Severní úkryt

First topic message reminder :

V této lokaci se nachází nemocnice Otogakure, právě tak jako výzkumný ústav. Dochází zde tedy k objevování nových léků, a jedů, což se však neobejde bez pokusů a občasného obětování zajatců, nebo smrtelně raněných, dožívajících shinobi. Laboratoř s nejmodernějšími technologickými vymoženostmi je samozřejmostí.

Tak potom tedy nechápu, proč je ještě nemám sepsané na stole a proč ona ještě pořád žije... zakroutím nechápavě hlavou a usednu do křesla, které stojí opodál. Dávám vám 10 minut, pak na ní budu pracovat já.

Potěšilo mě, že mi Madara nechal volnou ruku. Jejich proseb jsem si nevšímala.                                                                                                                                                                                              
"Co víš o té takzvané válce a především odkud si přišla?" zhoupla jsem váhu na jeden bok a připravovala si zatnutou pěst.

"Nedáváš mi na výběr." pronesla jsem tiše a vrazila jí pěstí. Tvrdost pěsti byla ještě o polovinu větší díky krystalu.
"Odpověz. Příště to totiž bude už tohle." ukázala jsem jí mou pěst, ze které se před jejíma očima vynořili ostré hroty.

Sladce jsem se usmála a luskla prsty. Spodní část krystalu ve kterém byla uvězněna se s hlasitým křupnutím nad stehny kousek oddálila a v mžiku se spodní část prudce posunula dopředu, čímž zapříčinila dost bolestivé zlomeniny jejích kolen. Jen co se to stalo spodní část zmizela a ona se měla sesunout k zemi stále s uvězněnou vrchní částí těla v krystalu.

Vstanu z křesla a přejdu k těm dvěma. Myslím, že si ve své aroganci neuvědomujete svou situaci slečno. Tohle je jen o tom, jestli ty informace získáme a vy budete žít... o čemž nicméně dost silně pochybuji... a nebo je získáme v okamžiku vaší smrti díky Rinneganu slečny Kany. Je to na vás. Chcete se odtud ještě někdy podívat jinak než v pytli na mrtvoly?

"Vám zase uniká podstatná věc, my nejsme jako ostatní vesnice." blýskne mi v očích a čekám na pokyn, kdy budu moci ukončit její život rinneganem. Dost nás zdržovala od naší práce.

Namyšlená i ve své poslední minutě? Jak je libo... slečno Kano? Víte co a jak. Touto větou jsem s ní skončil. Možná, když bude užitečná, tak se pak bude dát použít jako Edo Tensei, ale teď už pro mě nemá pramalý význam. Tělo pošli do nemocnice na rozbor a ať ho zakonzervují. 

Už jsem byla na cestě k ní ale zastavila jsem se a podívala se na Madaru. Měla jsem sice rozkaz, ale ona nám řekla informace. Vyčkávala jsem jestli mi dá impuls k tomu i přesto techniku provést ačkoli jsem jí v životě dělala jen jednou.

Nadzvednu obočí a řekněme že se u mě projeví touha po troše zábavy. Vytahovat informace z mrtvol pomocí Rinneganu je nuda. Řekněte co víte a můžu vaší nabídku ještě přehodnotit... řeknu té ženě, zatímco Reinu gestem zastavím.

Možná... pokrčím rameny a tvářím se naprosto lhostejně. Znám spousty mužů a žen. My teď ale neřešíme co vím nebo koho znám já. Myslím že je znovu třeba osvětlit situaci. VY se snažíte si zachránit život. Řekněte mi něco, co by vám ho mohlo zachránit a pak si třeba vyjdeme vstříc. Zatím jste neřekla vůbec nic, žádné užitečné informace a mě ta hra přestává bavit. Přitom je tak prostá... chcete žít? Začněte mluvit.

"To můžu potvrdit, můj člověk byl u prvního útoku na Konohu." pronesla jsem směrem k Madarovi, ale pak se zamyslela. Eso? Itachi jim nepomáhal? trochu jsem se neklidně zavrtěla. Že by své slovo myslel vážně? ponořila do svých myšlenek.

A dál? optám se, jako by mě její informace opravdu nezaujala. Měl jsem jiné plány a zatím jsem neviděl důvod je měnit. Nechtělo se mi bojovat s největším protivníkem a mít za zády další vesnice. Plán byl jiný.

"O jaké organizaci mluvíš?" zamračila jsem se a předběhla tak otázku od Madary.

Na chvilku jsem se zamyslela a pak pohledla na pani...slecnu Kanu.
"Urcite si vzpominate na davne Akatsuki. Nase organizace...skoro by jsme mohli rici, ze jsme hodne podobni. Rikame si Shuuketsu."
Taky si mohla vsimnout meho sexy netradicniho plaste, ktery k organizaci patri.

(Dost xD .. už nečekám -.-") Po dlouhé době hledání, odpočinku a pak opět hledání jsem dorazil na tohle místo. Bylo to poslední místo kde by Madara mohl být.. všivák starej zatuchlej, ale potřeboval jsem ho, navíc.. byl má krev. Prošel jsem všemi místnostmi až jsem je našel, jeho i Reinu. Na podlaze ležela dívka které jsem moc nevěnoval pozornost. "Konečně jsem tě našel." Promluvil jsem do ted panujícího ticha. Nepozdravil jsem ani Reinu a ani dívku na zemi, a už vůbec ne Madaru jak jsme měli ve zvyku. "Jedna část mise cos mi zadal splněna, nesu informace z konohy.. ale Itama Senju uprchl pár dní před mým příchodem do Konohy, tudíž je stále na živu." Pak jsem teprve přesunul zrak dolů na dívku. "Vypadá to, že tady máte zábavu na kterou nejsem zvaný.. co mrtvolko ?" Prohodil jsem s úšklebkem směrem k Reině.