Hranice země Ohně

Stál jsem před malou jeskyní. Had, který mi čouhal z pláště zasyčel. Přede mnou stál malý chlapec. Spíše byl připevněn ke čtyřem zemním kůlům. Měl roztrhané tričko a na břiše se mu rýsovala jasná pečeť se složitým vzorem. Bylo těžké ji prolomit, ale už jsem byl blízko. Hlídkovali kolem mí edo tensei ANBU, které jsem nedávno oživil. Za chvíli se rozpadnou, ale to nevadí. Mým cílem byl ten chlapec.

Sen Sarutobi

Po únavnej ceste ktorú sme za sebou preskákali som pristál na neďaleký strom, posledné miesto kde som naposledy stratil stopu po zvuku týmu. Cítiac vinu n pleciach, posledný tým ktorý sa stratil som viedol ja, ale o tom som pomlčal. Skladajúc si kapucňu z tváre, nechávajúc si masku som zoskočil na zem potichu ako keď mačka pristane na všetkých 4roch a rozhliadol som sa, kým som dal rukou znamenie. Vzduch bol čistý tak mohli zoskočiť aj oni, tentoraz som ale vedenie vložil do ruky sestry, ktorá by mala ako senzibil pocítiť jeho čakru aj keby bola potlačovaná. Bezvetrie aké vládlo mi ale nedalo mnoho do spokojnosti, nechal som ich pracovať a sám som sa vydal preskúmať do blízkeho okolia terén, kým si po dosť namáhavej ceste odpočinuli. Potrebovali to, ja ale nie čo sa výdrže týkalo. Mal som jej takmer ako Uzumaki.

To, že jsem dlouho nic nedělala, se trochu odrazilo. Cesta do Konohy byla sice delší, ale právě proto mě to trochu unavilo. Když jsme seskočili ze stromu, rozhlédla jsem se. Byl tu až moc velký klid na to, že nám unesli lištičku. Vůbec se mi to nelíbilo. Kage klobouk jsem si sundala u Assasin v kanclu, takže nepřekážel. Chtěla jsem si přivolat zbraň, ale nechtěla jsem prozatím použít chakru. Čekala jsem tedy, až nás Yume povede dál.

Dorazil jsem jako poslední. Línou chůzí jsem došel k Mizukage a znuděně si nasadil masku, přičemž jsem si povzdychl. Už je to dlouho co jsem jí měl na sobě.. ten smrad keramiky mi nechyběl. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pod maskou se ušklíbl. Tahle země vypadá všude stejně.. jak trapné.

Přivřela jsem oči a pozorovala Yume. Když nám tak řekla, co tam všechno je, byla jsem překvapená. Za prve mě překvapily její schopnosti, které opravu byly na vysoké úrovni, za druhé počet osob a síla chakry.
,,Tohle bude zajímavé." pousmála jsem se a vydala se za Yume. Jestli má někdo stejně vysokou chakru jako mám já, tak to bude síla. Moje je vysoká jen díky pečeti.

Čirou náhodou byl jeden z ANBU také senzibil, pocházel z Kumogakure. Sdělil mi, že jsou zde vetřelci. Ošklivě a krvelačně jsem se ušklíbl. Přestal jsem se zkoumání pečetě. Sám jsem složil jednu pečeť. "Tailed beast extraction technique!"

Měl jsem před jeskyní 4 ANBU, kteří hlídkovali. Bude dost dlouho trvat, než Kyuubi pronikne ven. Pečeť byla opravdu dost silná.

Sen Sarutobi

Moja stopa čakry ale úplne zmizla z ich dohľadu a ani Yume m nedokázala zamerať. Opustil som ich snáď rovnako ako som opustil moju jednotku Anbu pred pár dňami? Moje kroky totiž viedli mimo jaskyňu kde mala byť odohraná záchrana Kyuubiho, moje kroky viedli na opačnú stranu čím som sa od jaskyne vzďaľoval.

