky zůstala. Rino si mohl být jistý, že mu i přes svou vzdálenost kryju záda.

pro Sponsored content

Okolí Omoikane

Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane

Re: Okolí Omoikane