Doplížili jsme se až k jeskyni. Do nosu mě hned udeřila chakra, která patřila Kyuubimu.
,,Počkat, když je Kyuubi zapečetěn, chakra by neměla být tak silně hmatatelná, ne?" zamračila jsem se. ,,Že by se pokusili ho dostat ven?" napadlo mě. Tohle bude hodně těžký, jestli je to pravda a Kyuubi se dostane ven.
,,Dobře, budeme předpokládat, že se pokouší z něj dostat Kyuubiho, což znamená, že se bude soustředit na jinchuurikiho a na nás pošle ty ostatní spojence. Použijte klony, abychom zjistili schopnosti a úroveň nepřátel. A dál se uvidí. Hlavně si dávejte pozor." dodala jsem.
Poskládala jsem pečetě. ,,Hyouton: Kouri Deisuku no Jutsu." ve vzduchu se utvořilo 5 neviditelných disků, které čekaly, až je namířím na cíl.

Jelikož jsem sledoval pohyb všech ve skupině, protože opatrnosti není nikdy dost, všiml jsem si, že nám chybí ten ANBU. "Myslim, že nám někdo zmizel." Už to začíná .. věděl jsem, že to s nima nebude v pohodě. Hitomiin rozkaz jsem přenechal pro tu dívku, nehodlal jsem použít chakru dokud neuvidím nepřítele.

Tři ANBU přiskočili před nepřátelé. ANBU z kumo zůstal vzadu.

Všichni tři poskládali pečetě a byli připraveni zaútočit.
Tora - ten s maskou ptáka, zaútočil jako první.
"Fuuton: Kazekiri no jutsu!"

Ten ANBU je pryč? Nijak jsem na to nestihla zareagovat. Mířila na nás větrná smršť a já se soustředila na svou techniku. Naštěstí Yume před nás postavila stěnu, která nás před útokem ochránila. Přikývla jsem, čímž jsem Yume dala povolení, že může odejít.
Já jsem mezitím poslala disky na všechny ty ANBU. Jejich ostří je ostré, mohly je poranit, pokud by je zasáhly. Já si mezitím poskládala pečeŤ a rychle se rozhlédla kolem, jestli je Daisuke v pořádku. Do jeskyně se ještě chvíli nedostanem.

"Super, věděl jsem, že se na nás ty konožáci vykašlou, není na ně spolehnutí." Tim líp pro mě.. stejně se s nima pracuje blbě.. Pomocí Kirigakure no Jutsu jsem zahalil bojiště mlhou a sundal si svou ANBU masku. Pitomá maska, zmenšuje mi zorné pole.. Připravil jsem se do bojové pozice a vyhlížel nepřátele.

ANBU se nijak nebránili. Ledové disky je zranili a delegace z Kiri mohla vidět, že jsou jen edo tensei. ANBU s kočičí maskou poskládal další pečetě. "Katon: Goukakyuu no jutsu!" ANBU s maskou ptáka se nadechl a s fuutonem posilnil katonovou techniku. Neviděli jsme nepřítele, ale to nevadilo. ANBU s maskou prasete poskládal pečetě a bojiště obehnaly čtyři sloupy. "Raiton: Shichuu shibari!"

Bylo mi jasné, že ohnivá koule nepoletí přímo na nás, jelikož stříleli naslepo, ale byla nasměrována nabezpečně blízko a to se mi nelíbilo. Poskládal jsem pečetě a že jich nebylo málo.. "Suiton: Daibakufu no Jutsu!" Obří vlna se hnala přímo na katon.

,,Edo Tensei?!" vykřikla jsem, když jim ty disky neudělali nic. To je vtip?! To už po nás vypustili Katon posílený větrem. Pokusila jsem se uskočit pryč. Místo mě zareagoval Daisuke, který vyvolal obrovský vodní vír. Já jsem mezitím čekala na větvi. Kousla jsem se do rtu a krev so rozmázla po pečetích, které jsem měla ruce. ,,Kuchiyose no jutsu!" Přivolala jsem princeznu Yuki. Nemusela jsem jí nic vysvětlovat. Objevily se kolem nás čtyři kamenné sloupy. Seskočila jsem větev. Sloupy se mezitím začaly nabíjet raitonem. Yuki se rozeběhla a do jednoho z nich svou velikostí narazila. Přeci jen, liška velikosti Gamabunty nějakou tu sílu měla, aby se sloup rozbil. Věděla totiž, že blesky jí neublíží, když je jimi nabitá.

Jeden sloup, který se nabíjel se rozbil. Technika Edo tensei dosáhla na své dno a ANBU se svévolně rozpadli. Ještě předtím, než zmizeli všichni tři promluvili, "Sumimasen," jejich poslední slova a pak byli pryč.
"Kso," neudržel jsem se a udeřil Kyuubiho jinchuuriki do pečetě. Extrakce bijuu trvala příliš dlouho. Kyuubiho jinchuuriki zakřičel a obalil se čakrou. Konečně to začalo, já jsem se musel zbavit těch dvou, ale nemohl jsem se dostat pryč. Přišel čas na mé eso..
"Kuchiyose: Edo tensei" nová rakev se objevila na bojišti.

Nagato se pomalu vypotácel ven a z jeho těla se začalo odpařovat. Neváhal, natáhl ruce a začal pohlcovat mlhu.

"Postarej se o ně, tohle nebere konce, musíme jednat, kdo ví kolik jich tam ještě má, já jdu dovnitř. Zůstaň tu a snaž se upoutat jeho pozornost." Vběhl jsem do jeskyně. Je to největší kravina, co jsem kdy udělal, doufejme, že to vyjde.. Běhal jsem po jeskyni a šel po stopě kyuubiho chakry, kterou by cítil snad i člověk bez nosu.

ANBU se najednou rozpadli. Co se to sakra děje? Než jsem se ale stihla rozkoukat, Daisuke mizel v jeskyni.
,,Co? Daisuke, ne!" zakřičela jsem za ním, ale to už byl pryč a přede mě se postavil Nagato. O krok jsem ustoupila. Mezitím se Kyuubiho chakra zvětšila. To ne! Ještě chvíli a bude fakt zle....
Mlha začala díky Nagatovi mizet a já venku zůstala sama. Jít do něj silou nemá smysl, když je Edo tensei, v tom případě vůbec nemá smysl na něj útočit pomocí jutsu, abych zbytečně neplýtvala chakrou. Takže něco zkusím a uvidíme, jestli to vyjde.
,,Yuki, buď prosím připravena." poprosila jsem svou obří lišku. Naštěstí se se mnou teď nehádala. Pomocí pečetí jsem vytvořila vodního klona a sním jsem se rozeběhla proti Nagatovi. Za běhu jsem skládala pečetě. Klon šel z jedné a já zdruhé strany.

Venku

  Nagato natáhl ruce a z prstů mu vystřelily rakety, namířili na Hitomi a jejího klona.

Vešel jsem do místnosti, kde jsem uviděl nějakého chlapce, dle všeho to byl právě ten kyuubi, pro kterého jsme přišli. Vida, našel jsem ho, někde tu ale musí být jeho únosce, ta holka říkala, že jeho chakra je rovná té Hitomiiné. Neotálel jsem ani vteřinu a celou jeskyni jsem pomocí Kirigakure no Jutsu zahalil mlhou. Doufám, že mi to alespoň nějak pomůže.. podceňovat ho nesmím, musím být ostražitý.. dával jsem si pozor na své okolí a byl jsem připraven reagovat.

Jen tak tak jsem se raketám vyhla, bylo to opravdu těsné. A to tak těsné, že mi to ustřelilo několik pramínků vlasů, což mě naštvalo. ,,Mě nikdo stříhat nebude!" zavrčela jsem.
Klon už takové štěstí neměl. Jen co ho rakety zasáhly, zmizel. Bylo to ovšem v takové vzdálenosti, že když se klon rozpadl zpět na vodu, Nagata to ohodilo. Pousmála jsem se a složila jsem poslední pečeť. Jelikož byla od vody i země, dotkla jsem se rukou země.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu." šeptla jsem. Všechno, co bylo mokré okamžitě zmrlzo. Zemí počínaje, Nagatem konče. Kompletně celý Nagato zamrzl a já doufala, že to tak chvíli zůstane, než vymyslím, co dál. Kousla jsem se znovu do rtu.